Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? I.

Software | 01.02.02

Výkonný hardware a optimalizovaná Windows ve vašem počítači svým způsobem pouzedegradují všechny tipy pro zvýšení výkonu počítače na úroveň neškodné hry. V tomto článku se v





Výkonný hardware a optimalizovaná Windows ve vašem počítači svým způsobem pouze
degradují všechny tipy pro zvýšení výkonu počítače na úroveň neškodné hry. V
tomto článku se vás pokusíme přimět k zamyšlení nad otázkou, zdali existují u
moderních a rychlých počítačů ještě vůbec nějaké důvody, proč se nořit do
hlubin Windows, a jestli námi vynaložená námaha vůbec stojí za to.

V tomto příspěvku naleznete řadu tipů a návodů, jež v mnoha případech doprovází
specifické programové vybavení. Jak napovídá ikona, doprovodné programy či
skripty jsou umístěny na přiloženém CD-ROMu. Aby bylo hledání usnadněno, jsou
všechny soubory, náležející k tomuto článku, uloženy na CD v rubrice
Software/Vyzkoušejte si, jako položka Tip&Trik. Zde naleznete jediný soubor s
příponou exe jedná se o samorozbalovací archiv, po jehož spuštění a zadání
cílové složky na pevném disku dojde k vybalení kompletního doprovodného
materiálu. (Na stejném místě bylo možné doprovodný software nalézt rovněž v
minulých číslech používáme tento způsob již přes půl roku a bude tomu tak i v
budoucnu.)

Nastavení individuálního prostředí pro každého uživatele, pohodlný přístup na
často používané položky, tvorba maker či skriptů pro zjednodušené provádění
operací to jsou příklady pro urychlení práce na počítači víceméně nezávislé na
výkonu počítače a existují už od té doby, co se objevilo digitální zpracování
dat. Pochybnosti ovšem narůstají tam, kde se opravdu jedná o pouhé zvyšování
výkonu počítače, tj. tipů týkajících se například cache pevného disku, operační
paměti, odkládacího souboru, registru apod. Je ještě dnes nutné ručně zasahovat
do nastavení těchto položek a vylepšovat rychlost počítače jejich úpravou?

Odpověď na tuto otázku bude nití, která se bude táhnout celým článkem. Pro
dosažení našeho cíle jsme testovali různé tipy pro optimalizaci výkonu na
hardwaru dneška a současných verzích Windows. Rozdíly ve výkonu jsme měřili
podle typu úkolu buď pomocí skriptů, nebo benchmarkových programů. Není bez
zajímavosti, že jsme často museli některé tipy uváděné příznivci Windows a
publikované ve starších číslech tohoto časopisu doslova hodit přes palubu.

Vliv na výkon počítače jsme zkoumali dokonce i u takřka rituálních operací,
jakou je například defragmentace disku. Zvláštní pozornost jsme věnovali rovněž
mnohdy pochybným tipům, které se ve značném množství nalézají na internetu. Na
obranu některých na dnešní dobu zastaralých a zřejmě už ne moc používaných tipů
je třeba říci, že v době, kdy kapacita operační paměti a pevných disků byla
daleko menší, měly bezpochyby svoji hodnotu. V našem časopise ale zastaralé
tipy, jež při našich testech neuspěly, rozhodně nenajdete. Řádky, na nichž by
byly napsány, budou využity pro popis těch tipů, které se vyplatí použít i dnes.


1. Paměť cache (95/98/Me)

Více operační paměti zmenšením velikosti cache?

Cíl: Windows si rezervují značnou část operační paměti na cache pevného disku
(Vcache) často se jedná až o dobrou polovinu její velikosti. Ačkoliv cache
všechny přístupy na pevné disky značně urychluje, přesto se může zdát její
velikost poněkud přehnaná. Když ji nastavíte na rozumnější hodnotu, měli byste
získat pro běžící programy více volné operační paměti.

Provedení: Pro nastavení maximální velikosti mezipaměti v KB vám stačí ve
Windows 95//98/ME zapsat do souboru SYSTEM.INI dva řádky. Tak například níže
uvedenými příkazy nastavíte hodnotu mezipaměti na 8 MB.

[vcache]
MaxFileCache=8192

Teoreticky je možné nastavit i minimální velikost mezipaměti, a to příkazem
MinFileCache. Když nastavíte parametry MinFileCache i MaxFileCache na stejnou
hodnotu, přeměníte dynamickou cache paměť na pevném disku na statickou.
Operační systém Windows od verze 98 však neakceptuje hodnotu MaxFileCache menší
než 6 MB (6 144).

Hodnocení: Funkce Vcache patří mezi ty léty prověřené a pracuje vcelku
bezproblémově a rozumně. Pružně se přizpůsobuje velikosti fyzické operační
paměti nainstalované v počítači a spolehlivě reaguje na paměťové požadavky
jednotlivých aplikací. Ostatně se tato činnost dá velmi snadno sledovat
například pomocí programu Sledování systému. Když omezíme velikost mezipaměti
na hodnotu mezi 8-16 MB, pak při normálním používání počítače riskujeme od 2-11
procent jeho výkonu. Tvrzení, že počítač bez omezení velikosti mezipaměti je
výkonnější, platí nezávisle na množství fyzické paměti nainstalované na
počítači. To se ukázalo i při našich testech na počítači s operační pamětí
postupně o velikosti 32, 64 a 128 MB RAM.

Výjimkou je případ, kdy se na počítači spouští aplikace intenzivně využívající
operační paměť. Pak dochází k tomu, že omezení velikosti paměti činnost takové
aplikace urychlí. Nesmí být ovšem požadavek na velikost paměti vyšší, než je
dostupná kapacita.

Například když byla velikost mezipaměti omezena na 8 MB, reagoval náš testovací
počítač s operační pamětí 128 MB RAM na požadavek 60 MB paměti o více než 30 %
rychleji. Pokud spustíme aplikaci extrémně náročnou na operační paměť, využívá
se mezipaměť velmi intenzivně, a i v tomto případě přináší snížení velikosti
cache často ještě lepší výsledky. Výkon počítače se může zvýšit až o 11 %.

Ovšem pozor: Toto chování platí však pouze pro aplikace, jež vyžadují skutečně
velké množství operační paměti například hry s náročnou grafikou. Jakmile tedy
dochází současně k přístupům do operační paměti i na pevný disk, je lépe
velikost cache paměti omezit. Bohužel se nám v žádném z jednotlivých případů
nepodařilo zjistit, jakou výhodu by mohlo mít nastavení parametru MinFileCache.
Minimální velikost cache paměti byste proto raději měli nechat na systému
samotném.



2.Programové prostředí Windows (shell)

(95/98/Me) Rychlejší Windows s alternativním prostředím?

Cíl: Zvláště na hůře vybaveném stolním počítači nebo na notebooku se může zdát
dobrým prostředkem pro zvýšení výkonu změna programového prostředí Windows. To
platí zejména v případě, kdy se rozhodnete k tak radikálnímu řešení, kterým se
vzdáte grafického prostředí zajišťovaného programem Explorer, a zvolíte si
prostředí využívající přímé zadávání příkazů představované programem
TASKMAN.EXE. Toto prostředí je velmi nenáročné, čímž šetří operační paměť a tak
zvyšuje výkon počítače.

Provedení: Změna programového prostředí je vskutku velmi jednoduchá. Otevřete
soubor SYSTEM.INI, jenž se nachází ve složce, v níž máte nainstalovaná Windows,
a prostřednictvím znaku středník uděláte z řádku shell=explorer.exe komentář:

;shell=explorer.exe

Pod tento řádek vložte nový, ve kterém zadáte vámi požadované programové
prostředí v našem případě to bude řádek

shell=taskman.exe

Po restartu počítače se vám objeví programové prostředí nové, o poznání
skromnější.

Hodnocení: Testování jsme prováděli na počítači s procesorem Pentium III (866
MHz) s pamětí 128 MB RAM a operačním systémem Windows 98. S touto sestavou jsme
jednoznačně dosáhli menšího využití operační paměti, přesto 5 MB ušetřených
použitím alternativního programového prostředí bylo daleko méně, než jsme
očekávali. Důvodem je to, že i program TASKMAN.EXE potřebuje ke svému provozu
nahrát celou řadu standardních DLL knihoven.

Velkého zklamání jsme se dočkali při porovnávání výkonu obou prostředí. Přes
menší využití paměti náš jednoduchý skript, který opakovaně spouštěl a zavíral
náročnější aplikace, ukázal, že oba systémy byly stejně rychlé. Dokonce i když
jsme operační paměť snížili na pouhých 16 MB, nezměnilo se nic. U obou
programových prostředí byl systém o 38 % pomalejší. A to nemluvíme o faktu, že
při manipulaci s primitivním programovým prostředím programu TASKMAN.EXE oproti
prostředí Exploreru dochází k časovým prodlevám. Z těchto důvodů se nám jeví
programové prostředí řízené aplikací TASKMAN.EXE pro moderní počítače naprosto
nevhodné.

Výjimkou může být použití v notebooku. Pokud na něm pracujete většinu času
jenom s jedním programem, můžete si urychlit spouštění počítače. Na našem
testovacím počítači jsme dosáhli o 4 sekundy rychlejšího spuštění, což
představuje zvýšení rychlosti počítače asi o 12 %.



3. Registr systému Windows (95/98/Me)

Větší výkon pomocí štíhlejšího registru?

Cíl: Údaje z registru potřebují Windows takřka při každé jejich operaci. Díky
mnoha instalacím nejrůznějších aplikací a jejich přerušeným nebo neúplným
odinstalováním velikost registru neustále roste, což celý operační systém
zpomaluje. Z tohoto důvodu je občasné ruční vyčištění registru a zpětné
zkopírování jeho štíhlejší varianty velmi užitečné. Také je možné registr
vytvořit přes dříve vyexportovaný soubor.

Provedení: Ke starší (a štíhlejší) verzi registru se můžete pomocí programu
Příkazový řádek MS-DOS vrátit příkazem

regedit /c .reg

Takto si načtete celý registr úplně znovu. Výraz musíte
nahradit cestou a jménem souboru, do něhož jste si dříve registr vyexportovali.
Použitím výše uvedeného příkazu máte také garantováno, že registr bude zároveň
i defragmentován.

Upozornění: Pro načítání REG souboru se hodí pouze úplná záloha registru
vytvořená na stejném počítači. Pokud byste k importu použili dříve
vyexportovaný soubor, obsahující pouze část registru, potom už Windows
nespustíte.

Hodnocení: Registr sice operační paměť přímo neobsazuje, má však na ni vliv
nepřímý. Při spouštění Windows se totiž zapisuje do odkládacího souboru.
Velikost registru proto hraje rozhodující roli v délce startu celého systému.
Při testování jsme vycházeli z registru operačního systému Windows ME o
velikosti 6 MB (velikost vyexportovaného REG souboru) a uměle jsme jej zvětšili
na 40 MB. Nato jsme opět všechny uměle vytvořené klíče odstranili a
prostřednictvím příkazu regedit /c .reg jsme jej
defragmentovali. Přitom jsme při uvedené velikosti registru naměřili níže
uvedené doby spouštění počítače:

43 MB 1:26 min.
6 MB 1:02 min. (fragmentovaný)
6 MB 0:41 min. (defragmentovaný)

Z výsledků vyplývá, že nejen velikost registru, ale i nové načtení a tedy i
defragmentace má značný vliv na dobu spouštění počítače.

Zeštíhlením registru získáme i větší výkon Windows. Podařilo se nám dokázat
urychlení běhu aplikací o 3-5 %. Při posledním testu jsme si zjistili, kterou
aplikací je libovolně námi vybraný soubor v registru zastupován. Poté jsme
tento soubor spouštěli, takže se vždy musel provést přístup do registru. U
Windows jsme v případě štíhlého registru zjistili dobu spuštění souboru o 11 %
kratší.

Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? II.

4. Odkládací soubor [I] (98/Me)

Rychleji s optimalizovaným odkládacím souborem?

Cíl: Vlastníte počítač vybavený poměrně velkým množstvím operační paměti.
Bohužel to neznamená snížení velikosti odkládacího souboru, nýbrž jeho vzrůst.
Pro zlepšení výkonu vašeho počítače byste tedy měli donutit Windows k tomu, aby
pomalý odkládací soubor využívala co nejméně.

Provedení: Pro ovlivnění správy odkládacího souboru vložte ve Windows do
souboru SYSTEM.INI do odstavce [386Enh] následující řádek:

ConservativeSwapfileUsage=1

Tak donutíte Windows 98 a ME, aby s virtuální pamětí zacházela stejně jako
Windows 95. Tato položka zabraňuje tomu, aby Windows odkládala data do
virtuální paměti, když to zrovna není nevyhnutelně potřeba. Jinými slovy se
budou data odkládat do virtuální paměti pouze tehdy, bude-li to skutečně nutné.

Hodnocení: Výše uvedeným způsobem dosáhnete toho, čeho jste pravděpodobně
dosáhnout chtěli odkládací soubor bude mít skutečně minimální velikost. Dokonce
i při spouštění aplikací náročných na operační paměť bude mít odkládací soubor
velikost jen několika megabajtů. Ovšem skutečného cíle, tj. urychlení počítače,
nedosáhnete. Při spouštění jednotlivých aplikací, jakými jsou hry náročné na
grafiku, se vám podaří zvýšit výkon až o 40 %. Tento pozitivní výsledek se ale
úplně otočí do záporu při běžné práci s počítačem. Jakmile zkusíte například
současně upravovat několik souborů, či využívat multitaskingových schopností
Windows, ukáže se výše popsaná změna souboru SYSTEM.INI jako skutečná brzda.

Při našem testování jsme zkoušeli otevírat v programu Paint Shop Pro obrázkový
soubor o velikosti 12 MB. Vedle této operace jsme spustili otevírání textového
dokumentu o velikosti 2 MB v programu MS Word. V extrémním případě trvalo
otevírání souboru v programu MS Word při zadané položce
ConservativeSwapfileUsage třikrát déle než za normálních okolností. Celkově se
projevilo, že situace je tím horší, čím je současně spuštěných programů více.

Při omezené velikosti odkládacího souboru všechny aplikace samozřejmě potřebnou
paměť dostanou, ovšem data nahraná v paměti předtím jinými spuštěnými
aplikacemi se odstraní. Z toho vyplývá, že pokud jsou odstraněná data opět
potřebná, musí je operační systém znovu nahrát z pevného disku do paměti.
Odkládací soubor slouží jako mezipaměť pro rychlý přístup k nedávno použitým
souborům. Odtud jsou pak nahrány daleko rychleji než ze svého původního
umístění. Námi diskutovaná metoda urychlení práce počítače má samozřejmě i své
výhody; například když pracujete na počítači pouze s jednou aplikací, anebo
když je na pevném disku málo místa. Správa odkládacího souboru rovněž vždy
zabere něco z výkonu procesoru. Takže i procesy vyžadující maximální výkon
procesoru mohou z výše uvedeného nastavení profitovat, i když pouze za
předpokladu, že nebudou z pevného disku načítat velké množství dat.



5. Odkládací soubor [II] (95/98/Me)

Větší výkon při omezení velikosti odkládacího souboru?

Cíl: Na rozdíl například od Linuxu používají Windows dynamický odkládací soubor
jeho velikost si operační systém mění podle potřeby. Pakliže má váš počítač
hodně operační paměti a zdá-li se vám odkládací soubor také moc velký, můžete
jeho velikost omezit.

Provedení: Pro omezení velikosti odkládacího souboru nemusíte kupodivu ručně
editovat žádný soubor. Otevřete si Ovládací panely a poklepejte na ikonu
Systém. Dále klepněte na kartu Výkon a zde stiskněte tlačítko Virtuální paměť.
Tady můžete v poli Virtuální paměť nastavit minimální a maximální velikost
odkládacího souboru. Při našich testech jsme jako maximální hodnotu nastavili
polovinu velikosti fyzicky nainstalované operační paměti.

Hodnocení: Omezení velikosti virtuální paměti výkon vašeho počítače nezlepší.
Pokud si nenastavíte maximální velikost odkládacího souboru na příliš malou
hodnotu, nebude to mít na výkon vašeho počítače žádný negativní vliv. Potud je
to spíše věc vašeho vkusu. Při malém množství místa na disku můžete takto pro
vaše data získat další prostor. Krize nastane tehdy, až bude operační paměť
zaplněná a místo vyhrazené pro odkládací soubor malé. V tomto případě se další
aplikace odmítnou spustit a za určitých okolností se celý systém může stát
nestabilním. Abyste pak mohli pokračovat v práci, musíte nejprve některé
spuštěné programy zavřít.

Při normálním používání počítače vybaveného 128 MB operační paměti stačí
Windows velikost odkládacího souboru 64 MB. Nenechte se ale velikostí
odkládacího souboru na pevném disku zmást. Vámi zadaná velikost odkládacího
souboru totiž neodpovídá jeho skutečné hodnotě. Ta nezávisí pouze na tom, kolik
místa na pevném disku smí soubor obsadit. Windows kromě toho potřebují pro
odložená data obrovský prostor pro jejich správu. Takže ve skutečnosti do
odkládacího souboru o velikosti 64 MB uloží Windows z operační paměti asi jen
10 MB dat.



6. Odkládací soubor [III] (95/98/Me)

Rychlejší systém se samostatně spravovaným odkládacím souborem?

Cíl: Když se to tak vezme, vlastně byste se o umístění a velikost odkládacího
souboru vůbec nemuseli starat. Windows jej spravují sama a automaticky. Pro
rychlejší Windows se však někdy doporučuje opak, že totiž si jeho umístění a
velikost zvolíte sami. To má na první pohled dvě nepopiratelné výhody: Za prvé
Windows odkládací soubor nevytvářejí až tehdy, kdy je to třeba, což stojí čas,
nýbrž odkládací soubor již existuje a je mu přidělen velký diskový prostor. Za
druhé umístěním odkládacího souboru na jiný pevný disk se zajistí, aby přístupy
na pevný disk mohly probíhat paralelně.

Provedení: Nastavení parametrů odkládacího souboru se provádí způsobem uvedeným
v tipu č. 5. Když v dialogovém okně pro nastavení virtuální paměti zvolíte
možnost Virtuální paměť nastaví sám uživatel, můžete si zvolit umístění,
minimální a maximální velikost odkládacího souboru. Pozor na nastavení
maximální hodnoty virtuální paměti, jež by měla být větší než velikost fyzicky
přítomné operační paměti na počítači.

Můžete si také zajistit, aby Windows nastavila velikost odkládacího souboru
hned po startu. To uděláte tak, že zadáte do políčka pro minimální a maximální
velikost odkládacího souboru stejnou hodnotu. Když se rozhodnete umístit
odkládací soubor na jiný disk, měl by být přinejmenším tak rychlý jako ten
systémový.

Hodnocení: Pro testovací účely jsme použili počítač s fyzicky přítomnou
operační pamětí o velikosti 16 MB, a to proto, abychom jej donutili využívat
odkládací soubor. Oproti očekávání nezpůsobuje automatické nastavování
velikosti odkládacího souboru systémem Windows žádné měřitelné prodlevy. Totéž
bylo zjištěno i v případě, kdy bylo nastaveno vytvoření odkládacího souboru o
určité velikosti hned při startu Windows.

Tato nastavení si ale můžete také provést z jiných důvodů. Prvním z nich může
být třeba to, že se vyhnete fragmentování odkládacího souboru a rovněž i trochu
neobvyklé situaci, kdy by mohlo dojít k tomu, že odkládací soubor zaplní celý
pevný disk. Tento stav ovšem často končí zatuhnutím Windows.

Měřitelný rozdíl se objevil při umístění odkládacího souboru na jiný disk. Byl
sice velmi malý, ale přesto: Při spouštění programů MS Word a MS Excel se
počítač urychlil asi o 4 a 6 %, měřeno benchmarkovým programem Sysmark 2000
(www.bapco.com). To je podle našeho názoru velmi málo. Při rychlosti dnešních
pevných disků se jedná o zrychlení řádově v milisekundách. Proto si myslíme, že
optimalizace počítače nastavováním parametrů odkládacího souboru není už dnes
tak aktuální jako ještě před několika lety.



7. Defragmentace (95/98/Me)

Rychlejší přístup na defragmentovaná data?

Cíl: Nejen firma Microsoft doporučuje provádět pravidelně defragmentaci pevných
disků a diskových oddílů. Fragmentovaný disk, na němž nejsou soubory seřazeny
přesně za sebou, nýbrž jednotlivé části souborů jsou roztroušené po celém
disku, snižuje výkon počítače. Při otevírání fragmentovaného souboru se totiž
nejprve musí jednotlivé jeho díly na disku vyhledat, a teprve pak se může
soubor otevřít.

Provedení: Ve Windows 95/98/ME je integrovaný program Defragmentace disku.
Naleznete jej v nabídce Start/Programy/Příslušenství/Systémové nástroje.

Hodnocení: Naše testy jsme prováděli ve Windows 95/98/ME, která se nacházela na
diskovém oddílu o velikosti 2 GB. Celý disk měl kapacitu 6,5 GB a jeho střední
přístupová doba byla 9,5 ms. Na disku bylo volného místa vždy méně než 20 %
celkové kapacity disku. Grafický soubor o velikosti 50 MB se pak po takto
zaplněném diskovém oddílu rozdělil. Podrobné informace o stupni fragmentace nám
poskytl program Defragmentace disku. Měřili jsme čas, který potřebuje program
Paint Shop Pro na to, aby tento soubor kompletně nahrál. Nato jsme pevný disk
defragmentovali a znovu jsme soubor otevřeli. Po srovnání obou výsledků jsme
žádný nárůst výkonu nenaměřili.

Následující jednoduchý výpočet ozřejmuje absurditu častého provádění
defragmentace. Pro defragmentaci pevného disku potřebujeme v našem případě asi
10 minut času. Střední doba přístupu na tento disk je 9,5 ms. Jestliže disk
obsahuje například 500 fragmentů souborů, jež denně otevíráme, pozdrží nás
fragmentovaný disk takto o 4,75 sekundy déle než defragmentovaný. Takže musíme
investovat 10 minut do spuštění a průběhu defragmentace disku, abychom čtení
souboru urychlili o 4,75 sekundy. To si myslíme, že se nevyplatí.

Dnešní počítače mají data uložena na pevných discích s velkou mezipamětí. Ta
řídí přístup k datům na něm uloženým, a právě rychlost pevných disků kompenzuje
ztrátu rychlosti způsobenou fragmentováním souborů. Můžeme proto říci, že
defragmentace na běžném počítači prováděná jednou za čtyři měsíce by měla být
více než postačující. Výjimkou snad jsou jen disky s velmi intenzivním
využitím, například na serverech, kde jsou uloženy databáze apod. Ty by měly
být defragmentovány pravidelně.

Tip: I pomocí programu Scandisk můžete zjistit, do jaké míry jsou jeden nebo
více souborů ve složce fragmentovány. Spusťte si program Příkazový řádek MS-DOS
a v něm zadejte příkaz:

scandisk /f c:\windows\*.*

Zadáte-li kupříkladu příkaz scandisk /f c:\windows\win386.swp, sdělí vám
program Scandisk, do jaké míry je právě fragmentován odkládací soubor Windows.

Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? III.

8. TASKMON.exe (98/Me)

Rychlejší spouštění nejpoužívanějších aplikací?

Cíl: Windows 98/ME si zaznamenávají, které programy spouštíte nejčastěji. Po
spuštění defragmentace disku jsou pak tyto přesunuty na nejrychlejší část disku.

Provedení: Toto zaznamenávání probíhá na pozadí a provádí jej program
TASKMON.EXE, jenž se automaticky spouští při startu počítače a zapisuje
spouštění veškerých programů. Takto vytvořené protokoly jsou uloženy ve skryté
složce %windir%\applog. Když provádíte defragmentaci, program Defragmentace
disku vyhodnotí zde uložené výsledky a seřadí všechny spouštěné aplikace podle
toho, jak často jsou spouštěny, a přesune je na rychlejší část pevného disku.

Hodnocení: Na testování jsme použili počítač, který měl na pevném disku o
velikosti 6,5 GB vytvořený diskový oddíl o velikosti 2 GB. Střední přístupová
doba disku byla 9,5 ms. Nejprve jsme měřili čas, jenž potřeboval čerstvě
nainstalovaný program Paint Shop Pro ke spuštění. Poté jsme na počítači
spustili skript, jehož úkolem bylo po několik hodin neustále spouštět Paint
Shop Pro, aby se tak stal podle programu TASKMON.EXE nejčastěji používaným
programem. Nakonec jsme provedli defragmentaci pevného disku standardním
programem Deframentace disku, dodávaného s operačním systémem Windows. Rozdíl v
době spuštění před a po defragmentaci činil 1 sekundu. Shrnuto: Jestliže budete
tento program spouštět každý den dvakrát po dobu jednoho roku (uvažujme 200
pracovních dní), znamená to úsporu 6,5 minuty času. Takže častější
defragmentace za účelem ušetření času při spouštění programu také není dvakrát
praktická.



9. NTFS (NT/2000/XP)

Lepší výkon defragmentací NTFS?

Cíl: Windows 2000 a XP také standardně nabízejí program pro defragmentaci disku
(viz tip č. 7). Abyste ale mohli provést defragmentaci ve Windows NT4, musíte
použít program jiného výrobce. Také u těchto systémů by měla pravidelná
defragmentace urychlit spouštění vašich aplikací.

Provedení: Ve Windows 2000 a XP spustíte program pro defragmentaci pomocí
nabídky Start/Programy/Příslušenství/Systémové programy/Defragmentace disku.
Když používáte Windows NT4, použijte například program O&O Defrag. Najdete jej
na cédéčku přiloženém k PC WORLDu 11/2001, případně na internetové adrese
www.oo-software.com.

Hodnocení: Výše uvedené operační systémy jsou provozovány většinou na diskových
oddílech formátu NTFS. Co se týče defragmentace, je tento systém daleko méně
náročný na správu než FAT, nebo FAT32, na nichž pracují Windows 95/98/ME. Firma
Microsoft sice doporučuje i pro systém NTFS pravidelnou defragmentaci, ovšem
při našich testech byly rozdíly v dobách spouštění programů před a po
defragmentaci měřitelné až tehdy, kdy byl disk z více jak 80 % zaplněný.
Dokonce i když vaše Windows běhají na silně vytíženém oddílu NTFS, úplně jej
stačí uklidit třikrát až čtyřikrát ročně.



10. Rozložené svazky (2000/XP)

Dvojnásobná rychlost při dvou discích?

Cíl: Windows 2000 a XP nabízejí možnost vytvoření tzv. rozložených svazků. Při
této operaci dojde k rozložení diskového oddílu přes dva pevné disky a data
jsou pak rovným dílem zapisována na oba disky. Dochází k tomu, že každému z
disků se při zápisu nebo čtení stačí vypořádat pouze s polovičním množstvím
dat. Z toho teoreticky vyplývá, že by se měla zdvojnásobit jak rychlost čtení,
tak i zápisu. Při našich testech jsme zkoumali, zdali se náš závěr potvrdí.

Provedení: Pro vytvoření rozloženého svazku potřebujete alespoň dva pevné
disky. Ideální by bylo, kdyby byly stejného typu, ale půjde to i s různě
velkými pevnými disky. Výsledný svazek může mít maximálně dvojnásobnou
velikost, než jakou má nejmenší z obou disků. Postupujte následovně:

1. Klepněte na nabídku Start/Nastavení/Ovládací panely. Zde poklepejte na ikonu
Nástroje pro správu a nato na ikonu Správa počítače. Zde se přesuňte na položku
Úložiště a klepněte na ikonu Správa disků.

2. Rozložené svazky se dají vytvořit pouze z dynamických pevných disků. Pokud
se vám u pevných disků, jež používáte, objeví v seznamu typ Základní, musíte je
nejprve přeměnit na dynamické pevné disky. Klepněte proto pravým tlačítkem myši
na oblast vpravo dole označující disk a z kontextového menu zvolte příkaz
Inovovat na dynamický disk.

3. Na jednom z dynamických disků klepněte pravým tlačítkem myši na údaj o
nepřiřazeném místě a z kontextového menu zvolte příkaz Vytvořit svazek. Objeví
se Průvodce vytvořením svazku. Stiskněte tlačítko Další a ze seznamu možností
vyberte položku Rozložený svazek. Dále se řiďte pokyny průvodce.

4. Při formátování datového média můžete v poli Velikost alokační jednotky
vybrat z několika hodnot. Při ponechání položky Výchozí použijí Windows
nejmenší velikost clusteru, tedy například 4 KB to závisí na fyzickém
formátování pevného disku. Můžete zadat samozřejmě i hodnotu jinou, třeba 1 024
KB. Tento údaj je doporučen jako optimální pro práci s velkými soubory. Po
provedení výše zmíněných kroků se pak tyto pevné disky barevně zobrazí jako
rozložený svazek a přiřadí se jim stejné písmeno. V programu Průzkumník pak
naleznete disk nový, jehož velikost odpovídá součtu velikostí obou použitých
disků.

Hodnocení: Měřili jsme výkon pevných disků jako samostatných a po zřízení
rozloženého svazku. Při použití benchmarkového programu pro pevné disky s
názvem HD Tach vzrostla přesně podle očekávání přenosová rychlost ze 22,5 MB/s
na 41,4 MB/s. Mimochodem, sharewarovou verzi výše zmíněného programu určenou
pro Windows 95/98/ME najdete , případně též na internetové adrese
www.tcdlabs.com (HDTACH261.EXE, 956 KB). Po změření takových hodnot jsme se
zaradovali, naše radost však stejně rychle uvadla. Při použití benchmarkového
programu zaměřeného na měření rychlosti spouštění aplikací nebyl naměřen žádný
nárůst výkonu. Pouze program Paint Shop Pro ukázal v některých bodech nárůst
výkonu, ten jsme však spíše přisuzovali nepřesnostem při měření.

Stejná situace nastala také při dalších testech. Převod asi 200MB AVI souboru
do formátu WMA pomocí programu Windows Media Encoder 7.1 rovněž neprobíhal na
rozloženém svazku rychleji. Tato aplikace šířená jako freeware je určena pro
Windows 98/ME a 2000 a také ji naleznete , případně na internetové adrese
www.microsoft.com/Windows/windowsmedia/cs/wm7/encoder .asp (WMENCODER71.EXE,
4,71 MB).

Daleko lepší výsledky ve zvýšení výkonu byly naměřeny při dalších zkouškách.
Tak při kopírování souborů v rámci datového média došlo k urychlení až o 50 %
oproti samostatnému pevnému disku. Tento jev byl více patrný při kopírování
velkých souborů než malých. Další nárůst výkonu jsme zaznamenali při zvýšení
velikosti alokační jednotky na 1 024 KB.

Závěr je jasný. Kdo od vytvoření rozloženého svazku očekává zvýšení výkonů v
aplikacích typu MS Office a podobných, bude zklamán. Také při práci s velkými
soubory, například při úpravách videa, si moc nepomůže. Výjimkou je kopírování.
Při většině prací se soubory spíše záleží na rychlosti přístupu než na
rychlosti přenosu dat. Při provádění benchmarku na rychlost aplikací je
rozhodující výkon systému. I vylepšení pouze jednoho parametru v našem případě
přenosové rychlosti se příznivě projeví na celkovém výkonu počítače. Zvýšení
rychlosti kopírování je ale vyváženo větším rizikem ztráty dat. Pokud vám jeden
pevný disk odejde, chybí vám nejen polovina souborů, nýbrž ještě jedna polovina
od každého souboru. Vaše data jsou tímto prakticky nepoužitelná.

Pro srovnání jsme zkusili použít řadič EIDE-Raid-0 od firmy Promise. I ve
Windows 95/98/ME můžete používat řadič Raid a na systém disků připojených na
tento řadič můžete dokonce instalovat operační systém. Tím si sice urychlíte
start operačního systému, ale jinak jsou výsledky srovnatelné se softwarovým
řešením ve Windows 2000 a XP. Při používání standardních programů však asi
sotva získáte významnější nárůst výkonu.



11. Využití operační paměti (95/98/Me/NT)

Více paměti bez zbytečných DLL knihoven?

Cíl: I když na počítači ukončíte aplikaci určenou pro operační systém Windows,
stále ještě zůstávají po nějakou dobu v operační paměti nahrané DLL knihovny,
jež byly pro ukončený program potřebné. Jelikož po ukončení programu jen
zabírají místo, chtěli byste donutit Windows k tomu, aby se všechny součásti
programů a DLL knihovny okamžitě po skončení programu odstranila. To by bylo
dobré zvláště pro starší počítače s malou velikostí operační paměti, neboť by
se paměť uvolnila pro další běžící aplikace.

Provedení: Spusťte si program Editor registru (stačí klepnout na nabídku
Start/Spustit, potom do pole Otevřít: zadat příkaz regedit a potvrdit tlačítkem
OK). Přesuňte se na klíč
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer. Zde
vytvořte nový klíč s názvem AlwaysUnloadDLL. Některé zdroje jako například
ZD-Net (www.zdnet.com/pcmag/pclabs/solution/uu1602c.htm) sice hovoří o tom, že
AlwaysUnloadDLL má být textová hodnota ležící v klíči Explorer. Jak ale můžete
vidět na WWW stránce firmy Microsoft
(http://msdn.microsoft.com/library/en-us/shellcc/platform/Shell/Debugging.asp),
je tato informace nepravdivá.

Hodnocení: Ani ve Windows 95/98/ME, ani ve Windows NT4 nepřinesla výše zmíněná
úprava registru žádné měřitelné vylepšení, např. více volné operační paměti. I
DLL knihovny nahrané v operační paměti po ukončení programu v podstatě
významněji nemizely. Pro vás má výše zmiňovaná úprava registru použití pouze
tehdy, když bojujete s chybně naprogramovanými aplikacemi. Windows totiž
všechny DLL knihovny smažou automaticky v okamžiku, když je už žádný ze
spuštěných programů nepotřebuje. Kdyby program kvůli chybě nahrané DLL knihovny
okamžitě neuvolnil, zůstávaly by v paměti dále. Existuje-li ale v registru
Windows klíč AlwaysUnloadDLL, volají Windows každých 15 sekund funkci
DLLCanUnloadNow té právě nahrané DLL knihovny. V německé Microsoft Knowledge
Base je popis této chyby uveden ve spojení s programem Winzip 6.3 a 7.0 (viz
web adresu www.microsoft.com/IntlKB/Germany/Support/kb/D3/D36898.htm). Pokud se
u vás výše zmíněná chyba objeví, mohl by se vám experiment s klíčem
AlwaysUnloadDLL vyplatit. Jinak své uplatnění nalezne maximálně mezi
programátory.



12. Úklid operační paměti (95/98/Me/NT/XP)

Lepší optimalizace operační paměti s použitím systémových utilit?

Cíl: Programové nástroje pro optimalizaci operační paměti slibují celkové
zlepšení výkonu systému. Toho má být dosaženo kombinací systémových nastavení
pro správu cache Windows a rezidentního programu, který neustále udržuje
dostatečně velkou volnou fyzickou operační paměť, přičemž právě nepotřebná data
přesunuje do odkládacího souboru.

Provedení: Pro testování jsme použili pro soukromé použití zdarma dostupný
program RAM Idle. Verzi 4.8 naleznete , případně na internetu na adrese
www.tweaknow.com (RAMIDL9X.EXE, 952 KB pro Windows 95/98/ME a RAMIDLXP.EXE, 982
KB pro Windows NT4, 2000 a XP). Tato utilita slibuje optimalizaci nastavení
cache Windows, kterou ale také můžete udělat sami. Zvláštnost použití programu
spočívá v automatickém výpočtu optimálních hodnot, závislých na množství
operační paměti nainstalované v paměti počítače. Kromě toho se také dá program
použít k uvolnění paměti před spuštěním nějaké aplikace, přičemž dochází k
přesunu dat z fyzické operační paměti do virtuální.

Hodnocení: K testu byl použit počítač s nainstalovanou operační pamětí o
velikosti 32 MB, což je konfigurace, jež obecně nezabraňuje efektivní práci na
počítači, ale kde se přesto doporučuje provést vyladění výkonu. V testech jsme
měřili dobu spuštění programu MS Word, a to čtyřikrát. Poprvé bez spuštěného
programu RAM Idle, potom se spuštěným programem, ale bez úprav nastavení.
Potřetí jsme provedli úpravy nastavení programu RAM Idle, a konečně naposledy
jsme provedli speciální úklid operační paměti těsně před spuštěním aplikace MS
Word.

Výsledky měření byly překvapivé: Bez optimalizace nastavení cache Windows
dokázal program RAM Idle urychlit spuštění aplikace MS Word o 26 procent, a to
s využitím právě jím udržované volné operační paměti. Po úpravě nastavení cache
Windows rychlost spuštění klesla o 40 procent.

Úklid paměti těsně před spuštěním programu MS Word opět bilanci vylepšil, ovšem
jen na hodnotu, které jsme dosáhli bez použití utility RAM Idle. Obecně tedy
nemá smysl se slepě spoléhat na automatické výpočty optimálních hodnot. Kdo
chce skutečně optimálně vyladit počítač, nebude tímto způsobem obcházet nutnost
ponořit se do hlubšího studia práce cache Windows, ale po prozkoumání
problematiky si hodnoty zadá ručně sám přímo do registru.

Přesto je zajímavé, že druhou oblast použití, totiž uvolnění fyzické operační
paměti pro nově spouštěné programy, splnil bezchybně. Na dobře vybaveném
počítači se 128 MB operační paměti se utilitě zvýšit výkon počítače už
nepodařilo. Naopak i zde optimalizace nastavení cache Windows způsobila ztrátu
výkonu, takže je pochopitelné, že o takovou "automatickou optimalizaci" asi
nikdo moc stát nebude.

Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? IV.

13. Nastavení priority aplikací (95/98/Me)

Lepší výkon mikroprocesoru nastavením priorit?

Cíl: Ve Windows 95/98/ME má nikde nedokumentovaná hodnota v registru s názvem
CPUPriority sloužit k tomu, aby v popředí běžící aplikace dostávala více času
procesoru, a tedy i efektivněji pracovala. Podle některých WWW stránek
zabývajících se laděním výkonu počítače má jednotlivým aplikacím přinést až o
10 procent vyšší výkon.

Provedení: Spusťte program Editor registru a přesuňte se do klíče
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Services\VxD\BIOS. Zde vytvořte
novou hodnotu typu DWORD se jménem CPUPriority. Zadejte jí v desítkové soustavě
hodnotu 1 a restartujte počítač. Hodnota 1 slouží k tomu, aby program dostal
vyšší prioritu a tedy i více času procesoru, než aplikace běžící na pozadí.
Hodnota 0 má dát programu k dispozici všechny dostupné systémové prostředky,
hodnota 2 téměř všechny prostředky, ale rozhodně více než údajně standardní
hodnota 3.

Hodnocení: Windows tato položka v registru nechává chladnými. Ani navrhovaná
hodnota 1, ani daleko nebezpečněji vypadající hodnota 0 nezanechaly na systému
žádnou změnu. Jako program pro testování jsme použili freewarovou utilitu
Pov-Ray, jež přepočítává obrázky metodou Raytracing. Utilitu naleznete ,
případně na adrese www.povray.org (POVWIN3.EXE, 4,96 MB). Aplikace se také dá
použít jako benchmarkový program pro měření výkonu procesoru.

Tato fáma pravděpodobně pochází ze světa Windows NT, kde skutečně mohou
programy mít vyšší prioritu. Dokonce ani Microsoft Knowledge Base se o tomto
klíči nezmiňuje. Také domněnka, že by některé speciálně naprogramované aplikace
mohly mít z tohoto klíče nějaký užitek, se nepotvrdila. Ostatně se rovněž
ukazovalo na podobné hodnoty, jež měly být vychvalovány ve spojení s výše
uvedenou položkou. Jednalo se o položky registru s názvy PCIConcur a FastDRAM.
Ani tyto se nijak neprojevují.



14. Spouštění operačního systému (95/98/Me)

Ušetříme čas při spouštění počítače prostřednictvím souboru WINSTART.BAT?

Cíl: Během startu Windows se standardně spouští i dávkový soubor WINSTART.BAT.
Pro urychlení startu počítače se doporučuje vytvořit ve složce Windows soubor s
tímto jménem a s nulovým obsahem. Windows pak nebudou ztrácet čas hledáním
tohoto souboru.

Provedení: Prázdný soubor vytvoříte velmi snadno a rychle. Spusťte program
Příkazový řádek MS-DOS a v něm zadejte příkaz:

copy nul %windir%\winstart.bat

Hodnocení: Nějaké zvlášť velké zrychlení startu Windows jsme při tomto tipu
neočekávali. Koneckonců hledání souboru na cestě pro spustitelné soubory trvá
zlomky sekundy. Samotný tip působí proti tomu, co slibuje. Každý dávkový soubor
totiž potřebuje pro své spuštění příkazový interpreter COMMAND.COM, a ten se
musí nahrát i tehdy, když je dávkový soubor prázdný. Už jenom nahrání
interpreteru trvá asi dvě sekundy, což je daleko více než doba, kterou Windows
stráví hledáním onoho dávkového souboru.



15. Komprimace (95/98/Me/NT/2000/XP)

Více volného místa získaného komprimací programů?

Cíl: Pro úsporu místa na pevném disku můžete zřídka používané soubory zabalit
do archivu nebo použít komprimované disky. Nemůžete naposledy zmiňovanou
možnost využít, protože používáte systém souborů FAT32? Pro tento případ
existují utility, jež komprimují EXE a DLL soubory tak, že i po komprimaci jsou
přímo spustitelné.

Provedení: Pro komprimaci souborů jsme použili sharewarový program Aspack.
Najdete jej samozřejmě , anebo na internetové adrese www.aspack.com
(ASPACK211.ZIP, 290 KB). Program používá pro práci s archivy formát ZIP. Kromě
úspory místa slibuje výrobce, že nedojde k žádné ztrátě výkonu. Přístup k
souborům bude stejný jako před komprimací, tj. například přes příkaz
Soubor/Otevřít nebo přes příkazový řádek. Také je možné (a velmi se doporučuje)
vytvořit zálohu souborů.

Hodnocení: Pro účely testování jsme zkomprimovali všechny EXE a DLL soubory z
programových složek MS Office 2000 a Star Office 5.2. Výsledek byl vcelku
uspokojivý: Složka, v níž byl nainstalovaný MS Office, se zmenšila o 33 %,
složka obsahující program Star Office dokonce o 63 %. Přesto nemůžeme tento tip
tak docela doporučit. Po komprimaci se MS Office zprvu vůbec nespustil nejprve
jsme museli nahradit soubor MSO9.DLL jeho nekomprimovanou verzí. Abyste se
připravili na všechny možné eventuality, které by mohly nastat, museli byste
mít uloženy všechny programové soubory rovněž v nekomprimované verzi. Tak ale
místo (o něž vám především jde) neušetříte.

Nápadný byl i delší start obou programů. Při jeho přesném změření bylo
zjištěno, že aplikaci MS Word trval o 66 % déle, programu Star Office o 57 %
déle. Tyto údaje platily vždy pro první spuštění programu, při následných
opakovaných spuštěních se situace ještě více zhoršila. Nekomprimované programy
využívaly toho, že při opakovaném spouštění využívaly cache, a tím potřebovaly
pro spuštění pouze asi polovinu času oproti prvnímu startu. Tento efekt se ale
při komprimovaných EXE a DLL souborů částečně vytratil, neboť komprimované
programy musely být v operační paměti vždy nejprve dekomprimovány. Cache pak
při opakovaném spouštění vylepšila dobu startu aplikací asi o 25 %. Celkově se
zdá dosažená úspora místa tímto způsobem opět nepraktická. Své využití může
najít eventuálně tam, kde se programy spouští z pomalé sítě. Zde se může podle
typu aplikace příznivě projevit výhoda přenosu menšího objemu dat.



16. Systém souborů (95/98/Me)

Rychleji s větší cache pamětí pro jména a cesty k souborům?

Cíl: Windows 95/98/ME ukládají jména a cesty otevíraných souborů do cache. Při
dalším požadavku na ně pak Windows nahrají jejich jméno a cestu právě z této
mezipaměti pro urychlení otevření souboru.

Provedení: Klepněte na nabídku Start/Ovládací panely a v nich poklepejte na
ikonu Systém. Nyní se přesuňte na kartu Výkon a stiskněte tlačítko Systém
souborů. Na kartě Disk máte v poli Nastavení možnost výběru tří položek: Stolní
počítač, Přenosný počítač a Síťový server. Při výběru jedné z nich zároveň
nastavujete velikost cache pro jména a cesty otevíraných souborů. Parametr
nastavený pro zlatou střední cestu, tj. Stolní počítač představuje paměť pro
uložení 32 cest a 677 jmen souborů, k nastavení typu Síťový server náleží až 64
cest a 2 729 jmen souborů.

Hodnocení: Po výběru položky Síťový server se skutečně výkon systému souborů
zlepšil. Výkon testovaný prostřednictvím benchmarkového programu Sysmark 2000 u
aplikací MS Word, MS Excel, Paint Shop Pro a Netscape Communicator se významně
zvýšil oproti tomu, jenž byl dosažen při výběru položky Stolní počítač.

Cache samozřejmě obsazuje operační paměť. Jestliže má váš počítač málo fyzické
operační paměti, měli byste nechat nastavenou spíše položku Stolní počítač, jež
vyžaduje 8 KB paměti. Jinak můžete v klidu použít položku Síťový server, která
už potřebuje 16 KB operační paměti. U staršího notebooku je výhodné ponechat
nastavení Přenosný počítač, neboť pak nejen že se obsazuje málo paměti, ale
spotřebovává se také méně elektrického proudu.



17. Fonty (95/98/Me)

Lepší výkon snížením nainstalovaného počtu fontů?

Cíl: Velké množství typů písma (fontů) nainstalované na vašem počítači snižuje
výkon systému. Windows je při svém startu všechna nahrávají do operační paměti,
aby k nim mohla rychleji přistupovat. Proto se pro zvýšení výkonu doporučuje
všechny nepoužívané fonty odstranit.

Provedení: Nepotřebné typy písma odstraníte poklepáním na ikonu Písma v nabídce
Start/Ovládací panely. Objeví se vám seznam písem nainstalovaný ve vašem
počítači. Klepněte na písmo, jež chcete odstranit, a z menu Soubor zvolte
příkaz Odstranit.

Hodnocení: Celý tento tip patří kompletně do říše bájí. Ještě ve Windows 3.11
byly všechny fonty nahrávány do paměti při spouštění Windows. Ale už nejranější
verze Windows 95 přišla s vylepšenou správou fontů. Druhy písma jsou zaneseny v
registru. Windows při startu tyto údaje načtou, ale do operační paměti nahrají
pouze odkazy na ně. Tím se sice spouštění o něco prodlouží, ale jedná se
zdržení vskutku minimální. Kromě toho je velikost operační paměti obsazená
odkazy na fonty rovněž nepatrná. Zpomalení počítače jsme zpozorovali pouze
tehdy, když jsme v programu MS Word otevírali nabídku s typy písma. Tady to
skutečně trvalo delší dobu, než se kompletní nabídka všech písem objevila.

Ostatně Windows 95/98/ME mohou pracovat jen asi s 1 000 druhy písem. Přesný
počet závisí na počtu znaků v názvu písma, protože jeden klíč v registru může
pojmout jeden řetězec do velikosti maximálně 64 KB. Ve Windows NT4 (Service
Pack 5 a vyšší), 2000 a XP je už toto omezení odstraněno.



18. Uvítací logo (95/98/Me/NT/2000/XP)

Rychlejší spouštění programů bez uvítacího loga?

Cíl: Většina programů ve Windows vás při spouštění přivítá úvodním logem (jinak
také nazývaným Splash Screen). Tato loga mohou působit velmi rušivě a ne
každému může být vhod, když se spouštěný program tímto způsobem dere do
popředí. Kromě toho se určitě nemůžete zbavit podezření, že zobrazování
uvítacího loga zpomaluje spouštění programu. Cílem tedy je dosáhnout toho, aby
se alespoň nejčastěji používané programy spouštěly bez úvodního loga.

Provedení: To, zdali můžete uvítací logo deaktivovat, závisí na programu
samotném. Ne všichni výrobci softwaru mysleli na možnost spouštění aplikace bez
zobrazení uvítacího loga. U mnoha programů ale můžete již zmiňovanou funkci
vypnout prostřednictvím nedokumentovaných přepínačů či zásahů do registru. Tak
například programy MS Word 2000 a XP se spouští bez uvítacího loga, když ke
startu použijete příkaz winword.exe /q. Na program MS Excel 2000 a XP zase
platí příkaz excel.exe /e. Ale pozor program se spustí bez otevřeného sešitu.
Proti zobrazení uvítacího loga aplikace Outlook Express 5/6 pomůže zásah do
registru. Spusťte program Editor registru a přesuňte se do klíče
Hkey_Current_User\Identities\{xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx}\Software\Mic
rosoft\Outlook Express\5.0. Tento klíč platí i pro použití v programu Outlook
Express verze 6.0. Řetězec vytvořený z písmenek x je zástupný výraz pro
libovolnou identitu. V tomto klíči nejprve vytvořte novou hodnotu typu DWORD s
názvem NoSplash a pak přiřaďte hodnotu 1.

Hodnocení: Při našich testech jsme zaznamenávali a porovnávali doby spouštění
programů s uvítacím logem a bez něj. Mezi každým měřením jsme vždy úplně
restartovali počítač, abychom zabránili nahrávání programů z cache. Po
nesčetných spouštěních jsme dospěli k těmto závěrům: Program MS Word startuje s
uvítacím logem i bez něj stejně rychle. MS Excel s potlačeným zobrazením
úvodního loga a bez spouštění nového sešitu startoval o 25 % rychleji. Tento
výsledek je ale způsoben tím, že MS Excel nevytvářel při tomto spouštění žádný
nový sešit. Jestliže MS Excel chcete používat k otevírání již připravených
dokumentů, můžeme vám tento způsob spouštění doporučit. Ani v programu Outlook
Express nemá potlačení zobrazování uvítacího loga zásahem do registru žádný
vliv na dobu startu programu. Možná větší význam než úspora času má pro nás
právě možnost zrušení obtěžujících obrazovek. A vzhledem k tomu, že se na nich
stejně objevuje pouze název programu a jeho verze, jistě pro většinu z nás
nebude jejich postrádání žádným velkým neštěstím.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.