Rekonstrukce Windows XP je tady!

Software | 01.10.04

Balík oprav a změn SP2 přichází do distribuce Uživatelé Windows pamatují hodně změn a převratných okamžiků, ovšem uvedení balíku úhrnných oprav a změn po názvem SP2 pro Windows...





Balík oprav a změn SP2 přichází do distribuce

Uživatelé Windows pamatují hodně změn a převratných okamžiků, ovšem uvedení
balíku úhrnných oprav a změn po názvem SP2 pro Windows XP rozhodně patří mezi
ty nejrazantnější. Máte-li pocit, že se vás to netýká, tak alespoň zbystřete:
svůj omyl brzy rozpoznáte!

Pokud jste sledovali vývoj a přípravy balíku SP2 pro operační systém Windows
XP, možná máte pocit, že jde o prokletí. Významný update pro všeobecně
rozšířený klientský operační systém byl vyvíjen poměrně dlouho, jeho termín
uvedení byl několikrát posunut či zrušen a testování se protahovalo v podobě
dalších a dalších téměř hotových verzí. V průběhu srpna však vše konečně
dospělo ke konci. Nebo spíše na začátek?
Nový SP2 znamená zásadní posun především v oblasti zabezpečení Windows XP. S
mírnou nadsázkou lze říci, že se v této oblasti jedná o větší posun, než od
Windows 2000 k verzi XP. Nezůstalo však zdaleka jen u bezpečnostní
problematiky, neboť zajímavého vývoje se dočkaly i další komponenty, mezi nimiž
určitě zmíníme třeba klientské rozhraní pro práci s bezdrátovými sítěmi nebo
zařízeními standardu Bluetooth.
Ve světle nových skutečností, o nichž si budeme dále povídat, se vysvětlují i
důvody věčných odkladů: nové bezpečnostní technologie vyžadovaly důkladné
testování a Microsoft se zřejmě obával v oblasti plošného firemního nasazení
potíží při jakékoliv drobné chybičce. Ale SP2 je definitivně skutečností, a
proto se pojďme podívat na jeho funkce.

Distribuce
Bezprostřední skutečnost, jež bezesporu zaujme většinu uživatelů, bude jistě
samotná velikost distribučního balení SP2. Pokud jste připojeni k internetu
tradičním vytáčeným připojením či jinou obdobnou variantou komunikačního
kanálu, v podstatě můžete na on-line updatování zapomenout. Při bližším
ohledání totiž zjistíte, že kompletní instalace totiž obsahuje zhruba 200 MB
zdrojových dat, což jistě není jen tak ke stažení. Napadá-li vás v této
souvislosti něco v tom smyslu, že se Microsoft zbláznil a vyměňuje snad
polovinu operačního systému, pak nejste až tak daleko od jádra věci. Řada
poměrně hlubokých koncepčních zásahů si skutečně vyžádala záměnu velkého počtu
systémových komponent a různých nástrojů, takže objem přenášených dat je
značný. V době finální přípravy článku byla distribuce SP2 dostupná v podstatě
pouze pro firemní nasazení formou síťových instalací, koncoví uživatelé
očekávali každou chvíli uvolnění aktualizovaných souborů ve formě tradiční
služby Windows Update. Pro úplnost dodejme, že je pochopitelně možné upravit
původní instalační zdroj Windows XP (typicky v síťovém distribučním adresáři)
pro použití při nových instalacích pomocí technologie tzv. slipstreamu, čímž
získáte občerstvenou instalační variantu. Z uživatelského hlediska se zavádění
SP2 v podstatě rovná upgradu na nový operační systém a probíhající procedury to
také opticky výrazně připomínají.

Křižácké tažení za bezpečností
Jedním z hlavních motivů, jenž přivedl společnost Microsoft k výsledné podobě
balíku SP2, byla přes veškeré úsilí stále se zhoršující "všeobecná bezpečnostní
situace" uživatelů Windows XP. Problém nespočíval ani tak v tom, že by bylo
potřeba přidat spoustu nových komponent a funkcí, i když se tak nakonec stalo.
Potíž byla spíše toho druhu, že uživatelé existující mechanismy ignorovali či
nedokázali účinně používat a výsledkem byly nekontrolovatelné záplavy
"červových" epidemií a podobných katastrof. Na první pohled to vypadá, že
tvůrcům Windows leží ochrana domácích uživatelů velmi na srdci, ovšem realita
bude zřejmě prostší: zmíněnou laxností při definování bezpečnostních pravidel
totiž v důsledku trpěli především velcí firemní zákazníci, jejichž jinak slušně
ošetřené počítače se stávaly cílem lavinovitých nákaz, které se šířily z
internetu od domácích, nepoučených či nepoučitelných masových uživatelů. Proto
tvůrci Windows razantně zakročili a rozhodli se nastolit taktiku, zajišťující
relativní bezpečí právě v případě pasivity běžného uživatele. O praktických
důsledcích si povíme v následujících odstavcích.

Řídíme zabezpečení
Z pohledu správy operačního systému je zásadní novinkou komponenta Security
Center, jež poskytuje centrální rozhraní pro konfiguraci zabezpečení a
sledování běhu jednotlivých komponent. Nejedná se jen o pouhé vylepšení
grafického uživatelského rozhraní na pozadí tohoto Bezpečnostního centra stojí
samostatná služba operačního systému, jež průběžně hlídá ostatní součásti a v
případě nesrovnalostí reaguje grafickým upozorněním podle aktuálního nastavení.
Právě tato služba je zodpovědná za zobrazení ikony v prostoru systémové lišty
vpravo dole "vedle hodin", a pokud by tedy na počítači došlo k náhlému
"zmizení" ovládacího bezpečnostního centra, zkuste zkontrolovat, zda služba
stále běží a případně ji restartujte.
V grafickém rozhraní Security Center nalezne uživatel přístup ke konfiguraci
nejdůležitějších částí z pohledu ochrany počítače. Z tohoto místa je přístupné
ovládání osobního firewallu, definování chování služby Automatic Update pro
stahování aktuálních záplat, dále lze detekovat instalovaný antivirový software
a přistupovat ke konfiguraci internetového zabezpečení. Samozřejmostí jsou
odkazy na stránky s nápovědou a on-line propojení na zpravodajství o aktuálních
hrozbách na internetu.

Reinkarnace osobního firewallu
Poměrně zajímavým vývojem prošla součást, na níž jsme narazili již v "běžném"
provedení Windows XP. Ochranný prvek pro kontrolu síťového provozu pod názvem
Internet Connection Firewall je standardní součástí základní instalace systému
již od počátku a dokáže odvést dobrou práci. Přesto si tvůrci systému velmi
dobře uvědomovali jeho omezení, související především s minimálními možnosti
konfigurace, což stále a neomylně vedlo uživatele k používání jiných programů
tohoto druhu.
V SP2 se osobní firewall převtěluje do nástroje s řádově lepšími možnostmi pro
správu a je vybaven opravdu žádoucím nastavením při ochraně komunikačních toků.
Zásadní je již změna režimů jeho běhu, ačkoliv vypadá na první pohled
nenápadně. Uživatel může ochranu buď úplně vypnout, druhou možností je pak
zapnutí s akceptováním ručně nastavitelných výjimek (dále je ještě zmíníme).
Třetí variantu představuje opět spuštěný firewall, ovšem s vyloučením všech
definovaných výjimek. Režim poslední, nejpřísnější, je především určen pro
situace, kdy se třeba s mobilním počítačem ocitnete v cizí síti.
Právě správa výjimek pro připojení je další znatelnou novinkou. Zde se tvůrci
přiblížili konkurenci a nabízejí možnost přiřadit povolení pro komunikaci na
bázi aplikace, což uživatelům značně usnadňuje orientaci v problému. Ale
nezůstalo jen u lepší ovladatelnosti definice pravidel na aplikační bázi totiž
přináší zcela zásadní principiální změnu hluboko v nitru firewallu. Dřívější
způsob nastavení výjimek pomocí čísel portů byl totiž těžko použitelný v
situaci, kdy si aplikace otevírala více kanálů s neočekávanými parametry. V
nové podobě firewall otevírá porty dynamicky, podle požadavků aplikace, jíž
jste toto právo přiřadili. Na první pohled nenápadná, ale v praxi vynikající
proměna. Kromě přednastavených služeb pro sdílení souborů a tiskáren či
terminálovou Vzdálenou plochu je možné pochopitelně přidávat další uživatelské
definice, založené jak na konkrétní aplikaci, tak na tradičních číslech portů
protokolové sady TCP/IP. Avšak nejen to dalším vylepšením je možnost přiřadit
každému pravidlu tzv. scope (tedy "rozsah působnosti"), což dovoluje akceptovat
výjimku jen při komunikaci na určitou síťovou adresu, jejich kolekci či celou
podsíť.
Právě s výběrem určitých sítí souvisí i další zásadní vylepšení, jímž je
přiřazení bezpečnostních pravidel určitému definovanému síťovému rozhraní.
Pokud váš počítač disponuje více síťovými adaptéry, několika možnostmi
připojení internetu pomocí vytáčené linky či připojením do firemní sítě
prostřednictvím VPN, lze působnost firewallu jednoznačně vymezit na potřebná
rozhraní.
Z dřívějších možností pochopitelně zůstalo k dispozici podrobné protokolování
událostí a detailní nastavení průchodu služebního protokolu ICMP pro kontrolu
konektivity, příjemnou novinkou je pak pro běžného uživatele volba "Restore
Defaults", dovolující při narušení konfigurace navrátit firewall do
"továrního", výchozího nastavení.
Na závěr doplňme informaci o vlastnosti, která je o to důležitější, oč méně je
vidět. Nové provedení firewallu totiž při startu operačního systému nabíhá
velmi časně a nedává síťovým rozhraním čas pokusit se o nechráněnou komunikaci,
což dřívější verze takto důsledně neuměla. Neznatelné, ale zásadní vylepšení!

Bojujeme s viry
Protože tento titulek možná vzbudil velké naděje či naopak obavy, je potřeba
jej uvést na pravou míru. V první řadě, Microsoft neimplementoval do systému
žádný vlastní antivirus, ani nevybral pro tento úkol některého z dodavatelů. V
rozhraní Bezpečnostního centra je však k dispozici položka, jež dovoluje
kontrolovat běh této životně důležité součásti a indikovat nefunkčnost či
nepřítomnost na počítači. Co tedy tvůrci SP2 připravili, je rozhraní pro
antivirové aplikace, jež se mohou takto napojit na "centrální zpravodajství" a
podávat informaci o své práci. Pomocí tohoto rozhraní je podporováno připojení
nejběžnějších antivirových programů a jejich výrobci jistě budou nadále na této
vymoženosti pracovat.

Štít pro webovou komunikaci
Zajímavého vylepšení se v SP2 dočkala i další kmenová součást Windows XP,
prohlížeč Internet Explorer. Ačkoliv je již dnes nabitý všemožnými pravidly pro
omezení potenciálních rizik, dosud chyběla jinak všeobecně používaná a
uživateli ceněná komponenta pro blokování pop-up ("vyskakovacích") oken.
Konfiguraci této funkce naleznete v ovládacím panelu Internet Options v dolní
části na kartě Privacy. Kromě toho, že filtr lze úplně vypnout, je pochopitelně
možné definovat úroveň ochrany, což učiníte po stisknutí tlačítka Settings.
Nejpřísnější režim blokuje vše, co se pokusí o otevření i po uživatelově
výslovném pokusu, prostřední volba hlídá především automatická okna a
nejbenevolentnější varianta dovoluje úplné otevírání automatických oken, ovšem
jen ze stránek označených jako bezpečné. Samozřejmě i v případě této funkce lze
definovat seznam výjimek a označit tak stránky, které budou automaticky
důvěryhodné. Protože práce s pop-up okny je často žádoucí, Internet Explorer je
samozřejmě vybaven novým prvkem grafického rozhraní, pomocí něhož lze
zablokovaná okna výslovně povolit a otevřít. To vše v režii uživatele.
Další změny v Internet Exploreru jsou o něco méně nápadné, avšak také poměrně
důležité. Přepracovány byly dialogy pro stahování souborů a především pro
spouštění vzdálených skriptů či programových komponent ActiveX. Tvůrci
zapracovali do prohlížeče nové rozhraní pro správu "odsouhlasených" či
"zamítnutých" programových kódů, důsledně lze sledovat digitální podpisy těchto
komponent a samozřejmě kdykoliv dodatečně konfiguraci upravit.

Bez updatu ani ránu
Nezbytným základem bezpečnosti systémů Microsoftu zůstává průběžná aktualizace
operačního systému pomocí bezpečnostních záplat. Výrobce si je této skutečnosti
plně vědom a aby uživatele ještě těsněji přiblížil k provádění pravidelných
aktualizací, bez nichž může dojít skutečně k fatálním situacím, přepracoval i
tuto součást, známou jako Windows Update, v případě firemního nasazení pak
součást pokročilejší služby SUS (Systém Update Services). V novém Bezpečnostním
řídícím centru najdete související volby pod označením Automatic Updates.
Služba je schopna zajistit několik úrovní ošetření operačního systému.
Nejdůslednější variantou je automatická detekce nových záplat pro váš systém,
jejich bezodkladné stažení z internetu a následná instalace. Tuto operaci lze
načasovat buď v každodenním cyklu, nebo v režimu "jednou týdně", samozřejmě s
určením hodiny během dne. Druhým, mírnějším režimem je automatická detekce a
stažení záplat, ovšem s vyčkáváním, až uživatel potvrdí instalaci. Třetí
funkční konfigurací je detekce dostupnosti updatů na internetové stránce, bez
downloadu či instalace. Větší benevolence neexistuje poté lze již službu pouze
zcela odstavit mimo provoz. V případě potřeby lze z téhož grafického rozhraní
samozřejmě aktualizaci zavolat interaktivně, v daný okamžik, tak jak jsou
důslední uživatelé zvyklí z dřívější verze.
Právě v oblasti automatických bezpečnostních updatů se výrazně uplatnila výše
zmíněná taktika pasivní ochrany systému i při laxním přístupu uživatele.
Komponenta je ve výchozí podobě nastavena tak, aby systém žádal a prováděl
prostřednictvím funkčního internetového připojení pravidelné sledování výskytu
nových záplat a následnou instalaci po úspěšném stažení. Záměru odpovídá i
grafická interpretace těchto nastavení: pokud funkci budete vypínat, samozřejmě
bude následovat opakované neodbytné varování a "šikanování" nedůsledného
uživatele, s cílem přimět jej alespoň občas k průběžné kontrole a případnému
zavedení opravných záplat. Ne že by celou službu nebylo možné zcela pozastavit,
ovšem pokud zůstane v běhu, svou "hlídací" a povzbuzovací funkci zastane velmi
dobře. Nutno dodat, že z hlediska uživatelské čitelnosti probíhá updatování
transparentně a celkem bezbolestně.

Komunikujeme bezdrátově
Výrazný důvod k radosti rozhodně mají uživatelé bezdrátové komunikace, a to jak
vyznavači Wi-Fi přenosů, tak příznivci krátkodosahové technologie Bluetooth.
Již v průběhu uvolňování postupných testovacích verzí SP2 bylo patrné, že
klientské rozhraní pro práci s Wi-Fi sítěmi dozná zajímavých změn. Výsledek je
rozhodně příjemným překvapením. Již samotná konfigurace potřebných parametrů
pro zprovoznění bezdrátových přenosů je snazší díky zcela novému průvodci, při
jehož použití možná oceníte i jednu nenápadnou drobnost: poprvé zadané
parametry je možné okamžitě uložit na externí médium (USB paměťový disk) a jak
asi správně tušíte, pouhým přenosem na další počítače a opětovným zavoláním
průvodce tak můžete následně snadno konfiguraci opakovat. Do zcela nové podoby
se přerodilo ovládací rozhraní dostupných bezdrátových sítí, jež před SP2 v
podstatě téměř neexistovalo. V současném provedení máte k dispozici kvalitní
přehled možností připojení, konfigurace je po ruce a je tedy zase o důvod méně
instalovat ne vždy spolehlivý a stabilní proprietární software výrobců
bezdrátových síťových karet.
Příjemného překvapení se dočkali také uživatelé zařízení pro komunikaci pomocí
Bluetooth. Funkcionalita, jíž jste dříve museli opět zajišťovat povětšinou
externí aplikací od výrobce příslušného hardwaru, je nyní dostupná přímo v
klientském nástroji ve Windows. Tento ovládací panel je k dispozici od chvíle,
kdy nějaké zařízení Bluetooth připojíte, a nabídne vám přehled dostupných
komunikačních partnerů stejně jako možnost nastavit základní parametry pro
spojení, včetně ochrany sdíleným klíčem. Uživatelsky velice snadné je pak
přenášení souborů či přímá správa vzdálených zařízení pomocí přehledného
grafického rozhraní.

Pro každého něco
Ačkoliv z předchozích odstavců by se mohlo zdát, že změny v SP2 se týkají jen
síťování či bezpečnosti, zdaleka tomu tak není. Přestože bezpečnostní
problematika byla již rozebrána důkladně, čekají na uživatele i jiné
zajímavosti. Třeba majitelé varianty Windows XP Tablet PC Edition budou možná
dosti překvapen, že po aplikaci balíku Service Pack se bude jejich systém
rovnou tvářit jako Windows XP Tablet PC Edition 2005! K nejzásadnějším změnám v
tomto případě došlo u nástrojů pro přímý vstup informací pomocí dotykového
panelu, takže uživatelé mohou ocenit flexibilnější chování kontextových
vstupních dialogů či vylepšené možnosti při optickém rozpoznávání rukou přímo
zapisovaných textů. Zkrátka nepřijdou ani fandové multimediálních aplikací.
Jako součásti SP2 se totiž objeví také úhrnná sada komponent, jež zčásti přišly
již dříve, avšak takto pohromadě dosud distribuovány nebyly. Nedílnou součástí
systému se tak stává dříve volitelný Windows Media Player 9, který možná již
nějakou dobu používáte, do aktuální verze 2004 se též promění Windows XP Media
Center Edition.

Ve firemní síti
Tak významná proměna klientského operačního systému, jaká se odehrává v SP2,
pochopitelně nemohla zůstat bez odezvy na straně nástrojů a řešení pro
korporátní implementace. Krom důsledného testování, jež mělo zajistit co možná
nejhladší nasazení balíku na klientské počítače v rozsáhlejších sítích,
samozřejmě tvůrci připravili též prostředky pro centrální řízení nově
zavedených funkcí.
Za předpokladu, že řízení větší sítě je postaveno na službě Active Directory,
tedy prostřednictvím doménové technologie Windows 2000 či Windows 2003 Server,
se nám nabízí optimální mechanismus pro centralizované ovládání klientských
nastavení pomocí mechanismu Group Policy. Spolu s SP2 byla připravena nová
administrativní šablona, jež zahrnuje bohatou škálu nastavení nových funkcí pro
zabezpečení a dovoluje tak ovládat vymoženosti SP2 pomocí osvědčené
technologie. Z pohledu správce je asi nejsnazším postupem pro přidání
administrativních šablon cesta možná trochu překvapivá: po instalaci SP2 na
první, třeba testovací stroj s Windows XP, stačí na tomto počítači otevřít
novou konzoli MMC, přidat snap-in Group Policy s odkazem na potřebnou doménovou
politiku a otevřít ji pro editaci. V tuto chvíli dojde, pokud je doménová
struktura ve výchozím nastavení, k automatickému updatu administrativních
šablon na doménovém řadiči a postupně při replikacích v celé síti. Pokud je
takovéto chování pro vás naopak nežádoucí, nezapomeňte funkci zakázat
prostřednictvím parametru v administrativní šabloně v položce Group Policy.
Z hlediska samotné volby parametrů jsou jednotlivé novinky rozesety napříč
šablonami, takže nenajdete nic jako "SP2 na jednom místě". Obohaceny byly
především parametry pro automatický update, ve složce Networks najdete zcela
novou podsložku Windows Firewall. Ta obsahuje dvě identické kolekce nastavení,
určující chování klientských počítačů a jejich firewallů v závislosti na tom,
zda je uživatel přihlášen do domény či spouští stroj pouze pod lokálním
nedoménovým účtem. I tato koncepce je opravdu velmi zdařilá.

Máme se bát?
Instalace "rekonstrukčního" balíku pro Windows XP rozhodně představuje výrazný
krok vpřed. Jak uživatelé domácích počítačů, tak administrátoři rozsáhlých
firemních sítí v něm oprávněně mohou očekávat a spatřovat další posun v
možnostech zajištění odolnosti systému proti nežádoucím kalamitám, ovšem jako
vždy v případě, že nové funkce budou nakonfigurovány a zapnuty.
Na druhou stranu tak zásadní kůra, jakou vaše počítače projdou, nemůže zůstat
zcela bez následků, a na tuto skutečnost je potřeba se připravit. Pomineme-li
potenciální chyby a nefunkčnosti, s nimiž koncový uživatel bojuje těžko, stále
tady zůstává nezanedbatelný fakt, že některé důvěrně známé aplikace či rozhraní
Windows se najednou budou chovat neočekávaně a překvapivě. Nechť se tedy
pohybujete v domácím či firemním prostředí, věnujte alespoň minimální úsilí
seznámení s novinkami, jež přicházejí, a poučte sebe či další uživatele o
některých funkcích, jež např. výrazně ovlivňují chování Internet Exploreru.
Nenastanou-li jiné potíže, může být hledání dobrého soužití s novými Windows XP
současně seznámením s novými a zajímavými funkcemi.
P. S.: Na sklonku prázdnin je SP2 v mnoha firemních sítích nekompromisní
realitou. Uživatelé i správci mohou doceňovat nové vymoženosti, na druhou
stranu se třeba objevily první problémy při komunikaci s některými typy
přenosných počítačů. Na webových stránkách se též objevují první články o tom,
jak obelstít některá zbrusu nová bezpečnostní nastavení Internet Exploreru.
Výrobce kontruje prohlášením, že na všechny scénáře zkrátka systém nepamatoval
a cíle vývojářů zahrnovaly jen určitou skupinu problémů. Prostě a jednoduše
řečeno, Windows XP SP2 jsou opět krokem vpřed, ovšem ani tentokrát to zákonitě
nemohl být krok poslední.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.