Nedokumentované funkce Windows

Software | 01.06.03

Zapomenuté, nebo cenzurované? Registr Windows obsahuje celou řadu nikdenedokumentovaných položek a utajované klávesové zkratky nabízejí běžnému uživateli překvapivé funkce... Prav...





Zapomenuté, nebo cenzurované? Registr Windows obsahuje celou řadu nikde
nedokumentovaných položek a utajované klávesové zkratky nabízejí běžnému
uživateli překvapivé funkce...

Pravidelní čtenáři našeho časopisu již vědí, že hlavně na našich stránkách
mohou najít spoustu utajovaných funkcí týkajících se Windows či jiných
aplikací. I v tomto čísle časopisu vám odkryjeme celou řadu tajemství, která si
Windows doposud úzkostlivě tajila. Jejich poznání vám umožní ještě efektivnější
práci na počítači. Doslova jsme vydolovali z registru Windows zajímavé položky,
vzkřísili jsme k životu zapomenuté utility jakož i nedokumentované parametry a
ukážeme vám, jak je používat, i když je docela možné, že Microsoft by byl
raději, kdyby se na ně nikdy nepřišlo. Nebo jste snad věděli, jak kompletně
přenést celá Windows XP na větší pevný disk? Slyšeli jste někdy o tom, že ve
Windows 2000/XP můžete předefinovat funkce prakticky libovolné klávesy, a to
jenom drobným zásahem do registru? Je vám známo, že můžete na diskovém oddílu
se systémem souborů NTFS přidělovat přístupová práva ve Windows XP Home pomocí
staršího souborového manažeru WINFILE.EXE pocházejícího z Windows NT 4?
Odpovědi na tyto i další otázky, jakož i spoustu jiných zajímavostí, se dozvíte
právě na následujících stránkách.


1. Explorer:

[95/98/ME/NT/2000/XP]
Ukončení programového prostředí (shellu) klávesovou zkratkou

Na co jsme přišli: Vypnout, restartovat, odhlásit, případně přepnout do
úsporného režimu to jsou čtyři možnosti, jež se vám nabízejí, když si klepnete
na příkaz Vypnout v nabídce Start. Vedle těchto variant, jak ukončit Windows,
nabízí zmíněný postup i možnost, jak ukončit programové prostředí (shell)
Windows, jež představuje program EXPLORER.EXE. Stiskněte klávesovou zkratku
a klepněte v dialogovém okně Vypnout na tlačítko Storno.
Programové prostředí Exploreru zmizí včetně všech svých prvků, jako jsou
pracovní plocha či Hlavní panel. Všechny ostatní programy však běží dále.
Program Explorer můžete znovu spustit přes program Příkazový řádek, který ale
musíte mít spuštěný předem (!), a to příkazem explorer. exe.

Využití: Spousta tipů pro Windows, u nichž modifikujete soubory registru,
vyžaduje pouze restartování programu explorer.exe není tedy nutné odhlašování
ze systému, a už vůbec zbytečné je restartování počítače. Stačí již zmíněná
klávesová zkratka, a všechno je hotovo i bez pomoci nějakých speciálních
utilit.



2. Ovládací panely:

[95/98/ME/NT/2000/XP]
Vytváření odkazů k záložkám v dialogových oknech

Na co jsme přišli: Pro většinu dialogových oken k nastavení v Ovládacích
panelech slouží applety (Control Panel Applets), které existují ve formě
programových souborů s příponou CPL. V případě Windows 95/98/ME se nacházejí ve
složce System, v případě verzí Windows NT4, 2000 a XP se jedná o složku
System32. Tato okna můžete spustit nejen přes Ovládací panely, nýbrž i přes
tlačítko Start a příkaz Spustit, přičemž do řádku Otevřít napíšete příkaz
control následovaný jménem požadovaného appletu. Tak kupříkladu příkaz control
intl.cpl otevře bez jakýchkoliv okolků okno Místní a jazykové nastavení
Windows.

Dalším způsobem spuštění zmíněných appletů a tím i přímého zpřístupnění
jednotlivých záložek je příkaz

rundll32.exe shell32.dll,Control_RunDLL intl.cpl,,0

Takový příkaz vyvolá opět okno Místní a jazykové nastavení a zároveň se přesune
na záložku Místní nastavení. Pokud ve výše uvedeném příkazu místo číslice 0
dáme číslo 1, otevře se sice stejné okno, ovšem na záložce Jazyky. Číslování
jednotlivých záložek se však mění podle operačního systému, takže nejjednodušší
cesta je přímé experimentování.

Upozornění: U příkazů Rundll32 je třeba dávat pozor na správné psaní velkých a
malých písmen.

Stejný postup můžete použít i u následujících souborů CPL:

Zobrazení vlastnosti: DESK.CPL
Fax vlastnosti: FAX.CPL
Možnosti usnadnění: ACCESS.CPL
Herní zařízení: JOY.CPL
Internet vlastnosti: INETCPL.CPL

Využití: Jestliže nějakou záložku v Ovládacích panelech používáte velmi často,
můžete si k ní vytvořit přímý odkaz. Zjistěte si číslo oné záložky a vytvořte
si zástupce, v němž do políčka Cíl: zadáte výše zmíněný příkaz začínající
příkazem RUNDLL32.EXE.



3. Parametry v registru:

[95/98/ME/NT/2000/XP]
Přísně tajné

Na co jsme přišli: Když v Průzkumníku Windows poklepeme, případně klepneme
pravým tlačítkem myši na nějakou složku, disk nebo soubor, pak se ve valné
většině případů provede akce, která nemá ve skutečnosti s Průzkumníkem nic moc
společného. Tak kupříkladu u souboru DOC se tento otevře ve Wordu, MPG soubor
se zase přehraje v Media Playeru. Aby to takhle mohlo fungovat, čili aby mohl
Průzkumník sloužit jako jakási centrála pro všechny v systému nainstalované
programy, existuje ve větvi registru s názvem Hkey_Classes_Root nesčetné
množství příkazů. Jméno objektu (souboru, složky, případně disku) se přitom
předává odpovídající aplikaci obvykle pomocí parametru %1.

Při podrobnějším zkoumání registru však nalezneme ještě další parametry,
jejichž funkce je doposud objasněna jen zčásti. Jedná se o výrazy %L, %i a %s.
Parametry %L a %i se však od toho nejpoužívanějšího %1 dají velmi obtížně
odlišit, neboť je Microsoft do registru zapisuje jako %l (tj. jako malé L),
případně jako %I (tj. jako velké I).

Využití: Asi nejužitečnějším parametrem se jeví %L, kde písmeno L pochází ze
slova Long. Pokud se v registru vyskytuje namísto %1 právě parametr %L, předává
Průzkumník dané aplikaci dlouhé jméno souboru. Pokud však jde pouze o to,
předat nějaké aplikaci určitý soubor, jsou parametry %1 a %L rovnocenné. Tak
například Wordu je úplně jedno, zda otevírá přes parametr %1 soubor
C:\Dokume~1\Objedn~1.DOC či stejný soubor C:\Dokumenty\Objednávka.DOC přes
parametr %L.

Něco jiného ale je, pokud nějaký program nebo skript má určit cestu k nějaké
složce či souboru, třeba proto, aby v ní mohl zpracovat všechny soubory, jež se
tam vyskytují. Pak parametr %L ušetří několik řádků programového kódu. Na
druhou stranu je dobré záměrně použít parametr %1 v případě, kdy se jedná o
předání souborů, složek nebo disků do nějaké starší aplikace určené pro MS-DOS,
která nepodporuje dlouhé názvy souborů. Pro oba parametry platí, že by měly být
uvedeny v uvozovkách. Poměrně hodně aplikací toto nedělá, což vede k tomu, že
se pak cesty a názvy souborů obsahujících mezery špatně interpretují jako sled
parametrů.

Výrazy %i a %s nalezneme výhradně u příkazů Průzkumníku. Jejich význam se nám
podařilo objasnit pouze částečně. Parametr %s nám ve všech případech vracel
pouze hodnotu 1, což nám podle našich doposud získaných zkušeností nepřineslo
nic smysluplného, co by se s tím dalo dělat. Lépe to pro nás dopadlo při
zkoumání parametru %i. Tento přepínač přenáší dvě číslice. Ta první počítá
počet klepnutí myší v Průzkumníkovi při každém klepnutí se u většiny systémů
zvýší její hodnota o 4. Druhá číslice je přiřazena při spuštění Průzkumníka a
zůstává konstantní až do nového spuštění Průzkumníka nebo celých Windows.
Prostřednictvím tohoto parametru je možné nové spuštění počítače automaticky
rozpoznat, protokolovat, anebo také zakázat. Jak? Nejjednodušší způsob spočívá
ve vytvoření nějaké nesmyslné přípony v registru, například .count, která bude
obsahovat klíč s názvem command, v němž bude následující text:

cmd.exe /c echo %i >> %windir%\starts.log

Nyní už pouze stačí vytvořit testovací soubor například s názvem test.count a
zajistit jeho spuštění při každém startu Windows, což se dá zařídit
prostřednictvím klíče Run registru nebo přes složku Po spuštění. Tento krátký
návod vám radí, jak získáte číslice zadávané Průzkumníkem Windows. Jejich
analýza by pak následovala jako náročnější druhý krok.


4. VB skripty:

[95/98/ME/2000/XP]
Pevné umístění zadávacích políček

Na co jsme přišli: Umístění zadávacích políček VB skriptů se dá na obrazovce
přesně nastavit pomocí dvou hodnot, které udávají souřadnice levého horního
okraje (horizontálně, vertikálně). Vzhledem k tomu, že je možné používat i
záporné hodnoty, můžete celé políčko nebo jen jeho část nechat zmizet z
obrazovky. Tak po zadání příkazu n=inputbox("","",5,-1500) zůstává u
dialogového okna skriptu viditelné pouze zadávací políčko, při zadání hodnot
"-2500,-2500" neuvidíte z dialogového okna skriptu vůbec nic.

Využití: Záporné hodnoty mohou být velmi užitečné, když chcete dialog z často
používaného skriptu zredukovat na minimum. To má ale smysl pouze v horní části
obrazovky, protože chcete, aby zadávací políčko zůstalo viditelné.

Teoreticky i úplné zmizení okna skriptu by mohlo být žádané, například pro
utajené zadávání hesla. Ovšem i v tomto případě se spuštěný skript prozradí na
Hlavním panelu. Pozornější uživatel by jej pak mohl zavřít obvyklými prostředky
Windows.



5. Odkládací soubor:

[95/98/ME/2000/XP]
Přesunutí paměti

Na co jsme přišli: Ve Windows 95/98/ME jsou již dlouhou dobu známy a skutečně
pomáhají úpravy položek v odstavci [386Enh], který se nachází v souboru
SYSTEM.INI. Zde můžete pro odkládací soubor přesně nadefinovat umístění a
velikost, například:

PagingDrive=D:
PagingFile=D:\Data\Swap.###

Ve Windows 2000 a XP se pro dosažení té-hož výsledku musí zasáhnout do
registru. V klíči Hkey_Local_Machine\System\Current-ControlSet\Control\Session
Manager\MemoryManagement se nachází víceřetězcová hodnota s názvem PagingFiles,
která nás informuje o umístění, jméně a velikosti odkládacího souboru. Pak
položka s údajem

D:\Data\Swap.### 400 1000

nastavuje jako odkládací soubor D:\Data\Swap.### s velikostí od 400 do 1 000
MB.

Využití: Tento tip má zpravidla pouze kosmetický (možná i hygienický) efekt,
jelikož se zbavíme odkládacího souboru umístěného v kořenovém adresáři
diskového oddílu. Pokud máte na svém počítači několik verzí Windows, pak se vám
vyplatí definovat si společný odkládací soubor pro všechny instalace operačního
systému. Tím můžete ušetřit 500 MB a více místa na disku.


6. Instalační disk ve Windows XP:

[95/98/ME/NT/2000/XP]
Další utility

Na co jsme přišli: Instalační CD disk systémů Windows XP Home a Professional
obsahuje kromě nejdůležitější instalační složky \i386 ještě složky další.
Přinejmenším za povšimnutí stojí archiv SUPPORT.CAB, nacházející se ve složce
\Support\Tools. Obsahuje totiž řadu dalších speciálních programů, jež běží ve
Windows 2000, XP a některé i ve Windows 95/98/ME. Celý disk obsahuje soubor
nápovědy SUBTOOLS.CHM. Bohužel popisuje některé programy, které vůbec na disku
nejsou, a naopak zatajuje mnohé z nástrojů, jež tam k dispozici jsou.

Využití: Některé z těchto utilit se jeví jako praktičtí pomocníci, i když
jejich úroveň nedosahuje výšky známých produktů Microsoftu. Na výběr máte
kupříkladu utilitu DUPFINDER.EXE, jež dokáže na disku najít soubory, které se
tam vyskytují několikrát. Přebytečné soubory se pak dají odstranit přímo touto
utilitou.

Program VFI.EXE (Visual File Information) vám poskytne všechny možné informace
o souborech včetně jejich kontrolního součtu. Tím utilita dokáže udržet
kontrolu nad případnými změnami souborů. Kromě toho dokáže VFI.EXE pracovat s
časovými značkami.

WINDIFF.EXE (vyžaduje knihovnu GUTILS.DLL) se hodí zejména k porovnávání dvou
stromů složek, kde dokáže zjistit, jaké soubory ve struktuře složek chybějí,
nebo zda existuje v některém stromu aktuálnější verze dokumentu či programu.
Slouží tedy jak pro účely zálohování složek, tak k vyřazení nepotřebných
starých verzí stejnojmenných souborů. Všechny zmíněné utility (Dupfinder, VFI a
Windiff) běží rovněž bez problémů ve Windows 95/98/ME.



7. Průzkumník ve Windows:

[98/ME/2000/XP]
Přepisování při kopírování souborů

Na co jsme přišli: Při kopírování nebo přesouvání více souborů pomocí
Průzkumníka ukazují Windows v případě, že cílová složka již obsahuje soubory se
stejným jménem, dialogové okno s upozorněním. Když však v tomto okamžiku
stisknete klávesu a k ní klepnete na tlačítko Ne, můžete nadále
kopírovat bez jakýchkoliv dalších dotazů všechny soubory, které ještě v cílové
složce nejsou.

Využití: Tato nikde nedokumentovaná funkce řeší nedostatek z Windows 95. Při
přesunování či kopírování souborů se v případě, že dojde ke konfliktu ve
jménech souborů (v původní i cílové složce jsou soubory se stejným jménem),
objeví upozornění. Na otázku, zda chcete již existující soubor v cílové složce
odstranit, můžete reagovat v podstatě čtyřmi způsoby: Po klepnutí na tlačítko
Ano Windows přepíší již existující soubor v cílové složce novým souborem, a při
dalším konfliktu jmen se zeptají znovu. Po stisku tlačítka Ano všem se
zkopírují nebo přesunou do cílové složky všechny soubory. Soubory se stejnými
jmény budou bez jakýchkoliv dotazů přepsány. Stisknete-li tlačítko Ne, Windows
již existující soubor nepřepíší, ale při dalším konfliktu jmen se zeptají
znovu. Konečně tlačítko Storno ukončí celý proces přesunu či kopírování.

Často ale je cílem uživatele zkopírovat všechny soubory, které ještě v cílové
složce nejsou. Kvůli neustálým dotazům se při větších souborech dat mnoho
uživatelů uchyluje k příkazovému řádku. Nedokumentovaná funkce při stisku
klávesy je od verze Windows 98 vítanou alternativou zvláště pro ty,
kteří se s příkazy copy a xcopy včetně jejich parametrů zrovna moc nekamarádí.



8. Nabídka Start:

[ME/2000/XP]
Odstranění podnabídek z funkce "Hledat"

Na co jsme přišli: Jednotlivé podnabídky v položce Hledat, která se nachází v
nabídce Start, nejsou v Průzkumníku Windows pevně zabudovány, nýbrž se
integrují přes položky registru. I z toho důvodu si mohou později instalované
programy, mající možnost vyhledávání, právě do tohoto místa přidávat svoje
odkazy a tak položku Hledat rozšiřovat. Např. po instalaci balíku MS Office sem
přibude hledání pomocí aplikace Microsoft Outlook. Také Real Player si sem
umisťuje svoji funkci pro vyhledávání.

Ovšem co se samo do systému integruje, dá se pomocí Editoru registru zase
odstranit. Jednotlivé podnabídky naleznete v klíči
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\FindExtens
ions\Static. Standardní funkce pro vyhledávání naleznete v klíči Shell Search,
kde najdete další klíče označené číslicemi. Klíč 0 odpovídá položce pro
vyhledávání složek a souborů, 1 zodpovídá za hledání počítačů v síti a 2
vyhledává tiskárny.

V klíči WabFind se nacházejí klíče pro hledání osob v programu Adresář, podklíč
0 v klíči WebSearch slouží pro definování vyhledávání v internetu. Outlook si
vytváří klíč OutlookFind v klíči
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\FindExtens
ions\Static\OutlookFind\0, Real Player si vytváří klíč RealSearch.

Jestliže klíče s čísly smažete, odstraníte v nabídce Start odpovídající
podnabídky z položky Hledat. Takže když kupříkladu chcete odstranit hledání
pomocí aplikace Microsoft Outlook, smažte klíč
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\FindExtens
ions\Static\OutlookFind\0. Hledání osob odstraníte smazáním klíče
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\FindExtens
ions\Static\WabFind\0. Po odstranění položky registru je nutné restartovat
rozhraní explorer.exe kvůli provedení aktualizace nabídky Start. Provedené
změny se projeví u všech uživatelů operačního systému.
Využití: Nikdy nebo zřídka používané položky můžete tímto způsobem bez obav
smazat. Nabídka Start tak bude přehlednější. Nezapomeňte si ale pro každý
nepotřebný klíč dříve, než jej smažete, vytvořit v Editoru registru zálohu,
abyste jej v případě potřeby mohli zase nahrát zpět. Záloha se provádí v
Editoru registru vyexportováním klíče přes příkaz Soubor/Exportovat.



9. Kontextové menu "Otevřít v programu":
Seznam programů

[2000/XP]


Na co jsme přišli: Seznam s příponami všech v systému zaregistrovaných souborů
naleznete v Editoru registru v klíči
Hkey_Current_User\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\FileExts.
V podklíči každé přípony se nachází další podklíč se jménem OpenWithList, jenž
zpravidla obsahuje jména několika programů a seznam MRU (Most Recently Used). V
tomto případě se jedná o aplikace, jež Průzkumník ukazuje, pokud na soubor s
danou příponou klepnete pravým tlačítkem myši a z kontextového menu zvolíte
příkaz Otevřít v programu. V registru můžete libovolný prvek ze seznamu odebrat
tím, že odpovídající hodnotu smažete. Při rozpoznávání těch správných položek
vám v nejhorším případě pomůže seznam MRU. Nakonec musíte upravit obsah klíče
MRUList tak, že z něj odstraníte písmena abecedy přiřazená k jednotlivým
smazaným aplikacím.

Využití: Windows výše zmíněný seznam spravují automaticky a zařazují do něj
všechny aplikace, které jste kdy k přehrání daného typu souboru použili. Pořadí
programů v kontextovém menu Otevřít v programu udává, kterou z aplikací
používáte k otevírání daného typu souboru nejčastěji. Do seznamu se vejde
maximálně devět aplikací, potom se odkaz na tu nejméně používanou nahradí
aktuálně použitou.

Znalost těchto klíčů registrů se vám bude hodit ve dvou případech. Za prvé se
může stát, že jste omylem k danému typu souboru přiřadili k otevření naprosto
nevhodný typ programu. Odkaz na něj se sice objeví v seznamu, ale zásahem do
registru se odtud může znovu odstranit.

Za druhé byste si chtěli vytvořit pro určité typy souborů jakýsi seznam
aplikací, v nichž budete chtít tyto soubory otevírat. Po jeho vytvoření si jej
můžete vyexportovat z registru a nahrát na jiné počítače, s nimiž pracujete.
Upozornění: V klíči Hkey_Classes_Root\Applications se nachází celá řada
programů obsahujících hodnotu NoOpenWith. Tato znamená, že takové aplikace se
nikdy do seznamu Otevřít v programu nedostanou, a to ani v případě, když by to
uživatel zkoušel ať úmyslně či z přehlédnutí.



10. Soubory nápovědy s příponou CHM:
Omezení spouštění kódu

[2000/XP]

Na co jsme přišli: Soubory nápovědy Windows končící příponou CHM mohou
obsahovat spustitelný kód. Pomocí jedné položky registru si můžete určit
složku, která bude moci obsahovat soubory nápovědy se spustitelným kódem. Ve
všech ostatních složkách bude spouštění kódu zakázáno.

Spusťte si Editor registru a vyhledejte klíč
Hkey_Local_Machine\Software\Policies\Microsoft\Windows\System. V pravém okně
vytvořte novou víceřetězcovou hodnotu se jménem HelpQualifiedRootDir. Jako její
údaj zadejte všechny složky, v nichž bude povoleno otevřít soubory se
spustitelným kódem oddělené středníkem. Když jako údaj hodnoty nezadáte nic,
bude každé spuštění CHM souboru se spustitelným kódem odmítnuto. Změny v
systému se projeví až po jeho restartování.

Využití: Spuštění kódu obsaženého v souborech nápovědy představuje bezpečnostní
riziko. Pokud si stanovíte výše uvedeným způsobem nějaká omezení, zvýšíte si
bezpečnost systému, aniž byste museli spouštění CHM souborů postrádat.



11. Programy pro Windows NT4:
Spousta materiálu v Service Packu

[2000/XP]

Na co jsme přišli: Spousta programů, které jsou určeny pro Windows NT 4, běží i
ve Windows 2000 a XP. Při vzájemném porovnání zjistíte, že celá řada z nich v
nových verzích prostě není obsažena. Některé z těchto utilit můžete získat i v
případě, že nemáte instalační CD disk Windows NT 4. Stačí si z internetové
adresy
http://download.microsoft.com/download/winntsp/Install/6.0a/NT4/CS/SP6I386.EXE
stáhnout nejnovější Service Pack. vám jej nabízíme jako soubor SP6I386.EXE.
Tento asi 36 MB velký soubor pak rozbalíte do libovolné složky tak, že v
příkazovém řádku zadáte příkaz

sp6i386.exe /x

Nyní již můžete všechny aplikace vyzkoušet.

Využití: Doslova legendou mezi starými utilitami je Správce souborů
představovaný souborem WINFILE.EXE. Prostřednictvím něj můžete i ve Windows XP
Home vytvářet a spravovat přístupová oprávnění ke složkám a souborům. Programy
jako Prohlížeč událostí (Eventvwr), Správce uživatelů (Usermgr) nebo Systémové
informace (Winsmd) mají obdobnou funkci jako utility pro správu počítače ve
Windows 2000 a XP, mají ale daleko přehlednější uspořádání.

Oproti tomu varovat vás musíme před používáním aplikace Windisk, která ve
Windows NT 4 sloužila pro správu pevných disků. Ukládá totiž informace o
discích, diskových oddílech a jejich uspořádání do takových klíčů registru,
které se již dnes ve Windows 2000 a XP nepoužívají. Zmíněné operační systémy
takové diskové oddíly sice dokáží rozeznat, ovšem z informací uložených ve
starých a nových klíčích mohou vyplynout nečekaná chování celých Windows. Tak
může snadno dojít k tomu, že některé diskové jednotky vůbec nebudou k
dispozici, i když v systému existují. Naopak některé diskové jednotky se mohou
v například v Průzkumníku objevit několikrát.


12. Kopie Windows:
Změna písmena diskové jednotky

[2000/XP]

Na co jsme přišli: Ve Windows 2000 a XP můžete velmi snadno měnit písmena
jednotlivých diskových jednotek. Ve Správě disků má každý diskový oddíl v
kontextovém menu příkaz pro změnu písmena jednotky a cesty. Ten pak můžete
použít jak pro pevný disk, tak pro CD a DVD mechaniky.

Ovšem jedno omezení přece jen existuje: Nelze změnit písmeno diskového oddílu,
na němž je nainstalovaný operační systém. Má to svůj smysl, protože při
svévolném měnění písmena systémové jednotky by při spouštění počítače Windows
nenašla systémové soubory, nehledě na to, že i v registru uvedené položky by
odkazovaly na umístění souborů vztahující se ke stavu, jaký byl před změnou
písmena jednotky. Ovšem v registru se dá přiřazení písmene jednotky změnit.
Otevřete si Editor registru a přesuňte se na klíč
Hkey_Local_Machine\System\MountedDevices. Tady nás zajímají pouze položky,
které začínají výrazem \DosDevices.

Písmeno systémové jednotky změníte jednoduše tak, že výše zmíněné položky
upravíte, takže například údaj \DosDevices\C: přepíšete na \DosDevices\D:.
Samozřejmě sem nesmíte zadat žádný výraz odkazující na již existující jednotku.
Stejně tak jsou zakázána písmena jednotek odkazující na síťové disky, případně
ta uvedená v klíči Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Control\Session
Manager\DosDevices. V opačném případě se stane takový zásah osudným, jelikož
při dalším spuštění počítače Windows svoje systémové soubory už nenaleznou
vůbec.

Využití: Existuje situace, při které se bez výše popsaného tipu neobejdete,
totiž tehdy, když chcete celá Windows přesunout na jiný disk a v budoucnu je
spouštět právě odtud, aniž byste museli celá Windows znovu instalovat. Na
rozdíl od Windows 95/98/ME nepovažují Windows 2000/XP za spouštěcí jednotku
automaticky C: nýbrž tu, odkud byl systém skutečně spouštěn. Jednotka C: je
tedy systémovou pouze tehdy, pokud do ní byla Windows skutečně nainstalována.

Jestliže chcete Windows přesunout na jiný nový disk, například pomocí příkazu
Xcopy, musíte ze všeho nejdříve cílovému disku přiřadit písmeno. Přiřadíte-li
mu kupříkladu písmeno D:, zapíše se toto při instalaci do registru Windows a
disk bude od této chvíle pod stejným písmenem interpretován. To zůstane i
tehdy, pokud tento nový disk nastavíte jako první disk a svůj starý disk
nastavíte jako druhý, anebo když jej ze systému úplně odstraníte. Ve všech
zmíněných případech bude mít nový disk pro Windows stále písmeno D:, i když
systém bude systémové soubory očekávat na disku C:. A právě v tomto případě
budete potřebovat dosud nikde nedokumentovanou možnost, jak diskovou jednotku
přejmenovat.

Windows 2000/XP správně přesunete níže popisovaným způsobem. Klepněte na
tlačítko Start/Spustit a do políčka Otevřít: zadejte příkaz diskmgmt.msc.
Zformátujte diskový oddíl, do nějž budete chtít zkopírovat Windows, a přířaďte
mu písmeno, v našem případě D:. Ovšem pozor, musí se jednat o primární diskový
oddíl a musí být nastaven jako aktivní. To uděláte přes kontextové menu
diskového oddílu. Operační systém zkopírujete na nový diskový oddíl příkazem

xcopy c:\ d:\ /k /r /e /i /s /c /h /o /x

Při této operaci se však nezkopíruje registr. Jeho zkopírování se provede přes
Konzoli pro zotavení. Tu nainstalujete, když ze složky /i386 nacházející se na
instalačním CD disku spustíte soubor winnt32 /cmdcons. Potom restartujte
počítač a z bootovacího menu vyberte Konzoli pro zotavení. Zvolte si novou
instalaci Windows a příkazem

cd system32\config

se přesuňte do složky obsahující registr. Příkazem copy zkopírujte registr do
stejné složky, ale na disk D:. K tomu účelu je nutné použít několik
jednotlivých příkazů copy, protože konzola pro zotavení neumožňuje používání
zástupných znaků, jako jsou například "*" nebo "?". Je nutno zkopírovat soubory
DEFAULT, SAM, SECURITY, SOFTWARE a SYSTEM. Pokud Konzola pro zotavení odmítne
soubory zkopírovat, zadejte před kopírováním nejprve příkaz

set AllowAllPaths=True

Nakonec zkopírujte soubor NTUSER.DAT. Najdete jej ve složce s názvem stejným
jako naposledy přihlášený uživatel. Tuto složku naleznete v adresáři Documents
and Settings. Kopie souboru pak přijde do stejné složky na disku D:.

Nyní přijde to rozhodující. Příkazem exit ukončete Konzolu pro zotavení a
spusťte Windows. Otevřete si Editor registru příkazem regedt32 ve Windows 2000
nebo regedit ve Windows XP. Označte si větev Hkey_Local_Machine a z menu Soubor
vyberte položku Načíst podregistr. Jako soubor si vyberte registr umístěný na
druhém disku. V tomto případě se jedná o soubor SYSTEM umístěný ve složce
\System32\Config ve složce Windows umístěné na druhém disku.

Když se Editor registru zeptá na jméno klíče, zvolte jako jeho název písmeno Z.
Pak se celý obsah umístí až úplně na konec a vy jej snáze naleznete. Nyní se v
klíči Z přesuňte do klíče MountedDevices, smažte zde hodnotu \DosDevices\C: a
přejmenujte \DosDevices\D: na \DosDevices\C:. Ve Windows XP se to udělá velmi
snadno pomocí klávesy , ve Windows 2000 je nutno použít několika kroků.
Poklepejte na hodnotu \DosDevices\D: a zkopírujte všechen obsah binární hodnoty
do schránky, a to pomocí klávesové zkratky . Potom odstraňte položky
\DosDevices\C: a \DosDevices\D:. Nyní vytvořte novou binární hodnotu
\DosDevices\C: a jako její údaj zadejte obsah schránky. Poté znovu označte klíč
Z a z menu Soubor vyberte položku Uvolnit podregistr. Nyní máte pro vaši kopii
Windows nastavenu konfiguraci pevného disku tak, že spouštěcí oddíl pevného
disku se zase nazývá C: namísto dřívějšího D:. Teď stačí pouze druhý disk
nastavit jako Master a dřívější disk buď vyndat, anebo nastavit jako Slave. A
nyní je kopie Windows připravena ke spuštění.

Jestliže by se něco nevydařilo, nic až tak hrozného se neděje. Stačí znovu
vyměnit disky a přenastavit jejich konfiguraci zpátky do původního stavu, a
můžete znovu spustit Windows na starém disku a překontrolovat, zdali byly
překopírovány všechny potřebné soubory a zda je nový diskový oddíl s Windows
skutečně nastaven jako aktivní.



13. Dynamické disky:
Výměna není možná

[2000/XP]

Na co jsme přišli: Operační systémy Windows 2000 a XP podporují nový způsob
správy pevných disků. Microsoft ji nazývá "Dynamické disky". V tomto případě
pak odpadá rozdíl mezi primárním a rozšířeným diskovým oddílem, jakož i
omezení, kolik diskových oddílů může na jednom pevném disku existovat. Pokud se
vám na nějakém diskovém oddílu nebude dostávat místa, pak si na něm prostor
jednoduše vytvoříte, a to tak, že si několika klepnutími myší vezmete prostor z
nějakého jiného diskového oddílu, anebo přímo přidáte nový pevný disk. Při obou
zmíněných variantách totiž vytvoříte větší diskový oddíl pod starým označením a
pod stejným písmenem bez toho, abyste museli celý diskový prostor znovu
formátovat.

Rovněž převedení obyčejným způsobem zformátovaného disku na dynamický je velmi
jednoduché. Spusťte si program Správa disků, nejlépe přes nabídku
Start/Spustit, kam do políčka Otevřít zadáte příkaz diskmgmt.msc. V levém
spodním sloupci klepněte pravým tlačítkem myši na pevný disk a z kontextového
menu vyberte příkaz Převést na dynamický disk a všechny následující dotazy
potvrzujte stiskem tlačítka OK.

Výše zmíněný příkaz z kontextového menu se dá ale relativně velmi snadno
odstranit patřičnou úpravou registru. Přesuňte se v Editoru registru do klíče
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Services\dmload. Pokud u hodnoty
Start nastavíte údaj 4 namísto standardního 0, příkaz pro konverzi na dynamický
disk z kontextového menu zmizí. Jestliže už na svém počítači nějaký dynamický
disk máte, pak tento zásah nedoporučujeme, protože potom všechny dynamické
disky nebudou systémem rozpoznány.

Využití: Existuje však nikde nedokumentovaný zásah do registru, který vám
umožní zabránit komukoliv dalšímu (případně i vám samým) konvertovat základní
pevné disky na dynamické. Přitom je jedno, zda byste hodlali tuto operaci
provést záměrně, anebo byste ji udělali omylem. Proti výhodám dynamických
pevných disků totiž stojí také tolik nevýhod, že člověku může připadnout, že
konverze na dynamické disky nemusí být až tak výhodná, jak by se mohlo na první
pohled zdát.

Dynamický pevný disk se už totiž nedá převést zpět na disk základní, což
znamená, že při konverzi na disk dynamický dochází k odstranění všech
existujících diskových oddílů na tomto disku. S dynamickými disky neumí
zacházet žádná z dřívějších verzí Windows, ani žádný jiný operační systém.
Rozšíření diskových oddílů je možné pouze u těch disků, které byly dynamické
již před vytvářením diskových oddílů, a není tudíž možné u disků, jež byly
převedeny na dynamické až později. Systémový disk se navíc rozšířit nedá vůbec.

To jediné, co se vlastně dá s dynamickými disky provádět, je vytváření
prokládaných svazků. Při této operaci se data uložená na jednom logickém
diskovém oddílu rozloží na dva stejně velké diskové oddíly, ležící na dvou
různých pevných dynamických discích. Díky střídavému přístupu na oba disky se
práce s daty zrychlí. Toto však funguje pouze u diskových oddílů, které nově
vytvoříte. Existující diskový oddíl nelze na prokládaný svazek převést. Další
možné konfigurace pevných disků, jako je například zrcadlení diskových oddílů
za účelem zálohy dat pro případ, že by se jeden u disků poškodil, nabízí
Microsoft pouze u verzí Microsoft Windows 2000 a XP Server.



14. Uživatelské profily:
Definování složky při instalaci

[2000/XP]

Na co jsme přišli: Při instalaci vytvářejí Windows 2000 a XP automaticky pro
ukládání všech dat jednotlivých uživatelů složku Documents and Settings.
Jakmile operační systém nainstalujete, je velmi obtížné tuto složku se složkami
uživatelů přesunout nebo přejmenovat. Je daleko jednodušší nastavit složku pro
profily uživatelů před instalací operačního systému. K tomu účelu budete
potřebovat kromě instalačního CD disku Windows navíc jednu naformátovanou
disketu, jež bude obsahovat soubor WINNT.SIF, který si sami vytvoříte. Úkolem
tohoto souboru bude předat parametry pro instalaci Windows. Zároveň vám umožní
provést instalaci Windows na počítač takovým způsobem, že při ní nebude třeba
žádného vašeho zásahu.

Soubor WINNT.SIF se musí při spuštění instalace Windows předat jako parametr,
aby byl při instalaci jeho obsah automaticky čten z diskety. Aby Windows
používala pro profily namísto standardní složky Documents and Settings tu vámi
nadefinovanou, musí mít soubor WINNT.SIF následující obsah:

[Unattended]
Unattendmode = GuiAttended
TargetPath = WINDOWS
[Data]
MsDosInitiated = "0"
UnattendedInstall = Yes
[GuiUnattended]
ProfilesDir = "%SYSTEMDRIVE%\Moje

V prvním odstavci uvozeném výrazem [Unattended] se v řádku Unattendmode zadává,
že instalace Windows nebude probíhat úplně bez zásahu uživatele, nýbrž že na
základě režimu GuiAttended se provede úvodní část instalace pomocí grafického
rozhraní s různými dotazy k uživateli, tak jak je tomu při standardní
instalaci. Výraz TargetPath nastavuje název složky, kam se mají Windows
nainstalovat. V odstavci [Data] následuje výraz MsDosInitiated, kterému je
přiřazena hodnota 0. Tím se sděluje systému, že instalace probíhá přímo z
instalačního CD disku, a že tedy nebyla spuštěna ručním zadáním příkazu ze
dříve spuštěného operačního systému MS-DOS. Pokud by tento údaj chyběl, pak by
se instalace Windows na konci textového režimu zastavila a nedokončila se.
Stejně tak je důležitý řádek UnattendedInstall=Yes, který říká instalačnímu
programu, že má inicializovat typ instalace bez zásahu uživatele.

Výraz ProfilesDir konečně nastavuje cestu ke složce pro ukládání uživatelských
profilů. V našem příkladu se jedná o složku Moje, umístěnou na systémovém
diskovém oddílu. Ten je nastaven pomocí proměnné prostředí %SYSTEMDRIVE%. Je
zde samozřejmě možné zadat i přesnou cestu, například D:\Moje. V tomto případě
ale musí diskový oddíl D: existovat již před spuštěním samotné instalace. Výše
zmíněný údaj hraje roli pouze při nové "čisté" instalaci Windows, neboť při
upgradu z Windows NT4 nebo 2000 instalační program přebírá nastavení z
dřívějších verzí Windows a cestu uvedenou v souboru WINNT.SIF jednoduše
ignoruje. Pro spuštění instalace se souborem WINNT.SIF stačí pouze vložit do
disketové mechaniky disketu s uvedeným souborem a spustit instalaci.

Využití: Hlavně uživatelé, kteří si rádi sami vytvářejí skripty nebo dávkové
soubory, se často rozčilují kvůli zvýšeným nárokům na zapisování textů skriptů,
jež způsobuje nutnost psaní dlouhých jmen standardních složek pro umisťování
souborů. Správnou volbou názvu takových složek se problém elegantně vyřeší.
Kromě toho je výše popisovaná metoda daleko spolehlivější než způsob, kdy na
již nainstalovaný operační systém zkopírujete uživatelské profily a pak hledáte
v registru všechny staré cesty k souborům.



15. Spuštění z CD disku:
Zkratka ke konzole pro zotavení

[XP]

Na co jsme přišli: Když spustíte počítač pomocí spouštěcího instalačního CD
disku Windows XP, nezůstane vám v textovém režimu moc možností na výběr. Dají
se spočítat pomocí prstů na rukou. Instalační program vám však utajuje klávesu
, jež vám z uvítací obrazovky umožní spustit přímo Konzolu pro zotavení.

Využití: Ten, kdo potřebuje Konzolu pro zotavení, většinou potřebuje na svém
počítači vyřešit nějaký neodbytný problém. Namísto trápení se skutečně otravným
textovým režimem vám klávesa umožní bez zbytečných okolků spustit Konzolu
pro zotavení.



16. Pozadí složky:
Nastavte si jej jako ve Windows 98/ME

[XP]

Na co jsme přišli: Windows XP jsou bezpochyby nejpestřejší a nejpropracovanější
variantou Windows. Přesto: Když klepneme pravým tlačítkem myši na složku a z
kontextového menu zvolíme příkaz Vlastnosti, neexistuje zde na žádné záložce
možnost nastavit si obrázek na pozadí, kam se zobrazuje obsah složky. Naštěstí
se dá tato funkce doplnit za pomoci souboru programu obsaženého ve Windows
98/ME, případně Windows 2000. Zkopírujte si soubor IESHWIZ.EXE do podsložky
\System32 složky, v níž máte nainstalována Windows XP. Tento soubor najdete ve
Windows 98/ME ve složce %windir%\System, v případě Windows 2000 ve složce
%windir%\System32.

Jakmile je výše zmíněný soubor ve Windows XP ve složce \System32, zabudujeme
jeho funkci s pomocí Editoru registru do kontextového menu složek. K tomu účelu
vytvořte v klíči Hkey_Classes_Root\Directory\Shell nový podklíč Upravit a jako
údaj řetězcové hodnoty (Výchozí) zadejte název, který se objeví pro tuto funkci
v kontextovém menu, například Nastavit pozadí složky. V klíči Upravit vytvořte
podklíč Command. Jako údaj v něm obsažené řetězcové hodnoty (Výchozí) zadejte
příkaz

ieshwiz.exe %1

Takto vytvořená nová položka kontextového menu funguje okamžitě.

Využití: Po zabudování souboru klepněte pravým tlačítkem myši na libovolnou
složku a z kontextového menu vyberte novou položku, v našem případě s názvem
Nastavit pozadí složky. Spustí se vám Průvodce vlastním nastavením složky,
známý ze starších verzí Windows. Ten vám právě umožní nastavení pozadí pro vámi
vybranou složku. Obrázky, které jsou pro tuto činnost k dispozici, bere program
IESHWIZ.EXE ze složky %windir%\Web\Wallpaper, což je složka, jež standardně
existuje i ve Windows XP. Co však ve Windows XP nefunguje, je přiřazení šablony
HTML pro vybranou složku. Když ale odhlédneme od této chybičky, můžeme říci, že
je zmíněný program s Windows XP plně kompatibilní.



17. Nabídka Start:
Odebrání programů ze seznamu

[XP]

Na co jsme přišli: Standardně nabízejí Windows XP v nabídce Start dynamicky
spravovaný seznam, v němž se objevují vždy pouze ty nejčastěji používané
programy. Jeden nikde nedokumentovaný zásah do registru však způsobí, že
některé programy z tohoto speciálního seznamu zmizí, i když jsou spouštěny
často. Zmíněná úprava registru se týká klíče Hkey_Classes_Root\Applications.
Přesuňte se do něj a označte si podklíč se jménem programu, který budete chtít
odstranit, kupř. WINWORD.EXE. Přes menu Úpravy/Nový vytvořte novou řetězcovou
hodnotu se jménem NoStartPage. Jako údaj hodnoty nezadávejte nic. Po restartu
počítače se vám zmíněný program v nabídce Start již neobjeví.

Využití: Dá se říci, že existuje několikero důvodů, proč některé programy z
nabídky Start úplně odebrat. Jestliže kupříkladu nejčastěji používané aplikace
spouštíte přes ikony na pracovní ploše, případně přes panely nástrojů, je
naprosto zbytečné, abyste měli stejné ikony i v nabídce Start. Stejný problém
se ostatně týká i pracovní plochy leckterý uživatel nebude moc stát o to, aby
se mu nejčastěji používané programy, o jejichž produktivitě můžeme mít
pochybnosti například hry zobrazovaly vždy a všude na předním místě.



18. Možnosti zobrazení:
Náhled obrázků bez jmen souborů

[XP]

Na co jsme přišli: Když stisknete klávesu a k tomu klepnete v
Průzkumníku na nabídku Zobrazit/Miniatury, pak vám u náhledů souborů a složek
zmizí jejich názvy. To samé se stane, když držíte klávesu a otevíráte
složku, která má nastaveno zobrazování obsahu v miniaturách. Toto nastavení
platí pro aktuální složku tak dlouho, dokud jej nevrátíte do původního stavu
opětným stiskem klávesy a pomocí nabídky Zobrazit/Miniatury.

Využití: Při rozumném používání může toto nastavení přispět ke zvýšení
přehlednosti Průzkumníka Windows. To platí zejména u složek, které obsahují
pouze obrázky, kde se dá tímto způsobem ušetřit místo. Obrázky totiž ve většině
případů snáze rozeznáte podle jejich náhledu než podle názvu souboru.



19. Hlavní panel:
Upravení sestavování do skupin

[XP]

Na co jsme přišli: Kvůli lepšímu využití místa, jež je k dispozici na Hlavním
panelu, byla do Windows XP zabudována funkce, která právě na Hlavním panelu
seskupuje několik otevřených oken stejné aplikace do jedné skupiny.
Prostřednictvím registru se dá mechanismus seskupování programů individuálně
nastavit. Spusťte si Editor registru a přesuňte se do klíče
Hkey_Current_User\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\Advanced.
Zde přes menu Úpravy/Nový vytvořte hodnotu typu DWORD s názvem
TaskbarGroupSize. Jako její údaj pak zadejte číslo, jež bude vyjadřovat, od
kolika instancí jedné aplikace se mají začít vytvářet skupiny. Jestliže tedy
zadáte kupříkladu údaj 3, vznikne první skupina až tehdy, když se otevře čtvrté
okno od jedné aplikace. Zmíněná položka registru se projeví po restartu
Windows.

Využití: Windows vás chtějí ochránit před přeplněným a nepřehledným Hlavním
panelem. Pokud vám tato funkce nevyhovuje, dá se samotné seskupování rovněž
úplně vypnout. Klepněte proto pravým tlačítkem myši na volné místo na Hlavním
panelu a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. Na záložce Hlavní panel
pak můžete zrušit zatržítko u položky Seskupovat podobná tlačítka hlavního
panelu. Již výše zmíněný nikde nedokumentovaný zásah do registru vám kromě toho
nabízí možnost, jak pracovat, aniž by se vytvářely nějaké skupiny, ale zároveň
aby se tato funkce dala v extrémních případech využít. Pokud si v registru
kupříkladu zadáte jako údaj hodnoty TaskbarGroupSize číslo 5, zasáhne
Průzkumník až tehdy, když bude otevřeno více než pět oken jedné aplikace.



20. Hlavní panel:
Určení ikony pro skupinu

[XP]

Na co jsme přišli: Nejen na počet instancí ve skupinách (viz tip č. 19), nýbrž
i na vzhled takové skupiny v Hlavním panelu můžete mít ve Windows XP vliv.
Pomůže vám k tomu opět Editor registru. Přesuňte se v něm do klíče
Hkey_Classes_Root\Applications a zde vyhledejte klíč s názvem často používané
aplikace, kterou navíc máte dost často spuštěnou v několika instancích. V našem
případě si zvolíme klíč IEXPLORE.EXE, týkající se Internet Exploreru. V tomto
klíči vytvořte přes menu Úpravy/Nový novou rozšiřitelnou řetězcovou hodnotu se
jménem TaskbarGroupIcon. Jako její údaj zadejte cestu k souboru, jenž obsahuje
ikony, a to včetně čísla udávajícího její umístění např.
C:\Windows\System32\shell32.dll,20. Pokud používáte soubor ICO, odpadá ve výše
uvedeném příkazu pořadové číslo ikony. Provedené změny se projeví po restartu
Windows.

Využití: Tento tip je ryze kosmetického charakteru. Jakmile při několika
spuštěných instancích programu dojde k vytvoření skupiny, ukáže se na Hlavním
panelu vámi zvolená ikona.



21. Předefinování klávesnice:
Ovládání hlasitosti přes klávesnici

[XP]

Na co jsme přišli: U laptopů či USB klávesnic, jež jsou vybaveny speciálními
klávesami, se můžete potkat se vskutku velmi praktickou funkcí, kterou je
regulování hlasitosti ve Windows pomocí klávesnice. Jestliže vlastníte u svého
počítače pouze obyčejnou klávesnici typu PS/2, nezoufejte. Podařilo se nám
přijít na způsob, jak stejnou funkci využívat i na jednoduchých klávesnicích.

Využití: To, co dokáží klávesnice u laptopů nebo u rozšířených klávesnic, jde
ve Windows 2000 a XP i s obyčejnou PS/2 klávesnicí. Stanovení funkce té či oné
klávesy je čistě záležitost Windows. Operační systém totiž reaguje na tzv.
Scancode, který klávesa vydává, když je stisknuta. To platí bez výjimky i pro
speciální klávesnice i zde jsou základem tzv. Scancode jednotlivých PS/2
zařízení. Operačnímu systému je úplně jedno, zda signál přichází ze standardní
nebo z USB klávesnice. V každém případě přichází Scancode jako předem
definovaný kód, konformní s PS/2 a předává se Windows, aby operační systém
věděl, co má při tom kterém stisku klávesy provést.

A jak tedy docílíme regulování hlasitosti pomocí standardní PS/2 klávesnice?
Windows 2000 a XP nám k tomu dávají základní prostředek programovatelný filtr
kláves, kterým můžeme jednotlivé klávesy předefinovat. Programovatelným filtrem
se v tomto případě myslí možnost prakticky libovolné úpravy Scancode kláves v
registru Windows.

Když vaše klávesnice nemá žádné speciální klávesy k dispozici, vybereme si pro
regulaci hlasitosti ty nejméně používané. Prvním horkým kandidátem je levá
klávesa (nachází se mezi klávesami a ), kterou si nastavíme
pro snižování hlasitosti, a naproti ležící pravou klávesu použijeme pro
zvyšování hlasitosti. Pokud si nechceme obsadit obě klávesy, které se tu
a tam přece jenom hodí, může nám namísto jedné z nich velmi dobře posloužit
prakticky nepoužívaná klávesa na pravém horním rohu klávesnice.

Postupujte následovně: Přihlaste se do systému jako administrátor, spusťte
Editor registru a přesuňte se do klíče
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Control\Keyboard Layout. Pozor,
nespleťte si klíč Keyboard Layout s klíčem Keyboard Layouts, který zní stejně,
liší se pouze písmenem "s" na konci. V klíči Keyboard Layout vytvořte novou
binární hodnotu Scancode Map. Poklepejte na ni a jako její údaj zadejte tento
parametr:

0000000000000000040000005BE0460030E05CE02EE05BE000000000

Výše uvedený parametr musí být zadán naprosto přesně. Daleko pohodlnější než
ruční psaní je poklepání na REG soubor WINVOL.REG (226 B), který naleznete .
Tím se výše uvedená hodnota jednoduše do registru naimportuje.

Nyní stačí restartovat Windows. Nové rozložení kláves bude platit pro všechny
uživatele systému. Od této chvíle bude možné regulovat hlasitost oběma
klávesami, a popřípadě sledovat v okně Ovládání hlasitosti nastavení posuvníků
u jednotlivých zdrojů.

Jako druhý příklad můžeme uvést použití klávesy , jež se
nachází vpravo mezi klávesami a . Pokud vám tato funkce nebude na
klávesnici chybět, můžete zmíněnou klávesu použít pro zapnutí a vypnutí funkce
Ztlumit. To zařídíte pomocí této o něco delší binární hodnoty

000000000000000050000005BE0460030E05CE02EE05BE020E05DE000000000

Další možností je použít již připraveného REG souboru (WMUTEVOL.REG, 478 B),
který všechno zařídí za vás. Opět jej naleznete . Výsledkem této operace bude
to, že klávesa bude mít na starosti vypínání a zapínání
zvuku, klávesy budou sloužit k regulaci hlasitosti a klávesa Lock> převezme původní funkci klávesy . Jestliže budete později chtít
uvést vše do původního stavu, stačí v registru smazat hodnotu Scancode Map a
restartovat počítač.

Nevyhovuje vám žádný ze zde uvedených příkladů? Pak si předefinujte klávesy
sami. V rámečku s názvem Scancodes pro klávesnici ve Windows 2000 a XP je
uveden seznam všech kódů pro klávesy a podrobnější vysvětlení k této
problematice.



Scancodes pro klávesnici ve Windows 2000 a XP

Windows 2000 a XP nabízejí možnost předefinování funkce kláves pomocí úpravy
registru. Klíčem k této operaci jsou tzv. Scancodes, které umožňují
identifikovat jednotlivé funkce kláves. Jako Scancode je zde uvažován tzv.
Make-Code, další tzv. Break-Codes jsou pro registr Windows nepodstatné.

Pro předefinování kláves pomocí Scancodes je třeba prostřednictvím Editoru
registru vytvořit novou binární hodnotu Scancode Map, a to v klíči

HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\Keyboard Layout

Tato hodnota bude obsahovat datový řetězec, který bude poskytovat informace o
tom, jakým způsobem budou klávesy předefinovány. Například abychom přiřadili
klávese funkci klávesy a funkci klávesy
oběma klávesám , musíme do hodnoty Scancode Map zadat následující řetězec:

0000000000000000040000005BE0460046005CE046005BE000000000

Tento řetězec se skládá z:

00 00 00 00 Header Information
00 00 00 00 Flags
04 00 00 00 Počet předefinování (včetně tzv. Null Terminator)
5B E0 46 00 První předefinování: na
46 00 5C E0 Druhé předefinování: na
46 00 5B E0 Třetí předefinování: na
00 00 00 00 Null Terminator

Scancodes se do registru zapisují ve formátu "Little Endian" ( Little End
First). Tento zápis znamená, že se jako první zapisuje malý konec hodnoty.
Proto se např. Scancode pro levou klávesu , což je E05B, zapíše do řetězce
jako 5BE0 .

Při zadávání počtu předefinování je třeba udávat jejich počet, včetně parametru
Null Terminator.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.