Jak zdigitalizovat video - úprava videa

Software | 01.07.03

Vpředminulém čísle PC WORLDu jsme se zabývali problematikou výroby DVD nosiče zvašich video-nahrávek, pocházejících např. z dovolené či z oslavy. Na omezeném prostoru dvou stran jsme...





Vpředminulém čísle PC WORLDu jsme se zabývali problematikou výroby DVD nosiče z
vašich video-nahrávek, pocházejících např. z dovolené či z oslavy. Na omezeném
prostoru dvou stran jsme se nemohli věnovat drobnějším detailům a článek jen
hrubě nastínil, že tato cesta není zavřená ani běžným domácím uživatelům, a
není k ní potřeba ani příliš speciální vybavení. Dnes jsme se rozhodli
přiblížit začínajícím příznivcům digitálního videa jak lze co nejsnáze a
popřípadě i nejlevněji převést obrazová data z kamery či videorekordéru do
počítačové podoby, aby bylo možno je následně zpracovat (sestříhat) a ve
finální podobě i vypálit na nosič DVD (DVD video) či CD (VideoCD, Super
VideoCD, XSVCD, miniDVD nebo DivX), popřípadě i vyexportovat na kazetu miniDV,
Digital8 či Hi8, SVHS nebo VHS kazetu. Cílem našeho článku není vyrobit
příručku či přesný návod jak postupovat krok za krokem, na to je prostor velmi
omezený, ale předsevzali jsme si seznámit čtenáře s problematikou, s
technologiemi a nastínit různé varianty a řešení, jež mohou přicházet v úvahu.
Praxe je v oblasti zpracování počítačového obrazu vždy o něco náročnější a
komplikovanější, než se z manuálů, příruček a teoretických poznatků zdá.


Cesty do počítače

Uživatel, který se rozhodne zpracovávat videomateriál na počítačové stanici, má
hned několik možností jak se tohoto úkolu zhostit. Cest, tak jako v životě, je
totiž vícero. Některé z nich mohou být pro jedny ideální, a pro jiné naopak
zcela nedostačující. Jakou si vyberete, záleží jen na vás, podle toho bude
ovšem i výsledek převodu dat do počítačové podoby vypadat, a bude posléze i
snadné či obtížné dál s těmito daty i pracovat.


Co budete potřebovat

Při rozhodování, kterou z možností digitalizace zvolíte, bude jistě záležet i
na tom, jaké prostředky máte k dispozici nebo kolik budete chtít investovat
financí. U každé možnosti digitalizace proto uvedeme, co vše budete potřebovat.
Kromě toho je jasné, že hlavní pomůckou bude v každém případě i počítač, jeho
výkonnost ale záleží na vás. Obecně platí, že čím výkonnější bude, tím
pohodlněji a rychleji se vám bude pracovat. V dnešní době by však sestava měla
disponovat alespoň procesorem o výkonu 1 000 MHz, pamětí 256 MB a diskovým
prostorem 40 GB. Pokud budete chtít zpracovávat video aktivněji, doporučujeme
spíše počítač s CPU okolo 2 GHz, paměť 512 MB a samostatný volný disk 100 GB či
více.


Využití digitální kamery

První možností, která bude vhodná pro většinu uživatelů, je využití samotné
digitální kamery. V případě, že jsou vaše pořízené nahrávky uloženy přímo na
kazetě tohoto digitálního pomocníka, máte situaci obzvláště snadnou. A to jak
tehdy, pokud jste nahrávku na kazetu pořídili přímo při natáčení, nebo jste ji
stáhli na pásek miniDV či Digital8 z externího zdroje (TV, video, kamera...)
tedy využili jste digitální kameru jako videorekordér. Pozor, tuto funkci
zvládají pouze digitální kamery vybavené AD převodníkem, tedy zdaleka ne
všechny na trhu. Mezi takto vybavené produkty patří např. Canon DM-MV550i, Sony
DCR-TRV355E a řada dalších.

Kazetu se záznamem stačí vložit do digitální kamery, propojit ji pomocí
firewire kabelu s počítačem a přepnout do režimu přehrávání záznamu (Player),
tedy do opačného režimu, než je mod nahrávání. Nároky na počítač jsou v tomto
případě kladeny na operační systém, který by měl být minimálně Windows 98 SE,
ideálně pak Windows 2000 a pokud disponujete "proklatě nadupaným" PC, můžete
zkusit i XP. My však máme zatím nejlepší zkušenosti s operačním systémem
Windows 2000.

Po propojení kamery s počítačem a přepnutí do režimu "Přehrávač" už nalezne
operační systém nové zařízení, a v novějších operačních systémech je možné i
vidět v panelu Systém Správce zařízení identifikovanou kameru v seznamu
hardwaru. Od této chvíle je kamera dostupná všem programům, které dokáží
komunikovat standardem DV přes rozhraní firewire, tedy IEEE-1394, někdy i z
roztodivných důvodů zvaném (jedním výrobcem) jako i-link. Ještě dodejme, že
pokud není podpora firewire již na základní desce vašeho počítače, je třeba jej
osadit PCI OHCI řadičem IEEE-1394. Při koupi se nenechte zlákat reklamními
triky prodejců, stačí vám naprosto neznačkový řadič za pár korun a nemusíte
utrácet za předražené krabice s křiklavými nápisy a rádoby kvalitním softwarem.
Při výběru se můžete orientovat pouze na skutečnost, jaký má řadič čipset. My
máme dobrou zkušenost s čipovou sadou od společnosti Texas Instruments.
Nicméně, ani čipy VIA a dalších výrobců by, pokud dodrží kompatibilitu s OHCI
standardem, neměly vykazovat žádné problémy.

Co se týká softwaru, věc je ve vašich rukách. Téměř každý prodejce k firewire
řadiči a dnes již i mnoho prodejců digitálních kamer k výrobkům přikládá levný
střihový program. Platí, že i nejhorší z nich převede obrazová data a zvuk do
počítače naprosto stejně kvalitně jako drahá aplikace. Ostatně, nejde to jinak,
neboť data se pouze digitálně kopírují z pásky do podoby souboru v unifikovaném
DV formátu. Rozdíl mezi levnými a jednoduchými střižnami a profesionálněji
profilovanými produkty je především v nabízené paletě služeb pro zpracování
videa (digitální efekty, možnosti ozvučení, nástroje pro střih, export
videa...), a zejména v komfortu práce s ním. Zatímco např. Ulead VideoStudio 7
nabízí pouze silně okleštěné možnosti pro zpracování, vhodné jen pro naprosté
začátečníky, tak od stejného výrobce pochází i aplikace Ulead MediaStudio Pro
7, jež ukazuje naprosto odlišný přístup ke střihu. Ovládání programu je daleko
svobodnější, efekty plně ovladatelné, nabídka služeb mnohonásobná a celá práce
je ve výsledku daleko efektivnější, samozřejmě pokud se MediaStudio naučíte
dobře ovládat.

My máme dobré zkušenosti s aplikací Adobe Premiere 6.5, na kterou se v průběhu
článku budeme dále odkazovat. Tato střižna nabízí ve své kategorii velmi dobré
služby a i přes drobné neduhy je velmi solidním pomocníkem, vhodným zvláště do
rukou pokročilejšího uživatele.

V každém případě jsou ve všech DV střihacích softwarech volby velmi podobné.
Všude naleznete ovládací pultík k převíjení pásku kamery, přehrávání obsahu
kazety a tlačítko "Record". Při zvolení nového projektu si dejte pouze pozor na
to, abyste pracovali v režimu PAL a zvolili kvalitu DV tj.: rozlišení 720 x
576, hloubka barev 24 bitů a rychlost 25 snímků/s. Je-li vaše nahrávka ve
formátu 4 : 3, zkontrolujte, zda je rozlišení obrazu ve volbách správné (se
správným poměrem pixelů 1,067) a ne širokoúhlé (16:9). Doporučujeme používat
stereozvuk o 16bitové hloubce a frekvenci 48 kHz a nikoliv pouze 32 kHz a 12
bitů. Prokládání obrazu v systému DV PAL je u digitálních kamer za normálních
okolností nastaveno s dominancí druhého půlsnímku (field low nebo B).

Při převádění digitálního videa na pevný disk je kladen nárok na relativně
rychlý disk a velký datový prostor. Je třeba si uvědomit, že lineární datový
tok DV je 3,61 MB/s, což je přibližně 216 MB za každou minutu. Takovouto
rychlostí musí dokázat disk kontinuálně zapisovat po celou dobu digitalizace.
Pokud budete tedy chtít převést kazetu miniDV o délce 60 minut na pevný disk,
spotřebujete téměř 13 GB (12,96 GB) diskového prostoru. Zde je vhodné dávat
pozor, protože pokud váš disk obsahuje souborový systém FAT32, není možné
vytvořit soubor větší než 4 GB. Při digitalizaci budete muset dlouhý záznam
rozdělit do více fragmentů. Platí, že některé střižny tuto funkci v sobě již
obsahují a rozdělení udělají v případě potřeby samy. Jestliže využíváte
souborový systém založený na bázi NTFS (zvládají jej např. operační systémy
Windows 2000 nebo XP), nemusíte se o délku videosouborů starat vůbec.

Další diskový prostor, vyjma samotného videa a audia, budete ovšem potřebovat i
na dočasné interní soubory pro softwarovou střižnu (např. pro generování
náhledů, efektů a podobně) a také nakonec i pro výsledný export do DV AVI
souboru či MPEG2 pro DVD mastering. Proto je vhodné (ne povinné) disponovat
volným diskovým prostorem přibližně 2x větším, než je hrubý nesestříhaný
materiál.

Protože jsou nároky na hardware poměrně vyšší, je vhodné mít v počítačové
sestavě nejméně dva fyzické disky. První s operačním systémem a druhý vyčleněný
pouze pro účely digitálního střihu. Pokud patříte mezi skutečné skalní
příznivce maximálního výkonu, můžete uvažovat i o diskovém poli s několika
pevnými disky pracujícími v prokládaném režimu. Tím získá náročný uživatel
teoreticky několikanásobně rychlejší diskový prostor, jehož rychlost by měla
být výkonem nejpomalejšího disku v poli násobeného počtem zapojených (ATA nebo
SCSI) zařízení. V praxi sice takový nárůst nenastane, ale jistého zrychlení se
přeci jen dosáhne, což není sice nutné pro samotnou digitalizaci, kde jeden
rychlý disk plně dostačuje, ale spíše pro práci s více grafickými a
videovrstvami v softwarové střižně.


Digitální kamera jako A/D převodník

Může nastat i případ, že disponujete videonahrávkami, které jste pořídili v
čase, kdy jste digitální kameru ještě nevlastnili, nebo jsou záběry na klasické
VHS kazetě. Například vám je donese známý, který vlastní pouze VHS, Video8, Hi8
nebo SVHS analogovou kameru nebo obyčejný VHS videorekordér. I v těchto
situacích je možné využít digitální kameru pro zpracování analogového signálu.
Jedinou podmínkou je vybavení kamery v podobě integrovaného A/D převodníku, o
kterém jsme se zmínili již v minulé sekci o digitální kameře. Zda je vaše
konkrétní kamera tímto převodníkem vybavena či ne, se dozvíte z návodu,
respektive, pokud naleznete sekci o přepnutí kamery do režimu videorekordéru,
který dokáže nahrávat obraz ze zdroje externího analogového videosignálu, máte
vyhráno.

Propojení externího analogového zařízení s digitální kamerou a počítačem se
může zdát na první pohled složité, ale pochopíte-li jednou princip, zjistíte,
že opak je pravdou a vše se řídí prostou logikou. Analogové zařízení může být
libovolného typu, které dokáže generovat na výstupu kompatibilní signál s
normou PAL. V praxi to bude v českých zemích znamenat, že produkt bude
disponovat konektory cinch (žlutý konektor pro obraz + bílý a červený banánek
pro stereozvuk), scart (euroscart) nebo S-Video (kulatý 4pin), přičemž
nejvýhodnější z hlediska kvality je propojení s pomocí S-Video nebo scart
(pouze v režimu S-Video). Zapojit tedy můžete jak videorekordér, tak některé
typy televizorů, DVD přehrávač, analogovou kameru atd. Zařízení stačí propojit
s AV výstupem digitální kamery, která je vybavena A/D převodníkem, a samotnou
digitální kameru připojíte k PC běžným firewire (IEEE-1394) kabelem a patřičným
řadičem. Zařízení doporučujeme zapojovat za vypnutého stavu, a stejně tak je
vhodné mít všechny přístroje zapojené do jednoho zásuvkového okruhu (nejlépe
pomocí rozbočky z jedné síťové zásuvky), aby nemohlo dojít k nežádoucím
napěťovým rozdílům. Ty by se sice teoreticky neměly ukázat, ale v českých
bytech jeden nikdy neví, na čem je. Dříve než začnete digitalizovat, je ještě
potřeba přepnout digitální kameru do režimu "Player" a aktivovat D/A převodník.
Toho dosáhnete pomocí funkce v menu, nebo na dálkovém ovládání kamery. Služba
se jmenuje "AV in" nebo obdobně, a ta řekne digitální kameře, že je potřeba
zpracovávat externí signál přivedený na analogové konektory videovýstupu/
vstupu. Videosignál by se měl po spuštění analogového zařízení (VHS videa,
analogové kamery) objevit na LCD displeji digitální kamery, a pokud spustíte
softwarovou střižnu, pak i na obrazovce monitoru v náhledovém oknu. Dále je
možné obraz digitalizovat naprosto shodným způsobem, jako byste pracovali s
nahrávkou uloženou přímo v digitální podobě na kazetě miniDV či Digital8. To
samé platí i pro soubory videa ukládané na pevný disk. Jediným omezením je
nutnost řídit připojené analogové zařízení ručně (spustit přehrávání, převíjení
pásku...), neboť digitální komunikace logicky probíhá pouze mezi PC a digitální
kamerou připojenou pomocí firewiru.

Digitální kamerou převedené analogové nahrávky nabízejí v amatérské a
poloprofesionální třídě zřejmě nejvyšší dostupnou kvalitu. Srovnatelný užitek
může sice nabídnout i kvalitní analogová střižna v podobě hardwarové PCI karty
s integrovaným převodníkem, ovšem je na úvaze každého, zda dá přednost
univerzální digitální kameře či relativně jednoúčelové analogové střižně.
Domníváme se však, že pro domácí tvorbu je digitální kamera s A/D převodníkem
jednoznačně vhodnější řešení.


Hardwarová střižna

Pod pojmem hardwarová střižna se v běžném domácím segmentu skrývá klasická PCI
karta, vybavená obvody pro zpracování videosignálu a většinou i audia. Protože
je HW střižen relativně široká škála a jejich vlastnosti se dosti liší,
nebudeme se jimi zabývat stejně podrobně jako tomu bylo u digitálních kamer, a
pouze shrneme co vše mohou a nemusejí nabízet.

Pomineme-li reklamní triky některých výrobců, kteří označují obyčejné firewire
řadiče jako střižny, zůstává nám ve hře několik kategorií.

První skupina obsahuje pouze jednoduchý A/D převodník, který zabezpečí
převedení analogového videosignálu do digitální podoby. D/A převodník pak
umožní export sestříhaného videa zpět do analogové podoby. Zvuk se u
nejlevnějších střižen zpracovává pomocí obyčejné počítačové zvukové karty, což
ovšem často způsobuje problémy se synchronizací obrazu a zvuku. Výhodnější
střižny jsou proto ty, které obsahují převodníky pro zpracování obrazu i zvuku
současně, a to jak pro vstup, tak i pro výstup. Střižna se pak totiž sama stará
o synchronizaci a kvalitu zvuku a obrazu. Pro ukládání obrazu v digitální
podobě je možné použít často libovolný softwarový kodek, který je podporován
systémem Windows. Je tedy možné digitalizovat přímo do standardu DivX, Intel
indeo, Xdiv mpeg a podobně, ovšem za předpokladu, že nainstalujete patřičný
kodek a pokud to podporuje vaše střihová aplikace. Výhodnější je však využít
výrobcem střižny dodaný kodek, který je pro další zpracování videa
nejvhodnější. Levnější verze hardwarových střižen mají tyto kodeky částečně
akcelerované a vyšší karty nabízejí plnou hardwarovou podporu toho vybraného
kodeku (hardwarová komprese a dekomprese). Mezi využívané hardwarové kodeky
patří např. různé typy M-JPEG, upravené verze MPEG2 nebo modifikované DV.
Výhodou plně akcelerovaných kodeků je (většinou) rychlá práce s videosoubory a
plynulý náhled videa na připojeném analogovém monitoru. Nevýhodou je pak jejich
horší kompatibilita, často problematická podpora různých konkurenčních
střihacích programů a špatná přenositelnost souborů mezi počítači, neboť v této
oblasti není zatím zaveden striktní standard, tak jako je tomu u digitálních
kamer, kde popis DV vše jasně určuje.

Někteří výrobci se z výše uvedených důvodů začínají orientovat na podporu
digitálního standardu DV a integrují na hardwarové střihací karty s analogovými
vstupy a výstupy i firewire řadiče. Mezi tyto produkty patří např. Matrox
RT2000/2500 nebo Dazzle Fast DV now. Některým vývojářům se podařilo podporu
analogového a digitálního videa spojit méně úspěšně a jiným zas velmi dobře.
Výhodou je, pokud střižna podporuje hardwarově DV kodek a je vybavena i
procesorem pro efekty v reálném čase. Pak je možné pracovat v plném rozlišení s
několika videovrstvami a například i grafickou vrstvou (titulky, TGA
sekvence...). Střižnou podporované prolínačky a speciální efekty pak uvidíte
bez zdlouhavého softwarového přepočítávání a bez škubání v reálném čase.

Poměrně značnou nevýhodou těchto "silnějších" střižen je pořizovací cena, která
se i u těch lacinějších velmi blíží nebo shoduje s cenou digitální kamery s
otevřenými DV a analogovými vstupy.

Celkově se hardwarová střižna uplatní ve vyšší verzi s dobrou realtimovou
podporou, a rozhodně více v rukách odborníků než domácích uživatelů. V
domácnosti se spíše uplatní digitální kamera, která sice s plně softwarovým
řešením nenabízí realtime efekty, ale je cenově dostupnější a dobrého výsledku
se také doberete.


Grafická karta s TV-Out

Co je grafická karta není zřejmě nutné čtenářům PC WORLDu vysvětlovat, ovšem ne
každý musí vědět, co znamená označení TV-Out. Proto teď poněkud odbočíme od
tématu vstupů do počítače a vysvětlíme i tuto záležitost.

Některé grafické karty umožňují připojit na výstup nejen běžný VGA monitor, ale
obsahují i televizní výstup neboli jednoduchý D/A převodník signálu s konverzí
do standardu PAL (většinou i volitelně do NTSC či Secam). Karty pak nesou
označení TV-Out a jsou vybaveny konektorem cinch a S-Video, nebo ještě častěji
speciálním kulatým konektorem s připojitelnou redukcí do konektorů S-Video a
cinch.

Již jen podle výrobce tyto karty nabízejí rozličné služby. S technologiemi
HydraVison, DualHead či nView můžete TV výstup používat jako sekundární
monitor. Existuje také možnost přesměrovat primární výstup z monitoru na
televizor. Připojit samozřejmě můžete i běžný videorekordér, a výstup obrazu z
počítače lze takto v poměrně slušné kvalitě uložit na kazetu VHS. Takto lze
úspěšně kopírovat libovolné video, které přehrajete plynule v systému Windows
na plné ploše obrazovky. Kopírovat je možné i DVD nosiče, které budete
přehrávat na počítači v celoobrazovkovém režimu, nicméně na některých
grafických kartách je možné, že budete mít problém s ochranou technologií
Macrovision. My jsme však při zkoušení naší grafické karty s čipem GeForce4 na
žádný problém nepřišli, ať u titulu DVD, DivX, AVI a podobně. Uložit na kazetu
VHS je tedy možné cokoliv, co dostanete na pracovní plochu Windows. S úspěchem
můžete zkopírovat sestřih vašeho pořadu ve formátu DV. Jistě to ocení ti
uživatelé, kteří vlastní digitální kameru pouze s DV Out, tedy s digitálním
výstupem a ne vstupem. Ti mohou zkopírovat nahrávku do počítače po firewiru,
ale sestříhaný pořad již zpět do kamery nepřevedou. Zvukovou složku musíte
ovšem propojit s videorekordérem pomocí zvukové karty, abyste neměli nahrávku
němou. Grafická karta totiž celkem logicky zvukové obvody neobsahuje.

Televizní výstup je u grafických karet povětšinou na slušné úrovni, proto je
možné jej v domácím prostředí využívat jako primitivní D/A převodník. Tuto
funkci podporují částečně i některé střihací aplikace, např. v Adobe Premiere
naleznete proto službu "Print to Video", která přehraje sestříhaný pořad v
celoobrazovkovém režimu, tak aby byl ideální nejen pro hardwarové kodeky, ale i
pro TV-Out. Nevýhodou TV-Out je bezesporu nepříliš šťastná práce s prokládáním
půlsnímků, takže se s kvalitou firewire výstupu nemůže srovnávat, nicméně pro
kopie VHS je spolehlivě dostačující.


Grafická karta s VIVO

Příznivci grafických karet, kteří za relativně příjemné peníze chtějí ještě
něco více, než dokáže nabídnout TV-Out se mohou zaměřit na grafické karty s
označením VIVO. Nápis je jednoduchou zkratkou nápisu Video In Video Out.
Znamená to, že grafická karta podporuje nejen televizní výstup TV-Out, ale
navíc je osazena i A/D převodníkem. Takováto grafická karta je na rozdíl od
hardwarových střižen levnější. Respektive její cena je spíše udávána konkrétním
čipem a výkonem grafického akcelerátoru, než službami VIVO, které výrobek nijak
zvlášť extrémně neprodražují.

Služby televizního výstupu jsou u karet VIVO naprosto shodné s funkcí TV-Out a
platí pro ně to samé, co jsme uvedli v příslušné sekci o TV-Out. Služba Video
In se však řídí poněkud jinými skutečnostmi. Pro digitalizaci plynulého obrazu
je totiž potřebný vysoký datový tok, a protože jsou grafické karty navrženy
především pro opačný směr dat, tedy pro výstup obrazu, není to s kvalitou
vstupu obrazu většinou nijak zvlášť dobré. Vždy však záleží na konkrétním
výrobci grafické karty, jak si s podporou videovstupu poradí. Pokud budete
chtít pouze sledovat externí signál na obrazovce, jde to v režimu Overlay
celkem bez problému. Stačí nainstalovat podporu vstupu, která buď může být
zahrnuta již ovladačích (např. některé karty ATI), nebo je potřeba doinstalovat
ke standardním ovladačům doplněk pro digitalizaci (např. karty GeForce). V
každém případě se karta bude tvářit i jako zařízení pro digitalizaci obrazu. Od
té chvíle je obrazový signál dostupný všem střihovým programům, které tento
standard podporují. My jsme se zabývali střižnou Adobe Premiere 6.5, a k užitku
nám přišel i program VirtualDub, který nabízí mnoho užitečných voleb a
zobrazuje velké množství cenných informací o vlastní digitalizaci.

Samotná digitalizace obrazu je poměrně jednoduchá záležitost, obraz je převáděn
pomocí grafické karty s kompatibilním digitalizačním ovladačem, pro zvuk je
nutné využít počítačovou zvukovou kartu.

V střihacím softwaru stačí zvolit příslušný zdroj signálu (Video Source) a je
možné i nastavit vlastnosti jako jsou sytost, jas a podobně. Na výrobci pak
záleží, v jaké podobě bude obrazový formát. Někdy je možné digitalizovat v
16bitové hloubce a někdy v 24bitové, některé karty dodávají data ve složkách
RGB nebo v kódování YUV. V případě, že je možné si formát dat v ovladači
vybrat, je potřeba experimentovat a zvolit takový formát, který nejlépe
vyhovuje celkovému výkonu počítače. Zde nemyslíme ani tak přímo výkon
procesoru, jako spíše celkovou propustnost dat, počínaje A/D převodníkem
grafické karty přes praktickou propustnost sběrnice až po rychlost procesoru a
pevného disku. V každém ohledu je jasné, že celková propustnost je řízena
nejpomalejším článkem v tomto řetězci, který data zpracovává a přenáší až do
podoby finálního kodeku na pevném disku. My jsme zkoušeli digitalizovat obraz
ze signálu kompozitního videa (cinch) v režimu 16bitových barev s maximálním
rozlišením, které naše testovaná karta zvládala (720 x x 480, poměr pixelů 0,9)
a dosáhli jsme průměrného výkonu 12,5 snímku za vteřinu. Při testování nižších
rozlišení se výkon příliš nezvýšil, pouze se minimalizoval problém s
prokládáním půlsnímků. Z tohoto důvodu se nám pro digitalizaci zdál
nejvhodnější režim 352 x x 288 bodů, což je přesně poloviční rozlišení režimu
PAL jak ve směru horizontálním, tak i vertikálním. Ostatně takovéto rozlišení
se používá i pro standard VideoCD. Jen je trochu problematický framerate (počet
snímků za sekundu), který by měl být 25 snímků/s. Nicméně, je možné, že pokud
si dáte dostatek práce s volbami a budete mít i grafickou kartu s rychlým video
in A/D převodníkem a výkonným počítačem, získáte i vyšší framerate, vhodnější
pro další zpracování videa.

V každém případě není kvalita obrazu vhodná pro náročnější uživatele. My jsme
dosáhli výsledků srovnatelných s lepší USB kamerou nebo se škubanou kopií
kazety VHS. To postačuje pro projekci v počítačových prezentacích, na internetu
nebo pro uložení snímku z videozáznamu. Vzhledem k porušení prokládání
půlsnímků v obrazu se převodník grafické karty VIVO pro kvalitní sestřih videa
určitě nehodí, a to ani v případě, že by se vám podařilo s rychlým A/D
převodníkem dosáhnout rychlosti 25 snímků za vteřinu. Video in vstup, alespoň v
podobě, s jakou jsme se seznámili, se nejvíce uplatní jako přímý zástupce USB
kamerky. Zvládne totiž přesně ty samé funkce, a navíc nabízí i možnost připojit
kvalitnější analogovou kameru, videorekordér a podobně. V případě, že budete
vlastnit grafickou kartu s rychlejším A/D převodníkem, je možné ji využívat pro
digitalizaci v cca kvalitě VHS a úspěšně pak zpracovávat materiál do podoby
titulů DivX a VideoCD. Pro tvorbu sestřihu určeného pro nosič Super VideoCD
nebo dokonce DVD se VIVO příliš nehodí.


TV Tuner

Televizní tuner je další alternativou, jak převést analogová data levným
způsobem do útrob počítače. Tuner se vyrábí v několika modifikacích. Na trhu
lze zakoupit jak USB externí tunery, tak zařízení pro PCMCIA nebo PCI. Z nich
nejvhodnější pro digitalizaci obrazu je jednoznačně PCI verze. Zařízení je
navrženo jako klasická PCI karta se vstupem na externí anténu TV, dále na
anténu FM rádia a rovněž i s konektorem pro vstup externího videosignálu.
Konstrukce je většinou řešena velmi obdobně jako v případě grafických karet
VIVO. Tedy s pomocí redukce na S-Video a cinch.

S pomocí televizního tuneru je možné celkem pohodlně sledovat jak televizní
vysílání, tak i signál z externího zdroje (videorekordér, analogový výstup
kamery, atd...). Pokud budete chtít využívat služeb TV tuneru pro digitalizaci
obrazu, budete využívat stejně konstruovaného ovladače, který zpřístupní
digitalizační zařízení všem programům v operačním systému Windows. Stejně jako
u karet VIVO si budete moci rozhodnout v jakém režimu se bude digitalizace
provádět, tedy zvolit v jakém rozlišení a s jakou hloubkou barev a typu
kódování barev (RGB, YUV...). Z toho vyplývá, že i zde velmi záleží na
konkrétním nastavení počítače. Při testování TV tuneru se nám podařilo
digitalizovat obraz rychlostí 25 snímků za vteřinu při rozlišení 352 x 288
bodů. I dlouhý záznam se obešel bez výpadků snímků, vyjma velmi řídkých
výjimek. TV tuner lze při dobrém vyladění celkem úspěšně používat k převodu
analogového signálu do počítače, nicméně od kvality si neslibujte nic
výrazného. Bude na obdobné úrovni jako v případě grafické karty s VIVO.
Ostatně, záznam budete muset pro zvýšení kvality "deinterlaceovat" (zrušit
půlsnímky) nebo přímo digitalizovat bez prokládání. Takto získaný materiál je
možné za pomoci softwarového kodeku Windows (vhodné je např. sehnat si některý
z MJPEG kodeků) a softwaru střižny zpracovat do podoby VideoCD či titulu DivX.
Kvalita obrazu bude obdobná jako u karet s VIVO, tedy na úrovni slušné VHS.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.