EXIF: Hackujeme digitální fotografii

Software | 01.06.05

Fotografujete rádi? A pochlubíte se tu a tam svými výtvory? Pak možná nevíte,že v každé fotografii jsou uchovány informace, které byste možná jinak neradi zveřejňovali. Za všechno m...





Fotografujete rádi? A pochlubíte se tu a tam svými výtvory? Pak možná nevíte,
že v každé fotografii jsou uchovány informace, které byste možná jinak neradi
zveřejňovali. Za všechno může formát EXIF. V tomto článku vám prozradíme vše
důležité, co byste o něm měli vědět.
Jeden obrázek dokáže říci více než tisíc slov - staré, ale neustále platné
úsloví, zvláště pokud jste takový obrázek sami vytvořili a navíc ve formátu
JPG. V takovém snímku se totiž zpravidla nachází další malý soubor, jenž vám o
fotografii ledacos prozradí. Tento soubor je ve snímku uložen ve formátu EXIF.

1.Co se skrývá za formátem EXIF
Zkratka EXIF znamená ve skutečnosti Exchangeable Image File a představuje
standard pro ukládání parametrů a dalších informací, které byly nastaveny a
platily v okamžiku pořízení snímku. Tento standard v současné době podporují
prakticky všechny na trhu dostupné digitální fotoaparáty. Nejnovější verzí
formátu EXIF je verze 2.2. Ta byla uvolněna v dubnu 2002 japonským konsorciem
vývojářů Jeita (Japan Electronics and Information Technology Industries
Association, internetové stránky tohoto konsorcia najdete na adrese
http://www.jeita.or.jp). EXIF je součástí standardu DCF (Design Rule for Camera
File System), jehož smyslem je zajistit maximální kompatibilitu všech zařízení
v oblasti úpravy grafiky - a těmi jsou například právě digitální fotoaparáty či
tiskárny. Specifikace DCF kupříkladu předepisuje, že každý soubor obrázku má
obsahovat miniaturu o velikosti 160 x 120 bodů a že poslední čtyři znaky z
osmiznakového názvu souboru mají být číslice od 0001 do 9999. Kromě toho musí
tyto obrázky ležet ve složce, jejíž název je nejvýše osmiznakový a obsahuje
číslice od 100 do 999. Všechny tyto složky se pak dále musí nacházet v hlavní
složce s názvem DCIM.

2.Technická stránka formátu EXIF
Hlavička každého snímku s daty ve formátu EXIF vlastně obsahuje jakási vzájemně
oddělená metadata. Ta se vyskytují na úplném začátku souboru obrázku - tedy
ještě před obrazovými daty snímku. Vedle obecných informací o fotoaparátu jsou
zde uvedeny parametry, které byly na přístroji nastaveny v okamžiku pořízení
fotografie. Data ve formátu EXIF se však vyskytují pouze u obrázků ve formátu
TIF či JPG. Co se týče rozsahu a druhu poskytovaných informací, ty závisí na
konkrétním modelu přístroje.
Data ve formátu EXIF jsou uložena v hexadecimálním formátu. Můžete je přečíst a
popřípadě upravit například pomocí některého z open source editorů, jakým je
třeba Hack 0.4. Pokud se pokusíte hlavičku s daty ve formátu EXIF otevřít,
pravděpodobně uvidíte na první pohled pouze název přístroje a při troše štěstí
ještě možná rozluštíte verzi firmwaru. Všechny ostatní záznamy jsou ve formě
nesrozumitelných znaků, jež se sice dají rozluštit, nicméně to zabere spoustu
času a práce. Pomocnou ruku vám však v tomto okamžiku dokáže podat například
Tsuruzoh Tachibanaya, japonský technik, který velmi podrobně popsal celou
konstrukci souboru ve formátu EXIF, a to včetně umístění jednotlivých
parametrů. Po-třebnou pomoc naleznete na internetové adrese
park2.wakwak.com/~tsuruzoh/Computer/Digicams/exif-e.html.

3.Soubor ve formátu EXIF: data o datech
Informace uložené v souboru ve formátu EXIF dokáží zobrazit ve srozumitelné
formě speciální programy - třeba freewarový Exif Read 1.10 či ACDSee 7. Přesto
však lze některé údaje získat i pomocí prostředků Windows XP. Klepněte pravým
tlačítkem myši na obrázek a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. Na
záložce Souhrn pak stiskněte tlačítko Upřesnit. Je samozřejmé, že Windows XP
zdaleka nenabízejí tolik informací z formátu EXIF jako zmíněný Exif Read nebo
ACDSee.
Co se vlastně v takové hlavičce ve formátu EXIF všechno ukládá? Např. u
digitálního fotoaparátu Casio Exilim EX-S100 jsme nalezli nejprve údaje o
samotném přístroji, konkrétně jeho výrobce, dále přesný popis přístroje, datum
pořízení snímku včetně přesného času a verzi firmwaru. O konkrétním snímku jsme
obdrželi celkem 30 údajů, mezi nimi třeba dobu osvitu v sekundách, ohniskovou
vzdálenost v milimetrech a barevné rozlišení. Naproti tomu údaj o světelné
citlivosti chyběl.
U digitálního fotoaparátu Samsung Digimax V70 jsme se z EXIF souboru dozvěděli,
že se tento přístroj také nazývá A7 a mohli jsme pohodlně změnit copyright.
Mezi informacemi o obrázku se vyskytovaly údaje jako Exposure Index, hodnota
ISO či Sensing Method. Naopak chyběla ohnisková vzdálenost použitá na obrázek v
původní velikosti - k dispozici byla pouze hodnota ohniskové vzdálenosti
přepočtená na malý obrázek.
U přístroje Olympus C-70 soubor EXIF neobsahoval žádné informace o datu
pořízení snímku. Tento údaj je ale možné doplnit dodatečně. K dispozici ovšem
bylo více jiných údajů výrobce - vzhledem k tomu, že přístroje od firmy Olympus
dokáží vytvářet panoramatické snímky, obsahoval EXIF soubor příslušnou položku
o této funkci.
Vidíte tedy, že EXIF soubor může být docela napínavým čtením. Podívejte se
proto ještě jednou do svých snímků.

4.Správné nastavení osvitu
Na co vlastně potřebujeme data ze souboru EXIF? Každý, kdo vlastní digitální
fotoaparát s možnostmi manuálního nastavování parametrů, asi zná následující
problém: pro vytvoření snímku vyzkoušíte několik možností, změníte postupně
velikost clony, délku expozice, světelný režim, a to tak, že jeden parametr
snížíte, další zvětšíte apod. Po několikerých zkouškách zjistíte, že se vůbec
nevyznáte v tom, s jakými parametry byl ten či onen snímek pořízen. Máte před
sebou třeba více než deset více či méně povedených snímků, tmavých nebo
přesvětlených, zkrátka těch lepších a horších. Bohužel nevíte, jaké parametry
měl ten nejzdařilejší z nich. Potřebné informace pak spolehlivě naleznete v
souboru EXIF. Kromě toho můžete u nepodařeného snímku snáze odhalit příčinu
toho, proč se nepovedl, například špatnou míru osvitu, a odpovídající hodnotu
korigovat tak, aby další snímek byl lepší. A co je dále možné? U přístrojů,
které disponují více fotografickými režimy, můžete takto zjistit všechny
parametry, jež jsou při každém režimu nastaveny.
Data ze souboru EXIF vám rovněž pomohou získat perfektně vytištěné fotografie.
Jako standard pro přímý tisk pořízených snímků se používá Exif-Print, který byl
mimochodem rovněž vyvinut firmou Jeita. Ten využívá data ve formátu EXIF pro
získání optimálního výsledku při tisku fotografií.
Data ze souboru EXIF používají i profesionální fotolaby. Například minilaby od
firmy Fujicolor vyhodnocují tato metadata při výrobě fotografií - jedná se
zejména o kontrast, světlost či barevné rozlišení. A pokud se divíte, jak je
možné, že vaše snímky mají občas barevný odstín, který na digitálních obrázcích
vidět není, pak se jedná o následující věc: každý snímek pořízený digitálním
fotoaparátem má v metadatech údaj, který charakterizuje, že je originální, čili
nijak neupravovaný. Pokud takový obrázek otevřete a následně znovu uložíte,
nastaví se hodnota zmíněného parametru na nulu, což značí, že takový obrázek
již byl upravován. Pokud ve fotolabu popisovaný údaj označující fakt, že
obrázek není upravovaný, nenaleznou, použijí při vyvolání takového snímku
standardní nastavení, která mohou ovlivnit jak barevnost, tak sytost barev.
Pokud naopak najdou údaje určující, že se jedná o originální obrázek, pak by se
měly uplatnit parametry zadané fotoaparátem.

5.Vhodné programy pro úpravy souborů EXIF
Jako obyčejný uživatel za normálních okolností ovlivníte obsah souboru ve
formátu EXIF jen velmi málo. Prostřednictvím programů, jako je třeba freeware
Exifer 2.1.5, lze metadata nejen zobrazit, ale do jisté míry i upravit - lze
změnit třeba datum nebo čas pořízení snímku. Tato možnost může být užitečná,
pokud delší dobu nefotografujete a nemáte ve fotoaparátu baterie. Pakliže před
fotografováním zapomenete nastavit znovu správně datum a čas, budou u snímků
špatná data jejich pořízení, což může později činit potíže při jejich třídění.
Takže pokud se stanete obětí popisovaného maléru s datem, pak jednoduše změňte
tento údaj v souboru EXIF a všechno bude v pořádku.
Jak jsme se již zmínili, obvykle uživatel nemá přístup k úplně všem metadatům.
Přesto pokud budete chtít načíst a případně modifikovat všechna metadata,
potřebujete hexadecimální editor (např. Hack), i když správné dešifrování
jednotlivých položek je poměrně komplikované (jak již bylo zmíněno v tipu č.
2). Navíc podobné modifikace stejně většinou ztrácejí smysl. Pokud totiž
například změníte parametr ISO ze 100 na 200, stejně tím daný snímek
nezesvětlíte.
6.EXIF a GPS: mapy s fotografiemi
Další možnost, jak využít data ve formátu EXIF, je jeho spojení s GPS (Global
Positioning System). Prostřednictvím tohoto navigačního systému, který je
integrován kupříkladu ve fotografickém přístroji Nikon D2X v ceně okolo 18 000
Kč (navigační systém se však dodává i v provedení pro PDA nebo "autorádia"),
můžete své snímky řadit jak chronologicky, tak geograficky. Kromě toho lze při
cestování naplánovat trasu, po níž se budete pohybovat, a vše zobrazit na mapě.
Jaký je princip? Při pořízení každého snímku získáte z modulu GPS data. Ta
později spojíte s informacemi ze souboru EXIF daného snímku. K tomuto účelu
potřebujete nejprve program, který dokáže podle GPS dat vytvořit prošlé trasy -
např. shareware Ozi Explorer 3.95.4h. Poté stačí použít další sharewarový
program Ozi Photo Tool 2.6. Ten data ze souboru EXIF sloučí s hotovými trasami
a na nich zvýrazní místa, kde byly fotografie pořízeny.
Podobnou funkci má i freewarový program GPS Track Maker 12.3, jenž rovněž
sloučí data z GPS s daty ve formátu EXIF a vytvoří z nich mapy s vyznačenými
trasami, obohacenými navíc vašimi fotografiemi.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.