Co všechno o nás ví Microsoft?

Software | 01.09.05

Máte představu, co všechno se dá z vašeho počítače zjistit?Prodejci to považují za službu zákazníkům, uživatelé se zase obávají ztráty soukromí. O čem to vlastně mluvíme? Pře...





Máte představu, co všechno se dá z vašeho počítače zjistit?
Prodejci to považují za službu zákazníkům, uživatelé se zase obávají ztráty
soukromí. O čem to vlastně mluvíme? Přece o skutečnosti, že řada programů
zasílá bez našeho vědomí informace z našeho počítače do internetu. Přečtěte si
zde, jaká data se z vašeho počítače odesílají a jak se před přílišnou
zvědavostí výrobců některých programů chránit.

Dnešní uživatel počítače je pro ostatní stále průhlednější. Firma Microsoft v
současné době spolupracuje s předními výrobci hardwaru jako jsou AMD, HP či
Intel na vývoji technologie NGSCB (Next Generation Secure Computing Base),
která slibuje zabezpečení počítače na skutečně vysoké úrovni. Otázkou je, co se
vlastně výrazem zabezpečení počítače myslí. Znamená to vyšší úroveň ochrany
před viry, červy či spamem? Nikoliv, v první řadě jde o lepší ochranu výrobců
softwaru a prodejců CD disků před neoprávněným kopírováním. Technologie NGSCB
bude kupříkladu použita už v příštím roce v nové verzi Windows, která se bude
nazývat Vista. Stejně tak se předpokládá povinná certifikace v mnoha oblastech
každodenního používání počítačů, a to na úkor soukromí uživatelů. Potřebné
certifikáty totiž budou pravděpodobně integrovány ve formě dat do nějakého
určitého systému.

Někdejší sci-fi představy jsou již dnes realitou
To, co dnes vypadá jako představy z říše science fiction, je však již dlouho
připraveno a částečně je to už realitou. Spyware si vede záznamy o tom, na
kterých stránkách se uživatel pohybuje, aby mu mohl v prohlížeči naservírovat
pop-up okna s reklamou podle jeho zájmů. Windows XP při aktivaci systému přes
internet přenáší data, která jednoznačně identifikují hardware v počítači.
Stahování některých utilit a systémových vylepšení z webového serveru
Microsoftu zase vyžaduje úspěšné ověření nainstalovaného operačního systému a
zjistí-li, že používáte nelegální kopii Windows, pak je stažení softwaru
odmítnuto s hlášením Validation Failure. Hudební skladby komerčních producentů
jsou chráněny technologií DRM (Digital Rights Management) a dají se přehrát
pouze na jednom počítači. Na jiném počítači se vám nahrávku přehrát nepodaří...
Všichni výrobci softwaru slibují, že se při procesech spojených s ověřováním
pravosti nebudou přenášet žádné údaje, které by vás mohly jednoznačně
identifikovat. Přesto můžeme jim věřit? Na následujících stránkách si přečtete,
jak daleko dnes Microsoft a jemu podobné firmy mohou zajít a jak lze zjistit,
co všechno o vás může počítač prozradit.

Co o nás Windows prozradí
Ať už je řeč o aktivaci, instalaci záplat, stahování z webového serveru
Microsoftu nebo přehrávání souborů ve Windows Media Playeru při kterékoliv z
těchto aktivit Windows rády posílají informace do internetu. V současné době
nestačí přenášená data na to, aby jednoznačně identifikovala jednotlivou osobu,
tedy vás osobně. I když i dnes existují výjimky. V této části článku budeme
zkoumat činnosti na internetu, které se týkají prakticky každého uživatele
počítače.

1.Aktivace Windows: celkem neškodná záležitost
Od verze Windows XP vybavuje Microsoft svoje operační systémy jakýmsi druhem
časované bomby. Jde konkrétně o to, že pokud uživatel do 30 dnů od instalace
Windows neoznámí tuto skutečnost výrobci programu a takto nabytou legální verzi
Windows nezaregistruje, pak již svůj operační systém nespustí. Aktivace systému
se provádí prostřednictvím souboru MSOOBE.EXE a parametru /a. Zmíněný soubor se
nachází ve složce Windows\System32\oobe.
Uživatel, který chce o sobě prozradit co nejméně, si vybere při aktivaci
pravděpodobně možnost aktivace přes telefon. Při tomto způsobu registrace se
call-centrum Microsoftu nedozví kromě 50místného číselného kódu nic dalšího.
Při aktivaci prostřednictvím internetu se to-ho posílá daleko více. Komunikace
mezi vaším operačním systémem a serverem pro aktivaci probíhá přes šifrované
spojení SSL (Secure Sockets Layer) což je zabezpečená varianta přenosového
protokolu HTTP. V redakci Tecchannelu (http://www.tecchannel.de) se pokusili
data odesílaná při aktivaci zachytit a analyzovat. Operační systém kontaktuje
aktivační server ve třech krocích, které musí být vždy aktivačním serverem
potvrzeny. Přenášeno je identifikační číslo vaší kopie Windows (Product-ID),
které je ostatně zobrazeno v dialogovém okně, jež uvidíte, pokud na pracovní
ploše klepnete pravým tlačítkem na ikonu Tento počítač a z kontextového menu
zvolíte příkaz Vlastnosti. Toto číslo se vypočítává z licenčního klíče
(Product-Key), která zadáváte při instalaci. Od vydání Service Packu 1 se při
aktivaci kromě licenčního klíče (Product-Key) přenáší i jazykové nastavení
systému a informace o hardwarové konfiguraci. Tou se myslí například
jednoznačná MAC adresa síťového adaptéru a sériové číslo procesoru.
Všechny tyto údaje jsou více než dostatečné pro přesnou identifikaci uživatele
počítače, ovšem tato data nejsou odesílána přímo, nýbrž před samotným odesláním
prochází šifrováním hašovacím algoritmem. Výsledkem hašování je vygenerované
číslo, které je sice pro každého uživatele jedinečné, nedá se však žádným
způsobem zpětně dešifrovat na původní hodnoty jednotlivých komponent. Z toho
všeho vyplývá, že Microsoft nemůže pomocí procesu aktivace vystopovat, jaké
komponenty v počítači používáte a jaký software je na počítači nainstalován.

2.Windows Update posílá více než je třeba
Daleko otevřeněji než v předchozím tipu popisovaná aktivace se chová služba
Windows Update. Pokud navštívíte WWW stránku windowsupdate.microsoft.com nebo
použijete funkci Automatické aktualizace, pošle prvek ActiveX dotaz na server s
updaty.
My jsme zjistili, že množství přenášených informací daleko přesahuje představy
běžného uživatele. Vedle bezesporu nutných informací z registrů, jako je
informace o verzi systému, verzi prohlížeče a o verzích jiných programů od
Microsoftu, pro něž mohou být rovněž dostupné updaty, se přenáší i informace o
jazykových nastaveních Windows, dále Product-Key, verze BIOSu a informace o již
instalovaných updatech.
To vše by se snad dalo i tolerovat, ovšem prvek ActiveX přenáší i tzv. číslo
Guid (Globally Unique Identifier), stejně jako IP adresu. V případě čísla Guid
se jedná o hexadecimální hodnotu 32 znaků, která je pro každý počítač jiná. Za
normálních okolností se sice toto číslo nedá jednoznačně přiřadit k vaší osobě,
ovšem za jistých okolností to udělat lze. Je tomu tak v případě, kdy svoji
instalaci Windows zaregistrujete (ne pouze aktivujete), nebo pokud si vyžádáte
pravidelné zasílání novinek od Microsoftu. Pak totiž z technického hlediska
není žádný problém, aby se například při updatu systému přenášená data
přiřadila k vašim osobním údajům jako vaše jméno či adresa.
Vycházíme z toho, že v současné době zatím nemá využití těchto technik pro
Microsoft žádný význam. Podle Microsoftu nashromážděné údaje stále slouží pouze
ke statistickým účelům, zejména ke sledování a záznamu přístupu počítačů s
určitou IP adresou na stránky Windows Update. Přesto považujeme nutnost
registrace nebo pravidelné zasílání novinek z Microsoftu za záležitosti, bez
kterých se snadno obejdeme.

3.Stahování ze stránek Microsoftu: jednoznačně nejednoznačné
V poslední době dělá firma Microsoft všechno pro to, aby ze svých řad vyloučila
co možná nejvíce těch, kteří používají její operační systém nelegálně.
Konkrétním případem je nejnovější akce Genuine Microsoft Windows (neboli Je
vaše kopie systému Windows originální?) v současnosti obsahuje ještě nepovinné
ověření pravosti instalace Windows při návštěvě stránek Microsoftu se službou
Stažení softwaru (http://www.
microsoft.com/downloads). Pokud se zmiňovaná procedura stane v budoucnosti
povinnou a váš systém touto zkouškou neprojde, budou pro vás tyto stránky
nepřístupné.
Pakliže v současnosti zkusíte stáhnout kupř. Windows Media Player 10, bude vám
nabídnuto podstoupit zkoušku ověření pravosti. Při ověřování pravosti odesílá
váš počítač podobně jako při provádění aktualizací na server Microsoftu
informace o systému a verzi BIOSu, stejně jako Product-ID. Právě na základě
naposledy zmíněné hodnoty testovací algoritmus zjistí, zda se jedná o legální
nebo nelegální verzi Windows. Při přenosu dat je stejně jako při aktualizaci
Windows přenášeno číslo Guid tak je možné přenášená data dané kopii Windows
jednoznačně přiřadit.
Upozornění! Číslo Guid se před stahováním odesílá i tehdy, pokud ověřování
pravosti vaší kopie Windows (byť deklarováno jako nepovinné), odmítnete.

4.Windows Media Player: v současné verzi tolik neprozrazuje
Verze 7 a 8 programu Windows Media Player jsou při vložení hudebního CD disku
skutečně upovídané. Při žádosti o informace o disku z internetové databáze CDDB
se jen tak mimochodem odesílá i Guid vašeho operačního systému přímo na server
Microsoftu. Novější verze programu 9 a 10 se v tomto bodě drží zpátky.
Standardně přehrávač ve své nejnovější verzi zjišťuje u všech médií, která
nejsou chráněna DRM (Digital Rights Management), pouze informace z databáze
CDDB podle naprosto neškodného identifikačního čísla vloženého CD disku.
Odeslání Guid je nyní pouze volitelné a dá se nastavit v menu Nástroje/Možnosti
na záložce Osobní údaje, kde se skrývá pod volbou Odesílat jednoznačné ID
přehrávače poskytovatelům obsahu. Celá řada služeb nabízejících stahování hudby
totiž tuto informaci vyžaduje. Za normálních okolností ale neexistuje žádný
rozumný důvod, proč byste tuto volbu měli povolovat.

Programy pro práci na internetu

Od internetového prohlížeče a programu pro práci s elektronickou poštou
očekáváte, že už z principu budou stahovat a odesílat data z internetu ostatně
je to jejich úkol. Rozhodně to ale neznamená, že byste se museli vzdát
ovlivňování toho, jaká data se mají z internetu stahovat a jaká do internetu
odesílat. Nechcete-li kupř. do nějakého webového formuláře zadávat svoji pravou
e-mailovou adresu, pak klidně můžete zadat nějakou smyšlenou samozřejmě pokud
na tuto adresu neočekáváte nějakou odpověď. Přesto mohou formuláře často
obsahovat celou řadu neviditelných políček, která se s formulářem rovněž
přenášejí.
To však není jediný příklad. Při jakékoliv práci na internetu zasíláte na
nějaký internetový server neustále celou řadu dat, ať se jedná o hesla pro
přihlášení do nějakých internetových služeb nebo třeba heslo pro přístup do
vaší e-mailové schránky. Například i při odesílání e-mailu je jeho text
odesílán nešifrovaně, takže si jej teoreticky může na každém serveru, přes
který k příjemci putuje, kdokoliv přečíst.

5.Skryté informace ve formulářích
Jestliže vyplníte políčka nějakého webového formuláře a poté jej odešlete, jste
informováni o tom, jaká data odesíláte nebo byste aspoň měli být informováni.
Ve skutečnosti takové formuláře velmi často obsahují skrytá políčka.
Docela jednoduše si tento fakt můžete vyzkoušet v Googlu. Pro zobrazení všech
políček, vyskytujících se na stránce http://www.google.com, budete potřebovat
internetový prohlížeč Firefox. Přesuňte se k tomu účelu na zmíněnou
internetovou stránku a do vyhledávacího políčka zadejte libovolný výraz, ale
dotaz neodesílejte. Z menu Nástroje vyberte položku Informace o stránce. Na
záložce Formuláře pak v horním poli vidíte všechny formuláře dostupné na dané
stránce. U Googlu je to v tomto případě pouze formulář označený písmenem f.
Když jej označíte, objeví se ve spodním poli všechna v něm obsažená políčka.
Jedno z nich je označeno jako hidden (skryté). Přenáší řetězec cs, což můžeme
považovat za neškodné. Google získává tuto hodnotu ze svých nastavení a používá
ji, aby mohl výsledky vyhledávání zobrazit v češtině.
Kromě jiného zde rovněž můžete vidět tzv. Radio Buttons (přepínače, které se
aktivují klepnutím) a dále tlačítka to všechno jsou prvky formuláře. Dá se tedy
říci, že i na internetových stránkách, které neobsahují žádná políčka, jež by
se dala vyplnit, odesíláte stiskem patřičného tlačítka nějaký formulář.
Na druhou stranu můžete prostřednictvím zmíněné metody před odesláním
libovolného formuláře přes Firefox zkontrolovat všechna pole a údaje, které se
budou případně odesílat.

6.Internetový prohlížeč: panely nástrojů a jejich rozšíření
Na začátku byl panel nástrojů Google. Tento praktický pomocník pro vyhledávání
na internetu díky svému velmi jednoduchému ovládání významně přispěl k oblibě
Googlu jako vyhledávače samotného. Mezitím se objevila celá řada dalších
doplňků prohlížeče, z nichž většina měla právě formu nějakého panelu nástrojů.
Následujících doplňků pak začala využívat celá řada spywaru, a to tak, že při
zadání nějakého slova do vyhledávače bylo toto slovo zachyceno spywarovým
programem, který je poslal na server, zabývající se cíleným zasíláním reklam a
zobrazováním pop-up oken. Spyware dnes můžete odstranit řadou utilit, jednou z
nejznámějších je Ad-Aware, který naleznete i na našem CD. Program dokáže
rozpoznat a odstranit mimo jiné i škodlivé doplňky nainstalované do
internetového prohlížeče.
Celkový přehled o všech instalovaných doplňcích nabízí Internet Explorer v
operačním systému Windows XP Service Pack 2. V menu Nástroje klepněte na
položku Spravovat doplňky. V seznamu Zobrazit si pak můžete vybrat mezi
zobrazením všech dostupných a momentálně nahraných doplňků. Bohužel není možné
přes toto okno daný doplněk odstranit. Stále však zůstává možnost doplněk
deaktivovat, pokud upřednostňujete manuální odinstalování doplňků před jejich
automatickým odstraněním prostřednictvím utilit typu Ad-Aware. Deaktivaci
neznámého či podezřelého doplňku provedete volbou Zakázat.
Pokročilejší uživatelé se pak mohou v tomto článku v odstavci Analýza poučit o
dalších způsobech sledování podezřelých aktivit v systému. Pokud se u spywaru
jedná o jeho podobu nainstalovanou jako doplněk prohlížeče, pak se program,
který proti vaší vůli odesílá do internetu data z vašeho počítače, jmenuje
IEXPLORE.EXE jde tedy o Internet Explorer. Proto je nutno mezi všemi
internetovými servery, které Internet Explorer kontaktuje, najít ten, jenž nemá
s adresami zadávanými do panelu Adresa žádnou souvislost. Tímto způsobem pak
naleznete buď někoho, kdo spyware financuje, nebo někoho nevinného, kdo se stal
obětí šiřitelů spywaru.
A co Firefox? V současné době nejsou pro tento prohlížeč známa žádná rozšíření,
která by obsahovala spyware. Technicky to samozřejmě možné je a zdá se, že je
pouze otázkou času, kdy se nějaká objeví.

7.Nešifrovaná hesla pro přístup k e-mailovým schránkám
Většina poskytovatelů e-mailových schránek povoluje pro přihlášení jak
šifrovanou, tak nešifrovanou variantu. Na tomto místě vás musíme varovat před
poslední zmíněnou možností. Heslo sice zasíláte pouze k poskytovateli služby,
ovšem nějaký zlomyslný kolega či třeba spolubydlící vaše heslo může snadno
zachytit sledování provozu sítě funguje i v lokální počítačové síti. Hrozí zde
nejen zachycení hesla, ale i dalších přihlašovacích údajů vašeho uživatelského
jména a jména serveru, na němž je schránka zřízena, což může vést i k tomu, že
vaše schránka může být používána někým jiným, neboli ji lze takto velmi snadno
zneužít.
Proto doporučujeme, abyste při odesílání nebo přijímání elektronické pošty měli
heslo zašifrované. V Outlook Expressu to zařídíte tak, že klepnete v menu
Nástroje/Účty, označíte postupně každý účet a stisknete tlačítko Vlastnosti.
Potom stačí na záložce Upřesnit povolit možnost Tento server požaduje
zabezpečené připojení (SSL). Většina podobných programů pak poskytuje podobné
položky.
Totéž platí i pro webové formuláře: pokud máte možnost výběru mezi šifrovaným a
nezašifrovaným připojením, pak jednoznačně volte zabezpečení šifrované přes
protokol SSL. Tento způsob připojení poznáte podle ikonky žlutého visacího
zámku na stavovém řádku prohlížeče.

Analýza

Updaty, aktivace, registrace, digitální práva, spyware... už dnes toho pro
každý počítač existuje tolik, co vyžaduje stahování dat z webu. Co všechno se
ale při takových přenosech přesně děje, zůstává pro většinu obyčejných
uživatelů záhadou. Přesto existuje prostředek a způsob jak zjistit, který
program právě odesílá data, o co se daný program zajímá a kolik toho skutečně
ví. Ostatně žádný program toho nemůže poslat víc, než kolik toho ví. Těmito
cestičkami se pak ubírá pátrání po špiónech v našem počítači.

8.Které aplikace používají připojení k internetu?
Pokud chcete zjistit, které programy využívají připojení k internetu pro přenos
dat, pak je nejlepším řešením instalace některého ze softwarových firewallů. Po
spuštění aplikace vyžadující přístup do internetu se okamžitě ozve firewall a
zeptá se vás, zda chcete této aplikaci přístup k internetu povolit nebo
zablokovat. Řada firewallů se však u každého programu automaticky neptá. Tak
kupříkladu McAfee Personal Firewall prohledává on-line databázi známých
aplikací a automaticky tato povolení na základě této databáze přiřazuje.
Samozřejmě je zde možné nastavit, podobně jako u ostatních firewallů, aby se
dotazoval při spuštění každé aplikace a aby on-line databázi nepoužíval.

9.Metody zjišťování přenášených dat jednotlivými programy
Problém zjištění toho, který program používá připojení k internetu a jaká data
přitom přenáší, není bohužel vůbec triviální. Takzvaná přímá metoda využívá
záznam všech odeslaných dat. Problém ale spočívá v tom, že těchto dat je velké
množství a jejich analýza je poměrně obtížná. Pokud jsou data šifrována, pak z
nich logicky nepoznáte vůbec nic. V každém případě ale zjistíte, kolik dat daný
program na který server zaslal. Pokud se jedná například o několik stovek
bajtů, pak tento program dozajista neposílá žádné rozsáhlé seznamy hardwaru či
softwaru nainstalovaného v počítači. Pakliže nějaký program kontaktuje nejen
server svého výrobce, ale i servery jiných firem, může to být indicie na možný
špionážní software.
Nepřímou metodou zjišťování aktivit programů je záznam všech přístupů k
souborům a registru. Tím se dá přesně zjistit, o jaké informace se daný program
zajímá. Tak je například velmi podezřelé, pokud nějaký doplněk, který má
optimalizovat schopnosti Internet Exploreru, přistupuje ke klíči
Hkey_Local_Machine\Software\Microsoft\Office. Naproti tomu u utility určené pro
MS Office to nic podezřelého není.

10.Možnosti záznamu přístupu do registru a k souborům
Firewall je bezesporu velmi užitečný nástroj proti útokům z internetu, bohužel
nedokáže rozlišit, zda se při požadavku na přístup z internetu do počítače či
naopak jedná o požadavky oprávněné nebo neoprávněné. Možný pokus o špionáž tak
zablokuje, stejně jako například pokus o zjištění aktualizací nainstalovaných
na vašem počítači. Pokud máte u nějaké aplikace podezření, že neoprávněně
odesílá data uložená na vašem pevném disku na nějaký internetový server, pak
musíte její chování otestovat sami.
1. Přístupy do registru můžete zaznamenávat pomocí utility Regmon 7.0, kterou
naleznete na našem CD. Tento program nevyžaduje žádnou instalaci. Jednoduše
rozbalíte instalační archiv do libovolné složky a program spustíte poklepáním
na spouštěcí soubor. Protokolování registru začíná okamžitě po spuštění
programu Regmon. Vzhledem k tomu, že operační systém i aplikace přistupují k
registru prakticky neustále, zaplní se okno programu rychle většinou
nezajímavými informacemi. Proto klepněte v panelu nástrojů na ikonu Capture,
popřípadě stiskněte klávesovou zkratku . Tím zastavíte proces
protokolování. Poté klepněte na ikonu Clear, čímž záznamy z okna programu
vymažete.
Nyní klepněte na ikonku Filter/Highlight (můžete použít klávesovou zkratku
, která má stejnou funkci) a zadejte do políčka Include jméno
programu, který budete chtít sledovat. Regmon se bude řídit podle jména
spustitelného souboru, který představuje tato aplikace. Pokud se spouštěcí
soubor aplikace jmenuje například FOOBAR.EXE, postačí zadat název foobar.
Velikost písmen v názvu programu nehraje žádnou roli. V poli Highlight pak
můžete zadat kritérium, podle něhož se budou záznamy filtrovat, například jméno
nějakého klíče registru. Pokud se pak v záznamech objeví položka se jménem
zadaného klíče, bude zbarvena červeně. Nyní nastavené parametry uložte stiskem
tlačítka OK a klávesovou zkratkou spusťte monitorování. Nakonec
spusťte program, který budete chtít sledovat. V okně programu se začnou
objevovat všechny přístupy do registru ze strany této aplikace. Získaný záznam
pak můžete uložit do souboru pomocí menu File/Save. Uložený soubor lze otevřít
v libovolném textovém editoru, kde je také možné jednotlivé záznamy daleko lépe
prohledávat.
2. Přístupy k souborům lze analyzovat pomocí programu Filemon 7.0, který rovněž
naleznete na našem CD. I u této utility postačí rozbalit archiv do libovolné
složky a následně spustit EXE soubor. Ovládání programu je podobné jako u
aplikace Regmon. I zde pozastavíte monitorování klávesovou zkratkou .
Dialogové okno pro nastavení filtru pak vyvoláte klávesovou zkratkou
a do políčka Include zadáte název spouštěcího souboru aplikace. Políčko
Highlight opět slouží ke zvýraznění položek splňujících určité další kritérium.
Po provedení všech nastavení dialogové okno uzavřete a klávesovou zkratkou
spusťte monitorování. Nakonec vyvolejte sledovanou aplikaci.

11.Kompletní sledování provozu na síti
Pro sledování síťového provozu je velmi oblíbená zdarma dostupná utilita
Ethereal 0.10.11, kterou rovněž naleznete na našem CD. Ve Windows XP bohužel
zmíněný program pracuje pouze se zařízeními, které se dokáží chovat jako síťové
karty, konkrétně PCI karty typu Ethernet (přípojky DSL), bezdrátové LAN karty,
popřípadě externí síťové adaptéry. S klasickými modemy si bohužel program
nerozumí. Pokud používáte Windows 98/ME, výše uvedená omezení v těchto
systémech neplatí.
Ethereal potřebuje ke své činnosti nainstalovaný ovladač Winpcap 3.0, který
rovněž naleznete našem CD. Jak Ethereal, tak Winpcap se instalují bez problémů.
Vzhledem k tomu, že Ethereal je utilita pocházející původně ze světa Linuxu, je
její menu uspořádáno poněkud jinak, než jak je většina z nás zvyklá.
Sledování síťového provozu se spustí přes menu Capture/Start. Objeví se
dialogové okno, v němž si můžete pod položkou Interface vybrat síťový adaptér,
jehož provoz chcete sledovat.
Pokud se připojujete k internetu pomocí modemu či ISDN linky, vyberte položku
PPP-Adapter (pouze ve Windows 98/ME). Pokud máte v seznamu dva PPP adaptéry a
ani s jedním Ethereal nepracuje, pak je potřeba v Ovládacích panelech poklepat
na ikonu Síť a odstranit položku Telefonické připojení sítě#2, neboť pro
připojení k internetu stačí nainstalovat pouze jeden adaptér pro Telefonické
připojení sítě. Pak by měl Ethereal již pracovat bez problémů to se projeví
tak, že se v hlavním okně aplikace začnou objevovat všechny datové pakety,
které přes vaše síťové rozhraní procházejí.
Standardně Ethereal zobrazuje všechna data, která váš počítač odesílá a
přijímá. Proto doporučujeme kvůli větší přehlednosti ukončit všechny programy,
které přistupují k internetu, a nechat spuštěny pouze ty, jejichž činnost
chceme analyzovat. Ovšem upozorňujeme rovnou, že pro získání nějakých
relevantních informací je třeba vynaložit hodně úsilí, mít značné detektivní
vlohy a hlavně se obrnit velkou dávkou trpělivosti.
5 0455/OK o


Aktivace Windows s využitím call-centra
Pokud se rozhodnete aktivovat svůj operační systém přes telefon, nadiktujete
operátorovi jedno padesátimístné číslo. To se mimo jiné vypočítává z tzv.
Product-ID a hašovací hodnoty (ta představuje kontrolní součet) a závisí na
hardwarové konfiguraci vašeho počítače. Na telefonickém centru se toto číslo
ověří a vy pak získáte kód, kterým provedete aktivaci operačního systému tím,
že jej zadáte do příslušného dialogového okna pro aktivaci Windows.

Povinný update
I když se vám myšlenka odesílání dat z vašeho počítače na server Microsoftu
vůbec nelíbí, nic jiného vám stejně nezbývá. Pravidelné aktualizování systému
je takřka nutné, neboť jinak otevíráte pomyslná vrátka do systému nejrůznějším
virům a červům. V nejhorším případě může také dojít k tomu, že váš počítač
takřka zmutuje do podoby zombie, rozesílající spam a nejrůznější informace
lidem po celém světě. V tomto světle se pak myšlenka výměny dat mezi uživatelem
a Microsoftem pro většinu z nás jeví daleko přijatelnější.

Zabiják nelegálních kopií
Každý Service Pack obsahuje jakousi černou listinu s ilegálními aktivačními
čísly (Product-Keys). Ten, kdo vlastní systém s některým z těchto čísel, pak
Service Pack nemůže nainstalovat. Totéž platí i při aktualizaci Windows a nyní
už i při obyčejném stahování souborů. Microsoft svoji černou listinu neustále
aktualizuje. Cílem této strategie je znemožnit uživatelům pirátských kopií
Windows aktualizování systému. Operační systém s celou řadou bezpečnostních děr
se pak dá použít pouze k pochybným účelům, například pro rozšiřování spamu pro
běžné používání se pirátské kopie Windows stanou prakticky nepoužitelné.

Plané řeči prohlížeče
Když si webový prohlížeč vyžádá od nějakého internetového serveru obsah WWW
stránky, musí mu jako protislužbu odpovědět na několik otázek. Většinou se
jedná o údaje jako název prohlížeče, jeho verze, nainstalované doplňky a jeho
jazyková verze. Pokud se na internetovou stránku prohlížeč dostane nepřímo
klepnutím na odkaz na jiné internetové stránce, pak prohlížeč prozrazuje
internetovému serveru, z jaké stránky se na tento server dostal.

Napadení spywarem
Lze tvrdit, že spyware přednostně napadá Internet Explorer. To ale vůbec
neznamená, že se do počítače může dostat pouze tímto způsobem. I uživatelem
instalovaný software může obsahovat škůdce. Zvláště pozorní bychom proto měli
být u programů pocházejících např. z výměnných sítí v tomto případě je zde
daleko více pochybných zdrojů než těch seriózních.

Rozšíření a doplňky
Rozšíření a doplňky jsou drobné programy, které neběží samostatně, nýbrž uvnitř
internetového prohlížeče. Jejich úkolem je rozšířit jeho funkčnost. Bohužel je
mechanismus, kterým jsou tyto doplňky spojeny s prohlížečem, velmi dobrým
úkrytem pro malware. Minimálně doplňkům, které jsou uveřejňovány na CD PC
WORLDu, můžete bez obav důvěřovat, neboť všechny důkladně prověřujeme.

Používání SSL
Protokol SSL není vhodný pouze pro šifrované přenosy dat, nýbrž umožňuje i
ověření identity internetového serveru, a to pomocí certifikátu serveru. Proto
až se vám na monitoru objeví dialogové okno s certifikátem, neodstraňujte ho
okamžitě, nýbrž si celý certifikát projděte. Pokud si nejste jisti, že se
připojujete k správnému serveru, raději spojení odmítněte.

E-mail je čitelný vždy
I při šifrovaném připojení k poštovnímu serveru se vlastní text e-mailu přenáší
vždy v nešifrované podobě. To znamená, že jej kdokoliv může při cestě od
odesílatele k příjemci na každém serveru, přes který putuje, zachytit a přečíst
si ho. Každý e-mail by proto měl obsahovat pouze informace, které byste napsali
třeba i na pohlednici. V opačném případě raději e-maily šifrujte, např. pomocí
utility PGP.

Slídiči
Programy pro sledování síťového provozu, jako například Ethereal, dokáží
zobrazit údaje obsažené v libovolném datovém paketu komukoliv. Velká část dat,
která přes síťové rozhraní putuje, však slouží pouze k udržování spojení.
Například webový server a internetový prohlížeč musí, než spolu začnou
komunikovat, nalézt společný způsob této komunikace. Sledování určitého přenosu
dat pak vyžaduje mnoho času a trpělivosti.

Winpcap
Winpcap je zdarma dostupný ovladač, který využívá řada programů k analýze
síťového provozu. Tento ovladač se umístí mezi sledovanou aplikaci a ovladač
síťové karty. Přitom odposlouchává veškerý provoz v počítačové síti. Sledovaná
aplikace si tohoto ovladače ani nevšimne a ani výkon sítě jím není nijak
negativně ovlivňován. Vzhledem k tomu, že Windows považují nainstalovaný modem
za virtuální síťový adaptér (s připojením typu PPP), je i v tomto případě možné
sledování síťového provozu. Při použití nejnovější verze ovladače 3.0 (najdete
ji i na našem CD) je však toto sledování možné pouze ve Windows 95/98/ME. V
betaverzi 3.1 je již zabudována, zatím z pokusných důvodů, podpora pro
připojení typu PPP i pro Windows 2000/XP/2003. Bohužel betaverze ovladače,
kterou jsme testovali, si s verzí Etherealu 0.10.11 příliš nerozuměla.

Zpětná kontrola vašich osobních dat
"Vážený pane X, dovolujeme si vám oznámit, že jste vyhrál v naší loterii milion
korun." Taková oznámení nacházíme v poštovních schránkách docela často.
Nevyžádané reklamní dopisy jsou ostatně fenoménem nejen počítačovým, nýbrž nás
v nejrůznějších formách potkávají i v běžném životě. Jakým způsobem více či
méně seriózní firmy přišly k našemu jménu a adrese, však zůstává jejich
tajemstvím. Počínaje telefonním seznamem, firmami profesionálně se zabývajícími
získáváním osobních dat a nejrůznějšími mafiemi konče, to vše jsou možné
zdroje, kde se dají osobní data získat. Problém zneužití osobních dat se však
nejčastěji týká lidí, kteří s nimi zacházejí velmi benevolentně. Nejrůznější
hry, objednávky přes zásilkové služby, reakce na nejrůznější ankety to vše by
nefungovalo, aniž by zájemce na sebe nezanechal nějaký kontakt. Také se najde
dost firem, které chybějící zatržítko před položkou "Neposkytovat moje osobní
údaje třetím osobám" berou skutečně vážně. Důvěra je samosebou dobrá věc, ale
kontrola je věc ještě lepší. Proto byste měli mít i nějakou možnost, jak možné
neoprávněné zneužití vašich dat odhalit. Ve skutečnosti to ale není nijak
složité. Pokud si něco objednáte nebo vyžádáte od firmy A, zadejte svoje osobní
údaje ve tvaru A.

, v případě firmy B zadejte osobní údaje ve
formě B.

. Při zasílání objednaného zboží zfalšované písmenko
u druhého jména nečiní zpravidla žádný problém. Pokud později obdržíte na vaši
adresu reklamní dopis ve tvaru A.

, vězte, že právě firma A
vaši adresu zneužila. Z právního hlediska sice tato informace není nijak
využitelná, ale firma, která důvěru svých zákazníků takto zneužila, zřejmě pro
vás v budoucnu zajímavá nebude.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.