Komentář: Čínský problém - je kopírování nápadů přirozené?

Software | 17.12.09

Microsoft, přesněji řečeno jeho čínská pobočka, prý okopírovala část zdrojových kódů nejpopulárnějšího asijského mikroblogovacího serveru. Je to aféra? Ne, pouze symptom něčeho, čemu zde v Evropě nemůžeme rozumět.





Čínský problém - je kopírování přirozené?


Nová služba Microsoftu pro čínské (a další asijské) uživatele MSN Juku http://club.msn.cn/ je prý de facto okopírovanou verzí v Asii nejpopulárnějšího mikroblogovacího serveru Plurk http://www.plurk.com/, kterou si tvůrci z Microsoftu půjčili, aniž se na to někoho ptali. Asi tak vypadá „aféra“, kterou rozpoutali sami provozovatelé serveru Plurk http://blog.plurk.com/2009/12/14/microsoft-rips-plurk/ a která v jistých končinách momentálně hýbe internetem. Kdyby jejím protagonistou nebyl Microsoft, ale jakákoli jiná firma, dost pravděpodobně by si záležitosti nikdo nevšimnul. Z pohledu Evropana též musí být poněkud směšný (i kdyby softwarový gigant okopírovat čínskou službu) nepoměr mezi proponovaným zločinem a mírou, s níž čínští provozovatelé serverů a softwarové společnosti kopírují vzory ze západního světa.

Ať už se věci mají doopravdy jakkoliv, můžeme aférky s „velkým zlým“, jehož čínská pobočka vybrala duševní vlastnictví „jiného velkého hodného“, využít k něčemu, co je užitečné nejen v míře webových služeb a softwaru, ale technologií jako takových. Totiž k zodpovězení otázky, jak vlastně ono pranýřované kopírování v Číně funguje. Kde je vlastně ten "čínský problém".

Perspektiva

Z hlediska Evropana se věci mají následovně. Číňané vlastní gigantický výrobní potenciál, ale nemají dostatek potenciálu tvůrčího. Naproti tomu západní svět v technologických ohledech překypuje invencemi, leč pro úspěch potřebuje co nejnižší výrobní náklady. A ty mohou poskytnout právě Číňané. Problém spočívá v tom, že jakmile se firmy z Evropy či z USA nechají zlákat nízkými náklady na výrobu a přesunou produkci do Číny, stane se jejich kreativní potenciál velmi často obětí bezskrupulentních krádeží. Číňané prostě vyrábějí jejich zboží, aniž by jim za to platili licenční poplatky, což se v Evropském chápání vlastnictví jeví jako zločin.

Výše popsané je v Evropě a nejen zde tradičním klišé o tom, co dělají Číňané ve vztahu k cizím nápadům. Můžete ho vidět v televizních reportážích z rabování asijských tržnic celní správou, v slzách v očích postižených majitelů firem, které jsou konfrontovány s desetkrát lacinější konkurencí, na spoustě jiných míst. Jak se však má věc z druhé strany?

Tak, že o žádný zločin nejde. Čínská filozofie vývoje a výroby čerpá v principech z konfuciánství. To říká (když to velmi zjednodušíme), že není potřeba vymýšlet nové věci, jako spíše se učit od mistrů, jež zvládli řemeslo před námi. A tak, vytváří-li Evropan nový zajímavý design, nevidí Číňan absolutně žádný morální, technický ani ekonomický důvod, proč jej trumfovat vlastním. Kopírování vzorů je pro něj absolutně přirozené, normální, morální a důvodné. Proč se Evropan či Američan vzteká, chápe většina Číňanů jen velmi slabě a okrajově, když by přeci na to, že je vzorem, měl být pyšný...

V softwaru

Jak se však zdá, ve světě softwaru vznikají v této oblasti zajímavé výjimky a výše popsaný problém mikroblogovací služby je toho ukázkou. Její čínští tvůrci si stěžují na to, že jim jejich kód okopírovali jiní čínští tvůrci, pracující pod vlajkou globální firmy se sídlem v americe. Pokud nám to připadá paradoxní, můžeme se tím pobavit. Ve skutečnosti ale nejde o nic menšího, než že autoři Plurku chápou autorská práva a intelektuální vlastnictví Evropským způsobem. Nemůžeme samozřejmě čekat, že by to posunulo tisíce let budované etické principy směrem k tomu, aby jejich kolegové ve výrobní sféře rozuměli problémům, které jejich schopnost vyrábět lacino a bez licencí působí Evropským firmám. Kolize mezi největší asijskou mikroblogovací službou a čínskou pobočkou Microsoftu však může poukázat na problém, který je mnohem významnější a v podstatě kulturní. Může ho jak Číňanům, tak nám samotným ukázat v novém světle.

Čínský problém

 

Microsoft, přesněji řečeno jeho čínská pobočka prý okopírovala část zdrojových kódů nejpopulárnějšího asijského mikroblogovacího serveru. Je to aféra? Ne, pouze symptom něčeho, čemu zde v Evropě nemůžeme rozumět.

 

Nová služba Microsoftu pro čínské (a další asijské) uživatele MSN Juku http://club.msn.cn/ je prý de facto okopírovanou verzí v Asii nejpopulárnějšího mikroblogovacího serveru Plurk http://www.plurk.com/ kterou si tvůrci z Microsoftu půjčili, aniž se na to někoho ptali. Asi tak vypadá „aféra“, kterou rozpoutali sami provozovatelé serveru Plurk http://blog.plurk.com/2009/12/14/microsoft-rips-plurk/ a která v jistých končinách momentálně hýbe internetem. Kdyby jejím protagonistou nebyl Microsoft ale jakákoli jiná firma, dost pravděpodobně by si záležitosti nikdo nevšimnul. Z pohledu Evropana též musí být poněkud směšný (i kdyby softwarový gigant okopírovat čínskou službu) nepoměr mezi proponovaným zločinem a mírou, s níž čínští provozovatelé serverů a softwarové společnosti kopírují vzory ze západního světa.

 

Ať už se věci mají doopravdy jakkoliv, můžeme aférky s „velkým zlým“ jehož čínská pobočka vybrala duševní vlastnictví „jiného velkého hodného“ využít k něčemu, co je užitečné nejen v míře webových služeb a softwaru, ale technologií jako takových. Totiž k zodpovězení otázky, jak vlastně ono pranýřované kopírování v Číně funguje. Kde je čínský problém.

 

//Perspektiva

Z hlediska Evropana se věci mají následovně. Číňané vlastní gigantický výrobní potenciál, ale nemají dostatek potenciálu tvůrčího. Naproti tomu západní svět v technologických ohledech překypuje invencemi, leč pro úspěch potřebuje co nejnižší výrobní náklady. Ty mohou poskytnout Číňané. Problém spočívá v tom (a zde jsou nářky všech nejen technologických firem spolu s neúspěšnými legálními pokusy o zákrok), že jakmile se firmy z Evropy či z USA nechají zlákat nízkými náklady na výrobu a přesunou produkci do Číny, stane se jejich kreativní potenciál obětí bezskrupulentních krádeží. Číňané prostě vyrávějí jejich zboží, aniž by jim za to platili licenci a tantiénu, což se v Evropském chápání vlastnictví jeví jako zločin.

 

Výše popsané je v Evropě a nejen zde tradiční klišé o tom, co dělají Číňané ve vztahu k cizím nápadům. Můžete ho vidět v televizních reportážích z rabování asijských tržnic celní správou, v slzách v očích postižených majitelů firem, které jsou konfrontovány s desetkrát lacinější konkurencí, na spoustě jiných míst. Jak se však má věc z druhé strany?

 

Tak, že o žádný zločin nejde. Čínská filozofie vývoje a výroby čerpá v principech z konfuciánství. To říká (když to velmi zjednodušíme), že není potřeba vymýšlet nové věci, jako spíše se učit od mistrů, jež zvládli řemeslo před námi. A tak, vytváří-li Evropan nový zajímavý design, nevidí Číňan absolutně žádný morální, technický ani ekonomický důvod proč jej trumfovat vlastním. Kopírování vzorů je pro něj absolutně přirozené, normální, morální a důvodné. Proč se Evropan či Američan vzteká chápe většina Číňanů jen velmi slabě a okrajově, když by přeci na to, že je vzorem měl být pyšný...

 

//V softwaru

 

Jak se však zdá, ve světě softwaru vznikají v této oblasti zajímavé výjimky a výše popsaný problém mikroblogovací služby je toho ukázkou. Její čínští tvůrci si stěžují na to, že jim jejich kód okopírovali jiní čínští tvůrci, pracující pod vlajkou globální firmy se sídlem v americe. Pokud nám to připadá paradoxní, můžeme se tím pobavit. Ve skutečnosti ale nejde o nic menšího, než že autoři Plurku chápou autorská práva a intelektuální vlastnictví Evropským způsobem. Nemůžeme samozřejmě čekat, že by to posunulo tisíce let budované etické principy směrem k tomu, aby jejich kolegové ve výrobní sféře rozuměli problémům, které jejich schopnost vyrábět lacino a bez licencí působí Evropským firmám. Kolize mezi největší asijskou mikroblogovací službou a čínskou pobočkou Microsoftu však může poukázat na problém, který je mnohem významnější a v podstatě kulturní. Může ho jak Číňanům, tak nám samotným ukázat v novém světle.














Komentáře