Lesk a bída rychlých zpráv

Ostatní | 16.03.08

Kam kráčí rychlé zprávy? A co nás s nimi čeká v tomto roce? V poslední době došlo k událostem, které nasvědčují tomu, že by se svět populárního IM mohl v krátké době proměnit. Jaký osud čeká zelenou kytičku.





Nikdo, kdo pravidelně používá internet a je obeznámen s jeho možnostmi, patrně ani na chvíli nezapochybuje o tom, že Instant Messaging (IM) je jednou z nejvýznamnějších komunikačních služeb. To, co původně sloužilo jako jednoduchý nástroj sloužící k zjišťování, zda jsou známí právě u počítače a posílání zpráv bylo jen doplňkovou funkcí (vedle několika dalších), se stalo fenoménem. V současnosti existuje několik hlavních globálních sítí, z nichž některé mají pouze regionální charakter, další pak dosáhly doslova celoplanetárního významu. Kromě těchto veřejných služeb existují i neveřejné. Své IM servery provozují větší firmy i státní organizace. IM si našel (ve specializované podobě) cestu do profesionálních nástrojů pro týmovou spolupráci. Najdeme ho jako součást groupwaru od všech hlavních dodavatelů, Microsoftem počínaje a IBM konče. Veřejné služby mají miliony uživatelů, přičemž mnozí z nich si život bez svého oblíbeného komunikátoru nedovedou představit.

A přesto IM není úspěšný, přinejmenším z jednoho ohledu ne. Když totiž nepočítáme ony uzavřené systémy, pevně spojené s nástroji pro spolupráci, pak nezbývá než konstatovat, že se autorům IM nepodařilo najít způsob, jak na něm efektivně vydělat. A právě zde je kámen úrazu.

Provozovatelé IM služeb se za dobu své existence pokusili využít hned několik cest k získání peněz. Původní malé firmy, které tyto služby provozovaly, pak v době, kdy zjistily, že se neuživí, obvykle přistoupily na spolupráci s někým větším (rozuměj na prodej někomu většímu). Momentální nejpoužívanější služby jsou v rukách největšího poskytovatele připojení (AOL), jednoho z největších portálů (Yahoo!), největší softwarové firmy (Microsoft), nejvýznamnější aukční síně (eBay). Nezávislé projekty v oboru samozřejmě existují, ale mají znatelně méně uživatelů, případně kratší životnost.

Ale ani velcí provozovatelé to nemají jednoduché. Jeden z prvních reálných obchodních plánů pro využití IM bylo nabízet dvě služby – volnou a placenou. Měly se od sebe lišit garancí doručení zprávy protistraně, (ne)omezeným množstvím zpráv, osob v seznamu kontaktů nebo přítomností služeb s přidanou hodnotou. Tento obchodní model, můžeme-li to tak říct, zcela zkrachoval. Stejně jako několik dalších.

Všechny hlavní aplikace pro IM dnes žijí či spíše přežívají z reklamy zobrazované uživatelům. Některé z nich se snaží nabízet přídavné funkce, které jsou placené, případně – jako populární telefonní služba Skype – se snaží žít z možnosti přesahu jejich služeb mimo svět internetu – tedy z telefonování na skutečné přístroje a z asociace skutečných čísel se svým systémem. Pokud je nám známo, nic z toho není příliš úspěšné. Provoz většiny služeb pak poskytovatele stojí nemalé peníze kvůli náročnosti na servery (všichni kromě Skype), nebo na zajištění placených funkcí (Skype). Když k tomu přidáme nekázeň uživatelů, pokud jde o respektování provozních podmínek jednotlivých služeb, není provoz IM nic snadného a už vůbec nic, z čeho by bylo možné získat velký výdělek. Tyto služby se přitom často používají i k profesionální komunikaci, k technické podpoře, k uzavírání obchodů. Svět IM má problém, a to problém, který kulminuje.

Přelévání uživatelů
IM má jednu specifickou vlastnost, která jej odlišuje od běžného telefonování. Až na naprosté výjimky a berličky si své „číslo“ nejen nelze vzít z jedné sítě do druhé, ale mezi těmito sítěmi neexistuje ani přímé spojení. Jedna fyzická osoba sice může na svém počítači provozovat více IM klientů a tedy mít účet ve více sítích, ale v každé z nich si musí vytvořit vlastní seznam kontaktů a pro komunikaci s nimi používat služeb každého klienta zvlášť (tento problém lze vyřešit použitím vícenásobných klientů, ale právě ty jsou, jak uvidíme dále, jedním z významných problémů IM). Většina uživatelů více sítí používá jednu, kterou preferuje. Tato jedna „hlavní“ bývá zpravidla tou první, kterou dotyčný začal používat, případně tou, v níž má nejvíce známých.

Z výše uvedeného vyplývá, že i když v rámci veřejných IM služeb není problém zaregistrovat libovolný počet účtů a ty pak do omrzení používat, reálný potenciál přelivu uživatelů z jedné do druhé je nízký. Pokud se už někdo rozhodne jednu konkrétní síť opustit, nebývá to jeden konkrétní jedinec, ale spíše organizovaná skupina, a je více než pravděpodobné, že se již nevrátí. Tolik jen na okraj pochopení sociálních procesů v sítích Instant Messagingu.















Komentáře