Hrozba jménem Spim

Ostatní | 03.08.07

Dostáváte denně tisíce reklamních e-mailů? Pak jste typický uživatel internetu. Dostáváte pouze desítky nevyžádaných zpráv Instant Messagingu? Pak máte zatím štěstí. Otázkou je, jak dlouho to vydrží.





Spam, neboli nevyžádaná pošta, je jedním z největších nešvarů, ale současně také fenoménů dnešního internetu. V zájmu jeho omezení již byly investovány miliardy a další miliardy ještě nepochybě investovány budou. Přesto se každý uživatel e-mailu denně dočká v lepším případě několika, v horším pak několika set zpráv propagujících všemožné, avšak téměř vždy pochybné zboží a služby.

Spam jsme si zvykli brát jako fakt, jako něco, proti čemu se sice nedá bojovat s úplnou účinností, nicméně onen boj se nikdy nesmí vzdát. A tak je součástí prakticky každého pokročilého e-mailového programu adaptivní filtr nevyžádané pošty, téměř každá zpráva se v okamžiku svého doručení analyzuje na poštovním serveru a i běžní uživatelé si zvykli rozlišovat mezi tím, co je skutečná e-mailová korespondence a co pouze další způsob, jak oblafnout nebo dokonce začernit jejich počítač.



Staronový známý
Vedle klasické nevyžádané pošty ale existují i její varianty. Jednu z nich představuje spam v systémech
přímé komunikace, tedy v Instant Messagingu. Takový jev je označován jako spim. I když mnoho čtenářů tento pojem možná ještě neslyšelo, ve skutečnosti se nejedná o nic nového.
Instant Messaging (IM), například v podání aplikace ICQ, je celosvětově známou a užívanou metodou přímé komunikace. Přestože IM systémy nabízejí řadu doplňujících služeb a přidaných funkcionalit, ve skutečnosti je tou nejpoužívanější
jediná, základní a nejstarší funkce Instant Messagingu: posílání jednoduchých textových zpráv z počítače na počítač.
Nemá smysl zde rozebírat jednotlivé přednosti IM před například e-mailovou komunikací. Jmenujme si jen dvě nejdůležitější. Za prvé, IM funguje okamžitě. Zpráva je z jednoho počítače na jiný doručena prakticky v reálném čase a prodleva mezi odesláním a přijetím dovoluje vést konverzaci jako v běžném chatu – ovšem soukromě mezi dvěma nebo více osobami a bez nutnosti používat k tomu webový prohlížeč. Druhou předností pak je, že každý uživatel má nepřetržitě přehled o tom, kdo z jeho známých, tedy potenciálních komunikačních partnerů nebo kolegů, je právě přítomen u počítače, s kým tedy může hovořit a s kým nikoliv. To dělá z IM dokonalý doplněk elektronické pošty. Takový, který rozšiřuje její funkce o bezprostřednost, ale zároveň neubírá nic z jejich výhod.
Skutečnost, že přinejmenším teoreticky lze při znalosti identifikačního údaje uživatele kdykoliv zjistit, zda je nebo není on-line, a navázat s ním komunikaci, jakoby předurčovala Instant Messaging k tomu, aby se stal cílem nevyžádané komunikace
– obdobně jako je tomu u elektronické pošty. Samozřejmě první veřejně používané verze programu ICQ počítaly s tím, že může existovat nevyžádaná komunikace a nabízely tak celou řadu zabezpečujících voleb. S gigantickým rozšířením Instant Messagingu a s implementací této funkcionality i v nesouvisejících službách, jako je například VoIP telefonie (Skype, Eyebeam), byly i tyto aplikace, respektive systémy vybavovány zabezpečením. Bohužel, v případě IM je to podstatně komplikovanější než u elektronické pošty a nabízí také mnohem menší účinnost ve vztahu ke konečnému cíli – tedy k ochraně soukromí a klidu uživatele.















Komentáře