Firmám a domácnostem hrozí datový kolaps

Ostatní | 11.12.08

V roce 2010 bude množství vytvořených a replikovaných informací tvořit 966 miliard gigabytů. To je osmnáctkrát více než obsahují všechny knihy, které byly kdy napsány.





Firmám i domácnostem hrozí dle výzkumu společností EMC a S&T CZ datový kolaps. Každý uživatel počítače v závislosti na své profesi denně vytvoří megabyty či gigabyty dat. Průměrný uživatel tak ročně vyprodukuje minimálně 40 GB dat, která zahrnují nejčastěji textové dokumenty, e-maily, fotografie a videonahrávky. Firmy a zejména domácnosti si do důsledku neuvědomují, že dnes uložená data musí být dostupná nejen příští rok, ale třeba i za desítky let. Experti se shodují, že rychlé tempo, kterým data na firemních domácích discích přibývají, znamená reálnou hrozbu. Tou je myšlena situace, kdy potřebná data – například firemní smlouvy či fotografie z dovolené – jednoduše již nadále nejsou dostupná. Uchovávání dat vytvořených přímo samotným uživatelem by se dalo ještě zvládnout. Nicméně značnou část ukládaných souborů tvoří kopie dat vytvořených jinde. E-mail doplněný velkým obrázkem zaslaný několika kolegům ubere během zlomku vteřiny na firemních discích klidně 50 MB prostoru. Větší firmy jsou proto přibývajícími daty doslova zavaleny. Šéf informačních technologií společnosti Chevron například tvrdí, že jeho firma denně akumuluje 2 terabyty dat, což je datový prostor, o kterém se ještě před několika lety tvrdilo, že by měl dvěma lidem vydržet na celý život.






Kolaps hrozí zejména těm firmám a jednotlivcům, kteří nemají vypracovaný systém ukládání a archivace dat. Mohou v důsledku o cenné informace navždy přijít nebo je jednoduše nenajdou. Nejde jen o pravidelné ukládání, ale i o to, kam se data ukládají a jak se archivuji. Typickým fatálním omylem je například představa, že data stačí uložit třeba na DVD disk - životnost optických médií činí dle odhadů asi deset až dvacet let, ale disk nemusí být čitelný již po několika letech. Zde je nutné dodržovat zásady správného skladování těchto disků, jako například uchovávání v temnu, při pokojové teplotě a bez možnosti znečištění či mechanického poškození.

Častou volbou je ukládání dat na pásky – levný a relativně spolehlivý způsob uložení velkého objemu dat, který bohužel může selhat při dlouhodobé archivaci dat. Navíc, pokud je třeba rychle vyhledat například deset let stará data, musí existovat systém, který k nim uživatele rychle dovede. Při skutečně velkých objemech dat může nalezení správné pásky s požadovanými daty představovat úkol na několik dní, což je pro firmy neakceptovatelné.

Jako jedna ze spolehlivějších metod archivace dat se dnes jeví pevné disky. Sice ani ty nemají neomezenou životnost, ale je možné je lépe monitorovat, a pokud se schyluje k poruše, lze data přenést na jiný disk. Souvisejícím trendem se proto stává budování centralizovaných úložišť dat, jež jsou rozčleněna podle důležitosti ukládaných dat na různé typy. Cena úložného prostoru se odvíjí od typu úložiště, množství uložených dat a doprovodných služeb.

Dalším způsobem, jak dostat data pod kontrolu, je volba důmyslnějšího způsobu ukládání dat. Spoustu místa lze ušetřit například zálohováním odkazů na již existující soubory. Problémový však není jen objem uchovávaných dat, ale i množství ukládaných souborů. Jak najít mezi desítkami tisíc souborů klíčový dokument, nahrávku telefonu či třeba fotografii? Uživatel je musí být schopen kdykoli najít, což v takovém množství dat nemusí být vůbec jednoduché. Na trhu se proto stále více prosazují různé typy nástrojů pro indexaci obsahu takzvaných search nástrojů – například Microsoft Search či Google Search. Ty mohou pomoci při hledání v malých objemech dat, například v domácím počítači.

- - Jan Mazal














Komentáře