Elektronické úschovny se o vás postarají

Ostatní | 31.01.08

Potřebujete uložit na internet balíček s informacemi tak, abyste si jej mohli vy sami nebo vaši blízcí vyzvednout na jakémkoliv počítači? Pokud ano, pak potřebujete elektronickou úschovnu. Jak to s nimi v Česku vypadá se dozvíte v tomto textu.





Elektronické úschovny jsou jednou ze služeb, které pamatují počátky masového využívání internetu nejen v našich končinách. Vznikly z potřeby ukládat data a dokumenty v prostředí internetu obdobně, jako se ukládají zavazadla do skutečné úschovny třeba na nádraží, ale s jediným rozdílem. A to důležitým. V opravdové úschovně si lze uložené zavazadlo většinou vyzvednout pouze na stejném pracovišti, kde jsme je uložili. Internet je ale globální médium, a tak pokud na nějaký server uložíme data, je přinejmenším teoreticky možné je z něj stáhnout kdekoliv na světě. Úschovna, která to umožní, je tak vlastně specifickým typem služby, jež může současně sloužit jak pro uschovávání, tak i pro posílání dokumentů.


Úschovny a ti druzí
Data lze po internetu posílat různě. Nejsnazší je to pochopitelně pomocí elektronické pošty. Ne každá zásilka si ale najde svého příjemce a ne vše může být pomocí e-mailu doručeno. Protokoly používané při přenosu elektronické pošty nejsou pro transport velkého množství dat optimální. I když mnohé freemaily či podnikové poštovní servery v současnosti nabízejí možnost zvýšit kapacitu poštovní schránky až na jednotky gigabajtů a do schránky se tak vejde v nejlepším případě obraz DVD, v praxi tam dostaneme velice obtížně i mnohem menší balík informací. Jednak může být omezená velikost jedné zprávy (a pak je potřeba větší soubor zkomprimovat a rozdělit do menších archivů), jednak samotný přenos dat nemusí být úplně bezproblémový. Archiv se cestou může poškodit, a to s větší pravděpodobností, než by se poškodil při použití jiných metod přenosu po síti.

Druhou možností posílání datových „balíků“ je použití veřejného nebo vlastního FTP serveru. Protokol FTP je určen k přenosu velkých objemů dat a v kombinaci se snadno dostupným rychlým připojením je dobrou volbou pro posílání elektronických balíků, ale má i své nedostatky. Předně, abychom ho mohli používat, musíme disponovat serverem s diskovou kapacitou a povoleným přístupem. FTP je standardní součástí webhostingových služeb, včetně těch bezplatných, nicméně jejich provozovatelé většinou neradi vidí, když jsou tyto služby používány místo úschovny dat. Další vadou na kráse je zde nutnost vlastnit speciální klientskou aplikaci pro práci s FTP (pro stahování takto uložených dat stačí použít prakticky libovolný webový prohlížeč). Celý proces není uživatelsky zcela triviální.

Možnost posílání dat na internetu konkrétnímu příjemci formou jejich sdílení na veřejné P2P službě je sice lákavá, ale v podstatě sebevražedná. Absolutně se nehodí pro soukromá data, představuje bezpečnostní ohrožení a neúměrně zatěžuje odesilatele i příjemce. Mimo to není spolehlivá. Data lze posílat i jinak, prostřednictvím souborového přenosu služeb Instant Messagingu (v reálném čase, podmínkou tedy je, aby vysílající i přijímající strana byly on-line současně a počítač přijímající strany akceptoval příchozí spojení), pomocí IRC (efektní, ale nespolehlivé a technicky náročné) i dalšími metodami.

Každá z metod, které jsme zde jmenovali, i ty, na něž se nedostalo, má své přednosti a své nedostatky. Každá se, lze-li to tak říct, hodí pro určitou situaci a pro určitého uživatele. Když přirovnáme soubor, řekněme rozsáhlý dokument, k cennému balíku, pak jednou z nejlepších cest, jak ho poslat druhému uživateli nebo jak si jej odložit on-line, je specializovaná služba, tzv. elektronická úschovna.

E-úschovna
Jak již bylo řečeno, elektronické úschovny se svým principem neliší od těch, které známe třeba z nádraží – s tím rozdílem, že se do nich ukládají počítačové soubory. Původně vznikly jako řešení pro ukládání balíků informací tam, kde si takový balík nemohl jeho „majitel“ stáhnout do počítače například z důvodu pomalého nebo nestabilního připojení. V dobách, kdy byla nejpoužívanějším výměnným médiem disketa s kapacitou 1,44 MB, sloužily také jako její efektivní a podstatně větší náhrada.
Elektronické úschovny ale mají svůj smysl i dnes. Slouží k posílání dat mezi uživateli, stejně jako místo, kam se dá odložit bezpečně velký dokument, který bychom jinak museli přenášet z jednoho počítače na druhý například na klíčence. Jak to ale udělat, když má počítač, například z důvodu ochrany firemní infrastruktury, blokovanou podporu USB Mass Storage?

V těchto a v dalších případech přichází na řadu elektronická úschovna dat. Jednoduchá a přitom spolehlivá služba.

Základem elektronické úschovny v její současné podobě je obvykle webová stránka. Na ni je potřeba se buď registrovat, nebo lze služeb využít i bez tohoto kroku. Úschovna se dělí na část pro příjem a pro výdej zásilek. Obě části mohou, ale nemusí být odděleny, v každém případě musí být obě přítomny. Ukládání balíku se, stejně jako v běžné úschovně, skládá ze dvou částí, tedy z jeho identifikace a fyzického odevzdání. Fyzické odevzdání se skládá z nahrání zásilky na server úschovny, identifikace může mít mnoho podob. Tou nejprostší je určení e-mailové adresy, která má oprávnění si balík vyzvednout. Na tuto adresu je úschovnou doručena zpráva o uložení zásilky a kód sloužící k jejímu převzetí. Stejně tak ale může úschovna vygenerovat kód ukládajícímu uživateli, k souboru se pak dostane kdokoliv, kdo jej zná. A konečně se „zásilka“ může nacházet na speciální URL adrese a může být veřejně vyhledatelná.

Stahování balíku, tedy jeho vyzvednutí, se děje opět pomocí webového prohlížeče. Úschovna může podporovat stahování pomocí HTTP nebo FTP. Druhá varianta je podstatně spolehlivější a trvá také kratší dobu, nicméně nemusí být použitelná všude.












Související články




Komentáře