Blogujeme o 106 - 1. část: o historii, vývoji, a současnosti

Ostatní | 02.04.08

Co je to weblog? Odkud pochází a čím se vyznačuje? Jak můžeme získat svůj vlastní blog, kde si jej můžeme vytvořit? A jak vlastně vůbec blogovat? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pak čtěte dál tento text. V první části si přiblížíme historii, vývoj a současnost weblogů.





Část 1: Byla jednou jedna revoluce aneb o historii, vývoji, a současnosti weblogů

Jedna z nezadatelných předností internetu jako média je, že nerozlišuje mezi poskytovateli a konzumenty obsahu. Každý může přispět do moře internetu tím, že v některé z jeho služeb zveřejní svá data. To je veliký rozdíl oproti starším typům elektronických médií (k nímž se internet řadí). Tato na první pohled nenápadná a vlastně samozřejmá vlastnost je právě tím, co umožnilo internetovou revoluci a co způsobilo rozšíření sítě do takového měřítka, v jakém existuje dnes. Ať už jde o sdílení multimédií, telekonference, o virtuální nástěnky nebo – v dnešní době snad nejdůležitější – web.

World Wide Web už od svých počátků na začátku 90. let minulého století těžil nejen z využití hypertextu, tedy z možnosti spojovat logicky dokumenty, ale také z relativní jednoduchosti, s níž je možné na něm publikovat. Stránka, kterou kterýkoliv uživatel uloží na veřejně dostupný webový server, je takřka okamžitě k dispozici všem ostatním uživatelům stejné služby. Nic obdobného před masovým rozšířením internetu (nepočítáme-li jiné služby jako třeba Gopher) neexistovalo.

Bereme-li webový server jako informační médium, pak internet umožnil, aby „své“ médium měl kdokoliv, kdo o to bude mít zájem. Vlastní médium je díky němu možné provozovat za zlomek nákladů, jež by bylo nutné vynaložit i na ty nejjednodušší noviny, časopis nebo elektronický informační kanál, nemluvě o potenciálním dosahu.


Jeden z prvních weblogů

Od stránek k blogu
Weblogy, o nichž dnes budeme hovořit, představují z technického hlediska třetí generací publikování na internetu. Předcházely jím informační stránky a jednoúčelové portály. Termín weblog vymyslel pravděpodobně americký spisovatel Jorn Barger (dnes se o něm hovoří jako o prvním bloggerovi) v roce 1997. Slovo „blog“, které se dnes pro webové deníčky používá častěji, je pak o něco mladší. A samotné blogy – což je překvapivé – jsou o hodně starší.

Kdybychom měli weblog definovat, nejlepší bude, uděláme-li to na základě jeho srovnání s osobními internetovými stránkami. Weblog je víceméně pravidelně, avšak hlavně často aktualizovaný server, na který jsou umisťovány aktuality. Příspěvky, které na blogu najdeme, nemusí mít znaky žurnalistických komunikátů. Většinou jsou subjektivní v tom smyslu, že vyjadřují názory a postoje svého autora. Obvykle jsou krátké, konkrétní asi jako poznámky v deníku. Weblog ostatně není ničím jiným, než webovým osobním deníčkem. To ale vůbec neznamená, že „blogovat“, jak se tvorbě takového deníčku říká, mohou jen soukromé osoby. Právě naopak.

Jednou z typických vlastností klasické webové prezentace, jak vypadala ve druhé polovině 90. let, byla rubrika aktualit. Sem lidé, ale i firmy a instituce, které stránky provozovaly, umisťovaly novinky – ať už ze svého života nebo z aktualizace svých stránek. Rubrika aktualit byla většinou to první, co návštěvník stránek přečetl, ačkoliv zdaleka ne vždy musela být hned na titulní stránce. Aktuality se ukázaly být jednou z nejefektivnějších cest komunikace se čtenáři, a tak je jejich autoři postupně prodlužovali. Původní podoba aktualit jako krátkých textů upozorňujících na nejčerstvější změny se začala proměňovat v delší textové informace. Ukázalo se také, že není efektivní (pokud to z nějakého důvodu, například u úřadů, není přímo nutné) komunikovat se čtenářem úředně znějícím jazykem. Takže aktuality se postupně prodlužovaly nad původní rámec dvou vět a současně byly čtivější. Cesta k weblogům byla z jedné strany nastartována.

I když samotný pojem weblog, respektive blog vznikl na konci 90. let, webové deníčky v té době již existovaly. Situace na tehdejším internetu způsobovala, že byly většinou uživatelů ztotožňovány s běžnými zpravodajskými servery, a to nebylo příliš dobře. K jejich jasnému vymezení jako subjektivních sdělovacích prostředků přispělo několik faktorů. Tím nejdůležitějším byl rozvoj profesionální webové žurnalistiky – i když, jak uvidíme, právě s ní někteří blogaři vedli, respektive snažili se vést tuhý boj.
















Komentáře