Zadrátovaný domov - sítě pronikají do našich domovů

Internet | 01.12.00

Propojit si nejrůznější domácí počítače a periferie je dnes snazší než kdyjindy. Nicméně po kterém ze síťových produktů sáhnout? Táta právě tvoří na svém počítači něja...





Propojit si nejrůznější domácí počítače a periferie je dnes snazší než kdy
jindy. Nicméně po kterém ze síťových produktů sáhnout?

Táta právě tvoří na svém počítači nějaké tabulky, máma píše v kuchyni na
notebooku návrh na grant a "mladej" ve svém pokoji surfuje po Internetu. Co
když se ale otec chce taky podívat na Internet, anebo matka zrovna potřebuje
něco vytisknout na barevné tiskárně, připojené k juniorově počítači? Pak je
jasné, že tahle rodina prostě potřebuje domácí síť.

Když je totiž v domě či bytě nainstalována síť, všichni mohou pohodlně sdílet
tiskárny a soubory, aniž by museli obíhat počítače s disketami nebo Zipkou. A
co je na tom úplně nejpřitažlivější: celá rodina může sdílet jedno připojení k
Internetu a surfovat po něm souběžně.

Zní to hodně slibně, ovšem instalace sítě může být pěkná otrava. Pokud jsou
dotyčné počítače v jedné místnosti, ještě lze nevzhledné ethernetové kabely
skrýt za nábytkem. Obvykle však tyto počítače bývají v různých místnostech, což
znamená, že musíte provrtávat zdi, navíc je třeba dešifrovat tajemné nastavení
sítě ve Windows. Ještě štěstí, že některé síťové alternativy se bez
ethernetových kabelů obejdou. Počítače lze propojit mnohem snadněji a obejdete
se bez vrtání.

Vedle tradičního ethernetového řešení existují tři alternativy domácích sítí.
První z nich využívá stávajících telefonních rozvodů v domě či v bytě, aniž by
nějak interferovaly s telefonními hovory (fungují totiž na vyšších frekvencích
než telefony). Druhou možností jsou sítě, jež využívají elektrické kabely, tedy
tytéž jako vaše spotřebiče, ovšem vyznačují se nízkým výkonem, takže se jimi
dále nebudeme zabývat. Bezdrátové sítě pak používají k přenosu informací
rádiových vln a nevyžadují žádné fyzické propojení. Všechny tři typy sítí jsou
na trhu již několik let, nicméně dosud je sužovaly problémy s nízkou rychlostí
přenosu, vysoké náklady anebo obojí.

Nejnovější síťová řešení nabízejí přenosovou rychlost 10 až 11 megabitů za
sekundu (Mb/s), takže jsou podstatně rychlejší než starší produkty (1 až 2
Mb/s). Tato nová řešení se vyrovnají konvenčním ethernetovým sítím 10Base-T.
Při takové propustnosti sítě můžete klidně poslouchat MP3 soubory umístěné na
jiném počítači v síti. Můžete rovněž provádět několik síťově náročných úkolů
najednou: například lze tisknout soubor na tiskárně připojené k jinému
počítači, kopírovat soubor z třetího PC a stahovat si soubor z Internetu a to
vše zároveň. Multitasking tak konečně dorazil do domácností.

Dalším impulsem k tomu postavit si doma síť jsou klesající náklady: tak
například cena telefonních adaptérů se pohybuje kolem 70 až 80 dolarů za kus,
což je sice více, než stojí běžné ethernetové karty, ovšem zase se zde obejdete
bez nákladného hubu, jenž je u ethernetových sítí nezbytností. Bezdrátové
řešení vás sice stále přijde na nějakých 180 dolarů na počítač, nicméně cena by
měla v dohledné době klesnout s tím, jak se na trhu objeví více konkurenčních
produktů.


Prozvoníme to

Abychom zjistili, jak dobře tyto sítě šlapou, podrobili jsme šest z nich
rychlostnímu testu. Testovali jsme pět sítí o rychlosti 10 Mb/s, které
používají domácích telefonních rozvodů: Home Connect od 3Com, Home Free od
Diamond Multimedia, AnyPoint od Intelu, HomeLink Phoneline 10M od Linksysu a
Phoneline10X od Netgearu. Rovněž jsme testovali bezdrátovou domácí síť Dell
4800LT pracující na rychlosti 11 Mb/s. Pro základní srovnání jsme též testu
podrobili naprosto základní síťové řešení s ethernetovými kabely DB104 Network
Starter Kit od Netgearu. V době, kdy budete číst tyto řádky, už jistě budou na
trhu síťové produkty umožňující propojení telefonu a počítače přes USB port.

Jako nejlepší koupi jsme ohodnotili intelovský kit AnyPoint využívající
telefonní rozvody, a to zejména pro jeho snadnou instalaci, celkovou rychlost a
užitnou hodnotu. Ačkoliv žádný z testovaných produktů se neinstaloval vysloveně
obtížně, ani jeden se nedokázal vyrovnat AnyPointu pokud jde o instalační
software a dokumentaci. Pravda, při ceně 158 USD za síťové propojení dvou PC je
AnyPoint z testovaných produktů nejdražší. Na druhou stranu je stále je o 200
USD levnější než bezdrátová síť od Dellu.

Pět sítí, využívajících telefonních rozvodů, které jsme podrobili testu,
dosahovalo v průměru přinejmenším dvakrát vyšší rychlosti než bezdrátová síť
4800LT od Dellu. Nicméně měly jeden zásadní nedostatek: všechny počítače musejí
být umístěny poblíž telefonní zásuvky. Oproti tomu u sítě Dell 4800LT se můžete
po domě i zahradě klidně procházet s notebookem pokud se ovšem u bezdrátového
produktu dostanete do příliš velké vzdálenosti od serveru, spojení se zhoršuje
nebo se zcela přeruší.


Instalace domácí sítě

Abychom náležitě otestovali instalaci a výkon každého z produktů, rozhodli jsme
se pro síťové propojení tří identicky nakonfigurovaných PC v typickém řadovém
domku, kdy jsme jeden počítač umístili do přízemí, zbylé dva pak do prvního
patra, přičemž ty od sebe byly vzdálené 3 metry (přes zeď). Počítač umístěný v
přízemí byl od těch horních vzdálen asi 5 metrů (měřeno přes strop). Testovali
jsme jak desktopovou verzi dellovského bezdrátového produktu, tak její verzi
pro notebooky s PC Card, již jsme nainstalovali do laptopu Dell Inspiron 5000.

U všech testovaných produktů musíte počítač otevřít, nainstalovat PCI
adaptérovou kartu a tu připojit kabelem k telefonní zásuvce. Poté je třeba
nainstalovat softwarové ovladače pro adaptérovou kartu a nastavit sdílení
souborů, tiskárny a internetového připojení. Ve všech případech se serverem pro
sdílení internetového připojení stává ten počítač, jenž je vybaven modemem a
telefonním připojením (v našem případě je jím jedno z PC umístěných v patře),
zatímco ostatní síťová PC fungují jako klienti. Nicméně mají-li i klientská PC
mít možnost surfovat po Internetu a tisknout, pak musí být počítač fungující
jako server zapnutý a připojený k Internetu. Když počítač funguje jako přípojný
internetový bod pro vícero PC, sice se spotřebovává část cyklů CPU, nicméně
žádné výrazné zpomalení jsme na serverech nezpozorovali (pokud se vám
nezamlouvá myšlenka na to nechávat počítač zapnutý a zajímá vás alternativní
řešení, pak viz "Domácí servery servírují soubory připojeným uživatelům").

K nastavení sdílení můžete použít ve Windows 98 Second Edition aplikaci
"Sdílení připojení k Internetu" (Internet Connection Sharing), avšak nejprve si
ji musíte přidat v panelu Přidat/Odebrat programy (Add/Remove Programs) Windows
98 SE ji neinstalují automaticky. Některé z produktů jsou vybaveny aplikacemi
třetí strany, pomocí nichž snadno sdílení nastavíte.

Ačkoliv se nám v každém z testovaných případů podařilo síť rozběhat v rozmezí
několika hodin, jednotlivé produkty se, pokud jde o snadnost instalace, značně
lišily. Nejsnadnější na instalaci byla síť AnyPoint od Intelu a bezdrátová LAN
4800LT od Dellu, přičemž v těsném závěsu za nimi se umístily Home Connect od
3Com a HomeFree od Diamond Multimedia. Phoneline10X od NetGearu má
automatizované nastavení, jež však zatemňuje některé instalační detaily, a
nezkušené tak může zmást. Pokud chcete mít na očích vše, co se s vaším
počítačem děje, asi vás u tohoto produktu zklame nepříliš detailní dokumentace.
Manuální instalace HomeLinku od firmy Linksys je téměř stejně obtížná jako
instalace ethernetového produktu od NetGearu.

Abychom připojili notebook Dell k bezdrátové síti, nainstalovali jsme ovladač a
vložili PC Card, jež má vestavěnou anténu. Žádná ze společností nabízejících
síťové řešení přes telefonní linky zatím nenabízí PC Card adaptéry pro
notebooky, nicméně Xircom slibuje, že v době, kdy budete číst tyto řádky, by už
měla na trhu být jeho karta Real-Port PC, jež umožní připojení notebooků k
telefonním sítím.


Kabelový Ethernet stále kraluje

Abychom zjistili rychlost jednotlivých produktů, kopírovali jsme, otevírali a
tiskli soubory mezi počítači zapojenými v síti. Jak byste asi očekávali, při
udávané rychlosti 100 Mb/s bylo nejrychlejší kabelové řešení od Netgearu. V
některých případech bylo dvakrát až třikrát rychlejší než propojení přes
telefonní kabely, nicméně rozhodně nikoli desetkrát rychlejší, jak by
naznačoval poměr uváděných rychlostí (v případě bezdrátové sítě Dell byl však
přenos dat opravdu desetkrát rychlejší). Tak například počítač připojený přes
Ethernet zkopíroval soubor o velikosti 36 MB z jiného počítače za pouhých 14
sekund. Oproti tomu kopírování téhož soubory přes telefonní vedení trvalo 40
sekund, zatímco přes dellovskou bezdrátovou síť minutu a 34 sekund.

Mezi sítěmi využívajícími telefonních rozvodů si malý náskok udržovala
HomeConnect od 3Com, přičemž ostatní v mnoha testech porážela zhruba o 5 až 10
sekund. Nicméně povětšinou šlo výkony jednotlivých telefonních sítí jen stěží
rozlišit. To ostatně ani nepřekvapuje, protože všechny testované produkty
podporují tutéž specifikaci HomePNA 2.0 (Phoneline Networking Association)
standard vytvořený konsorciem síťových společností a všechny používají stejný
řídicí čip Broadcom.

Bezdrátová síť Dell 4800 LT ve srovnání se sítěmi po telefonních kabelech
poněkud zklamala. I když uváděná rychlost byla 11 Mb/s tedy o něco více než u
sítí využívajících telefonních kabelů u většiny úkolů byl bezdrátový produkt až
dvakrát pomalejší (s výjimkou tisku, kde byly rychlosti srovnatelné). Tak
například síť Dell zkopírovala 47MB složku ze serveru na další PC zhruba za 2
minuty, přičemž u sítí využívajících telefonních vedení trval stejný úkol ani
ne minutu. Když jsme systémy vystavili zátěži a spustili na nich aplikace,
zatímco probíhalo kopírovaní dotyčné složky, rychlost u sítě Dell se drasticky
zpomalila a zkopírování složky trvalo téměř o 40 procent déle než obvykle. Sítě
využívající telefonního rozvodu zvládly týž úkol mnohem lépe a přenosová
rychlost zůstala relativně stálá. Například HomeConnect od 3Com se zpomalil jen
nepatrně ze 46,3 sekundy na 47,4 sekundy.

Zda je nižší přenosová rychlost skutečně charakteristickou známkou bezdrátových
sítí, to se dozvíme teprve tehdy, až bude na testy k dispozici více
bezdrátových produktů LAN (netestovali jsme applovský AirPort, poněvadž ten
funguje pouze s počítači Macintosh). O bezdrátové síti firmy Lucent Orinoco
Home Networking System se dočtete v rámečku "Více možností pro bezdrátové
domácí sítě". Asi nejsnadnějším vysvětlením menšího výkonu dellovské sítě je
skutečnost, že bezdrátová LAN postupně ztrácí rychlost se zvětšováním
vzdálenosti. Přenosová rychlost se dále zmenšuje, pokud musejí rádiové vlny
procházet zdmi anebo mají v cestě jiné bariéry. A i když Dell tvrdí, že
počítače připojené k síti 4800LT by měly být schopné komunikovat až do
vzdálenosti 45 metrů, má-li být dosažena maximální rychlost přenosu, nesmějí
být od sebe dále než 6 metrů.

Dále jsme podnikli další dva experimenty, přičemž oba měly otestovat kvalitu
přenosu. V prvním hráli dva uživatelé souběžně Quake 3 Arenu. U sítí
používajících telefonní kabely a rovněž u ethernetové sítě od Netgearu vypadala
hra dobře. Občasné zadrhávání bylo podle všeho spíše důsledkem zpoždění
přístupu na pevný disk než nějakým omezením ze strany sítě. Na bezdrátové síti
od Dellu běhal Quake o něco méně plynule, nicméně nikoliv tak, že by zážitek ze
hry byl nějak znehodnocený.

Abychom otestovali, jak dobře se snáší telefon a síť, při sdílení týchž kabelů,
zkoušeli jsme kopírovat soubory mezi dvěma počítači a zároveň ze stejné linky
volat. Poněkud překvapivě jsme ovšem zjistili, že až na síť od firmy 3Com
všechny fungují dokonce o něco rychleji, žádná pomaleji (výkon sítě 3Com byl
zhruba stejný, jako když se telefon nepoužívá). Podle vyjádření společnosti
Broadcom, jež vyrábí čipy používané v sítích využívajících telefonních kabelů,
nelze vliv telefonních hovorů či faxového volání na výkon sítě odhadnout. Avšak
pokud máte v domě telefonní kabely starší než patnáct let, mohlo by dojít ke
zhoršení kvality datového přenosu.



3Com HomeConnect

Klady: Budete-li se řídit instrukcemi (níže se dočtete, co se stane, když
nikoliv), lze HomeConnect nastavit a spustit snadno. Instalační software je
přehledný a na každém kroku vám dá vybrat. Produkt rovněž obsahuje vynikajícího
průvodce pro začátečníky. Jako u ostatních sítí, i v případě produktu firmy
3Com máte přes Windows Explorer přístup na pevné disky ostatních počítačů,
ovšem utilita HomeClick Network Center jde v tomto ohledu ještě dále a nabízí
zvláštní okno, kde vidíte, jaké disky a tiskárny jsou na tom kterém počítači k
dispozici. A jako bonus je tu od 3Com CD-ROM s ukázkami různých her.

Zápory: Pokud má být sdíleno připojení k Internetu, musí hostitelský systém
běhat pod Windows 98 SE. Klientská PC mohou používat buďto Windows 95 nebo 98,
nicméně HomeConnect vám nedovolí zvolit jako hostitelský systém počítač, který
bude vybaven pouze Windows 95 nebo první verzí Windows 98, a to proto, že
HomeConnect je závislý na softwaru Internet Sharing od Microsoftu, obsaženém
pouze ve druhém vydání Windows 98. Aby to měli uživatelé starších verzí Windows
lehčí, součástí balíku HomeConnect je i upgrade z Windows 98 na Windows 98 SE.
Ostatní síťová řešení využívající telefonních kabelů sáhla při sdílení
internetového připojení po utilitách třetích stran, neboť utilita od Microsoftu
se používá obtížněji. Software od Microsoftu vám sice řekne, abyste si před
vložením adaptérové karty nainstalovali software HomeClick, ovšem už se
nedozvíte, co se stane, když to provedete v opačném pořadí. Nuže, pokud
nainstalujete kartu jako první, instalace nebude fungovat, vy budete muset
kartu vyndat a začít znovu od začátku.

Co dalšího: HomeConnect je zde jediným testovaným produktem, který automaticky
instaluje síťové softwarové ovladače, jež jsou zapotřebí pro adaptérové karty,
aniž byste museli používat windowsovského "Přidat nový hardware". Poté, co
budete mít úspěšně nainstalován základní software a počítač restartujete,
HomeConnect začne vyhledávat v síti tiskárny a bude se vás ptát, zda je chcete
sdílet. Nastavení přístupu na Internet je z větší části automatické software se
vás pouze dotáže, zda chcete sdílet internetové připojení prostřednictvím
počítače fungujícího jako server.



DELL 4800LT

Klady: Jediná bezdrátová síť v našem testu, Dell 4800LT, se instaluje téměř
stejně snadno jako síť AnyPoint a navíc vám poskytuje svobodu instalovat si svá
PC kdekoliv v domě (tedy pokud zrovna nemáte rezidenci jako Bill Gates, se
vzdálenostmi totiž mohou být komplikace). Jedinou známkou toho, že váš počítač
je připojen do sítě, je několikacentimetrová gumová anténka, jež vystupuje z
každé karty. Úplně nejlepší na tomto řešení ovšem je to, že notebook lze k síti
připojit pouhými dvěmi jednoduchými kroky: nejprve nastavíte svůj stolní
počítač jako server pro přístup na Internet, poté do notebooku vložíte
dellovskou bezdrátovou PC kartu pak už budete moci pohodlně sdílet soubory,
tisknout dokumenty anebo surfovat po Internetu prakticky z jakéhokoli místa ve
vašem bytě (domě), anebo dokonce i z venkovní terasy.

Zápory: Zde je třeba říci, že výkon úplně tak nedostál našemu očekávání a
vlastně ani tomu, co se tvrdí na krabici. Odesílání malých souborů z jednoho
počítače na druhý trvalo v bezdrátové podobě dvakrát tak dlouho než na té
nejpomalejší telefonní síti. A síť 4800LT se zpomalila ještě drastičtěji, když
jsme každému z počítačů zadali ještě nějaký nesíťový úkol. Rovněž s PCI kartou
nebo s PC Card stojí nakonec dellovské bezdrátové řešení dvakrát tolik, než síť
používajících telefonních kabelů. Server musí být stále zapnutý, jinak se
klienti nemají šanci připojit na Internet (Dell má nicméně uvést na trh externí
základnovou stanici, jež by měla umožňovat připojení klient-klient a přístup k
Internetu nezávisle na tom, zda je server vypnutý či zapnutý).

Co dalšího: Bezdrátové sítě LAN používají rádiových vln, pročež jejich
instalace vyžaduje několik specifických úkonů. Nejprve musíte nastavit každý
klientský počítač na stejný šifrovací kód, aby data posílaná po síti nemohla
být narušena a čtena někým jiným. Když instalujete software pro server, buď si
můžete kód zapsat na papír a poté jej ručně vložit do každého instalovaného
počítače, anebo lze vytvořit disketu, pomocí níž automaticky vložíte správné
údaje do všech ostatních počítačů připojených k síti. A i když produkt nese
jméno Dell, síť funguje i s jinými značkami počítačů. Když se náhodou dostanete
do potíží, jistě vám pomůže dellovský manuál, jenž patří k nejlepším. Video na
CD-ROMu vás provede instalací a naznačí, jak řešit případné problémy. Dále tu
je 42stránkový manuál pro začátečníky ve formě graficky řešené skládanky.



Diamond Multimedia HomeFree PCI

Klady: HomeFree patří k cenově nejdostupnějším z testovaných produktů. Podobně
jako intelovský AnyPoint či HomeConnect od 3Com, i tento síťový produkt
zapojíte velice snadno, přičemž instalace probíhá z větší části automaticky.
Diamond do balíku přidal i MP3 přehrávač, takže můžete při práci poslouchat
hudební soubory uložené na kterémkoliv počítači v síti. A je zde ještě jedno
plus: HomeFree dokáže vytvořit na každém z počítačů adresář, přičemž do něj
můžete ostatním síťovým uživatelům omezit přístup.

Zápory: Podobně jako HomeConnect od 3Com i diamondovský balík HomeFree obsahuje
prohlížeč Internet Explorer ovšem jeho starší verzi 4.01, jež je méně bezpečná
než IE5 (tudíž si hned po instalaci budete muset stáhnout verzi novou).

Co dalšího: HomeFree je jediným ze zde testovaných produktů, u něhož je nutné
specifikovat, které mechaniky na každém počítači chcete zpřístupnit ostatním
(ostatní produkty automaticky předpokládají, že chcete sdílet všechny). Tento
přístup není vůbec špatný nápad, zvláště pokud váš pevný disk obsahuje nějaké
citlivé informace například vaše finance nebo osobní korespondenci. Diamond má
i velice slušnou dokumentaci, jež sestává ze čtyřstránkové instalační brožury a
objemného uživatelského manuálu. CD-ROM obsahuje užitečnou sekci s nejčastěji
kladenými dotazy (FAQy) a rozšířenou verzi průvodce v Adobe Acrobatu.



Intel AnyPoint Home Network PCI

Klady: Instalace AnyPointu byla ze všech zde testovaných produktů nejvíce
automatizovaná a nejméně problematická, z velké části díky skvělé instalační
rutině a brilantně zpracované dokumentaci. Pokud nemáte se sítěmi zkušenosti,
pak vám jistě prospěje zhlédnutí seznamovacího videa na přiložené CD-ROMu, a
teprve pak můžete otevřít svůj počítač a začít instalovat rozšiřující kartu.
Hardwarovou instalací vás provede obrazová skládačka, přičemž podobná slouží i
jako návod k instalaci softwarové. Vedle toho ještě získáte velmi rozsáhlý
manuál. Instalace nám zabrala pouze 20 minut na jeden stolní počítač (u jiných
produktů stejný úkon trval 30 až 45 minut). A nastavení sítě pro využívání
širokopásmového připojení už snad ani nemůže být snazší.

Zápory: Z produktů využívajících telefonní kabely je AnyPoint nejdražší. Síť
sestávající ze dvou počítačů tak vyjde na 158 dolarů, což je o 37 dolarů více
než v případě HomeLink od Linksysu, zde nejlevnějšího produktu.

Co dalšího: Na AnyPointu se nám líbila utilita Network Sharing and Mapping. Ta
vám dá vybrat, které disky a tiskárny budou sdílené, přičemž automaticky
přiřadí písmeno diskům na jiných počítačích. Velice snadné je také sdílení
internetového připojení. Stačí pouze zadat, zda počítač, na který právě
instalujete software, je server nebo klient, a AnyPoint pak už zvládne všechno
sám, včetně změny nastavení na prohlížečích klientských počítačů. Bohužel
prozatím je toto síťové řešení omezeno na stolní počítače notebookovou verzi
Intel dosud nenabízí.



Linksys HomeLink Phoneline 10 m

Klady: I když bychom tento produkt zrovna nedoporučovali pro začátečníky,
HomeLink nabízí potenciálním zákazníkům hned několik výhod. Tak především je ze
všech sítí používajících telefonní kabely nejlevnější. Pro ty uživatele, kteří
se obávají útoků na svou síť z prostředí Internetu, je zde utilita LANBridge,
jež přidá základní firewall jako ochranou izolující server a všechna klientská
PC. Rodiče, kteří chtějí mít kontrolu nad tím, co si jejich ratolesti na
Internetu prohlížejí, zase jistě uvítají SurfWatch, dodávaný softwarový filtr,
jenž blokuje přístup k určitým stránkám specifikovaným podle obsahu a omezuje
přístup klientských počítačů k Internetu v určitém časovém rozmezí.

Zápory: Při instalaci HomeLinku jsme se nesetkali s žádnými většími problémy,
nicméně přesto tento produkt nedoporučujeme těm, kdo nemají žádné zkušenosti s
instalací počítačové sítě. Veškeré nastavení zde totiž musíte zadávat ručně, a
stejně tak si sami musíte nainstalovat ovladače adaptérových karet, nastavit
síťové protokoly, umožnit sdílení souborů a tiskáren a nastavit i sdílení a
mapování pevných disků. I když manuál detailně probírá celý proces instalace,
může se stát, že kvůli jediné nepatrné chybičce síť fungovat nebude. Použijete-
li firewall a filtr, pak vám instalace serveru potrvá zhruba 45 minut. Linksys
navíc nedodává manuál v tištěné podobě, nýbrž pouze na CD-ROMu.

Co dalšího: Uživatele, kteří doma pracují s výkonnějšími systémy, jistě bude
zajímat, že HomeLink běhá i na Windows NT 4.0 a podle tvrzení Linksysu i na
Windows 2000. Na druhé straně je zajímavé, že manuál, jejž jsme obdrželi,
neobsahoval žádné instalační instrukce pro Windows 2000. Milovníci her jistě
ocení přibalenou hru Descent 3, což je kombinační letadlový simulátor a hra pro
více hráčů ve stylu Quake.



NetGear DB104 Network Starter Kit

Klady: Standardní kabelová ethernetová síť od NetGearu je levná a výkonná,
přičemž umožňuje připojit PC všude tam, kam se dostanete s kabelem. Balík pro
dvě PC obsahuje dvě síťové karty o rychlosti 10/100 Mb/s, dva 7,5metrové
ethernetové kabely a 4portový hub.V našem testu tato síť přenášela data dvakrát
až třikrát rychleji než sítě využívající telefonní kabely a až 13krát rychleji
než bezdrátová LAN Dell.

Zápory: Navzdory svému názvu není Starter Kit určen pro začátečníky. Nedodává
se k němu žádný automatický instalační software, pouze disketa s ovladači.
Veškerá dokumentace sestává ze skládanky, na níž je nakresleno, jak
nainstalovat adaptérovou kartu, kabely, hub a ovladač. Jinak Starter Kit nechá
uživatele na holičkách, pokud se třeba chtějí dozvědět, jak nastavit sdílení
souborů či tiskárny. Co dělat se dozvíte v nápovědě k Windows, ovšem tyto
informace se nehledají zrovna snadno.

Co dalšího: Jinak se nám Starter Kit instaloval celkem snadno tedy s ohledem na
ostatní ethernetové sítě. Nicméně jde-li vám o to propojit síťově pouze dva
počítače, můžete hub obejít a PC propojit patřičným ethernetovým kabelem přímo.
Testovaný balík tento kabel neobsahuje a manuál jej ani nezmiňuje, přesto však
tyto kabely seženete téměř u každého počítačového prodejce, přičemž jejich cena
pochopitelně závisí na délce.



NetGear Phoneline10X

Klady: Phoneline10X se celkem snadno instaluje, přičemž produkt je vybaven
stejným typem automatického instalačního softwaru, s jakým jsme se setkali i u
ostatních testovaných síťových kitů. Nastavení sdílení tiskárny a disků je
velice jednoduché. Stejně tak nás potěšilo, že se software ptá, jaký typ
internetového připojení používáme (lze si vybrat mezi modemem, kabelem, ISDN
anebo "jiným").

Zápory: Jedinou dokumentací, která se k Phoneline10X dodává, je šestistránková
skládanka obsahující základní pokyny pro hardwarovou i softwarovou instalaci.
Bohužel pokyny týkající se hardwarového ovladače jsou zaměřeny na Windows 95,
přičemž v případě Windows 98 je celý proces trochu jiný. Budete-li však věnovat
pozornost údajům na monitoru, neměli byste se dostat do vážnějších problémů.

Co dalšího: Při instalaci softwaru jsme se dostali do úzkých síť odmítala
poskytnou klientským počítačům přístup k Internetu. Museli jsme se tedy obrátit
na technickou podporu, kdy nám povolaný člověk upravil nastavení prohlížečů, a
problém byl vyřešen.




Výhodná koupě

Vyhlídky na postavení sítě děsí dokonce i některé machry, ovšem s intelovským
produktem Any Point je to hračka. Díky vynikající dokumentaci a nápovědě je
tento ze všech sedmi zde testovaných balíků nejlepší pro nováčky.

Pokud stavíte síť poprvé, anebo jste ještě nikdy neinstalovali do svého
počítače adaptérovou kartu, pak jistě oceníte instalační CD-ROM, kde jsou
vysvětleny všechny pojmy a program vás doslova za ruku provede krok po kroku
celou procedurou. Díky jednoduchým a přehledně uspořádaným údajům na monitoru
takové věci jako sdílení tiskáren, mechanik či internetového připojení záhy
pozbudou aury tajemnosti. Balík poskytuje uživateli vynikající podporu: vedle
dokumentace je zde ještě bezplatná linka. Jako pomocník při problémech se
osvědčuje důkladný manuál, jenž je dodáván jak v tištěné podobě, tak pro
rychlejší vyhledávání na CD-ROMu.




Porovnání sítí

Tradiční kabelová síť

Pro: Finančně nenáročná, ale výkonná (s dobrým vybavením poskytuje přenosovou
rychlost až 100 Mb/s nebo 1 Gb/s při použití patřičných zařízení). Díky
standardizaci je možné kombinovat vybavení od různých firem. Snadno
rozšiřitelná.

Proti: Vedení kabelů ve zdi je pracné a nákladné, vedení po povrchu je zase ne
příliš estetické. Síť vyžaduje zpravidla centrální hub nebo přepínač. Software
se někdy obtížně instaluje.



Domácí síť využívající telefonních rozvodů

Pro: Rozumná cena, snadná instalace i obsluha. Síť využívá stávajících
telefonních kabelů, což znamená, že se obejdete bez instalace kabelů
speciálních.

Proti: Všechny počítače musejí být poblíž nějaké telefonní zásuvky, síť není
tak rychlá jako tradiční ethernetová LAN, a pokud máte staré nebo špatně
instalované telefonní kabely, pak to může mít na výkon sítě vliv. Málo výrobců
nabízí produkty pro připojení notebooků k této síti.



Bezdrátová lokální síť

Pro: Obejdete se bez drátů, takže PC není nutno umisťovat poblíž telefonní
zásuvky nebo ethernetového portu. Síť se snadno instaluje i používá, navíc
funguje i s notebooky. U notebooků umožňuje pohyb po bytě, a dokonce i venku (v
omezeném měřítku).

Proti: V současné době je dražší než telefonní a konvenční kabelové sítě, navíc
je i pomalejší, přičemž rychlost se zmenšuje se zvyšující se vzdáleností.




Všechny tyto produkty podporují stejnou specifikaci HomePNA (Phoneline
Networking Association) 2.0 standard vytvořený konsorciem firem zabývajících se
sítěmi a rovněž používají stejný ovládací čip.




Sítě založené na serverech

Domácí servery servírují soubory všem připojeným

Domácí síť máte už nainstalovanou, vše funguje naprosto skvěle. Už nemusíte
pracně přenášet na disketě soubory z jednoho počítače na druhý, když zrovna
chcete něco vytisknout, a děti se nehádají o to, kdo zrovna bude surfovat na
Internetu. Nicméně přesto vám zbylo několik menších problémů. Najít nějaký
soubor na vzdáleném počítači je docela obtížné, zejména pokud je daný přístroj
vypnutý. V důsledku toho si všichni v rodině pořizují duplikátní kopie souborů
stažených z Internetu, včetně objemných videosouborů a MP3. A je zde ještě
jeden problém: poněvadž jste vlastní počítač nastavili jako internetový server,
nemůžete jej vypnout a ani restartovat (například po nějaké instalaci), aniž
byste předtím každého v rodině neupozornili.

I když to může znít trochu extravagantně, řešením je server domácí sítě. Stejně
jako ve venkovním světě, i doma funguje server jako šikovný centralizovaný a
specializovaný sklad souborů. Ale doma člověk netouží po nějakém tradičním,
univerzálním serveru, jaké se používají ve firmách nakonec nejste žádní správci
sítě a nestojíte o to utrácet statisíce za specializovaný hardware a software.
Prostě chcete něco jednoduššího a levnějšího.


Obsluha dle jídelního lístku

Běžný síťový server je PC s velkou kapacitou paměti, velkým a rychlým pevným
diskem a složitým síťovým operačním systémem. Již příští rok by se na trhu měly
objevit produkty, díky nimž se budeme moci vyhnout takovýmto nadupaným a
pekelně drahým mašinám. Jednou z alternativ bude předkonfigurovaná softwarová
aplikace, jenž bude poskytovat jednu funkci nebo skupinu příbuzných funkcí
(například webový server, kombinaci firewallu a routeru, sdílení souborů či
tiskárny). Vy pak budete muset pouze použít PC, jež bude splňovat minimální (a
často skutečně velmi skromné) požadavky na konfiguraci, a o zbytek se už
postará automatická softwarová instalace.

Například NetMax FireWall od firmy Cybernet Systems dodá vaší síti jak
internetový firewall, tak balík router/gateway za méně než 100 USD. Všechna
data pocházející z vaší sítě půjdou přes firewall a všichni klienti budou
sdílet jedno internetové připojení. Váš server tak ani nemusí mít monitor,
zvukovou kartu či ostatní vybavení běžné u domácích PC.


Pračka, toustovač, síť

Síťová zařízení kombinují software a upravený hardware. Síťový server se
soubory nevyžaduje monitor, videosystém, CD-ROM mechaniku, klávesnici, myš nebo
separátní operační systém. Namísto toho mu stačí pouze kabel ke zdroji a
ethernetový kabel. Protože síťová zařízení budou určena pro domácí uživatele,
lze očekávat, že budou relativně levná, spolehlivá a půjdou snadno
nainstalovat. A poněvadž poběží na samotné síti a nikoliv jako aplikace na
serveru, mělo by zde docházet k minimu problémů s kompatibilitou s dalšími
službami a ovladači.

Chcete-li přidat k síti prostor na disku, ale zároveň nechcete otevírat PC,
konfigurovat disky či určit jednoho klienta pro ukládání souborů, pak přímo k
síti připojitelný souborový server (storage file server) nabízí rychlé a snadné
řešení. Tyto servery lze nakonfigurovat tak, aby podporovaly více než jeden
síťový protokol a umožňovaly sdílení souborů napříč platformami. Společnost
Quantum nabízí na trhu SnapServer 1000, jenž má 10 GB prostoru pro soubory a
stojí kolem 500 USD. Firma Gateway plánuje uvedení domácího serveru do jednoho
roku, přičemž další etablované společnosti by ji měly záhy následovat.


Bezdrátové LAN používají rádiové vlny, tudíž jejich instalace vyžaduje několik
extra kroků. Každý klientský počítač musíte vybavit šifrovacím kódem, aby
nedošlo k odcizení dat posílaných po síti.

Standardní ethernetová síť od NetGearu je nenákladná a rychlá, přičemž umožňuje
připojit počítač kdekoliv, kam se dostanete s kabelem.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.