Vydírání po síti

Internet | 01.01.04

Moderní technologie a internet zvláště sice slouží dobrým účelům, avšak mohoubýt také snadno zneužity, například jako prostředek vydírání svých uživatelů. Mohou být jak médi...





Moderní technologie a internet zvláště sice slouží dobrým účelům, avšak mohou
být také snadno zneužity, například jako prostředek vydírání svých uživatelů.
Mohou být jak médiem, tak i kompromitujícím faktorem. Názory na tento problém
se sice liší, nicméně objektivně existuje.

Pohled první: dej sem peníze!

Prakticky každý, kdo pracuje s internetem má ve své elektronické identitě hned
několik různých způsobů, kterými může být kontaktován. E-mailová schránka, ICQ
nebo jiný Instant Messanger, přezdívka na chatu, to vše jsou unikátní nebo
takřka unikátní znaky, podle nichž můžeme najít konkrétního člověka a
komunikovat s ním. Stejně tak mohou však všechny tyto znaky být i zcela
anonymní a odtržené od konkrétní osoby. Právě obou těchto vlastností se dá
velmi snadno využít, respektive zneužít.
Jestliže v minulosti (a ve filmech) vyděrači používali k vyhrožování svým
obětem poštu a telefon, v současné době ke stejnému účelu poslouží chat, e-mail
a další vymoženosti internetu. Prakticky všechny tyto prostředky lze pořídit
zcela anonymně, anebo se zfalšovanými údaji. Uživatelům tak může být snadno
vyhrožováno, mohou po nich být požadovány například peníze, přičemž může být
obtížné zjistit, odkud přesně útok přichází.

Pohled druhý: vím o tobě všechno!

Tak jako může být internet komunikačním médiem, může být i samotným zdrojem
vydírání. Prakticky žádný systém ochrany elektronických dat, který byl zatím
představen, není úplně dokonalý. Dokumenty, fotografie nebo obrazové záznamy,
to všechno se snadno může v nepravých rukou stát nástrojem možného
zkompromitování uživatele. V některých případech dokonce není nutné kopírovat
důležité a tedy i zabezpečené informace, stačí z počítače nebohé oběti,
například úředníka nebo manažera, dostat historii prohlédnutých internetových
stránek a podívat se, zda neobsahuje klíčová slova nebo soubory v cache,
odpovídající třeba dětské pornografii.
Ještě lepší je v této oblasti zneužívání inzerce, zejména seznamovací. Stačí,
když si náš útočník založí anonymní schránku a podá si na ni inzerát typu
"krásná a velmi žádostivá blondýnka hledá milence". Samozřejmě že nabídky se
jen pohrnou, a bude-li některou z nich ženatý muž, obzvláště pokud se pachateli
podaří o něm zjistit co nejvíce informací, může za své mlčení dostat dobře
zaplaceno, nebo skončit v místech s mřížemi, avšak bez internetu.
Zcela specifickým způsobem je vydírání zneužitím virtuální identity. Je vskutku
velmi jednoduché odeslat e-mail z cizí schránky a pod cizím jménem, není k tomu
třeba, vyjma samotné adresy a jména, znát absolutně nic ani mít žádné speciální
hackerské dovednosti. Některým lidem může velmi ublížit, je-li jejich schránky
takto zneužito k "nekorektní" komunikaci, a protože je to jednoduché, tak se to
dost často i děje. Obrana proti takovému typu útoku je analogická jako v
případě ukradených firemních dokladů nebo razítka potenciální příjemce
podvržené pošty včas varovat.

Sladce jednoduchá výtržnost

Vydírání s pomocí elektronických komunikačních prostředků je stejným trestným
činem jako jakékoli jiné. Právě anonymita, respektive její vidina však z nich
tvoří prostředek mnohem lákavější, mnohem zajímavější a mnohem jednodušší.
Mnoho výhružných e-mailů, které mohou končit ve vaší schránce, je ve
skutečnosti pouze vtipem kolegy recesisty, kamaráda, rodinného příslušníka nebo
prostě někoho, kdo k vaší identitě přišel náhodně a teď mu dělá velikou legraci
bavit se na váš účet.
Problém je v tom, že i taková zábava může snadno jít za hranice zákona, a pokud
by byla prošetřována policií, může být kvalifikována jako jeho porušení, na
médiu totiž nezáleží. Mnoho uživatelů internetu žije stále ještě se zakořeněným
klišé, poplatným konci devadesátých let minulého století. A sice, že síť je
naprosto anonymním prostředím, ve kterém není možné nikoho vystopovat. To
skutečně není pravda.
Například uživatel anonymního e-mailu při jeho registraci sice zadal naprosto
smyšlené údaje, a tedy si myslí, že je v bezpečí, ve skutečnosti však při jeho
zadávání sedí u naprosto konkrétního počítače s unikátní IP adresou, případně
za unikátním proxy serverem. Může jít o počítač v internetové kavárně nebo v
jiném veřejném prostoru, avšak náš uživatel ho používá v určitou hodinu,
respektive v určitém časovém období. Analýzou tohoto časového úseku na daném
počítači se lze dopracovat k druhotným znakům, které jej identifikují naopak
velmi dobře. Bezpečně se zamaskovat dokáže ve virtuálním prostředí pouze
odborník na bezpečnost, a těch se kriminality tohoto typu moc neúčastní.

Co mám dělat?

Sednul jsem si k počítači a vybíral e-mail. Když jsem zjistil, že mi někdo
píše, že mi rozbije pusu, myslel jsem si, je to jen legrace. Druhý den mi ale
přišla zpráva, ve které mi psal kde jsem včera byl, co jsem tam dělal a že když
mu nezaplatím, tak mě zabije.
Asi takto vypadá příběh oběti prvního ze dvou pohledů na vydírání po síti, tedy
tam, kde je síť využita jako spojovací médium. Pokud se vám stane něco
podobného a s určitou pravděpodobností víte, že nejde o vtip, je dobré se ihned
obrátit na policii. V některých místech je možné, že policisté mohou podobný
problém, stejně jako další nešvary typu domácího násilí, bagatelizovat, ale to
by vás nemělo v žádném případě odradit.
Nějaký trouba mi napsal, že jestli mu nedám deset tisíc, ukáže mému šéfovi
fotky, které jsem si prohlížel před týdnem v práci.
Toto je klasická ukázka druhého typu vydírání, relativně méně nebezpečného. V
okamžiku, kdy k němu dojde, se optimální řešení kromě pomoci policie, jež by
mohla mít stejný efekt jako splnění útočníkových hrozeb hledá špatně, mnohem
efektivnější je však prevence. Především je třeba si uvědomit, že existují dva
způsoby přístupu k potenciálně citlivým informacím. První z nich počítá s
naprostým utajením takové informace. Druhý naopak s jejím úplným zveřejněním,
což je ekvivalentní stavu, kdy žádné "citlivé" informace nemáme, respektive mít
nechceme.
Některé informace, které se mohou potenciálně hodit k nátlaku na jejich
původce, vznikají jako například už zmíněná historie prohlédnutých stránek
zcela spontánně a automaticky, majitel o nich dost možná až do okamžiku, než
jsou zneužity, neví. Přesto je dobré uvědomit si všechna podobná rizika. Na
pracovišti, a v případě veřejně angažovaných osob také kdekoliv jinde, není
příliš dobrým nápadem prohlížet si pornografické servery, nebo místa s jiným,
podobně citlivým obsahem. Počítač nebo počítačová síť, kterou používáte, by
měly být vždy maximálně chráněny proti průnikům zvenčí. I když před útokem
skutečného profesionála vás pravděpodobně nezachrání vůbec nic, mnoho
potenciálních útočníků zažene i obyčejný osobní firewall, vypnuté nebo omezené
funkce sdílení souborů a tiskáren, záplatovaný operační systém s bezpečnostní
politikou nastavenou tak, aby nebyl okny vesmíru otevřenými dokořán. Mezi
bezpečnostní rizika, která mohou být zneužita ve váš neprospěch, patří také, i
když se o tom neví, využívání ilegálních kopií softwaru (v extrémním případě
také legální kopie s aplikovaným crackem), stejně tak jako vlastnictví či
nabízení většího množství ilegálních multimediálních souborů. Oblíbeným cílem
skutečných, byť virtualizovaných zločinců jsou taktéž mnozí "vypalovači", často
studenti, kteří si přivydělávají vypalováním CD jako brigádou. Už se vyskytlo
několik případů, kdy bylo prostřednictvím e-mailu právě takovým osobám
vyhrožováno. Jako nástroje vydírání posloužily snímky obsahu jejich disků, obě
dříve popsané koncepce se tedy setkaly v jediném, pro oběť dvojnásobně
nepříjemném celku.

Budoucnost hrozivá i bezpečnější

Internet, ačkoliv se tak zdá být, není zcela bezpečným anonymním komunikačním
médiem. Tak,jak se vyvíjejí stále sofistikovanější postupy, umožňující najít i
maskující se osobu nebo stroj, vyvíjí se i nástroje tohoto maskování, nikdy
však k absolutní dokonalosti. Když vám někdo zavolá na pevnou telefonní linku,
už dávno jeho identifikace netrvá za pomoci speciálních nástrojů celé desítky
sekund, během nichž je třeba "pachatele" udržet na lince, nýbrž zlomek
okamžiku. Internetové (de)anonymizování je v podobném stavu, jako analogové a
digitální telefonní linky. Břídila lze objevit během chvilky, profesionála
velmi stěží.
Tak jak dochází k rozšiřování elektronické komunikace, očekává se i nárůst míry
jejího zneužívání. To je logické a nedá se proti tomu dost dobře nic dělat.
Zákony nicméně platí ve světě jedniček a nul stejně tak, jako v tom reálném, a
to je rozhodně pozitivum.

Zahrajte si na internetu

Virtuální život vůbec není k zahození(CD)

Jan Rod

C03P0752

On-line hraní není novým fenoménem. Jeho počátky lze datovat do raných stadií
vývoje internetu, tehdy převážně textového (nebo spíše hypertextového) média.
Teprve později, ruku v ruce s obecnými vývojovými trendy, se začal tento typ
zábavy multimedializovat a hlavně šířit z počítačových laboratoří, kde sloužil
jako kratochvíle počítačovým vědcům, mezi běžný lid.

Historie textové hry

Pojďme se nyní blíže podívat na historický vývoj dnes tak oblíbeného typu
počítačových her. První se začaly objevovat již v osmdesátých letech. Na rozdíl
od tehdy populárních her běžného typu, nedisponovaly prakticky žádnou grafikou
(ty opravdu nejlepší byly zpracovány formou ASCII artu) a byly založeny pouze a
jenom na textové komunikaci. Nicméně i přes tuto absenci byly často až
neuvěřitelně rozsáhlé a technicky zpracované. V drtivé většině případů se
jednalo o hry na hrdiny, vycházející z celosvětového standardu AD&D. Tyto s
fantasy tematikou se nazývaly MUDy (Multi User Dungeon). V principu jsou
prakticky totožné s dnešními RPG hrami, nicméně jak jsme již řekli, vše
probíhalo pouze na základě výměny textu. K připojení k takovým hrám se v té
době používal Telnet, později již začaly první vlaštovky předvádět výhody
hypertextu. Tento typ her je dnes prakticky mrtvý, nicméně stále některé
servery fungují, většinou již spíše pro stálé publikum fanoušků, než jako
masová zábava. Pokud byste měli zájem se podívat, jak takové hry vypadají, pak
doporučujeme www.mudy.cz, kde si můžete vše vyzkoušet. Výhodou tohoto typu her
je, že nepotřebují žádnou instalaci na pevný disk počítače, k jejich hraní
stačí obyčejný Telnet, popřípadě internetový prohlížeč.

On-line webové strategie

Druhým typem her, kterým se budeme zabývat, jsou on-line webové strategie. Do
určité míry se podobají hrám předchozím, nicméně technicky jsou mnohem
vyspělejší a především odpadá nutnost psaných příkazů z klávesnice, dají se již
pohodlně ovládat myší. Většinou jde o odlišný typ her než RPG a to hry
strategického charakteru. Jejich výhodou je opět absence instalace, k tomu,
abyste si je zahráli, vám pohodlně postačí internetový prohlížeč. Jejich
princip je většinou převzat opět z deskových strategických her, zde již však
bývá do značné míry upraven pro potřeby autorů. Mezi hlavní pozitiva patří
především hardwarová nenáročnost a vysoká dostupnost hrát můžete kdykoliv a
kdekoliv, dokonce i třeba v autobuse z PDA. Nevýhodou je oproti tomu absence
grafiky a s ní spojená nutnost vysoké dávky představivosti. Technicky hra
funguje tak, že všechna data potřebná ke hraní jsou uložena na serveru, který
zároveň zpracovává všechny povely a instrukce, a vašemu počítači zasílá pouze
výstupy v HTML formátu. Strategické hry tohoto typu nemohou být hrané v reálném
čase, proto se vžil systém herních časů, které přibývají za určitou dobu času
reálného. Jedna hodina pak může být herním dnem. A během tohoto dne můžete ve
hře udělat nějakou akci. Pokud se do hry přihlásíte jednou za týden, herní čas
se vám nahromadí a můžete tak hrát delší dobu. Velmi silnou stránkou tohoto
typu her je diplomacie, především díky komunikačním možnostem s ostatními
hráči. Velmi obvyklé je uzavírání aliancí, jejich následné porušování,
vyhlašování válek, uzavírání mírových dohod prostě kdo má chuť si vyzkoušet
trochu politiky, tento typ her bude určitě tím pravým. Těmito opatřeními je
zajištěna celková vyrovnanost hráčů, protože každý má stejné možnosti nalézt si
spojence, ale i protivníky. Některé hry jsou dnes již velmi propracované a
jejich hraní je v podstatě nekonečné (neboť pravděpodobnost, že někdo
definitivně zvítězí, je prakticky mizivá). Z českých her je patrně nejznámější
Red Dragon 2 (www.rd2.cz), který je také nejnavštěvovanějším českým projektem.
Dlužno dodat, že za hraní RD2 se platí, ale cena tří set korun je za ty hodiny
zábavy docela přiměřená. Jedná se o strategii s fantasy tematikou. Jde také o
jeden z nejstarších projektů tohoto typu u nás. Hráč se zde ocitá v pozici
velitele gubernátu. Gubernát je panství, kde můžete realizovat své budovatelské
a válečnické choutky. Skrze herní interface máte přístup ke všem ovládacím
prvkům. Můžete zde stavět budovy, armády, bojovat s okolními gubernáty a
spoustu dalších činností. Samozřejmou součástí jsou diskusní fóra, kde můžete
své postřehy ze hry probrat s dalšími hráči. Existují pochopitelně i další
české projekty, většina z nich je dokonce zadarmo. Na druhou stranu málokterý
dosáhne na kvalitu výše zmiňovaného RD2. Jmenujme například Dune Online
(http:/www.dunaonline.com): hra je postavena na science-fiction díle Franka
Herberta, Dune. Jedná se o velmi podobný typ hry jako byl v minulém případě. Na
začátku si vyberete rasu, dostanete jednu přidělenou planetu, a hurá do
budování a válčení! Cílem hry je zde vybudovat společný projekt jednoho národa.
Ten může bojovat s dalšími hráči, kteří jsou stejného národa jako vy. Hlavním
platidlem je zde známé koření, čili melanž. Za koření postavíte budovy, armády,
s jejichž pomocí dobudete další planety, a tak dále. Kořením také přispíváte do
společného projektu. Dunu on-line hraje přibližně 1 200 hráčů. Tato hra má také
nejpřísnější podmínky pro účastníky. Pokud se 14 dnů nepřihlásíte do hry, může
být váš účet smazán. Její nespornou výhodou je ovšem to, že její hraní je
absolutně zdarma.


Hry akční a logické

Zajímavou skupinou her, které fungují na podobném principu jako výše zmiňované
on-line strategie, jsou hry akční a logické. Ty akční grafickým zpracováním
zdaleka nedosahují, ani dosahovat nemohou úrovně obyčejných počítačových her,
jejich výhodou je však opět absence instalace, všeobecná dostupnost a také
fakt, že je možné je hrát bez placení. Patrně nejznámějším zástupcem této
kategorie je server http:/www.electrotank.com, kde si po vytvoření
uživatelského profilu můžete proti sobě zahrát minigolf, kulečník, nebo třeba
piškvorky. Rozhraní těchto her bývá zpracováno buďto technologií Flash, nebo
popř. Shockwave. Plutony pro tyto technologie jsou většinou již součástí
prohlížečů, popřípadě je možno je zdarma stáhnout a doinstalovat od výrobce
firmy Macromedia (http:/www.macromedia.com). Do této skupiny her bychom také
mohli zařadit ty, které používají e-mail jedná se většinou o tahové
záležitosti, nejznámější budou zcela určitě šachy. Ty samozřejmě můžete hrát po
e-mailu i běžným způsobem a zasílat si jednotlivé tahy s protistranou, ale za
pomoci grafického rozhraní, kde přesně vidíte rozestavení soupeřových figurek,
je to přeci jen příjemnější. Piškvorky fungují obdobně, a pokud se na tento typ
her zaměříte, zcela jistě jich najdete spousty, mnohé z nich i v našich
končinách exotické a neznámé (např. čínský MahJong). Pokud jste náruživými
šachisty, pak se zcela určitě podívejte na http:/www.chessworld.net, a rovnou
můžete někoho vyzvat souboj.

Sportem ke zdraví

Třetí kategorií her, která je opět založena na principu podobnému dvou
předchozím, jsou hry sportovní.Ovšem nečekejte hokejové či fotbalové zápasy á
la NHL2004, respektive FIFA2004. V tomto případě jde opět o strategické hry,
avšak ze sportovního prostředí. Máte možnost si vyzkoušet roli sportovního
manažera a soupeřit v on-line sportovních ligách. V oblasti ledního hokeje u
nás funguje unikátní projekt http:/www.hokejka.cz. Hokejka je klasickým
příkladem svého žánru a staví vás do role manažera začínajícího hokejového
týmu. Na vás tedy je jak správa klubu, tak jeho kompletní budování od
naprostých začátků, samozřejmě s omezenými finančními zdroji. Po absolvování
přípravky, jež slouží především jako trénink manažera, se dostáváte mezi
ostřílené kluby, které fungují již delší dobu. Systém zápasů je buď ligovým
rozlosováním, nebo mimo ligu hraná přátelská utkání. Dlužno dodat, že se zde
nehraje za klasické týmy z české ani jiné ligy, ale hráči sami vymýšlejí svým
mužstvům názvy. Jiným projektem, který daleko realističtěji (což ovšem
neznamená lépe) mapuje další veleoblíbené sportovní odvětví, fotbal, je projekt
SoccerOnline na anglických stránkách http:/www.soccermaniacs.co.uk. Ten funguje
tak, že zde běží několik nezávislých soutěží, založených na různých
autentických ligách, kde si hráč může vždy vybrat jeden tým a ten spravovat.
Týmy, které si nikdo nevybere, obstarává počítač. Pokud tedy máte vyšší nároky
na autenticitu, nebo dáváte přednost fotbalu, bude SoccerOnline projektem přímo
pro vás. Velmi podobná je také hra Maninio (http:/www.maninio.de). Je ovšem
daleko více uživatelsky přístupná než SoccerOnline. Zčásti díky grafice, zčásti
zcela jistě díky jednoduššímu provedení. Podobných manažerů i z jiných sportů
najdete na internetu dost, ale připravte si své jazyky, protože velké množství
projektů je v Německu (a tedy německy), ale i v Holandsku a Francii. Fotbalové
fanoušky také jistě potěší český projekt MIFA (http:/www.mifa.cz), který je
velmi podobný výše zmíněným fotbalovým titulům. Bohužel je MIFA velmi
vyhledávaná a bývá pro nové hráče velmi často obsazená. Pokud tedy nevládnete
jazyky, zkoušejte své štěstí průběžně tady. I zde některé z prvních vlaštovek
přicházejí s placeným přístupem, nicméně třeba u české Hokejky se tento
vztahuje pouze na určité funkce hry a můžete si zcela bez problémů zahrát
zdarma. Přesto zvažte placenou možnost hraní, poplatky jsou nízké a je to
prakticky jediný zdroj příjmů tvůrců takovýchto projektů, tak proč je
nepodpořit?

Instalace nutná

Tím jsme zhruba popsali všechny typy her, které se dají hrát on-line bez
nutnosti instalace na pevný disk počítače. Dlužno dodat, že jejich pozice je v
komunitě hráčů často opomíjena nebo dokonce přehlížena, nicméně jako
kratochvíle bohatě postačí a užijete si s nimi spousty zábavy. Druhou velkou
skupinu on-line her tvoří již klasické herní tituly s možností internetového
multiplayeru. Sem patří hlavně akční hry, či realtimové strategie. Na trhu jich
jsou k dispozici kvanta, ale pouze několik si jich vydobylo silné postavení v
hráčské komunitě. Mezi nejznámější a světově nejhranější patří nejspíše trojice
titulů Counter-Strike, Quake3 Arena a Unreal Tournament. Jedná se o 3D akční
hry, v nichž cílem je protivníka zneškodnit širokou plejádou mnohdy bizarních
zbraní. K jejich hraní je nutné zakoupit si hru v obchodě, doma ji nainstalovat
a poté se připojit na některý z herních serverů. Patrně nejnavštěvovanějším
serverem tohoto typu je u nás GameZone (http:/www.gamezone.cz), kde si můžete
založit vlastní hru a pozvat do ní kamarády či kolegy. Tento typ her je také
základem Progamingu, profesionálního hraní počítačových her. Hráčské svazy a
asociace po celém světě pořádají turnaje, mnohdy štědře sponzorované
počítačovými firmami, takže šikovný bojovník si přijde i na docela zajímavé
peníze. Dlužno dodat, že špičkoví hráči provozují tuto činnost již spíše jako
sport, či někdy i jako povolání. Pokud byste s něčím podobným chtěli začít,
připravte se na léta tréninku.

Hry na hrdiny

Poslední skupinou her, a dle mého mínění tou nejzajímavější, jsou takzvané
MMORPG Masive Multimedia On-line Role Plaing Games, což jsou hry postavené na
principu klasických her na hrdiny, RPG, nicméně dají se hrát on-line a vy tak
máte šanci sdílet jeden svět s tisíci dalších hráčů. Co činí tuto kategorii tak
přitažlivou? Především to, že se dá říci, že jde v dnešní době o nejdokonalejší
volně dostupné zpracování virtuální reality, které můžete okusit. U některých
titulů, jež jsou dotažené do té míry, že hráče omezují opravdu minimálně a
spíše technicky, začínají fungovat běžné modely známé z naší "pravé" reality ať
už jde o modely sociologické, či především ekonomické třeba klasický model
trhu, funkce poptávky a nabídky, ale i další. Tento žánr má však také své
stinné stránky. Jednak se za hraní poměrně dosti platí, a za druhé je taková
zábava místy neuvěřitelně náročná na čas, potažmo návykotvorná. Ceny hraní
MMORPG zahrnují jak originální hru, tak posléze měsíční poplatky. Spolu s
koupenou hrou téměř vždy dostanete měsíc až dva hraní zdarma a poté musíte
zaplatit. Nejedná se o nijak drastické částky, řádově se všechny poplatky
pohybují kolem deseti dolarů měsíčně (zhruba kolem tří set korun), ale již
samotné placení s sebou nese další požadavky placení přes internet atd. Druhý
problém těchto her je zapříčiněn především tím, že pokud chcete svoji herní
postavu pozvednout na nadprůměrnou úroveň, musíte ji stále cvičit, prostě jí
věnovat čas. Takže se stává, že někteří nadšenci hrají pět i více hodin denně.
Z této relativně vysoké náročnosti plynou ale i pozitiva. Nestane se vám, že
byste hru dohráli za pár hodin, jak tomu dnes bývá u běžných her, ale vydrží
vám leckdy i rok a více. Takže pokud máte čas a jste dobře jazykově vyzbrojeni,
můžete se vrhnout do objevování nových světů. Za zmínku zde stojí zejména
relativní novinka ze světa Hvězdných válek Star Wars Galaxies: An Empire
Divided, nebo starší tituly jako EVE: Online, či stařičká, i když stále velmi
rozšířená Ultima Online. Výhodou posledně jmenovaného titulu je, že díky své
rozšířenosti najdete i pár česky mluvících serverů u nás. Nicméně stále je to
jazyková bariéra, která mnohé hráče, a na druhé straně i české distributory,
odrazuje. Česká republika je prostě příliš malý trh na to, aby se zde pro
takovéto typy her budovaly lokální servery či se zde hry vůbec distribuovaly.
Většina hráčů je tak odkázána na již výše zmiňované nakupování přes internet a
hraní v cizině.

Závěrem

On-line hraní je bezesporu fenoménem, který bude dál růst. Jsme si jisti, že
jsme v tomto článku nepopsali všechny možnosti on-line herního vyžití, které
jsou na internetu dostupné ale to ani nejde, především proto, že hry vznikají
prakticky každým dnem a není možné zmapovat všechny. Pokud byste si však hraní
po internetu chtěli vyzkoušet, či se pouze zorientovat v dostupných on-line
herních systémech a žánrech, pak by vám takovýto exkurs měl postačit. Tato
forma zábavy v sobě totiž nese jedno velké lákadlo nehrajete si sami, ale vaše
zážitky s vámi mohou sdílet desítky a tisíce hráčů po celém světě, a navíc to
všechno v jediném okamžiku. To je také důvodem, proč se o on-line hrách obecně
tvrdí, že jsou návykovější než hry běžné, které se čím dál tím víc podobají
spíše vyprávěním, filmům, či pohádkám.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.