Peníze a síť - síť a peníze - placení přes Internet 2. Díl

Internet | 01.06.03

Internet a profesionalizace Příchod bankovních aplikací do světa IT přinesl dříve nepoznaný požadavek vysoké bezpečnosti, ověřitelnosti a jistoty. Tím se postupně začal řešit d...





Internet a profesionalizace

Příchod bankovních aplikací do světa IT přinesl dříve nepoznaný požadavek
vysoké bezpečnosti, ověřitelnosti a jistoty. Tím se postupně začal řešit
doposud největší problém jakým způsobem na provozu sítě vydělat peníze. Mnoho
služeb, které používáme každý den, jako je e-mail, on-line diskový prostor nebo
například elektronické zpravodajství, je zdarma. Některé z nich jsou schopny se
uživit díky reklamě, kterou uživatel konzumuje zároveň s požadovanými
informacemi. Mnoho jiných se ale takto neuživí třeba proto, že jejich příjmy z
reklamy nejsou dostatečné, proto že by provozovatel rád vydělal nějaké peníze
navíc nebo proto, že provoz takové služby je jednoduše příliš náročný a
nákladný. Zejména v poslední době se stáváme svědky toho, jak mobilní operátoři
jeden za druhým omezují bezplatný přístup do svých SMS bran. Důvod nevyplatí
se. Služba odesílání zpráv byla příliš drahá a nepřinášela operátorům žádné
výhody. Křik uživatelů v diskusních konferencích stejně jako bojkot příliš
ničemu nepomohly. Až na jednu výjimku je nyní potřeba se buďto smířit s
reklamou, nebo prostě zaplatit. Stejný osud jako SMS brány ovšem v dohledné
době postihne i další, dnes zcela bezplatné služby. Otázkou ani zdaleka není,
zda budeme platit, ale kdy a především jak. Právě forma je totiž prozatím
otevřenou otázkou bez jasné odpovědi. Zejména v českých podmínkách.


Web jako služba

Informační webový server, řekněme (http://www.bonusweb.cz). Má rozsáhlý archiv
a každý den na něm vycházejí nové články (v tomto případě o počítačových
hrách). Část serveru je k dispozici komukoliv, kdo se na něj podívá. Za jinou
část, obsahující lukrativnější obsah, je ovšem třeba zaplatit. Předplatné je na
přesně stanovené časové období dopředu za přesně stanovenou částku. Uživatel,
který je zaplatí, dostává přístupová práva a může se dívat na cokoliv. V
českých podmínkách se jedná zatím o poměrně značnou vzácnost, nicméně je
pravděpodobné, že počet takových serverů časem poroste.

Problémem je, jak jsme si již řekli, samotné placení. Konvenční metody
(složenka, příkaz k úhradě) v tomto případě nejsou příliš vhodné. Web funguje
okamžitě, ale peníze z banky jdou poměrně dlouhou dobu. Vzniká tak časová
prodleva mezi okamžikem, kdy uživatel zaplatí za službu, kterou si objednal, a
okamžikem, kdy fakticky je schopen tuto službu využívat. Použití internetového
bankovnictví v klasické podobě na tomto faktu nic nemění. Mezi dvěma rychlými
elektronickými transakcemi je zkrátka mezera v podobě zažitých institucí s
jejich pomalými a tradičními postupy.

Placení za obsah pomocí platebních karet se v našem prostředí zatím příliš
neujalo. Jednak je to metoda poměrně nebezpečná odhaduje se, že ještě
nebezpečnější než možné zneužití ukradené karty při nákupu v obchodě jednak se
možná promeškala doba, kdy bylo možné ji zavést. Kromě toho, na zahraničních a
hlavně amerických serverech jsou platby pomocí karet poněkud zprofanovány tím,
že se využívají pro placení pornografického obsahu. A především, Češi tomuto
nástroji příliš nevěří.


Elektřina, plyn, voda, telefon

Jestliže vývoj v oblasti přímého bankovnictví a bankovnictví vůbec směřuje k
vyhánění uživatelů z kamenných úřadoven směrem k počítačům, není důvod, aby
podobným způsobem nemohli realizovat i další záležitosti svého každodenního
života. Pravidelně je třeba platit za pevný telefon, mobil, za plyn, vodu a
další služby, které odebírá prakticky každá domácnost. Platby bývají spojeny s
inkasem a doprovázeny vyúčtováním. To chodí domů poštou, ačkoliv, nemuselo by.
On-line vyúčtování služeb již funguje u telekomunikací a některých dalších
služeb. V jiných se rozvíjí. Jeho spojení s elektronickým bankovnictvím se
přímo nabízí. Je hypoteticky možné, aby bankovnictví fungovalo společně s
dalšími aplikacemi požadujícími peníze v jednom společném rámci. Otázka je, jak
by takový rámec měl vypadat, avšak lákadlo kompletní digitalizace většiny
běžných transakcí je dosti veliké. Není se co divit. Nejde jen o větší pohodlí
zákazníka, ale především o snížení nákladů. A k němu může digitalizace a
konvergence pravidelných plateb také dobře vést. Zejména pokud se ji podaří
převést do stavu, kdy podobné programy poběží v jednom rámci nezávisle na
konkrétní platformě. V prostředí PC, mobilního telefonu, PDA, kdekoliv.


Obchody s veteší okamžitou

U některých druhů zboží nabízeného na internetu je problém s placením ještě
větší než jinde. Třeba loga na displeje mobilních telefonů. Je to jednorázová
služba poměrně malého rozsahu a relativně nízké ceny. Pro její zaplacení
zákazníkem by byly ideální mikroplatby, pokud by fungovaly tak, jak byly
vymyšleny. Bohužel, bylo třeba hledat jiné řešení a toto řešení se našlo
takové, že je přístupné prakticky všem.

Pokud si na http://www.sms.cz objednáte logo, nebo chcete odesílat placené SMS,
můžete za ně zaplatit několika způsoby. Přímý převod z eBanky je sice možností
nejlákavější, avšak ne pro každého dostupnou, použití kreditní karty přes
amerického zprostředkovatele služeb typickému uživateli z již uvedených důvodů
příliš nevoní, a tak se nabízí jedno řešení zdánlivě dokonalé. Stačí zavolat na
číslo barevné telefonní linky a potřebnou částku složit jeho speciální
tarifikací. Ověření se pak provádí pomocí speciálního kódu. Je to jednoduché,
užitečné, ale poněkud riskantní, nikde se totiž nekontroluje, zda vám telefon,
ze kterého voláte, skutečně patří a jste k utrácení z jeho účtu oprávněni. To
je ovšem jiná otázka.


Otázka univerzálního instrumentu

Platební karta, GSM banking, PDA banking, webová aplikace, a další. Tolik
možností máme dnes při správě svých peněz. I když se všechny instrumenty
odvolávají na stejný účet, každý slouží za jiných podmínek k jiným typickým
účelům. Ne každý zákazník použije všechny, typičtější je zřejmě kombinace dvou,
nejvýše tří z nich. Nápad vytvořit jediný instrument, který by byl univerzálně
použitelný v různých prostředích, proto není ničím šíleným, ale reálnou vizí do
budoucnosti nikterak vzdálené. Může existovat především na úrovni autorizace.
Uživatel bankovních služeb si již nyní musí pamatovat několik hesel, PIN kódů
pro různé nástroje. Protože má obvykle omezený počet pokusů na jejich zadání a
je penalizován, pokud se dopustí chyb, stává se mu to, co bylo původně
koncipováno tak, aby to bylo jednoduché, složitým.

Jediným nástrojem pro placení je dnes do jisté míry platební karta. Lze ji
použít nejen pro výběry z bankomatu (jak se to dnes obvykle dělá) a pro placení
v obchodech vybavených patřičným terminálem, ale i pro placení v elektronickém
prostředí. Kromě problémů s bezpečností a také samotné obtížné
realizovatelnosti tohoto v našich podmínkách, má ale i další potíže, některé z
nich už byly uvedeny. Naděje se ovšem upírají do začátku nové generace
platebních karet, vybavených místo klasické magnetické pásky inteligentním
čipem. Tyto karty si můžeme vyzkoušet např. u Komerční banky
(http://www.koba.cz). Nejedná se přitom o proprietární řešení jediného
bankovního domu, karty vyhovují podmínkám VISA a také jsou touto skupinou
akceptovány. Čip může obsahovat mnohem více informací než klasická magnetická
páska (kde je jich opravdu poskrovnu), poskytuje mnohem větší bezpečnost
uložených dat, a proto i klientových peněz před jejich neoprávněným použitím.
Taková karta se navíc přibližuje nárokům na jediný platební/autentizační
instrument mnohem více než její klasická sestřička. Teoreticky by ji ve spojení
se speciální čtečkou bylo možné použít pro autentizaci do internetového
bankovnictví i pro provádění přímých plateb v obchodech nebo za on-line služby.
Tím by se proces nakupování po síti pro klienta značně zjednodušil. Chybí však
patřičná infrastruktura. Její vybudování je ale možné.

Ještě větším lákadlem je odbourat platební instrumenty typu karta nebo token
jako takové a nahradit je použitím biometriky. Každý účet u banky může
obsluhovat jen předem vybraná skupina lidí. Těm jsou dnes udělena podpisová
práva a vydány platební karty, ke kterým znají identifikační čísla. Využít
místo těchto karet a podpisů biometrických údajů pověřených osob se ještě
nedávno zdálo jako hudba budoucnosti sice vzdálené, ale zdaleka ne tak moc, aby
na ni nebylo vidět. Princip je jednoduchý. Do databáze podobné té, v níž se
udržují podpisové vzory klientů, stačí umístit jejich otisk prstu, nebo
fotografii oční duhovky. Když si klient přijde něco koupit do obchodu, podívá
se do snímače, nebo na něj položí prst a maximálně zadá několik doplňujících
údajů. Transakce zaplacení se pak provede bez nutnosti speciálních předmětů.
Problémem tohoto futuristického přístupu je, co udělat, pokud skutečně chceme,
aby byl nějaký instrument přenosný (zachovat karty), a také fakt, že biometrika
není ani příliš rozšířená, ani tak kvalitní, jak se její tvůrci ještě donedávna
domnívali. Proto se symfonie hudby budoucnosti odehrává na úrovni univerzálních
karet a speciálně pro autory realistické science fiction také podkožních
chytrých čipů. Ty by hypoteticky mohly zastat funkci občanského průkazu,
řidičáku, klíčenky, ale i peněženky, karty pojištěnce, rejstříku trestů a
dalších dnes samostatně existujících dokladů, mezi kterými stojí platební karty
na jednom z prvních míst.

I když poslední možnost způsobuje, že lidem bdícím nad etičností využívaných
technologií vstávají hrůzou vlasy na hlavě, a přátelé Vesmírných lidí
(http://www.vesmirni-lide.cz) vyhlašují boj nadcházející čipové totalitě, ve
skutečnosti se jedná o jednu z cest směrem k pohodlnějšímu, ale také
bezpečnějšímu životu.


Vydělej utrať

I když jsme se zatím bavili spíše o tom, jak prostřednictvím moderních
komunikačních prostředků své peníze utrácet, lze je takto i vydělávat. Byl to
jeden z principů mikroplatebních systémů (http://www.fazole.cz). Pokud si
návštěvník prohlédne dostatečné množství stránek, obsahujících reklamní prostor
spravovaný provozovatelem služby, je za to odměněn. Pokud se navíc podívá i na
prezentace inzerentů, může být za to odměněn ještě více. Svou odměnu může jiným
způsobem "utratit" přímo na stránkách stejného provozovatele (dnes), nebo
jinde, formou volně směnitelné mikroměny. I když tento systém je v současné
době poněkud zmrzačen, může fungovat dále v jiných podobách. Potřeba motivovat
uživatele k aktivitě nejen pasivně formou slev, ale aktivně tak, že se mu
nabídne něco, co je schopen spočítat a čemu je schopen přiřadit reálnou
hodnotu, je vyšší, než by se zdálo. Pomáhá v tom nejen CRM, ale také další
systémy. Zdá se totiž, že pasivní návštěvník, který nemá možnost "si hrát",
aktivně zasahovat do prostředí, v němž se nachází, vydá svých peněz mnohem méně
než ten, komu je výše uvedené umožněno a jenž také za svou snahu a útratu
dostane patřičnou protihodnotu nejen v rámci obchodu, ale i určité hry.


Placení za kulturu

Hovoříme-li o elektronických platbách na internetu, pak nemůžeme nezmínit
problém s placením za "kulturu". Jmenovitě se jedná o hudbu a o filmy. O
pirátství a výměnných sítích bylo napsáno již obrovské množství materiálů. V
USA a vlastně po celém světě se vedou spory mezi vydavateli, velkými koncerny,
a firmami, které podle jejich názoru umožňují vykrádání obsahu (hudba je obsah)
ať už tím, že vyvíjejí zálohovací technologie, nebo tím že provozují systémy
sloužící k výměně a sdílení informací v masovém měřítku. Faktem je, že právě
hudba v sobě ukrývá obrovský komerční potenciál, ovšem za předpokladu, že je
její komerční technologie správně uchopena a zvládnuta. Je dost důvodů domnívat
se, že tomu tak alespoň prozatím není. V zahraničí sice vznikají systémy, které
v kombinaci s bankovními aplikacemi umožňují legální přístup k hudebnímu obsahu
(http://www.pressplay.com), ty jsou ale zatím velmi omezené. Volným systémům de
facto nemohou konkurovat. Jsou často teritoriálně omezeny, omezován je i
zákazník. Přesto, právě v poskytování obsahu kulturního charakteru je
budoucnost. A ta jistě neleží v soudních sporech s výrobci výměnných systémů
nebo zálohovacích zařízení. Jak se bude situace vyvíjet ukáže čas a nedá se v
současné době říct, že by to byla otázka blízké budoucnosti, problém je příliš
složitý. Rozvoj racionálně fungujících komerčních systémů by na druhé straně
umožnil kvalitní symbiózu několika různých sfér umělců, vydavatelů, bankovních
a finančních institucí a především uživatelů, o které jde v tomto byznysu
zejména.


Bezpečnost především

Elektronické platby musí být z principu kvalitně zabezpečeny. To s sebou nese
několik problémů. Jedním z největších je technologická heterogennost a také
jistá uzavřenost současného světa informačních technologií. Na platformě PC,
která je nejen v Evropě, ale také po celém světě dominantní, jednoznačně
kralují produkty jediné firmy, Microsoftu (http://www.microsoft.com). Webové
prohlížeče, operační systémy, další software včetně serverového jsou sice
zabezpečeny, ale jsou postaveny na uzavřeném zdrojovém kódu a proprietárních
řešeních. Tato řešení jsou na jedné straně velmi kvalitní, na druhé ovšem
obsahují množství bezpečnostních děr a nedodělků. Nejen fyzické prolomení
například podpory šifrované komunikace, dané nikoliv špatným protokolem jako
takovým, ale jeho implementací do daného operačního systému, ale již jen vědomí
takové možnosti narušuje důvěru v přenosový kanál mezi uživatelem a se
zúčastněnými organizacemi v transakci, nebo mezi těmito organizacemi navzájem.
Výsledkem je snaha o co nejlepší popis prostředí, ve kterém se komunikace peněz
převedených na informaci odehrává. Tato snaha ale může být pro uživatele více
restriktivní, než zjednodušující a zpohodlňující jeho práci a jeho využití
peněz ve virtuálním prostředí.

Příkladem toho jsou bankovní aplikace, ale nejen ony. Vyžadují konkrétní verzi,
nebo konkrétní generaci webového prohlížeče. Instalaci určitých,
zabezpečujících balíků, eventuálně dalších komponent. Snaha o homogenitu vede k
tomu, že některé služby je možné využívat jen na některých fyzických strojích,
přičemž dochází k masové diskriminaci minoritních platforem. Ne snad proto, že
by tyto platformy nebyly z principu bezpečné, ale proto, že by se tím ještě
více rozšířilo spektrum použitelných softwarových i hardwarových alternativ a
provozovatelé by se tak museli starat o mnohem méně odhadnutelné prostředí, než
když zavedou restrikce.

Tato omezení platí mnohem méně v případě GSM nebo PDA bankingu. Mobilní
telefony a osobní digitální asistenty jsou nyní v rámci platforem homogenní.
Jejich chování je dobře odhadnutelné, protože jsou jednodušší než operační
systém pro stolní počítač, obsahují méně bezpečnostních mezer a také cest, kudy
je možné do jejich nitra proniknout, je pro potenciálního útočníka méně. Tyto
implementace však nedosahují šíře možností a spektra služeb obvyklých u
klasických webových aplikací. Důvodů je povícero a některé jsou zde zmiňovány
na jiném místě. Typicky méně paměti, menší displeje, menší podpora skriptování,
menší variabilita programového prostředí. Bezpečnost a funkčnost tak stojí na
dvou miskách vah, mezi nimiž se obchodníci a technologové pokoušení najít
rovnovážný stav. Je ovšem otázkou, nakolik je tento stav reálně dosažitelný, a
nakolik se jedná jen o chiméru. V každém případě i zde je možné pozorovat jistý
vývoj, a to je jen dobře. Například e-Banka nedávno předvedla svůj elektronický
banking pro PDA. Funguje sice omezeně nejen funkčně, ale také rozsahem
platforem, které je pro něj možné využít. Jedná se ale o velký krok vpřed, po
němž ovšem musí následovat další.



Jak funguje placení za obsah?

- Část časopisu nebo serveru je přístupná všem

- Některé zprávy (exkluzivní, nejnovější) vyžadují autorizaci uživatele

- Autorizace se vydává na základě zaplacení předplatného a je časově omezena

- Předplatné lze zaplatit několika způsoby, může existovat několik stupňů s
různou úrovní přístupu do archivů serveru atd.

- Že je server placený neznamená, že nemůže obsahovat reklamu, to je jeden z
omylů i odborné veřejnosti

- Počet takto placených serverů se u nás bude rozrůstat, napomůže mu rozvoj
přímých plateb bankám



Metody placení na internetu

- Klasická dobírka. Uplatňuje se u obchodů, jež prodávají průmyslové a
spotřební zboží atd. Věci, které se doručují domů

- Platební karty. V současné době u nás nepříliš využívaný systém. Jednak je
problém s jeho fyzickým provozem (přes zahraniční prostředníky), jednak mu
uživatelé nedůvěřují (byl v minulosti zneužíván). Stačí zadat číslo a několik
dalších detailů karty

- Barevné telefonní linky jsou výhodným způsobem placení za zboží, které má
nízkou cenu a jednorázovou povahu

- GSM banking. Vyžaduje kombinaci dvou instrumentů aplikace obchodu nebo
provozovatele služby a mobilního telefonu. Je účinný, ale relativně komplikovaný

- Příkaz k úhradě pomocí internetové bankovní aplikace. Zajímavý pro nákup
spotřebního zboží, ale na druhé straně relativně pomalý, zejména mezi různými
bankami

- Přímé platby. Rychlý, kvalitní a bezpečný (při dobrém technickém zvládnutí)
systém placení. Zatím u nás není příliš rozšířený

- Platební karty a instrumenty dalších generací. Nabízejí rozšířené služby, ale
vyžadují speciální hardware, software a komunikační nástroje



Placené vs. bezplatné služby

- Použitím placené služby vzniká závazná smlouva mezi jejím uživatelem a
provozovatelem. I když právní pohledy na věc se mohou lišit, v případě použití
služby neplacené uživatel pouze "akceptuje" podmínky provozovatele. A ten si je
může diktovat v zásadě jakékoliv. Bezplatné služby stojí z hlediska zákazníka
na vodě, i když plní svůj účel

- Placená služba může být horší, méně vybavenou a ubožejší alternativou
neplacené. To lze dnes pozorovat zejména u hostingů. Měla by ovšem znamenat
vyšší kvalitu, dostupnost a garanci služeb

- Neplacené služby se hodí pro krátkodobé a příležitostné používání, neplatí to
ovšem stoprocentně

- V souvislosti s rozvojem přímých plateb je možné, že se bude množství
placených služeb zvolna zvyšovat. S tím by měla stoupat jejich kvalita. Můžeme
říct, že budeme platit za použití e-mailu, webového prostoru, zpravodajství
atd., i když část zůstane zadarmo















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.