Konec pseudonymity na internetu - 5. díl

Internet |

Pseudonymita, součást kultury internetu od jeho prvopočátků, se může stát zvláštním reliktem devadesátých a nultých let.

Konec pseudonymity na internetu - 5. díl




Předchozí díl

V Blizzardu si mysleli, že tím, že donutí členy WoW používat jejich reálná jména, donutí je také k větší zodpovědnosti za své činy, říká Farmer. Namísto toho hráči – často ženy – začínají komunitu opouštět. Často z opačného důvodu než Sophie – nechtějí, aby byl(i)y identifikován(i)y na základě pohlaví.

„Významná část žen, které hrají online hry, se prezentuje pohlavně neutrálně nebo jako muži,“ říká Farmer. „Chtějí se účastnit, ale jejich pohlaví koliduje s jejich [hráčským] zážitkem. Snaha o odstranění pseudonymů byla pro tuto komunitu katastrofou.“

Blizzard brzy došel ke stejnému závěru. Po revoltě uživatelů společnost v červenci 2010 vrátila svá pravidla týkající se jmen do původního stavu.

Detekce trollů

Přestože může vyžadování „reálných jmen“ vypadat jako rychlé a jednoduché řešení pro webové stránky, které se potýkají s trolly a spammery, ve skutečnosti činí pro prevenci nežádoucího chování velmi málo. Lepším řešením by byl systém managementu online reputace, který závisí na samotné komunitě, která identifikuje a ze svého středu vypudí urážlivé uživatele. Alespoň si to myslí Farmer, který takový systém pomohl vyvinout v roce 2007 pro Yahoo Answers.

Podle Farmera existuje mnoho způsobů, jak může web určit, zda troll používající jméno George Thomas nepoužívá také Thomas George nebo Georgina Thompson – pomocí IP adres, cookies, fingerprintingu prohlížeče, atd. V tom smyslu je reálná či právní identita méně důležitá než ta trvalá.

Ovšem kromě toho, že jsou systémy reputace poměrně komplexní a složité, pokud jde o správu, neřeší také větší problém toho, jak přenášet svou pseudo identitu napříč více místy, zejména na e-shopech, které vyžadují ověřitelné platební informace. Přestože startupy typu OneID či UnboundID nabízejí pár individuálních klientů pro správu webových identit, neexistují žádné služby managementu identit, které fungují napříč šíří internetu jako celku.

V lednu 2011 představil Bílý dům Národní strategii důvěryhodných identit v kyberprostoru (NSTIC), ve snaze vytvořit infrastrukturu, která umožní webovým stránkám ověřovat identity, aniž by nutně musely tlačit lidi do odhalení jejich pravých jmen či osobně identifikovatelných informací.

„Vláda musí nutit lidi používat svá pravá jména v případě určitých transakcí, zejména právních a finančních. Nikdo nechce být tahán po soudech jen proto, že si ho někdo spletl s někým jiným. Není však žádný důvod, aby mé pravé jméno znal Amazon za účelem toho, abych si mohl něco koupit. Měli by se starat jen o to, aby dostali zaplaceno, a aby mi ukázali produkty, o něž bych mohl mít zájem, při mé návštěvě domácí stránky,“ říká Bob Blakley, plenární předseda Skupiny pro řízení ekosystémů identity NSTIC.

Blakley však jedním dechem přiznává, že pokrok směrem k řešení byl prozatím stálý, ale pomalý.

Pokračování



Úvodní foto: © Rui Vale de Sousa - Fotolia.com













Komentáře