Jon Postel zemřel - ať žije Internet!

Internet | 01.01.99

V polovině října zemřel ve věku 55 let na srdeční poruchu jeden ze zakladatelůInternetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu Arpanetu, z něhož se odvinula současná podoba Internetu, ale byl ...





V polovině října zemřel ve věku 55 let na srdeční poruchu jeden ze zakladatelů
Internetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu Arpanetu, z něhož se odvinula
současná podoba Internetu, ale byl také autorem řady specifikací RFC. Věnoval
se vědecké činnosti (měl doktorát počítačových věd) a jeho posledním postem
byla funkce ředitele v Information Sciences Institute (pobočka kalifornské
univerzity). Vzpomeňte v dobrém tohoto velkého muže. Abychom uctili památku
Jona Postela, rozhodli jsme se vám jeho činnost a dosah práce připomenout
stručným shrnutím historie vzniku současného Internetu.
1966
Vědci poprvé použili optická vlákna pro zachycení telefonních signálů. Donald
Davis zavádí termíny "pakety" a "paketové přepínání" (packets, packet
switching). Bob Taylor z ARPA (Advanced Research Projects Agency, oddělení
ministerstva obrany) získává dotaci na vývoj sítě, která by propojila větší
množství univerzit. Bez jakýchkoliv průtahů a ani ne za hodinu souhlasí Charles
Herzfeld s financováním projektu, jenž bude za tři roky znám jako ARPANET.
1967
Wes Clark přichází na setkání představitelů ARPA s nápadem využít dedikovaný
hardware pro funkce sítě. Přístroje se mají nazývat Interface Message
Processors (IMP\s), tedy Procesory zpravodajského rozhraní.
Říjen
Lawrence Roberts zveřejňuje první návrh ARPANETu na konferenci Velké počítačové
sítě a komunikace mezi počítači v Gatlinburgu.
1968
V National Research Laboratory (NRL, Národní výzkumné laboratoři) ve Velké
Británii se testuje první síť WAN s paketovým přepínáním.
Je zveřejněn konečný standard pro ASCII kód. (Dřívější verze, vytvořená v roce
1961, zahrnovala pouze velká písmena.)
Srpen
Larry Roberts ze společnosti ARPA vyhlašuje konkurz (RFC) na vybudování sítě 4
IMP, jejichž počet by vzrostl na 19. Mnohé velké společnosti, např. IBM, se
konkurzu neúčastní s tím, že taková síť není možná.
Prosinec
Mnoho lidí je překvapeno skutečností, že konkurz vyhrává malá poradenská firma
Bolt Beranek a Newman (BBN) z Cambridge. Společnost, vedená Frankem Heartem,
získává jeden milion dolarů a méně než jeden rok na převedení teorie ve
fungující systém.
1969 Březen
Firma Honeywell dodává první prototyp IMP (IMP 0) do BBN. Jednotka byla
přizpůsobenou verzí počítače 516. Naneštěstí nefungovala správně a Ben Barker
strávil několik týdnů neustálým ručním připojováním do sítě, aby se dosáhlo
správné konfigurace.
7. dubna
Steve Crocker vytvořil první dokument RFC, nazvaný Host Software (RFC1). V něm
předepsal vzájemný vztah mezi hosty a přístroji IMP od společnosti BNN. Každá
strana je zodpovědná za vývoj softwaru, který propojí počítače k IMP sítě
ARPANET.
20. července
Apollo 11 přistává na Měsíci, což mohly sledovat miliony diváků ze Země.
2. září
Vývojáři z BNN, pracující na IMP, konečně instalují první IMP uzel ARPANETu v
UCLA, kde je bez problémů připojen ke školnímu počítači Sigma-7. Do konce roku
jsou nastaveny další tři uzly: ve Stanfordském výzkumném institutu, na
Univerzitě Kalifornie v Santa Barbaře a na utažské univerzitě.
1975
Americká kancelář ministerstva obrany získává administrativní dohled nad
ARPANETem a ministerstvo obrany veškeré přednosti při komunikaci po této síti.
Provoz rapidně vzrůstá, protože síť mohou nadále využívat i běžní uživatelé,
vývojáři, univerzity. ARPANET se proto rozděluje do dvou větví: samotný ARPANET
nadále zůstává pro akademické využití, MILNET zabezpečuje potřeby armády, a to
za současného sdílení informací mezi oběma sítěmi. Propojovací síť je známá
jako DARPA Internet (Defense Advanced Research Projects Agency), zkráceně
Internet.
Počátek 80. let
Vznikají další sítě, např. BITNET (Because It\s Time Network) a CSNET (Computer
Science Network, Počítačová vědecká síť), propojující akademické a výzkumné
organizace. Tyto se nestaly původně součástí Internetu, postupem času však ano,
a to kvůli sdílení informací.
1986
Národní vědecká nadace, National Science Foundation (NSF) významně přispěla k
rozvoji Internetu vytvořením sítě, která propojila výzkumné ústavy celé země
přes několik center se supervýkonnými počítači. Tato vysokorychlostní síť
dostala název NSFNET. Přenosové linky obsahují jak telefonní kabely, optická a
mikrovlnná vlákna, tak satelitní spojení. Původní rychlost je 56 Kb/s.
1989
Síť NSFNET je upgradována na tzv. T1 linky, jejichž přenosová rychlost je 1,5
Mb/s.
1992
Současný upgrade na T3 linky zaručuje přenos rychlostí 45 Mb/s. (10 kopií
Tolstého románu Vojna a mír byste přenesli z jednoho místa na druhé za jednu
sekundu). Internet se objevuje poprvé i v Československu, kde propojuje školy a
vědecká a výzkumná pracoviště. Postupně se připojí i státní správa.
1998 Síť NSFNET se nadále rozšiřuje dnes má propojení do 80 zemí světa a přes
milion uživatelů.
Síť, nazvaná Internet 2, a vycházející z propojení jednotlivých železničních
stanic v USA optickým vláknem, se začíná budovat v Evropě.
V České republice klesá počet připojených uzlů do Internetu, díky ohlášenému
zvýšení telefonních poplatků ze strany SPT Telecomu dochází k akci Bojkot proti
Telecomu, a stále platí zákon o telekomunikacích z roku 1964, jenž je v rozporu
s ustanoveními Evropské unie.
8 0725/JL












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.