Jedeme rychleji a MIMO!

Internet | 01.10.05

Nejnovější produkty využívající technologii Wi-Fi nabízejí rychlejší přenos data dokáží pracovat na větší vzdálenost než dříve. Na šest takových zařízení jsme se podívali...





Nejnovější produkty využívající technologii Wi-Fi nabízejí rychlejší přenos dat
a dokáží pracovat na větší vzdálenost než dříve. Na šest takových zařízení jsme
se podívali zblízka.

Bezdrátové sítě zase fungují rychleji než dřív. V tomto roce se na trhu
objevila řada produktů využívajících nové anténní technologie, umožňující
rychlejší přenos dat a lepší pokrytí, než jaké umožňovaly tradiční standardy
802.11a, b nebo g. Tyto novinky by měly zaujmout především uživatele pravidelně
přesouvající větší objemy dat v rámci místních sítí nebo ty, kteří si stěžují
na špatnou dostupnost a malý dosah přípojných bodů.
Nová anténní technologie dostala označení MIMO - anglicky multiple in, multiple
out. Produkty využívající tento systém totiž zvyšují datovou propustnost a
pokrytí pomocí většího počtu inteligentních antén, optimalizují tedy datové
přenosy v závislosti na aktuální poloze klientského zařízení. Starší Wi-Fi
produkty šíří signál všemi směry bez ohledu na to, kde se nachází zařízení
přijímající signál. Výrobci produktů MIMO se předhánějí v superlativech a
vychvalují vyšší výkon svých novinek, jejichž teoretická maximální propustnost
činí až 108 megabitů za vteřinu. V praxi se tyto hodnoty budou pochopitelně
pohybovat na mnohem nižších úrovních, přenos bude ale i tak rychlejší než u
dosud nejlepšího standardu 802.11g, jehož propustnost v teoretické rovině
rovněž dosáhla 108 Mb/s.
Pro testování jsme vybrali pět produktů založených na technologii MIMO - ve
všech případech šlo o tzv. komba, tedy routery s příslušnými PC kartami. Každé
kombo využívá některou ze tří vzájemně si konkurujících technologií. Modely
Belkin Wireless Pre-N, Linksys Wireless G-Broadband a Netgear Pre-N jsou
založeny na technologii Airgo True MIMO. Router Netgear RangeMax využívá
technologii Video54 BeamFlex s Wi-Fi čipem Atheros Super G, který byl rovněž
základem produktů standardu 802.11g. Poslední model D-Link Super G MIMO využívá
rovněž čip Super G, ovšem v kombinaci s technologií Atheros Smart Antenna.
(Rozdíly v jednotlivých technologiích popisuje rámeček s názvem Technologie
MIMO zevnitř.)
Pro srovnávací účely jsme do testu zařadili i jedno kombo, které technologií
MIMO vybavené není. Model U.S.Robotics Wireless MaxG místo toho využívá méně
nákladná vylepšení předchozích standardů, například zesílený signál a
citlivější přijímač.
Rychlost a dosah produktů jsme testovali na malou, střední i velkou vzdálenost
v domě v místě, kde žádná jiná Wi-Fi síť nebyla detekována. Během testování
jsme do sítě na krátkou vzdálenost zapojili i standardního klienta 802.11g,
abychom vyzkoušeli jeho vliv na výkon zařízení. Tím jsme test přizpůsobili
reálným podmínkám, v sítích MIMO se totiž jistě objeví i nějaké standardní
Wi-Fi zařízení.
Test odhalil, že žádný z produktů či technologií MIMO není jednoznačně lepší
než ostatní. Na malou a střední vzdálenost se vítězem stal trochu paradoxně
jediný model bez této technologie, tedy zařízení značky U.S.Robotics. Na velkou
vzdálenost se ovšem technologie MIMO osvědčila, model U.S.Robotics tuto část
testu naopak ani nedokončil. V tomto případě se nejlépe vedlo modelům s
technologií Airgo, tedy značkám Belkin, Linksys a Netgear. Z toho vyplývá, že
lidé využívající především připojení na krátkou vzdálenost mohou bez potíží
zůstat u standardních technologií, technologie MIMO se naopak hodí pro zvýšení
vzdálenosti a pokrytí. S ohledem na další atributy, především cenu, funkce a
technickou podporu výrobce, jsme celkové vítězství nakonec dali kombu Belkin
Wireless Pre-N.

Fakta o technologii MIMO
Pokud uvažujete o přechodu na MIMO, je dobré vědět několik věcí. Produkty
vybavené touto technologií jsou především velmi drahé, v porovnání se
zařízeními předchozí generace mohou stát i více než dvojnásobek. Za druhé se
většina současných klientů MIMO vyrábí pro notebooky a touto technologií zatím
nejsou vybaveny žádné periferie. Za třetí se vyšší rychlost projeví pouze u
datových přenosů uskutečněných v rámci místní sítě - internetové přenosy tedy
technologie MIMO nezrychlí. Současné broadbandové připojení přitom v nejlepších
případech dosahuje rychlosti v řádu megabitů za vteřinu, což zvládne i
pomalejší standard 802.11g.
Za čtvrté můžeme narazit na nečekané problémy při streamingu videa, především
ve vysokém fullscreenovém rozlišení. Na malou vzdálenost sice lze dosáhnout
rychlosti okolo 19 Mb/s, což je požadovaná hodnota pro bezproblémový streaming
v tomto rozlišení, pokud ale v síti dojde k jakýmkoli dalším aktivitám, lze při
přenosu videa očekávat obtíže. Lepší to patrně bude se streamingem DVD, hudby,
televizního vysílání se standardním rozlišením a s hlasovým přenosem přes
internet (VoIP). Těmto médiím totiž postačuje propustnost do 10 Mb/s.
A konečně je třeba mít na paměti, že současné technologie MIMO nejsou provázány
se žádným standardem a po zpřístupnění budoucího standardu 802.11n s ním
nebudou kompatibilní. Výrobci používají různé proprietární technologie a
nejrůznější vylepšení rychlosti, pokrytí se proto plně neprojeví v sítích
využívajících technologii jiných výrobců, případně starší zařízení stejných
výrobců. To vypadá jako vážný nedostatek, skutečnost ale naštěstí není tak zlá.
Všechny testované produkty jsou kompatibilní se současným vybavením třídy
802.11g a 802.11b, v režimu 802.11g jsou kompatibilní i navzájem. Díky novým
anténám pak nabízejí alespoň částečné zlepšení výkonu i v sítích s vybavením
předchozích generací.
Zařízení standardu 802.11n se navíc ještě minimálně rok velmi pravděpodobně v
běžné distribuci neobjeví. Současné produkty MIMO by navíc měly s budoucími
zařízeními třídy 802.11n spolupracovat bez problémů díky zpětné kompatibilitě
802.11n se standardem 802.11g. Pravda, jejich rychlost zůstane omezena na
úrovni 802.11g, to by ale výkon produktů s 802.11n nemělo zhoršit.

Výsledky testu
Pokud nepotřebujete bezdrátovou síť s velmi širokým dosahem a záleží vám spíše
na rychlosti, doporučujeme ušetřit a pořídit si normální kombo. V testech na
malou a střední vzdálenost U.S. Robotics jednoznačně zvítězil, průměrná
rychlost downloadu a uploadu činila 33,1 Mb/s, resp. 27,8 Mb/s. V testu na
malou vzdálenost jsme umístili router s PC kartou zhruba dva metry od sebe ve
stejné místnosti. Na tuto vzdálenost se nejméně osvědčily modely s technologií
Airgo - propustnost modelu Netgear Pre-N činila pouhých 15,9 Mb/s. Podle našich
výsledků blízké umístění PC karty k routeru nesvědčí žádnému z produktů MIMO. V
našem minulém testu Wi-Fi zařízení, v němž se technologie MIMO ještě
neobjevila, dosáhl router Buffalo Technology průměrné propustnosti 27,6 Mb/s,
což je jen o málo nižší hodnota než 33,1 Mb/s modelu U.S.Robotics.
Mnoho uživatelů kombinuje technologii MIMO se staršími zařízeními. Z tohoto
důvodu jsme podnikli druhou sérii testů na malou vzdálenost, tentokrát s
klientem standardu 802.11g připojeným k síti. Výkon modelů Belkin, D-Link a
Linksys zůstal víceméně beze změn, ostatní zařízení se mírně zpomalila,
například průměrná propustnost modelu U.S.Robotics klesla ze 33,1 na 28,1 Mb/s.
V tomto ohledu se nová zařízení markantně lišila od předchozích produktů MIMO,
jejichž výkon výrazně klesl ve chvíli, kdy se k síti připojilo zařízení bez
proprietárních výhod dané technologie.
V síti s routerem MIMO jsme nezkoumali rychlost ani pokrytí standardní karty
802.11g , nevíme tedy, jak rychle by v některé z těchto sítí pracoval běžný
notebook vybavený Wi-Fi kartou, ani jaký by měl dosah. V jednom z minulých
testů jsme nicméně zjistili, že se dosah běžných karet standardu 802.11g
výrazně zvětšil. Z toho vyplývá, že k dosažení vyššího výkonu by měl stačit
upgrade routeru.
V testu na střední vzdálenost jsme přestěhovali notebook do ložnice,
nacházející se dvě místnosti od pokoje s routerem. Mezi oběma zařízeními se
nacházely předměty běžné domácí výbavy, vzdálenost činila asi 10 m. Výkon
zařízení poklesl oproti testu na krátkou vzdálenost jen minimálně. Vítězství
patřilo opět modelu U.S. Robotics, nejhůře (stejně jako v předchozím případě)
dopadla zařízení s technologií Airgo. Na vůbec posledním místě skončil Netgear
Pre-N s propustností pouhých 15,1 Mb/s.
Výsledky se ovšem téměř dokonale obrátily, když jsme vynesli notebook ven z
domu a pokusili se připojit z okraje zahrady na vzdálenost zhruba 30 m.
Dosavadní outsider mezi routery, model Netgear Pre-N, rázem podal nejlepší
výkon ze všech, totiž 15,3 Mb/s. Hned za ním se umístila další dvě komba s
technologií Airgo, Belkin a Linksys. Naopak premiant malých a středních
vzdáleností U.S.Robotics zcela vyhořel a test nedokončil. Pokud tedy uživatelům
záleží zejména na pokrytí a dosahu signálu, lze jednoznačně doporučit
technologii Airgo. Možná se divíte, jak je možné, že jsme se během testování
ani vzdáleně nepřiblížili teoretické maximální propustnosti 108 Mb/s. Jedním z
důvodů byly obvyklé obtíže provázející téměř každé testování Wi-Fi zařízení -
signál totiž ruší nejrůznější interference jako předměty, rádiové vlny nebo
dokonce vlivy počasí. Na rychlost připojení má vliv i umístění daného zařízení
čím větší vzdálenost dělí router a PC kartu, tím větší rozdíly jsme zaznamenali
mezi novou technologií a standardním systémem 802.11g. Posledním důvodem je pak
skutečnost, že výrobci často při testování svou síť nezabezpečí, zabezpečení
totiž snižuje rychlost. My jsme naproti tomu použili bezpečnostní technologii
WPA, kterou sami čtenářům doporučujeme (viz rámeček Wi-Fi a bezpečnost).
Routery vybavené čipy Atheros Super G, tedy Netgear RangeMax a D-Link Super G,
používají ke zvýšení rychlosti a dosahu svých produktů poněkud kontroverzní
technologii, které se říká channel bonding.
Jak tato technologie funguje? Ve standardech 802.11b a g se používá vždy jeden
z jedenácti kanálů na frekvenci okolo 2,4 GHz. Z těchto jedenácti kanálů jsou
jen kanály 1, 6 a 11 umístěny dostatečně daleko od sebe, aby mohly být použity
všechny najednou, bez vzájemných interferencí. Díky těmto třem neinterferujícím
kanálům si zařízení využívající standard 802.11x dokáží poradit s
interferencemi okolních bezdrátových sítí. Pokud tedy jedna síť používá kanál
1, může sousední síť bez potíží přeskočit na kanál 6 či 11.
Výbava využívající technologii channel bonding této situace využívá a zvyšuje
svou datovou prostupnost tím, že obsadí všechny tři neinterferující kanály a
znemožní k nim při přenosu dat přístup jiným sítím. Pochopitelným důsledkem je
pak zpomalení sousední sítě. Tento problém nabývá tak výrazných rysů, že
sdružení Wi-Fi Alliance odmítlo nadále udílet certifikáty produktům, které
využívají channel bonding v přítomnosti jiných sítí.
Všechny produkty jsme testovali v základním nastavení, v němž je většina lidí
používá. Router Netgear RangeMax ovšem i v tomto nastavení praktikoval channel
bonding bez ohledu na přítomnost sousední sítě, dokud jsme do sítě nepřidali
klienta, který channel bonding nevyužíval. Jinými slovy RangeMax channel
bondingu automaticky v přítomnosti sousední sítě nezanechá, což nepovažujeme za
ideální kolegiální chování.
Podle zástupců společnosti Netgear už firma na tuto skutečnost zareagovala a
základní nastavení routeru RangeMax bylo změněno, aby se při detekci sousední
sítě channel bonding deaktivoval. Již teď je ale jasné, že se na pulty obchodů
dostalo určité množství routerů s původním nastavením, což tomuto modelu v
našem testu několik bodů ubralo.

Uživatelské zkušenosti
Výrobci Wi-Fi zařízení dělají vše pro jednodušší ovládání svých produktů.
Nejlepší kombinaci jednoduchého nastavení, dokumentace a technické podpory
nabídl z testovaných modelů Linksys, pochvalu ale v tomto směru zaslouží i
ostatní typy.
Způsob instalace se model od modelu liší. Typy Belkin, Linksys a Netgear
RangeMax se instalují pomocí průvodce, který se pokouší detekovat stávající
nastavení širokopásmového modemu, aby uživatel nemusel tyto hodnoty zadávat
ručně. Během testování ovšem žádný z průvodců nepracoval bezchybně. Automatické
nastavení Linksysu je určeno uživatelům s jediným počítačem a širokopásmovým
modemem. Nám to vyhovovalo, ovšem při přechodu ze starého routeru by nastavení
nefungovalo. V takovém případě je zapotřebí příslušné hodnoty změnit.
Router značky Belkin zase nerozpoznal nastavení naší pevné IP adresy. Instalace
modelu Netgear RangeMax trvala neobvykle dlouho a navíc zastavila činnost
aplikace Wireless Zero Config (WZC), která spravuje konektivitu Wi-Fi. Bez WZC
jsme nedokázali ani detekovat dostupnou síť, natož se k ní připojit. Podle
zástupců společnosti Netgear šlo o chybu firmwaru, která byla mezitím
odstraněna.
Při instalaci ostatních zařízení asistoval průvodce, uživatel nicméně musel
ručně zadat údaje o širokopásmovém připojení - uživatelská jména a hesla, pevné
IP adresy a další údaje potřebné k ověření totožnosti u providera. Průvodci
fungovali bezchybně, což ale nemění nic na tom, že ruční zadávání takové
spousty dat není příliš pohodlné. Máte-li domácí síť nebo o ní uvažujete,
doporučujeme si dopředu sepsat všechny konfigurační údaje o širokopásmovém
připojení (poskytne vám je provider) a mít je při případném upgradu po ruce.
Po nastavení pracovaly jednotlivé modely podobným způsobem, ačkoli se jejich
podoba typ od typu často výrazně liší. Router Netgear Pre-N je velký, připomíná
spíše zařízení do kanceláře než do domácnosti, přitom působí křehce - když nám
upadl z třicet centimetrů vysoké pohovky na podlahu, oddělily se dvě ze tří
antén. Stříbrný model značky Linksys vypadá jako rekvizita ze sci-fi filmu,
Netgear RangeMax zase nemá externí antény - o přítomnosti sedmi integrovaných
antének svědčí jen kruh modrých diod na krytu. Blikání diod signalizuje
konfiguraci antén a hledání signálu. Některým uživatelům se to jistě zalíbí,
jiným nikoli.

Další vlastnosti
Většina testovaných routerů MIMO se dodává s velmi podobnou hardwarovou
výbavou. Všechny modely nabízejí čtyři síťové porty a port pro připojení k
širokopásmovému kabelovému nebo DSL modemu. Všechny jsou vybaveny resetovacím
tlačítkem, které vrátí router do továrního nastavení, a síťovým (ethernetovým)
kabelem, jenž je zapotřebí pro prvotní nastavení. Jediným nadstandardním prvkem
je vestavěný tiskový USB server, jímž je vybaven model U.S. Robotics. Díky němu
mohou přístroje připojené do sítě tisknout dokumenty na USB tiskárně.
Softwaru je v základních výbavách pomálu, většinou jde jen o zkušební verze
bezpečnostních a filtrovacích aplikací. Firmware funguje u většiny modelů
bezchybně. Všechny testované přístroje nabízejí vestavěný konfigurovatelný
firewall, přesto kvůli maximální bezpečnosti doporučujeme instalovat ještě
externí typ. Všechny také podporují překládání pro síťový provoz webových
serverů a dálkovou správu pro změny nastavení síťových parametrů z počítače
mimo domov. U všech routerů najdeme i filtry bránící v přístupu na síť nezvaným
návštěvníkům, stejně jako zařízení pro blokaci internetových stránek s
nežádoucím obsahem či adresou. Všechny modely také podporují připojení VPN.
Podporu nejnovější bezpečnostní technologie WPA2 (viz rámeček Wi-Fi a
bezpečnost) však najdeme jen u routeru značky U.S. Robotics.
Cena většiny produktů zhruba odpovídá běžným zvyklostem. Pokud nejste spokojeni
s dosahem své bezdrátové sítě a rychlostí datového přenosu, může být nová
technologie Wi-Fi docela dobrým řešením.

Quality of Service (OoS)
Čím více přístrojů v síti máte, tím více budou soupeřit o kanály na rádiových
vlnách. Pak je velmi pravděpodobné, že se pokus o odeslání velkého souboru
e-mailem dostane do konfliktu s kolegovým telefonátem přes internet.
Řešením může být technologie nazvaná Quality of Service (QoS), umožňující
definovat priority činností souběžně probíhajících v síti. Lze například
stanovit, že volání přes internet (VoIP) má vždy přednost a žádná jiná činnost
ho nesmí přerušit. Ačkoli se zatím čeká na certifikaci zvláštního standardu pro
QoS (802.11e), společnost Ubicom už představila proprietární technologii
StreamEngine, která je na QoS založená. V současné době je tato technologie k
dispozici v produktu Hawking HBB1 Broadband Booster, v nejbližší době se
dostane na trh stejně vybavený D-Link Broadband Internet/VoIP Accelerator.
Podle zástupců společnosti Ubicom technologie StreamEngine automaticky
upřednostňuje VoIP, pak následují hry, streaming videa a sdílení souborů.
Uživatelé mohou nicméně toto pořadí podle libosti změnit.

Wi-Fi lokátory
Wi-Fi lokátor je zařízení, které uživatelům šetří spoustu času - nemusí
vytahovat notebook, aby viděli, zda se nacházejí v dosahu přípojného bodu. Malý
přístroj umí detekovat a ohlásit přítomnost sítě 802.11b či 802.11g. Některé
lokátory dovedou určit i intenzitu signálu a zabezpečení sítě. V březnovém
čísle jsme se věnovali lokátorům značek Canary, Kensington a Smith Micro.
Novinkou na trhu je lokátor firmy Hawking Technology s označením HWL1 za 33
USD. Stačí přidržet tlačítko Locate, vyklopit výkonnou anténu a sledovat, zda
pětice modrých diod ohlásí přítomný signál. Přístroj rozezná i šifrování WEP,
WPA a WPA2.
Lokátor se dobíjí přes USB port počítače, po připojení zároveň slouží jako
Wi-Fi adaptér. Součástí je proprietární bezdrátová utilita firmy Hawking pro
přihlášení k dostupným sítím, tato aplikace nám ale vypověděla službu. Pomohl
až standardní průvodce Windows Wireless Network Setup Wizard.

Technologie MIMO zevnitř
Všem systémům založeným na použití více antén se souhrnně říká MIMO, tím ale
jejich shodné znaky víceméně končí.

Standardní Wi-Fi 802.11g
Antény na zařízeních s technologií 802.11g posílají a přijímají data ze všech
směrů na jednom z jedenácti kanálů na frekvenci 2,4 GHz.

Airgo Networks True MIMO
Zařízení: Routery Belkin Wireless Pre-N, Linksys Wireless-G Broadband + SRX,
Netgear Pre-N Wireless
Chování v testu: Nejstabilnější a na velké vzdálenosti i nejrychlejší systém.
Technologie True MIMO patentovaná společností Airgo Networks je založena na
tzv. prostorové vícecestné povaze rádiových vln. Produkty s touto technologií
používají zároveň dva vysílače, vysílající dva oddělené datové toky po jediném
kanálu s frekvencí 2,4 GHz. Při příjmu dekódují tyto oddělené datové toky tři
antény a spojují je v jediný tok. Přídavné antény a další vylepšení zvyšují
rychlost přenosu a pokrytí pro zařízení bez technologie True MIMO, které by
jinak nemohly výhody prostorové vícecestné technologie využít.

Atheros - technologie beamforming
Zařízení: Router D-Link Super G MIMO Wireless
Chování v testu: Nejlepší výsledky jsme zaznamenali na střední vzdálenost.
Pokud produkt používá technologii zvanou beamforming, směruje vysílač datové
toky přímo na antény přijímače. Produkty MIMO značky D-Link používají
inteligentní anténní čipy značky Atheros, díky nimž lze využít beamforming v
čipu Atheros Super G. Antény detekují polohu klienta a odpovídajícím způsobem
nasměrují datový tok.

Video54 BeamFlex
Zařízení: Router Netgear RangeMax Wireless
Chování v testu: Nejrychlejší přenos dat ze všech technologií MIMO na střední
vzdálenost, celkové výsledky nestálé.
Tento produkt používá technologii BeamFlex Smart MIMO. Obvyklé externí antény
byly nahrazeny sedmi integrovanými typy, které lze zapnout v různých
kombinacích a optimalizovat tak přenos dat na základě polohy klientských
zařízení a případných překážek v okolí. Antény a optimalizovaný software jsou
výhodou i pro klientská zařízení.

Karty zvyšující dosah
Cenově dostupnou alternativou k drahému routeru MIMO je PC karta zvyšující
dosah signálu. Nahrazuje vestavěnou Wi-Fi kartu notebooku v síti 802.11b nebo
g. Podívali jsme se na aktuální verzi jednoho z nejlepších modelů na trhu,
HWC54D Hi-Gain Wireless G-Laptop Card od firmy Hawking Technology.
Wi-Fi a bezpečnost jako předchozí typ rozšiřuje i HWC54D dosah signálu pomocí
výklopné směrové antény. S touto kartou se nám podařilo připojit se k routeru
Belkin Wireless Pre-N na dobrých 30 metrů přes několik zdí, což je minimálně
10-12 m za hranicí maximálního dosahu běžného standardu 802.11g. Nová karta
nabízí navíc podporu zabezpečení WPA a diody indikující intenzitu signálu
(podobně jako lokátor Wi-Fi téhož výrobce). Za 45 USD je to velmi šikovný
způsob, jak většit pokrytí svého stávajícího routeru.

Wi-Fi a bezpečnost
Přinášíme krátký přehled tří aktuálních bezpečnostních standardů Wi-Fi. Mějte
na paměti, že celkové zabezpečení sítě nemůže být účinnější než nejbezpečnější
standard podporovaný všemi zařízeními v síti. Nejrozšířenější je v současné
době standard WEP.

WEP (Wired Equivalent Privacy)
Tento standard lze snadno prolomit, přesto nadále patří k nejpoužívanějším.
Podporuje ho totiž každé Wi-Fi zařízení na trhu, neboť byl součástí základní
výbavy technologie 802.11b. Jeho podporu najdeme i v nejmodernějších
zařízeních, například v přehrávačích pro streaming médií. Dokud Wi-Fi produkty
nezačnou ve velkém podporovat spolehlivější standardy, bude WEP jedinou
alternativou hlavně pro domácnosti. Lepší něco nežli nic.

WPA (Wi-Fi Protected Access)
Pokud je to možné, doporučujeme používat standard WPA-PSK (WPA se sdíleným
klíčem - alternativou je podniková varianta, ta ale vyžaduje ověření identity).
WPA-PSK využívá stejné technologie šifrování jako WEP, tedy RC4, aplikuje ji
ale jiným a bezpečnějším způsobem - díky matematické analýze pozná, zda se s
klíčem nakládalo neoprávněně. Všechny produkty v našem testu tento standard
podporují.

WPA2 (Wi-Fi Protected Access2)
Nejvyšší stupeň zabezpečení poskytuje nový standard 802.11i, známý též jako
WPA2. Šifrovací technologii RC4 nahradil sofistikovanější systém AES. Hardware
s technologií WPA nelze bohužel snadno upgradovat na WPA2, potřebujeme
speciální čip. WPA výrazně zpomaluje síť a pro mnoho domácích uživatelů a
malých firem je až příliš efektivní. Z testovaných produktů podporoval tento
standard jen router U.S. Robotics (v testu jsme ale kvůli rovným podmínkám
stejně použili standard WPA).












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.