Jak jsme na tom s mobilním internetem

Internet | 01.11.04

Již před řádnou dobou si nejedna nenasytná státní pokladna, pochopitelně včetněté tuzemské, vylepšila bilanci díky prodeji licencí na provozování sítí UMTS, ale kupci si se spušt...





Již před řádnou dobou si nejedna nenasytná státní pokladna, pochopitelně včetně
té tuzemské, vylepšila bilanci díky prodeji licencí na provozování sítí UMTS,
ale kupci si se spuštěním služeb dávají načas. V průběhu léta jeden z našich
mobilních operátorů spustil světově naprosto exotickou přístupovou službu,
založenou na CDMA. Navíc jiný operátor u nás přispěchal s příslibem, že se co
nevidět objeví služba pomocí technologie EDGE. Máte dojem, že ztrácíte
orientaci v bezdrátovém komunikačním světě? Pak je tento článek určen přesně
pro vás!

Veškeré pojmy, o nichž jsme se v předchozím odstavci zmínili, v zásadě souvisí
s jedním z největších zaklínadel současného mobilního světa. Mobilní internet
je sice pro mnohé uživatele toužebně očekávaná technologická vymoženost,
mobilní operátoři však řeší problém přesně opačný: těchto zarputilých fanoušků,
kteří by byli ochotni nést i odpovídající náklady, se zdá být povážlivě málo na
to, aby se investice vrátila dostatečně rychle, rozumějte ke spokojenosti
akcionářů. Nejen tato okolnost, jež v okolní Evropě doléhá nemilosrdnou silou i
na "jinačí" hráče, než jsou naši lokální mobilní operátoři, ve výsledku přináší
řadu kompromisů, provizorií a nečekaných objížděk. Následující odstavce
přinesou přehled současného stavu, vývojových souvislostí a také vysvětlení,
jak a proč určité technologie pracují.

Zdánlivě nevýznamný historický exkurz
První sítě mobilních operátorů zahájily svůj komerční provoz v době, kdy
počítače standardu PC existovaly na rýsovacích prknech, operační systém UNIX
byl svěžím mladíkem a firma Cisco se chystala vtrhnout do komerční sféry se
zařízením do té doby veskrze nepotřebným, tedy internetovým směrovačem, jenž se
měl stát v budoucnu stavebním materiálem intersítě. Pro aktuální vývoj v
tuzemsku měla zásadní význam v té době první komerční služba mobilní telefonie,
spuštěná ve Skandinávii pod označením NMT (Nordic Mobile Telephone). Teoretiky
bývá tato fáze běžně označována jako tzv. první generace, tedy 1G. Vyznačovala
se mimo jiné tím, že pracovala pouze s přenosem hlasu. Datový přenos v podobě,
jak jej známe dnes, zcela logicky neexistoval: nikdo jej prakticky
nepotřeboval, neboť veřejný internet byl v podstatě věcí budoucnosti a
bezdrátové technologie také potřebovaly ještě urazit kus cesty k podobnému
cíli. Technologie NMT, která se také vyznačovala analogovým přenosem hlasové
informace, byla o mnoho let později adoptována i v tuzemsku tehdy jediným
operátorem, Eurotelem. Právě tento moment, na první pohled nevýznamný, hraje v
současné době dosti zásadní roli, o čemž ještě dále bude řeč. Prozatím si
řekněme, že právě pro účely této služby obdržel provozovatel licenci na
vysílací pásmo
450 MHz, jež si velkoryse zajistil na dvacetileté užívání s možností
přednostního jednání o prodloužení licence. Jak uvidíte dále, byl to krok
poměrně prozíravý. Pro mnohé z nás, uživatelů současných mobilů, se jedná o
temnou minulost. Služba T!P, provozovaná od počátku 90. let, nám pochopitelně
dnes nic objevného nabídnout nemůže a sám operátor nechává klientelu v podstatě
"odumřít", což nemilosrdně spěje k vytčenému cíli. V následujících odstavcích
si povíme, kdo nastoupil na její místo a jak příslušné technologie pracují.

Zaklínadlo GSM
Opravdovou vichřici ve světě spotřební mobilní telefonie znamenal na evropském
kontinentu teprve komerční nástup technologie, již běžně označujeme jako GSM.
Global System for Mobile Communication je původně evropskou normou, na jejímž
definování pracovala organizace ETSI. Tento institut pro telekomunikační
standardy připravil tak úspěšnou technologii, že jí v současné době používají
zhruba 3 ze 4 uživatelů mobilních telefonů na zeměkouli, a tato technologie
znamenala jeden z největších úspěchů v soutěžení s americkými soupeři. V zásadě
prostřednictvím tohoto řešení dnes telefonujeme v tuzemsku všichni, a ještě
minimálně dva roky nám to bude muset vydržet.
V některých ohledech se poměrně přelomový standard GSM podobá svým předchůdcům,
jiné vlastnosti jsou zcela pozměněny. Vzhledem ke strategii, jaká je využívána
k rozšíření potřebného radiového signálu na pokrytém území, zůstal zachován
princip základnových stanic (BTS), jež jsou rozmístěny v krajině a zajišťují
bezprostřední spojení s klientskými zařízeními, tedy především telefony.
Zásadní novinkou GSM však byla kompletní digitalizace sítě, jež poté sehrála
zásadní roli při dalším vývoji přenosových služeb. V praxi to znamená, že každý
mobilní telefon obsahuje součást, jež převede původní zvukový vstup na "sérii
jedniček a nul", tedy do formy reprezentované číslicově. Právě tato vrozená
schopnost GSM sítí otevřela dveře dalšímu vývoji, neboť mezi přenosem číslicové
reprezentace hlasu a třeba internetových stránek není v principu významný
rozdíl.
K dalšímu důležitému posunu došlo díky způsobu, jak jsou informace přenášené
mezi základnovou stanicí a uživatelským terminálem (typicky mobilem)
uspořádány. Zde narážíme poprvé na pojem, jenž trochu nahání hrůzu, ale nic
není tak horké, jak se uvaří - takže si princip tzv. multiplexování vyjasníme.
Výše popsaná technologie NMT, či přesněji 1G mobilní sítě (existovaly i jiné
standardy), využívala metodiku označovanou jako FDMA (Frequency Division
Multiple Access). Pokud chtěl operátor nabídnout v rámci dosahu jedné vysílací
základnové stanice službu více uživatelům zároveň, udělal to tak, že každému z
nich přiřadil pro přenos hlasového signálu určité frekvenční pásmo - kanál. Je
to velmi podobné, jako v případě klasických "starých" telefonních linek: jeden
hovor znamenal blokaci linky, a pokud jsme chtěli telefonovat najednou,
potřebovali jsme více linek, nebo jsme museli počkat, až se "pásmo" uvolní. Jde
o postup principiálně nejjednodušší a v případě mobilních sítí též poměrně
neefektivní, jenže pro potřeby NMT v zásadě postačoval.
Sítě GSM vnesly do oblasti multiplexování jiný postup, jenž byl již dříve s
úspěchem nasazen po klasických telefonních kabelech. Díky digitální podstatě
přenášených informací je využíván tzv. TDMA, neboli Time Division Multiple
Access. Tato koncepce je postavena na jiné "fintě": přenosové médium (radiové
frekvenční pásmo) není děleno na oddělená pásma ("roury"), ale jediné pásmo je
v průběhu času rozsekáno na pravidelně se opakující části. Klidně si celý
systém představte jako rychle jedoucí nekonečný nákladní vlak, u něhož se
pravidelně opakují zapojené vagóny. Jednotliví uživatelé pásma - telefonující
účastníci -jsou obsluhováni tak, že průběžně sledují jízdu vlaku a v
pravidelných intervalech si ze "svého" vagónu, jenž právě projíždí kolem,
vyzvednou svůj náklad, tedy části telefonního hovoru v digitalizované podobě.
Ostatní vagóny jiných uživatelů nechávají nepovšimnuty. Díky skutečnosti, že
"vagóny", jinak nazývané timesloty, se nesmírně často opakují, neboť GSM
vlaková souprava se řítí závratnou rychlostí, nemá uživatel šanci si
povšimnout, že v průběhu jeho hovoru bylo obslouženo obvykle dalších 7
uživatelů, s nimiž se tak o frekvenční pásmo podělil. Běžně používaný systém
GSM by si však pouze s jedinou frekvencí a TDMA nevystačil a všechny žádosti
klientů by nestihl v oblasti jednotlivých buněk obsloužit, proto dochází v
praxi ke kombinaci obou způsobů: využíváno je více frekvenčních pásem (typicky
200) a každé z nich je navíc ještě rozparcelováno pomocí TDMA, což dostupnou
kapacitu významně umocňuje. V další části článku si ukážeme, že TDMA není
poslední vývojovou fází, k níž multiplexování dospělo.
Přestože GSM má mnoho zajímavých vlastností, kterým se zde nemůžeme věnovat,
jednu velmi důležitou ještě zmíníme. Přenosy se dějí na poněkud jiných
vysílacích frekvencích, než tomu bylo u starších NMT sítí, a to typicky v
pásmech 900 a 1800 MHz. Vyšší frekvence znamenají možnost většího přenosu dat
za stejný časový okamžik, ale též třeba kratší dosah základnových stanic a
samozřejmě nutnost všechny buňky od základu vystavět, což u nás před časem
proběhlo s vítězným pokřikem "Pokryto!". A právě proto, že stavba této sítě
byla velmi nákladná, snaží se operátoři GSM její kapacitu využít na maximum,
jak uvidíme dále.

GPRS aneb proč ne také data v GSM?
Druhá generace neboli 2G přinesla do světa mobilních sítí technologické
standardy, jež byly v zásadě připraveny na zavedení datových přenosů. Pokud
situaci mírně zjednodušíme, v zásadě lze říci, že šlo o to, jak do vymezených
frekvenčních pásem a časových okamžiků (našich "GSM vagónů") naložit jiná data
než hlas, aby zároveň nedošlo k vážnému omezení telefonujících účastníků a
kapacita stála alespoň trošku za to. Odpovědí je již existující a hojně
využívaná technologie GPRS a v brzké době očekávaná EDGE.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že ani GPRS, ani EDGE nenahrazují GSM.
Právě naopak, jsou to technologie, jež dokáží z GSM sítě "vymáčknout" dostupné
maximum tím, že zorganizují přenos dat úspornějším způsobem a lépe využijí
dostupné přenosové kapacity. V současné době jsou v tuzemsku standardně
dostupné služby, pracující pomocí GPRS, jsou založeny na principu reorganizace
využívání timeslotů ("GSM vagónů") a frekvenčních pásem - kanálů. Prvním
předpokladem je, že časový úsek (vagón) může nést jako náklad stejně dobře
digitálně zpracovaný hlas i jiná data, jež přicházejí třeba z internetových
končin. A pokud zrovna v dosahu určitých vysílacích stanic - buněk - není
telefonní kapacita plně vytížena a vlaky proudí naprázdno, proč do nich
nenaložit jiné užitečné zboží? Druhou klíčovou myšlenkou tedy je zpřístupnění
více časových úseků či paralelních kanálů jednomu uživateli, pokud zájem
telefonujících právě poklesl a přenosová kapacita zahálí. Třetí význačnou
vlastností je samotná podstata přenosu GPRS dat, jež jsou předem připraveny na
startovní čáře do podoby malých balíčků, označovaných jako pakety. Právě proto,
že každý paket zná svou cestu a umí putovat nezávisle k cíli, kde se opět stane
součástí očekávaného celku, je možno jejich doručování dynamicky zrychlovat či
zpomalovat, což službě GPRS poskytuje její možnosti.
V praxi především záleží na samotné základnové stanici, jak dovolí uživateli
dostupné kanály a časové úseky využít. V praxi se to děje v podstatě oběma
možnými způsoby, jež jsme naznačili. Pokud uživatel pomocí koncového zařízení -
třeba telefonu - požádá o GPRS spojení pro přenos dat z a do internetu, chování
základnové stanice se změní. Je-li v pravidelném cyklu 8 časových úseků, jež
jsou uživatelům střídavě zapůjčovány při telefonování, nevyužitý prostor,
aktivní zájemce o datový přenos dostane k dispozici podle momentální situace
třeba ne jediný, ale dva či více timeslotů v každém cyklu. Tato možnost bývá
označována jako třída GPRS a je definována pomocí číslice, jež poukazuje na
maximální kapacitu při sdružení časových úseků. Běžné jsou varianty jako třída
8 či 10, jejichž čísla naznačují součet dostupných timeslotů pro příchozí i
odchozí datový přenos a navíc prozrazují, kolik úseků najednou může maximálně
určitý uživatel "sloučit" dohromady, než dá prostor někomu dalšímu. Navíc je
možné nejen spojovat časové úseky, ale i souběžně využít více než 1 kanál,
takže mobilní příjemce může své balíčky dat souběžně lovit v časových úsecích
více vlaků. Teoreticky lze takto sdružit až 8 pásem a v praxi se zvolená
varianta označuje zkratkou CS (typicky CS 1 až CS 4, od slov Coding Schema).
Velkou výhodou návrhu GPRS je průběžná možnost přizpůsobení požadavkům
uživatelů na přenosovou kapacitu, tedy především s ohledem na potřebu
telefonovat. Pokud se v dané buňce vyskytne tolik zájemců o telefonování, že na
datové přenosy nezbývají časové úseky ani volné kanály, je GPRS zkrátka díky
vyšší prioritě hlasu dočasně pozastaveno, ale jakmile se objeví nejbližší
"skulinka", opět jsou data namačkána do rychle uhánějícího vlaku tak, aby
vagóny nejezdily naprázdno. Protože datové pakety na rozdíl od hlasových
informací nijak neutrpí prudkým zrychlováním či pozastavováním přenosu, je
výsledná funkcionalita dostatečná a použitelná.
Služby založené na GPRS jsou standardní součástí nabídky našich mobilních
operátorů a tedy se běžně využívají. Přesto nepředstavují maximum, jež lze z
GSM sítě získat.
Podrobnější informace o praktickém připojení pomocí GPRS získáte v dalším
článku na jiném místě tohoto čísla PC WORLDu.

EDGE aneb jak dostat z GSM maximum
Nejen v oblasti spekulací, ale též v seriózních prohlášeních tuzemských
operátorů se v poslední době objevilo další zaklínadlo spojené s mobilními
datovými přenosy, kterým je technologie EDGE. Pokud čekáte, že již za touto
zkratkou se ukrývají ony vysněné sítě nové generace, nepodléhejte klamné
naději: jedná se opět o převtělení GSM, přestože všichni slibují UMTS.
Proč tedy operátoři raději nenasadí novou generaci, za jejíž licenci tak
citelně zaplatili, a "ždímají" GSM síť jak to jen jde, na hranici fyzikálních
možností? Důvod je prostý: stávající síť základnových stanic ještě dokáže dobře
posloužit, je tedy nutné ji maximálně využít.
Technologie EDGE je dalším převtělením nám již dobře známých časových úseků a
frekvenčních pásem - kanálů. Oproti GPRS je možné dosáhnout teoreticky až
2,5násobného zrychlení, avšak za ideálních podmínek, kdy uživatel bude v
oblasti nejsilnějšího signálu a navíc mu bude kanál s časovými úseky k
dispozici. Překvapivého zrychlení je dosahováno dosti komplikovaným způsobem,
přestože princip sdružování časových úseků zůstává: pro zjednodušení lze říci,
že technologie EDGE dokáže datové balíčky ještě účinněji namačkat do dopravních
vagónů, takže jízda GSM vlaků se nemění, ale jejich náklad zaplní opravdu
každou škvírku v nákladovém prostoru. Matematická podstata celé věci je dosti
komplikovaná, avšak pro praxi je spíše důležitý fakt, že se dostáváme skutečně
na hranici možností GSM sítí.
Operátoři po této variantě natahují ruce z důvodů, které jsme již naznačili.
Stávající infrastrukturu základnových stanic je možné relativně schůdně
transformovat do nové podoby tak, aby EDGE dokázaly poskytovat, což je
nesrovnatelně levnější, než budovat síť novou. Dalším aspektem je uchlácholení
uživatelů, neboť nárůst kapacity je dostatečně zajímavý na to, aby na zuboženém
tuzemském trhu s širokopásmovým připojením zaznamenal jistý úspěch. Dojde tak
ke snesitelnému vyplnění času, jenž operátoři využijí k přípravě nástupu
opravdové třetí generace neboli UMTS.

CDMA 450 aneb cimrmanovský úkrok stranou
Jednou z nejvděčnějších telekomunikačních mediálních událostí na česko-
moravsko-slezských polích bylo v průběhu letošního léta spuštění služby Eurotel
Data Expres, jež představuje novou alternativu v bezdrátovém přístupu k
internetu. Na cestě od mobilních sítí 2G k technologiím generace třetí se jedná
o dosti specifickou událost a my se podíváme blíže především na technologickou
podstatu řešení.
Pokud bychom si chtěli hrát se slovy, tak CDMA 450 vlastně mobilní internet je
i není. V první řadě nemá nic společného s dnes typickou GSM sítí v podobě, jíž
jsme popisovali u GPRS či EDGE. Síť CDMA 450 u nás totiž komunikuje pomocí
starších základnových stanic z časů NMT (pamatujete na úplný úvod článku?),
tedy úplně mimo GSM struktury, a využívá přidělené licenční pásmo kolem 450
MHz, jež se Eurotel rozhodl podruhé důkladně zhodnotit. Využito při tom bylo
všech stávajících výhod, tedy třeba možnosti instalovat nová zařízení na
aktivně využívané a udržované základnové stanice nebo vysílat signál v již
přiděleném a zaplaceném pásmu, a přidaly se zásadní inovace, jež jsou právě
ukryty za zkratkou CDMA. Pozornější z vás již určitě tuší, že se vrátíme k
technologii multiplexování.
Po FDMA, kdy jsme dělili široké frekvenční pásmo na dílčí části - kanály a
TDMA, jež v opakujícím se rytmu přidělovalo střídavě uživatelským terminálům
časové úseky, tak přichází do tuzemského prostředí první velká implementace
mobilních sítí s třetí variantou, sdílením pomocí Code Division Multiple
Access. Ačkoliv realizace je nesmírně komplikovaná, princip si lze v hrubých
rysech představit opět pomocí analogie. Všichni uživatelé sítě v okolí
základnové stanice využívají stejné frekvenční pásmo, které je poměrně široké a
"vejde" se tedy do něj hodně. Uživatel tedy přijímá stejné vysílání jako jeho
bezprostřední sousedi a na první pohled dostane z éteru totéž, co ostatní. Své
vlastní informace si teprve poté "vyloví" díky tomu, že si se základnovou
stanicí domluvil kód, po jehož použití z jinak neužitečného koktejlu "vyplavou"
právě očekávané informace. Jako byste přidali do hrnce kouzelnou ingredienci a
dosud nejasný roztok vykrystalizoval do vám důvěrně známé formy. Zásadní
vlastností je pak právě to, že váš soused o dům vedle do identického roztoku
přidá svou ingredienci a přenosová směs vydá zcela jiný výsledek. Velkou
výhodou je mnohem úspornější využití přenosového pásma, neboť mícháním
"datových koktejlů" se přenosová kapacita využívá podstatně lépe, než třeba při
definování časových úseků u GSM. Ačkoliv princip CDMA může vypadat jako ryzí
sci-fi, spolehlivě to funguje a tato technologie má zářnou budoucnost, jak si
dále naznačíme.
Praktická implementace v podání Eurotelu je po stránce normování označována
jako CDMA 1x EV-DO. Jedná se o jednu z vývojových fází tohoto standardu a
důležité je pro ni především skutečnost, naznačená pomocí "1x", totiž že pro
přenos dat je poskytován jediný kanál. Ačkoliv je tedy CDMA původně navržena
pro současné přenášení hlasu i dat a jako taková je i vedle GSM ve zbytku světa
využívána (jako druhá nejpopulárnější forma), tuzemský operátor sáhl po
exotické variantě, zaměřené výhradně na datové přenosy. Ve spojení s pásmem 450
MHz tak vznikla síť, jež na světě nemá obdoby a je do jisté míry raritou. Pro
pořádek dodejme, že CDMA 1x EV-DO ve skutečnosti využívá zároveň CDMA i TDMA,
takže i zde je paralela s GSM, kde také neexistuje "čistý" časový multiplex.
Praktické důsledky zvoleného řešení jsou různorodé. Použitá frekvence zajišťuje
provozovateli výhodu v lepším šíření signálu, takže základnových stanic může
být výrazně méně. Protože o pásmo se nehlásí telefonující účastníci (NMT
telefonisté jsou ohrožený druh na vymření), lze vše využít pro data, a tomu
odpovídá kapacita sítě, nabízející prakticky rychlosti velmi hrubě srovnatelné
např. s ADSL, což v "mobilních" sítích u nás nemá obdobu. Na druhou stranu,
exotické technologické řešení přináší potíže s koncovými terminály: klasické
telefony nic takového neumějí a asi ani umět nebudou, neboť není důvod je
vyrábět, a modemů je jen velmi málo typů. Přesněji řečeno, Eurotel nabízí modem
jediný, a to podle dosavadních zkušeností uživatelů nepříliš spolehlivý a navíc
připojený pomocí rozhraní USB. Závěr je asi tento: české CDMA 1x EV-DO je
taková mobilní/nemobilní síť. Modem si můžete vzít třeba s notebookem s sebou
na cesty, ale pokryta jsou spíše jen větší města, síť buněk nelze s GSM
pokrytím srovnávat ani náhodou a mobil je vám zde k ničemu - protože síť umí
jen data a ne hlas. A v zahraničí jste úplně vyřízení, protože takovou exotiku
jen tak někdo nezavede, takže s roamingem nelze příliš počítat.
Eurotel se vlastně opět stal tuzemským internetovým providerem se slušnou
bezdrátovou konektivitou za zajímavé ceny. Fakt, že po prvních měsících se
počet uživatelů bude moci počítat na desítky tisíc, je pak bezesporu dán mimo
jiné zoufalou situací na českém trhu s širokopásmovým internetovým připojením.
Téměř jisté také je, že na tuto ofenzívu nebude reagovat konkurence stejnou
zbraní, neboť jí v tom brání hlavní důvod: využitelné frekvenční pásmo. Jinými
slovy, jen Eurotel si mohl dovolit recyklovat "starou surovinu" v podobě kanálu
450 MHz, neboť nikdo jiný ekvivalentní prostředek v rukou nemá.

UMTS aneb pravá 3G v nedohlednu
V předchozím odstavci jsme zhruba naznačili, proč české provedení CDMA nemůže
být ani náhodou zaměňováno za toužebně očekávané technologie, zařazované do
třetí generace mobilních sítí, tedy 3G. V první řadě zde chybí nejpodstatnější
prvek, na nějž provozovatel cíleně rezignoval, a to je integrace hlasových a
datových přenosů, jako tomu je třeba u GSM sítí s GPRS v generaci druhé. Nově
chystané technologie tedy musí zahrnovat jak kanály pro přenos hlasových
služeb, tak kapacitně dostačující datové "linky". Právě tyto možnosti mají
přinést nové standardy, jež si ovšem vyžádají citelné zásahy do stávající
infrastruktury. Především dojde k využití nových frekvenčních pásem v oblasti
kolem 2 000 MHz a také způsob propojení základnových stanic do ostatních sítí
bude poněkud odlišný.
Právě proto, že pro sítě 3G bude plánovaně využit nový kmitočtový rozsah, došlo
v minulých letech k proslulé cenové válce o licence. Státní instituce správně
vytušily, že operátoři si s předstihem budou chtít obsadit komunikační tepny
budoucnosti, a nestyděly se nasadit ceny patřičně vysoko. V celé Evropě tak
došlo k poměrně paradoxní situaci: provozovatelé mobilních služeb vydali hříšné
peníze za komunikační dálnice, aniž v té době pořádně tušili, kolik zájemců po
nich bude chtít jezdit a jak vysoké mýtné budou ochotni akceptovat. Protože
tyto nákupy licencí znamenaly strašlivé výdaje, několik následujících let, jež
právě prožíváme, se operátoři vzpamatovávají a střádají prostředky na skutečnou
technickou realizaci projektů, za jejichž "hrací plochu" zaplatili. Převedeno
do tuzemských reálií to znamená, že oba dva držitelé licencí se dohodli se
státními institucemi na odkladu data povinného spuštění sítí třetí generace na
počátek roku 2006. Právě i toto je dobrý důvod, proč nabídnout "mezistupně" v
podobě EDGE či CDMA 1x EV-DO, jež jsou někdy označovány jako 2,5 nebo 2,75
generace.
Co můžeme očekávat od chystaných 3G sítí, jež u nás budou realizovány pomocí
technologických standardů UMTS? V první řadě půjde o opravdu mobilní služby, a
to se vším všudy, neboť zařízení, jakými jsou dnešní "chytré" telefony, budou
integrovat všechny dostupné prostředky, tedy hlas a data. Protože je na celém
světě nemálo míst, kde již UMTS ve velkém funguje, přístroje se dnes vyrábí v
podstatě masově. Než vše dorazí v plné síle k nám, bude nabídka dostatečná.
Mimochodem, UMTS Forum uvádí, že 22. září 2004 překročil počet uživatelů v
celosvětovém měřítku hranici 10 milionů: není to zas tolik (jen u nás je zhruba
stejný počet uživatelů GSM), ale už to také není žádný "experimentální" provoz
s nejistým koncem, jak to v období váhavého rozjezdu vypadalo.
Právě integrace datových i hlasových přenosů do nových zařízení a zcela nové
budování síťové infrastruktury přinese opravdovou mobilitu i v pravém slova
smyslu: uživatel si "svou síť" nejen kamkoliv vezme s sebou (podle míry
pokrytí), ale ta mu bude s dostatečně vysokou kapacitou dostupná i při fyzickém
pohybu v automobilu, vlaku apod. Základnové stanice by si měly poradit s tzv.
hand overem, tedy předáním uživatele při přejezdu z jedné buňky do jiné, a to
beze ztráty konektivity a běžících služeb. Klíčový význam pak v průběhu času
bude mít jistě i rozšíření UMTS v dalších zemích, takže se stane samozřejmostí
roaming do sítí jiných provozovatelů tak, jak jej známe v současné GSM podobě.
Přenosová rychlost u datových služeb by měla překročit možnosti EDGE či CDMA
450 zhruba 4-5násobně.

Optimismus na závěr?
Pevně věříme, že výše naznačený přehled a některé technické podrobnosti vám
objasnily současnou situaci na tuzemském trhu s "mobilním internetem". Vzhledem
k tomu, že jsou zhruba známy časové výhledy implementace nových a chystaných
technologií, měla by vám tato výchozí informace stačit i k základnímu
rozhodnutí, jakým směrem se ubírat, pokud toužíte po opravdu mobilním
připojení. Přestože situace u nás nepatří v celosvětovém měřítku k
nejprogresivnějším, není ani zdaleka nejhorší a za cenu jistých kompromisů lze
nalézt vhodnou cestu. Doporučujeme sledovat nejbližší vývoj, neboť obzvláště
zavedení technologie EDGE v GSM sítích by mohlo být zajímavým impulsem.
Přestože na opravdu širokopásmovou bezdrátovou službu si ještě budeme muset
chvíli počkat, do jejího uvedení by měly přijít mezistupně, jež budou znamenat
citelné zlepšení. Takže než pořídíte nový mobilní telefon, dobře zvažte, jakou
technologii by měl podporovat.
PS: Aktuální vývoj na "politické scéně" mezi mobilními operátory v tuzemsku
naznačoval v době vzniku tohoto článku, že T-Mobile se nehodlá smířit s
exkluzivitou Eurotelu na frekvenční pásmo 450 MHz, jež je využíváno pro novou
službu datových přenosů, a dožaduje se u příslušných regulačních orgánů
vyjádření či zvrácení situace. Bezprostřední vývoj možná přinese nějaká
překvapení, momentálně se očekává stanovisko Evropské komise.

Zajímavé odkazy

• http.//www.cdma.cz - Informace o nové službě CDMA 450, resp. CDMA 1x EC-DO od
Eurotelu.
• http://www.etsi.org - Evropská standardizační organizace.
• http://www.umts-forum.org - Fórum zaměřené na vývoj UMTS technologií.
• http://www.3g.co.uk - Vše možné o 3G.
• http://www.earchiv.cz/b01/b1100010.php3 - Starší, ale zajímavý článek o
mobilních datových přenosech.
• http://mobil.idnes.cz/mobilni_technologie/ - Tradiční web s řadou výborných
článků.
• http://www.marigold.cz/ - Weblog Patricka Zandla s kvalitními informacemi.
• http.//www.isdn.cz/ - Stránky s aktualitami z oblasti komunikačních
technologií i "politiky".












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.