Internet2 ožívá

Internet | 01.06.99

Internet se stal komerčním médiem a dnes již asi jen málokdo z jeho uživatelůví, že původně Internet představoval akademickou síť, která sloužila k rychlejšímu vyměňování věde...





Internet se stal komerčním médiem a dnes již asi jen málokdo z jeho uživatelů
ví, že původně Internet představoval akademickou síť, která sloužila k
rychlejšímu vyměňování vědeckých poznatků mezi univerzitami a vědeckými
pracovišti (především v USA). Navrátit se ke kořenům účelu Internetu, tedy
vědeckým a studijním účelům, se rozhodly opět americké univerzity. Ve středu
24. února byl proto spuštěn projekt Internet2, který by měl urychlit spojení
akademických institucí a výzkumných pracovišť. Internet2 není žádnou horkou
novinkou, je pouze vyvrcholením pětileté snahy o propojení 140 amerických
univerzit, jež by umožnilo studentům a profesorům vést konzultace v reálném
čase nebo např. spolupracovat ve virtuálních laboratořích.

Síť Abilene
Projekt bude stát 50 milionů dolarů ročně, a jeho základem je Abilene páteřní
síť z optického vlákna za půl miliardy dolarů, vyvinutá na University
Corporation of Advanced Internet Development ve spolupráci s Qwest
Communications, Nortel Networks, Cisco Systems a Indiana University. Abilene
přenáší data rychlostí 2,4 gigabity za sekundu (což je, jen tak mimochodem, asi
4 000krát rychleji, než umožňují dnešní modemy). Díky této rychlosti umožňuje
Abilene přenášet nastreamované video bez nežádoucích přerušení. Internet2 bude
propojen i s dalšími výzkumnými a vzdělávacími sítěmi, např. Network Service
nebo Clinton Administration\s Next Generation Intenet (vládní výzkumná síť,
která je 100až 1 000krát rychlejší než normální Internet). První firmou, která
by se měla k Internet2 připojit, bude IBM, jež se bude podílet na vývoji
technologií zvyšujících bezpečnost přenosu po rychlých sítích. Internet2 sice
není přístupný pro veřejnost, jeho účinek se však blahodárně projeví odlehčením
veřejných linek.
Síť Abilene dnes obnáší zhruba 20 000 km optického kabelu mezi New Yorkem a
Seattlem. Spojuje přibližně 70 institucí z akademické a vědecké sféry linkami o
rychlosti 2,4 Gb/s. Infrastruktura byla vybudována mj. díky sponzorské účasti
firem z komerční sféry, přičemž k hlavním partnerům projektu patřily Cisco,
Nortel a Qwest.
Při oficiálním spuštění sítě Abilene byly demonstrovány i další možnosti
vysokorychlostní komunikace: kromě ukázky přenosu videa došlo také k transferu
elektronické podoby knihovny (velikost přibližně 1 TB) a předvedení možností
telemedicíny.
Abilene je jednou ze dvou páteřních sítí, které mají vytvořit Internet2. Druhá
část je tvořena sítí vBNS, za níž stojí americká National Science Foundation a
MCI WorldCom. Předpokládá se, že první zkušenosti s fungováním Internetu2 také
pomohou doladit další verzi protokolu IP, IPv6.

Internet2 spuštěn téměř bez zájmu
O budování zahraničních vysokorychlostních sítí se u nás psalo minimálně od
konce roku 1996 (alespoň pokud mohu posoudit podle Computerworldu). Když byl
pak Internet2 (respektive jedna z jeho částí, tzv. Abilene) oficiálně spuštěn,
proběhlo to 24. února téměř bez zájmu.
Myslím, že hlavní příčina je psychologická. Největší pozornost se k řadě věcí
(v rychle se rozvíjejícím IT světě to pak platí obzvlášť) soustřeďuje dlouho
před jejich uvedením v reálný život, neboť pak už se stávají trochu nudnými a
není o čem spekulovat.

Příběh první: Netscape
V případě Netscapu byly úvahy o tom, kdo ho koupí, velmi vděčné od chvíle, kdy
se ekonomické výsledky firmy propadly do výraznějších červených čísel a
Internet Information Server a Apache se prosazovaly na úkor serverových řešení
Netscapu stále zřetelněji. Koupí Nestape Sun? Nebo to bude Oracle? Názory se
různily.
Ve chvíli, kdy k akvizici společnosti Netscape skutečně došlo, neshledala již
většina komentátorů událost zdaleka tak zajímavou. Byl to pouhý suchý fakt, o
němž jistě stojí za to informovat, ale to je asi tak všechno.

Proč?
Informační technologie nejsou pouze otázkou praktického nasazení, zájem o ně
souvisí i s něčím jiným. Do jisté míry (třebaže správce sítě, která prostě musí
fungovat, má zřejmě jiný názor) se jedná o jakousi intelektuální (slovní,
matematickou...) hru. V této souvislosti lze samozřejmě spekulovat, nakolik je
tento rozměr vlastní právě počítačům, a nakolik má širší dopad (což je celkem
zřejmé).
Každopádně je faktem, že o věcech se mluví jaksi "napřed". Ve chvíli, kdy se
skutečně realizují, ztrácejí již část ze své zajímavosti. V případě Internetu
příští generace se už vše podstatné vědělo dopředu, přenosy terabytových
souborů či další aplikace dostupné vědecké a akademické sféře byly celkem
detailně popsány. Teď už budou "jenom" prakticky používány.

Realita se mnohdy ubírá jinudy
To zajímavé podle mého názoru ovšem začíná tam, kde se vize nesplní. Vezměme si
takový proces, jaký se realizuje u konsorcia W3C. Tomu je nejprve něco někým
navrženo jako standard, v několika fázích se to schvaluje, ale i pokud ke
schválení dojde, nemusí to ještě být implementováno (třeba výrobci webových
prohlížečů) a ve skutečnosti rozšířeno. Typickým příkladem je vektorová grafika
na Webu. Ze všech těch různých návrhů typu VML, PGML a dalších zkratek tak
nějak sešlo (nebo alespoň usnuly). Tato skutečnost se ovšem už tolik
neprezentuje.

Otázka proč podruhé
Vše souvisí zřejmě s předpokládaným zájmem čtenářů (asi jen málokdo čte rád
pořád o tomtéž) i publicistů (asi jen málokdo rád píše pořád o tomtéž, leda
snad výhradně kvůli penězům). Z tohoto důvodu je začátek soudního sporu s
Microsoftem velmi populárním tématem. Jak se proces vleče, odkládá, komplikuje,
znovu projednává a odročuje, zájem klesá. Tudíž se o celé věci píše čím dál
méně, a ve chvíli rozhodujícího závěru (pokud ten závěr opravdu nestojí za to)
se už o něm nedozví skoro nikdo.
Proč média jednoduše nevyčkají a nesoustředí se nejvíce na ono "rozhodující"
období? Proč není informace strukturována způsobem krátká zpráva při zahájení
procesu a dlouhá na jeho konci? Hlavní příčinou je nejspíš konkurence, každý se
pochopitelně snaží přinést určitou informaci jako první.
Nejde mi přitom o vymýšlení nějakých zpravodajských bomb za každou cenu. Chci
jen říci, že těžiště události je mnohdy položeno na časové ose před její
vlastní realizaci. Skoro se vnucují spekulace o tom, že věci v podobě čistých
vizí, idejí a představ se faktickou realizací tak nějak "špiní" (toto místo se
mi však nezdá být ideálním pro zamýšlení se nad platónskou filozofií).

Závěr
Zbývá upozornit na charakter každé, i dobré vize nezabývá se detaily, spíše jen
principy.
A je tudíž pochopitelné, že zdaleka ne všechny popisované technologie se ve
skutečnosti vůbec zrealizují. Možná se naplní později, nebo trochu jinak, než
bylo vizionáři předpokládáno. Proto se nedivme, že dosud v každé naší zásuvce
není Internet, že náš elektrický sporák je sice důkladně politý kávou, ale ne
právě tou z Javy, a že vektory na Webu v tuto dobu příliš nepotkáváme. Ve
chvíli, kdy se věci přelévají do praxe, je mediálně zajímavá už úplně jiná
technologie. Hra pokračuje, a ono napětí mezi ideou a realitou trvá dál.

9 0279/JL












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.