Hudba na Internetu - Digitální audio

Internet | 01.01.02

Napster sice chřadne, ale revoluce pokračuje. V tomto článku se dozvíte vše copotřebujete vědět, abyste přeměnili vaše pécéčko na digitální hudební centrum. Hlavním hudebním nos...





Napster sice chřadne, ale revoluce pokračuje. V tomto článku se dozvíte vše co
potřebujete vědět, abyste přeměnili vaše pécéčko na digitální hudební centrum.

Hlavním hudebním nosičem, byla pro mnoho lidí doposud magnetofonová kazeta.
Kazety byly přenosné, snadno se používaly a kazetové magnetofony byly levné. Po
nich se objevily kompaktní disky, které byly stejně prosté a přenosné jako
pásky a navíc poskytovaly mnohem kvalitnější přednes. Nyní cédéčkům konkuruje
nová, dokonce ještě skladnější vlna digitálního audia. Asi za 250 amerických
dolarů si můžete koupit přehrávač MP3, do nějž se vejde tolik hudby, jako na
150 CD, jehož baterie vydrží kolem 8 hodin a který je jen o trochu větší než
balíček karet. Ale přejít z důvěrně známého světa kazet a CD do mnohem
komplikovanějšího prostoru digitálního audia znamená nejen zvolit správnou
techniku, ale též přijít na to, kde hledat zvukové soubory, kterých se vám
zachtělo, jak je zpracovat a jak veškerou vaši hudbu vhodným způsobem
uspořádat. Pokud budete trochu plánovat a nebudete pohodlní, vytvoříte takovou
audioknihovnu docela snadno.

Revoluce v oboru digitálního audia začala v roce 1987, kdy Fraunhoferův ústav v
Německu zahájil práce na technologii, která možná jednoho dne pošle CD do
muzea, stejně jako se to stalo osmistopé pásce: na projektu komprese souborů,
které se začalo říkat MPEG Audio Layer 3, alias MP3, schopné vytvářet digitální
zvukové soubory až desetkrát menší než před komprimací. Jistě, komprese
způsobuje určitou ztrátu kvality, ale na oplátku se odvděčí přenosností a
všestranností. Jak obliba formátu MP3 rostla, uživatelé zjistili, že do svých
PC mohou uložit tisíce snadno dostupných zvukových nahrávek. A navzdory potížím
se zákonem, jimž nyní čelí Napster, se hudba ve formátu MP3 stala součástí
každodenního života.

V současnosti vám drobná přenosná zařízení umožňují brát si vaši komprimovanou
hudbu s sebou. Novější kompresní formáty, jako Windows Media Audio a RealAudio,
dokáží soubory ještě více zmenšit. Sofistikované aplikace mohou převádět zvuk
do těchto i jiných formátů a poté jej přehrávat. Nesčetná webová sídla nabízejí
hudbu v široké paletě žánrů. Abychom vám pomohli s výběrem komponent, které
potřebujete k tomu, abyste hudbu dostali pod střechu (a mohla vás doprovázet na
cestách), dali jsme dohromady návod pro každého, co a jak. Nejprve se dozvíte,
kde nahrávky hledat.


Kde hledat

Formát MP3 dokáže zmenšit obrovské nekomprimované zvukové soubory natolik, aby
je bylo možné stahovat z internetu. Protože písně a jiné zvukové klipy jsou
digitalizovány, můžete si z nich vytvořit tolik kopií, kolik chcete, bez
jakéhokoli snížení kvality. Vezměte tuto myšlenku, vrhněte ji mezi miliony
lidí, kteří mají přístup k internetu (mnozí z nich mají k dispozici
širokopásmové připojení), a dostanete se na službu Napster (www.napster.com).
Napster vám umožňuje sdílet soubory MP3 na vašem pevném disku s jinými
uživateli, kteří používají aplikaci Napster, a vy získáte přístup k jejich
hudebním souborům. Servery Napster původně působily jako katalog, jenž se
pokoušel dosáhnout shody mezi vašimi požadavky a soubory na pevných discích
ostatních uživatelů. Ve svém vrcholném období měl více než 70 milionů uživatelů
(podle vlastních údajů Napsteru). Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA)
však záhy získala proti Napsteru soudní příkaz, nutící službu filtrovat díla
chráněná autorskými právy. V současné době je Napster stále mimo hru, protože
se snaží splnit nařízení soudu a rozjet svou předplatitelskou službu.

Ve stopách Napsteru kráčejí další technologie rovnocenného sdílení souborů,
např. Gnutella (gnutella.wego.com). Sdílení hudebních souborů též podporují
služby Aimster (www.aimster.com), Audiogalaxy (www.audiogalaxy.com), Kazaa
(www.kazaa.com) a Morpheus (www.musiccity.com). Všechny tyto aplikace
umožňující sdílení hudby však potenciálně rovněž porušují zákon o autorských
právech, protože bezplatný download hudby prostřednictvím nich znamená, že
hudebníci nedostanou zaplaceno. Je proto možné, že RIAA bude tyto služby rovněž
žalovat.

Naštěstí máte možnost si bezplatně nahrávat legální digitální zvukové soubory a
je to stejně snadné, jako kdybyste používali Napster, ačkoli výběr je mnohem
méně pestrý. Sídla jako Amazon.com, Inc. (www.amazon.com), Listen.com, Inc.
(www.listen.com), and Yahoo Music (music.yahoo.com) nabízejí bezplatnou stopáž
oblíbených umělců. Také na adrese MP3.com naleznete velký výběr bezplatných
nahrávek, ale o zde zastoupených umělcích jste asi ještě nikdy neslyšeli.
Hudební sídlo MSN (music.windowsmedia.msn.com) má zajímavou službu, která
doporučuje novou hudbu: napíšete jméno skupiny, která se vám líbí, a služba
sestaví seznam jiných skupin, jež by se vám rovněž mohly líbit. Zajišťuje
dokonce přístup k předem naprogramovaným streamingovým zvukovým vysíláním
podobných písní.

Hudební zpravodajská sídla, například Rollingstone.com (www.rollingstone.com) a
Billboard (www.billboard.com), udržují rozsáhlé archivy downloadovatelných
nahrávek špičkových umělců. Umělci a nahrávací společnosti rovněž učinili
objev, že bezplatně vyčleněná nahrávka je vynikajícím propagačním nástrojem,
proto vyzkoušejte sídla vašich oblíbených umělců, abyste zjistili, zda drží
krok s digitální audiorevolucí.

Download hudby z takových sídel však přináší některá úskalí. Skladby se mohou
vyskytovat v mnoha různých formátech, včetně MP3, Windows Media Audio,
RealAudio, Liquidaudio a Bluematter. Abyste si mohli přehrávat soubory uložené
v různých formátech, možná se nevyhnete stažení nových plug-inů nebo
přehrávacích programů. Dokonce i nahrávky, které získáte z Napsteru, nebo
podobné služby postavené na rovnocennosti účastníků (peer-to-peer), mají čas od
času problémy: můžete nakonec dostat soubor, který nelze vůbec přehrát nebo jen
velmi nekvalitně, protože jej někdo chybně zakódoval.

Pokud jste sledovali, jak dopadl Napster, možná vás napadlo, že s hudbou
zadarmo je konec, nicméně existuje spousta bezplatných služeb, pokud víte, kde
hledat.



Jak si vytvořit vlastní knihovnu

Jak tedy vyzrát na digitální audio? Asi už nějakou tu melodii máte převod vaší
sbírky CD do digitální audioknihovny bude velmi snadný. Potřebujete PC,
mechaniku CD-ROM a nějaký software.

V odborném slangu se programu, který kopíruje a komprimuje zvukové stopy, říká
ripper (extraktor). Extrahuje hudbu z CD jako soubor .wav nekomprimovaný záznam
skladby. Každá minuta nekomprimovaného zvuku zabírá přibližně 10 MB prostoru na
vašem pevném disku. Ke zmenšení souboru (jeho kompresi) vaše PC použije kodek
(zkratka pro výraz kompresor/dekompresor). Kodek určí, které informace je možné
vypustit, aby se soubor zmenšil. Lidské ucho nezachytí všechny frekvence. S
využitím poznatků vědeckého oboru zvaného psychoakustika odstraní kodek bity,
které byste nikdy neslyšeli, aby vytvořil soubor o požadované menší velikosti.
Někteří lidé tvrdí, že rozliší komprimovaný zvuk od nekomprimovaného. Ve
vloženém článku Komprimovaný zvuk: poznáte rozdíl? naleznete podrobnosti o
našich testech čtyř hlavních zvukových kodeků.

Velikost komprimovaného souboru závisí na tom, jak velkou míru komprese
použijete, a tato komprese se obvykle popisuje jako bitová rychlost přehrávání.
Zvolíte-li vysokou bitovou rychlost řekněme 320 Kb/s soubor bude větší a bude
odstraněno méně zvukových dat. Zvolíte-li nízkou bitovou rychlost například 96
Kb/s získáte mnohem menší soubor, ale komprese může způsobit znatelné
poslechové vady. Kódovací technologie pocházející ze Švédska přišly s novým
formátem MP3pro, který má údajně poskytovat dvakrát lepší zvuk než MP3.
Přenosné přehrávače podporující tento formát však bohužel dosud nejsou k
dispozici.

K oblíbeným aplikacím, které jsou schopny zachytit a zakódovat digitální zvuk,
patří Audiograbber (www.audiograbber.com-us.net), Musicmatch Jukebox
(www.musicmatch.com) a RealJukebox (www.real.com). V případě posledních dvou si
můžete stáhnout bezplatné verze, avšak plnohodnotné verze urychlují kódovací
proces a poskytují vám více kontroly, takže upgradovat na ně se pravděpodobně
vyplatí. Například Musicmatch tvrdí, že komerční verze produktu Musicmatch
Jukebox zaznamenává hudbu o 25 procent rychleji než bezplatné verze a je
schopna vypalovat CD-R disky většími rychlostmi.


Kvalita versus kvantita

Volba formátu a výběr bitové rychlosti jsou nejdůležitějšími rozhodnutími,
která v rámci extrakčního procesu musíte učinit. Většina extraktorů podporuje
formát MP3, stejně jako většina přehrávačů jedním z důvodů je velká popularita
MP3. Pomocí jiného softwaru, jako je Musicmatch Jukebox a Windows Media Player,
můžete kódovat do WMA nebo MP3 (avšak verze Windows Media Playeru pro Windows
XP podporuje pouze WMA). RealJukebox používá svůj vlastní formát.

Zde je otázka, která vás napadne předtím, než si vyberete formát: co budu dělat
ze souborem, až bude zakódován? Chcete-li jej poslouchat jen na svém počítači,
můžete si vybrat jakýkoli formát, máte-li přehrávač, jenž přečte výsledný
soubor. Vlastníte-li přenosný přehrávač nebo poslechové zařízení jiné než PC,
které chcete používat, zjistěte, jaké formáty podporuje. Téměř všechny
přehrávače mohou reprodukovat soubory MP3, ale některé z nich jsou schopny
přehrávat skladby i v dalších formátech. V závislosti na bitové rychlosti se
formáty liší, pokud jde o kvalitu zvuku: zjistili jsme, že jak WMA, tak i
RealAudio a AAC od Dolby produkují při nižších bitových rychlostech lepší zvuk
než MP3. Viz vložený článek Komprimovaný zvuk: Poznáte rozdíl?.

Až si vyberete formát, budete se muset rozhodnout, jakou bitovou rychlost v
jeho případě použijete. Čím vyšší bitová rychlost, tím lepší kvalita a větší
soubor. Naneštěstí musíte dát přednost jedné vlastnosti na úkor druhé. Většina
kodérů MP3 implicitně používá rychlost 128 Kb/s. Tříminutová skladba zakódovaná
při 128 Kb/s bude vyžadovat asi 3 MB paměťového prostoru.

Jakmile stanovíte svůj formát a bitovou rychlost, zvolíte nahrávky, které
chcete převést a dáte softwaru pokyn, aby je extrahoval a zakódoval.

Proč však při převodu vaší hudební sbírky do digitálních souborů skončit u CD?
Máte-li zvukovou kartu, můžete vzít šňůru s konektorem RCA, pomocí ní propojit
PC se stereopřijímačem nebo předzesilovačem a vyrobit digitální verze vašich LP
nebo kazet. Nejprve připojte linkový výstup přijímače nebo předzesilovače k
vaší zvukové kartě, pak použijte software jako Musicmatch Jukebox nebo
RealJukebox k záznamu stop z alb, a nakonec nasaďte program obsahující editor
zvuku, například Easy CD od Roxio, Inc. (www.roxio.com), který vám pomůže do
určité míry odstranit praskání a jiné nežádoucí poruchy ve zvukovém záznamu.

Poté, co jste vyrobili několik stovek digitálních souborů s vašimi oblíbenými
písněmi, budete přemýšlet, jak je zorganizovat. Naštěstí je to snadné: pomocí
své extrakční aplikace můžete vytvořit návěští ID3 v podstatě identifikační
kartu souboru. Mnoho programů, které extrahují hudbu z CD, je do tohoto návěští
schopno uložit jméno umělce nebo skupiny, název skladby, název alba a hudebního
žánru prostřednictvím jednoduchého připojení se k on-line databázové službě,
například Gracenote (www.gracenote.com) nebo Freedb.org. Váš přehrávač může
tyto informace bez problémů zobrazit.



Jak přehrávat

Digitální audio vám umožňuje míchat a spojovat hudební stopy podle libosti a
výsledek poslouchat v kanceláři, tělocvičně nebo všude, kam vás vítr zavane.
Výběr správného přehrávacího hardwaru jen zlepší váš požitek.

Nejsnadnější (a nejlevnější) je poslouchat digitální zvukové stopy přímo na PC.
Bezplatně šířené přehrávače jako Winamp (www.winamp.com) i plnohodnotné
programy jako MusicMatch Jukebox nebo RealJukebox mohou přehrát jakýkoli soubor
MP3. Abyste mohli poslouchat jiné formáty, budete si možná muset stáhnout
příslušné plug-iny. Winamp nabízí plug-iny pro LiquidAudio a Ogg Vorbis,
nedávno uvolněnou alternativu MP3. Windows Media Player přehrává soubory MP3 a
RealAudio, stejně jako WMA.

Nejdůležitější vlastností softwarového přehrávače je jeho schopnost pomáhat vám
s uspořádáním vaší hudební knihovny. Většina přehrávačů vám umožňuje zobrazovat
a třídit nashromážděné soubory podle umělců, názvů skladeb, alb nebo žánrů
(pokud jste tyto informace zanesli do návěští ID3). To se hodí, když se
probíráte tisícem nebo více skladbami, abyste našli konkrétní nahrávku.
Programy jsou rovněž schopny udržet přehled o skladbách uložených v různých
adresářích, což vám umožňuje úhledně ukládat alba do samostatných složek.

Další silnou vlastností softwaru jsou seznamy přehrávaných skladeb (playlisty),
které vás osvobozují od tyranie nastavovat pořadí stop na CD, kazetě nebo LP.
Můžete snadno měnit pořadí skladeb a dávat dohromady různé umělce, aby to
odpovídalo vaší náladě můžete vytvářet okamžitý mix, chcete-li. Seznam
přehrávaných skladeb vytvoříte přetažením souborů z knihovny do okna seznamu
přehrávaných skladeb vašeho přehrávače. Jeden tip pro vás: naberte celou vaši
knihovnu a zkopírujte ji do jediného playlistu. Klikněte na tlačítko náhodného
pořadí (zpřeházet), playlist uložte pod jedinečným jménem a začněte jej
přehrávat. Nyní máte svou vlastní rádiostanici, která zaručeně hraje jen ty
písničky, které se vám líbí.

Na zvuku, který slyšíte ze svého počítače, nemá zásluhu jen používaný
přehrávač: významnou roli hraje též vaše zvuková karta a reproduktory. Při
nákupu nového systému se podívejte po zvukové kartě s řadou vstupů, například
linkovým, mikrofonním, či dokonce s digitálními vstupy SPDIF pro připojení CD
přehrávačů nebo jiných zařízení s digitálními výstupy. Rovněž pátrejte po
softwaru přibaleném ke kartě, který umožňuje doladit zvuk podle vašich
preferencí. Těmto požadavkům vyhovují zvukové karty Sound Blaster Platinum od
Creative Labs a Santa Cruz od Turtle Beach. Vaším přáním možná bude získat
reproduktory s alespoň dvěma satelity a subwooferem. Případně se můžete
rozhodnout pro luxus a pořídit si šestidílnou soupravu zvukový systém, který
bude mít báječný zvuk, ať již bude přehrávat digitální zvukový záznam, CD nebo
DVD. A nezapomeňte, že k vaší zvukové kartě můžete též připojit svůj
stereofonní systém: stačí natáhnout kabel od linkového výstupu na zvukovce k
linkovému vstupu sterea, přepnout zesilovač na správný vstup a otočit knoflíkem
hlasitosti.


Vyrážíme do ulic

Ačkoli se to může jevit jinak, veškerý čas netrávíte u počítače. Podobně by
tomu mělo být s vaším digitálním audiem. Na trhu jsou přenosná zařízení všech
tvarů a velikostí, která vám umožní přehrávat digitální zvukové nahrávky mimo
PC, lze je však zařadit do tří typů podle toho, jaké paměťové médium používají:
modely s pamětí flash, modely s pevným diskem a věřte tomu nebo ne CD
přehrávače. Formátem, jenž se co nevidět objeví, je DataPlay
(www.dataplay.com), který používá disk o průměru 32 mm, a pojme přitom téměř
tolik dat jako CD.

Přehrávače s pamětí flash se představily jako první. Tyto výrobky Ria
(www.riohome.com), Intelu (www.intel.com) a jiných společností, mají výhodu v
tom, že jsou velmi malé. Protože takové přehrávače nemají žádné pohyblivé díly,
baterie dlouho vydrží a stopy nepřeskakují, nehledě na to, v jak těžkém terénu
se pohybujete. Ale stejně jako u jiných výrobků, které paměť flash používají
(jako např. digitální kamery), paměť něco stojí. Většina přehrávačů s pamětí
flash je dodávána s 64 nebo 128 MB paměti, ačkoli můžete dostat mnohem více,
pokud si chcete připlatit. Například Rio 800 se dodává s 64MB vnitřní pamětí,
ale verze se 128 nebo 384 MB jsou k dispozici za vyšší doporučenou cenu.

Koupíte-li si model s menší pamětí, dejte si pozor na to, aby paměťová karta
byla vyjímatelná, protože si pravděpodobně budete chtít velmi rychle pořídit
větší kartu nebo karet několik. Na 32MB kartu můžete uložit jen asi osm až
devět souborů MP3 zakódovaných při 128 Kb/s, takže pravděpodobně budete chtít
mít po ruce dvě nebo tři karty, abyste je mohli rychle střídat. Cena takových
karet však může narůstat: 64MB rozšiřující sada pro Rio přijde na 80 dolarů a
128MB karty CompactFlash, kompatibilní s mnoha přehrávači, mohou stát po 100
dolarech.

Přehrávače, které používají pevný disk, nedostatkem paměti netrpí. Jak Nomad
Jukebox od Creative, tak i Jukebox 6000 od Archosu, mají 6 GB prostoru pojmou
až 100 hodin hudby zakódované při 128 Kb/s, což mnoha lidem stačí na celou
hudební sbírku. Společnost Creative též uvádí na trh 20GB verzi svého Nomad
Jukeboxu. Pevné disky vyžadují více energie, takže používají větší baterie než
přehrávače s pamětí flash a jsou vybaveny vyrovnávací pamětí, takže pevný disk
nemusí být trvale v činnosti. Stejně jako u přehrávačů s pamětí flash použijete
přibalený software a kabel USB, abyste si na disk přehráli příslušné zvukové
záznamy. Je-li třeba rozumně uspořádat více stop, stává se mimořádně důležitou
kvalita vlastního správce souborů přehrávače, stejně jako čitelnost jeho LCD
displeje. Většina modelů s pevným diskem je též vybavena konektorem linkového
výstupu, pomocí něhož můžete připojit svou stereosoupravu. Ačkoli vám
přehrávače s pevným diskem poskytnou mnohem více paměti, tato přenosná zařízení
nestojí o mnoho více než přehrávače s pamětí flash. Bývají o trochu větší a ve
chvílích, kdy pracuje pevný disk, jsou hlučnější.

CD přehrávače, které umí pracovat s MP3, jsou výsledkem nejnovějšího vývoje v
oblasti přenosného digitálního audia. Kromě toho, že přehrávají normální
zvuková CD, jsou schopny přehrávat disky CD-R se soubory MP3. Do 650MB prostoru
na CR-R můžete uložit asi deset hodin hudby ve formátu MP3 což stačí na cestu
letadlem do USA. Takové přehrávače mají výhodu v tom, že jsou relativně levné
(např. Riovolt SP250 stojí 180 dolarů, zatímco doporučená cena TDK Mojo je
přibližně 150 dolarů) a CD-R disky jsou téměř za hubičku.

Dostat vaše soubory na CR-R znamená jen několik kliknutí v prostředí kódovacího
softwaru, který jste si vybrali (např. v Musicmatch Jukeboxu nebo
RealJukeboxu). Můžete též použít software dodávaný spolu s většinou mechanik
CD-R nebo CD-RW. Oba druhy softwaru vám umožní sestavovat pro váš MP3 CD
přehrávač playlisty, takže můžete naplánovat posloupnost skladeb podle vaší
potřeby.

Jeden tip, než začnete vypalovat: máte-li v úmyslu vytvářet zvuková CD, měli
byste použít disky CD-R, protože většina spotřebních CD přehrávačů nečte CD-RW
disky.



Nevyhnete se placení

Kam směřuje digitální audio? Zpočátku se zdálo se, že Napster slibuje přístup k
celému katalogu nahrané hudby, dostupné na vyžádání prostřednictvím internetu.
Ale na to nyní můžete zapomenout. To, co můžete očekávat, že bude brzy k
dispozici, jsou předplatitelské služby umožňující omezený přístup k hudbě za
měsíční poplatek.

Takové předplatitelské služby uvádí na trh mnoho nahrávacích společností.
Nahrávací divize společností Sony a Universal Music Group ve spolupráci s
Microsoftem daly dohromady službu Pressplay, zatímco společnosti AOL, Time
Warner, BMG Entertainment, EMI a RealNetworks se spojily, aby vytvořily
konkurenční službu, MusicNet. Tyto společnosti budou poskytovat licence dalším
firmám, které je budou následně nabízet veřejnosti. Ironií osudu bude
předplatitelská služba Napster jedním z nabyvatelů licence MusicNetu.


Chcete-li si užít hudby, prosím zaplaťte

Až bude uvedena na trh, služba Pressplay MSN (verze Pressplay zastřešená
značkou Microsoft) poskytne podle mluvčího MSN "přístup k desítkám tisíc
skladeb od mnoha různých umělců, reprezentujících více než 50 procent dnes
dostupné nabídky předních značek." Zda měsíční předplatné umožní neomezené
downloady, nebo omezí uživatele na určitý počet skladeb měsíčně, nebylo dosud
rozhodnuto. Ani poplatek za službu dosud nebyl stanoven, i když MSN tvrdí, že
"obstojí v konkurenci". Hudba nabízená prostřednictvím této služby bude
chráněna proti kopírování pomocí systému správy digitálních práv zabudovaného
do Windows Media Playeru, ale zda vám to umožní kopírovat hudbu do přenosného
přehrávače, je ve hvězdách. Konkurenční služby se chystají nabídnout další
hráči, včetně firem FullAudio (www.fullaudio.com) a EMusic (www.emusic.com).
Společnost FullAudio předpokládá, že její služba bude stát 5 až 15 dolarů
měsíčně. Uživatelé si zpočátku nebudou schopni kopírovat hudbu do přenosných
přehrávačů, ale mluvčí FullAudia tvrdí, že na schopnosti kopírovat hudbu do
přehrávačů podporované systémem správy digitálních práv vyvinutým Microsoftem
"se pracuje".

Tyto hudební předplatitelské služby budou vyžadovat, abyste pro přehrávání
používali jejich software. Pressplay MSN bude trvat na přehrávači podporujícím
WMA a předplatitelská služba Napster bude vyžadovat novou verzi klienta
Napster, zahrnujícího bezpečný přehrávač hudby od PlayMedia Systems. Nahrávací
společnosti stanoví pravidla, jež určí, zda budete moci hudbu, kterou od těchto
služeb obdržíte, nahrávat do jiných zařízení nebo i do přenosných přehrávačů.

Kromě toho Macrovision, společnost, která vyvíjí technologie ochrany před
kopírováním a správy digitálních práv, začala pracovat na návěštích záznamů pro
ochranu hudebních CD před kopírováním pomocí systému zvaného SafeAudio. Pokud
se pokusíte převést chráněné CD do souboru MP3, výsledný hudební soubor bude
zvukově znehodnocen.


Který formát zvítězí?

Ačkoli nové předplatitelské služby se pokusí propagovat své vlastní souborové
formáty, již byly vytvořeny miliony souborů MP3, které se neustále vyměňují
prostřednictvím internetu. To by mělo formátu MP3 poskytnout v nadcházejících
letech výhodu. Ať si však vyberete jakýkoliv formát a přehrajete si jej jak
chcete, není pochyb o tom, že budoucnost hudby je spojena s internetem.




Jak jsme testovali

Komprimovaný zvuk: Poznáte rozdíl?

Mnoho lidí tvrdí, že komprimovaný zvuk nezní tak dobře jako CD. I když to může
být pravda, pokud posloucháte CD na drahém Hi-Fi systému, naše testy se 30
posluchači většinou členy personálu amerického PC Worldu ukazují, že pro
většinu lidí je komprimovaná hudba ve formátech MP3, WMA, RealAudio nebo AAC
téměř stejně dobrá jako z CD, jsou-li hudební soubory zakódovány s dostatečně
vysokými vzorkovacími frekvencemi.

Zkomprimovali jsme ve všech formátech a při všech bitových rychlostech čtyři
různé hudební vzorky. V našich testech jsme požádali uživatele, aby si
poslechli dvě verze (komprimovanou a nekomprimovanou) každého zvukového
segmentu a poté řekli, o kterém segmentu si myslí, že je zkomprimovaný. Potom
jsme je požádali, aby zhodnotili rozdíl v kvalitě jimi vybraného segmentu
pomocí pětibodové stupnice, kde pět znamená sotva postřehnutelný, čtyři sice
postřehnutelný, ale nikoli nepříjemný, tři mírně nepříjemný, dvě nepříjemný a
jedna velmi nepříjemný. Hudba byla přehrávána na PC pomocí zvukové karty Sound
Blaster Live Platinum s volitelným rozšiřujícím doplňkem Live Drive a párem
špičkových sluchátek Sony MDR-7506.

Naši testeři zjistili, že všechny formáty dosáhly skóre nad čtyři při bitové
rychlosti 128 Kb/s nebo vyšší. Formát RealAudio však dosáhl průměru 4,1 dokonce
i při kódování při 64 Kb/s což je významně lepší než v případě jiných formátů
při tak nízké bitové rychlosti. Je zajímavé, že naše pokusné osoby nehodnotily
128Kb/s soubory WMA o nic lépe než tytéž soubory kódované při 96 Kb/s.

Ačkoli MP3 je nejrozšířenějším formátem, choval se při nižších bitových
rychlostech nejhůře. Velmi nízké hodnocení obdržel zejména při 64 Kb/s, kdy
dosáhl skóre pouze 2,2. Formát MP3 bodoval mnohem lépe při vyšších bitových
rychlostech, přičemž se prakticky vyrovnal formátu RealAudio při 128 Kb/s a
více.

Pro obecné použití dává slušné výsledky rychlost 128 Kb/s (nebo 192 Kb/s máte-
li skutečně dobré uši). Chcete-li napěchovat hodně zvuku do malého paměťového
prostoru, můžete stlačit bitovou rychlost dolů až na 64 Kb/s v případě
RealAudia a 96 Kb/s v případě AAC. Pro MP3 je však nejnižší použitelnou bitovou
rychlostí 128 Kb/s. Klesne-li jen o trochu níže, kvalita se značně zhorší.



Porovnání formátů

Třicet lidí posuzovalo kvalitu zvuku čtyř hlavních kodeků (stupnice od 1 do 5)
při různých bitových rychlostech. Formát MP3 dopadl nejhůře při nízkých
bitových rychlostech.

JAK JSME TESTOVALI:

Vytvořili jsme čtyři vzorky komprimovaného audia a požádali jsme 30 lidí, aby
ocenili komprimované verze versus nekomprimované originály. Vzorky byly
hodnoceny podle stupnice od 1 do 5, kdy vzorek oceněný 1 má zvuk velmi
nepříjemný a 5 znamená sotva postřehnutelný rozdíl mezi komprimovanou a
nekomprimovanou verzí. Výsledkem jsou průměry hodnocení všech 30 osob.



Konvergence čili sbližování

MP3 v Hi-Fi věži: Digitální audio vchází do obývacího pokoje

Až donedávna jste mohli digitální audio přehrávat na svém PC nebo přenosném
přehrávači, ne však na stereofonním systému. To se však začíná měnit, neboť
několik dodavatelů uvádí na trh výrobky, které vám umožňují rozšířit váš
stereofonní Hi-Fi systém o schopnost pracovat s formátem MP3 a internetovým
rádiem.

Přijímače Rio od firmy SonicBlue a Audiotron od Turtle Beach spoléhají při
přenosu souborů MP3, WMA a WAV z PC do stereofonního systému na vaše PC
připojené k domácí síti a neobsahují pevný disk pro uložení souborů. Máte-li
domácí síť ať již po instalovaných telefonních linkách HomePNA nebo Ethernetu
obě tato zařízení mohou posloužit jako vhodná možnost za rozumnou cenu, jak si
užít digitální hudby v domácím prostředí.

Některé jiné výrobky síťové připojení nevyžadují, jsou však o něco dražší.
Kompletní hudební centrum Compaq iPaq je k dostání asi za 600 dolarů, zatímco
digitální zábavní centrum od firmy HP se má objevit na trhu letos na podzim za
katalogovou cenu kolem 1 000 dolarů. Obě centra mají vestavěný modem a podporu
HomePNA, a Compaq též podporuje Ethernet. Každé zařízení obsahuje pevný disk
(20GB v případě Compaqu, 40GB v případě HP) a vestavěnou čtečku CD, výrobek HP
bude navíc vybaven mechanikou CD-RW.

Hudební centrum Compaq iPaq navíc umožňuje on-line nákup CD a je vybaveno
příjmem internetového rádia. Výsledky v tomto směru však budou záviset na
připojení k internetu, kterým disponujete. Obě zařízení vypadají elegantně a
střízlivě.

A jen po několika hodinách přehrávání jiného výběru MP trojek jež byly
zakódovány s implicitními 128 Kb/s, ještě zvukově srovnatelnými s mými
zvukovými CD jsem byl absolutně přesvědčen o hodnotě, kterou takové zařízení
poskytuje. Ale vysoká cena mnoho potenciálních uživatelů odradí.


MP3 jako nedílná součást

Podíváte-li se na trh nových stereofonních systémů, zjistíte, že Philips má
také nový přitažlivý výrobek. Jeho kompaktní minisystém FW-i1000 za 500 dolarů
obsahuje AM/FM tuner, dva kazetové magnetofony, měnič na tři CD a reproduktory.
Ale skutečným hitem a důvodem, proč tento model stojí asi o 200 až 300 dolarů
více než jiné minisystémy Philips je integrované internetové rádio. Zařízení má
ethernetový konektor a je schopné se připojit k internetovým rádiovým stanicím
prostřednictvím DSL nebo jiného širokopásmového připojení. Rádiová služba IM
Networks Radio nabízí více než 700 internetových rádiových kanálů, snadné
doplnění dalších stanic, zejména pomocí webu, a nové stanice můžete vytvořit
bez jakýchkoli vážných problémů. Navigace pomocí tlačítek a číselníků
ovládajících rozhraní je snadnější, než byste čekali (ačkoli by se mohla stát
únavnou, kdybyste se pokusili procházet celé spektrum kanálů). Nicméně možnost
poslechnout si rádio z druhého konce světa na své Hi-Fi věži aniž byste k tomu
potřebovali PC je velmi vzrušující.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.