Bezedná studnice internetu

Internet | 01.02.06

Sháníte nejnovější film? Muziku? Software? Na internetu jsou. Provoz služeb, nanichž to všechno najdete, představuje podle některých odhadů až přes polovinu celé sítě. Proč tedy v





Sháníte nejnovější film? Muziku? Software? Na internetu jsou. Provoz služeb, na
nichž to všechno najdete, představuje podle některých odhadů až přes polovinu
celé sítě. Proč tedy všech dostupných možností nevyužít. Jak? Poradíme.

Výměnné (také P2P) sítě jsou počítačové systémy pro výměnu souborů. Fungují na
internetu, ale také v oddělených sítích. Používají se k vyhledávání a stahování
informací z počítačů jiných uživatelů. Každý uživatel, který stahuje, současně
nabízí soubory uložené ve svém počítači a ty, které jsou k němu právě
kopírovány, ostatním. Základním principem společným pro všechny P2P je
skutečnost, že nabízená data (hudba, filmy) nejsou uložena na žádném centrálním
serveru. Nacházejí se pouze na koncových přístrojích (PC) jednotlivců.
Centrální servery, pokud existují, slouží k řízení a správě sítě a k jejím
korekcím. Mohou také umožňovat vyhledávání souborů v rámci sítě. Každý soubor
je možné stahovat z jednoho nebo několika zdrojů, tedy od uživatelů, kteří jej
už mají. V některých případech je možné stahovat také části souboru od
uživatele, který jej ještě nemá celý.

Jak vypadá výměnná síť?
Jejím základem jsou počítače, respektive programy, které na nich běží. Z
funkčního hlediska existují programy jednoúčelové a víceúčelové. Jednoúčelové
mohou fungovat pouze jako klient nebo server, v případě P2P sítí se těmto
úlohám většinou říká jinak. Klient stahuje a nabízí data, server se stará o
jiné úkoly. Mnoho sítí kombinuje v jediném programu obě tyto úlohy, tedy klient
i server. O konkrétním úkolu připojeného počítače v rámci sítě se přitom
rozhoduje buď uživatelským nastavením, nebo na základě "hlasů" okolních
počítačů ve stejné síti, případně na základě vyhodnocení testů prováděných
samotným programem. Moderní P2P síť vytváří z jednotlivých počítačů s různými
úlohami v rámci klientů hustý a komplikovaný systém, vyznačující se vysokou
úrovní redundance. To znamená, že ani odpojení velkého počtu klientů neovlivní
fungování sítě jako celku.

Základní rozdělení P2P sítí
Existuje několik kritérií, podle nichž můžeme výměnné sítě třídit.
Nejdůležitějším kritériem je míra jejich centralizace. Tedy nakolik síť
vyžaduje servery - centrální řídící prvky - a nakolik je schopna fungovat
samostatně bez nich, nakolik je síť spravována z jednoho místa. Původní a asi
nejznámější výměnné systémy (Napster, Audiogalaxy), byly zcela založeny na
centralizovaném principu. Fungovaly okolo serverů a když byly tyto servery
vyřazeny z provozu, přestaly existovat. Centralizované sítě jsou v současnosti
považovány v globálním měřítku za přežitek.
Druhým typem jsou sítě, které sice používají centrální uzly, ale buď netvoří
spojitý systém, nebo jsou jejich centra v rámci globálního prostředí navzájem
nezávislá. Prvním případem takové sítě jsou systémy typu Direct Conncet (DC).
Ty tvoří relativně malé "kroužky" okolo centrálního bodu hubu. Systémy s více
servery jako eDonkey 2000 (eD2K) pak fungují tak, že jednotlivé servery tvořící
páteř sítě spolu komunikují, ale jsou vzájemně zastupitelné. Výpadek některého
nebo několika z nich má jen minimální vliv na fungování výměnné sítě jako celku.
Dalším stupněm decentralizace je síť, která nemá žádné servery ani jednoúčelové
prvky. Takovou sítí je FastTrack (KaZaa, FT). Síť je složena z rovnoprávných
univerzálních programů. Z některých se po čase stávají "super uzly", které řídí
provoz a zajišťují vyhledávání. V protokolu, který se pro přenos a správu této
sítě používá, ale existuje možnost centrálního managementu. V síti lze
limitovat přenášený obsah, lze dálkově zasahovat do chování superuzlů i
samotných klientských programů a za určitých okolností je síť dokonce možné
vyřadit z provozu. Ačkoliv FT není centralizovaný systém, může být centrálně
spravován. Vzhledem k tomu, že v minulosti prošel poměrně komplikovaným a
nejednoznačným vývojem, není možné říct, kolik z těchto možností by jeho
správci mohli aplikovat ještě dnes a kolik je ve skutečnosti nereálných.
Dalším stupněm decentralizace výměnného systému je síť typu Gnutella. Svou
strukturou je podobná předchozímu typu, nicméně se zásadním rozdílem, jímž je
otevřenost konstrukčního řešení. Síť jako taková je z jednoho místa
nespravovatelná, protože to její protokol neumožňuje. Na druhé straně díky
otevřenosti může existovat mnoho různých klientských programů a funkce klienta
sítě může být zabudována i do zařízení, které původně slouží zcela jinému
účelu. Takovým zařízením může být například mobilní telefon nebo PDA či jiná
"chytrá hračka". Gnutella je po technické stránce vrcholem systému, který
tvoří, respektive má ambici vytvořit globální celek.
Když opustíme globální a robustní P2P sítě, zbývá několik technologií, které
mezi ně příliš nezapadají. Jednou z nich je v poslední době stále populárnější
BitTorrent (BT). Ten slouží k výměně velkých souborů. Specialitou je, že pro
každý přenášený soubor se vytváří zvláštní výměnná síť, koordinovaná z jednoho
centra tzv. "trackerem". I když bychom mohli tracker považovat svým způsobem za
server, vtip spočívá v tom, že existuje obrovské množství různých trackerů.
Poslední verze BT se pokoušejí trackery jako centrální body systému odstranit,
nicméně i tak se BT s trackery stále používá, má totiž některé výhody (vyšší
rychlost, přehlednost).

Shrnutí - rozdělení P2P sítí podle míry centralizace
( Archaické sítě s hlavním serverem (Napster, Audiogalaxy).
( Sítě s určitou mírou decentralizace (Donkey)
( Decentralizované, ale spravované sítě (FastTrack).
( Zcela decentralizované sítě (Gnutella).
( Nespojité sítě (ostrovní, DC).
( Nespojité (objektové, BitTorrent).

Kouzlo sdílených dat
Internet v poslední době není jen něčím drahým nebo pomalým, co si může dovolit
pouze pár vyvolených. Počítač je běžná věc a připojení k síti je stále
běžnější. Operátoři poskytující přístup k internetu lákají své zákazníky často
na rychlost. Rozdíly v rychlosti nad cca 128 Kb/s (což je ISDN) jsou při
stahování e-mailů bez velkých příloh a prohlížení optimalizovaných webových
stránek pouze minimální. Při poslechu on-line médií, jako jsou rádia nebo
televize, hraje rychlost připojení značnou roli, ale důležitější jsou parametry
jako čas odezvy či míra agregace. Totéž platí při hraní on-line her. Přesto
nabídka "nejrychlejšího" připojení implikuje - byť reklama zamlčuje, že ve
skutečnosti je tomu jinak - ěco odlišného. Možnost rychleji stahovat "zajímavý"
obsah. Filmy, hudbu, software. Tedy používat výměnné sítě. P2P tvoří podle
některých odhadů až polovinu z celkového provozu dat na internetu. Jsou
obrovským fenoménem, takovým, že se, byť v maskované podobě, schoval do reklamy
firem zajišťujících připojení k síti. Jejich uživatelé a tyto sítě spolu žijí
ve zvláštní symbióze.
K tomu, abychom mohli požívat výměnnou síť, potřebujeme několik věcí. První je
počítač nebo jiné koncové zařízení (stačí chytrý mobilní telefon). Druhou je
připojení k internetu o minimální rychlosti cca 128 Kb, čím rychlejší, tím
lepší. Ideální je, aby měl počítač veřejnou IP adresu, nebo aby byl alespoň
pomocí přesměrování portů schopen na jediném z nich přijímat spojení zvenčí. To
je pro většinu sítí velmi důležitým požadavkem, ačkoliv v omezeném režimu jsou
schopny fungovat i bez něj. Kromě toho potřebujeme ještě klienta - aplikaci,
která se stará o samotnou komunikaci s výměnnou sítí, sdílí informace a stahuje
soubory od uživatelů, kteří je nabízejí. Také zajišťuje funkční podporu sítě a
v případě, je-li síť, kterou využíváte, plně decentralizovaná, umožňuje také
její samotné fungování. Stará se o index sdílených a známých souborů, řídí
jejich výměnu atd. Z uživatelského hlediska je důležité, že naprostá většina
těchto aplikací jsou poměrně jednoduché "prográmky". Jejich ovládání je
standardizováno jistým nepsaným konsenzem, a proto i když se jednotlivé systémy
po technické stránce mohou velmi lišit, jejich vzhled a ovládání jsou prakticky
stejné nebo si jsou přinejmenším velice podobné.
Další podmínkou k používání P2P je v některých případech znalost, jak se k síti
připojit. Zatímco některé systémy se snaží něco takového minimalizovat (eD2K
obsahuje sofistikované seznamy serverů, Gnutella webové mezipaměti), v případě
jiných musíte, zejména pokud toužíte po opravdu zajímavém obsahu, pátrat (DC).
Někdy nestačí ani samotná znalost informace, ale uživatel musí splňovat i další
podmínky. Nejčastější je sdílení určitého objemu dat s ostatními uživateli,
nebo vlastnictví linky o určité minimální kapacitě. Tato omezení, i když se to
nezdá, jsou v případě P2P převzata z mnohem starší technologie - z uzlů systému
BBS, kde byly kladeny podobné podmínky na prostupnost.
Po zapojení do sítě je možné většinou vyhledávat v jejím obsahu podle
nejrůznějších kritérií. Platí úzus, že jakmile začnete stahovat jakoukoliv
informaci (soubor), současně už tu část, kterou máte v počítači, sdílíte s
dalšími uživateli. To platí především v případě sítí eD2K a BT, nicméně podobné
pravidlo lze aplikovat na prakticky jakoukoliv další síť. Data, která jsou
stažena a představují celý původní soubor, pak většinou zůstávají sdílena tak
dlouho, dokud je uživatel nevymaže nebo nepřesune do složky, která není
označena k veřejné přístupnosti. Platí zásada, že čím více uživatelů má na svém
počítači celý soubor, tím efektivnější je možnost jeho distribuce a tím větší
šancí mají ti, kteří jej teprve stahují, že se ho také dočkají. V systému
BitTorrent vznikl pro uživatele, kteří sdílejí část souborů, pojem "Leecher", a
pro ty, kteří jej mají celý, pak "Seeder". Tyto pojmy se pro svou přehlednost a
užitečnost dostávají za hranice BT.

Mouchy a nešvary
Decentralizované sítě, zejména ty rozsáhlejší, nemusí být vždy zcela přehledné.
Kamenem úrazu je u nich především vyhledávání. To, že se na P2P nějaký soubor
nachází, neznamená, že ho skutečně najdeme nebo že jej najdeme v rozumném čase.
Na druhé straně existují speciální firmy, které se pokoušejí P2P sítě blokovat
tak, že je zahlcují špatným obsahem. Soubory, které jsou označeny jako něco
jiného, než co doopravdy obsahují. Stejně tak se po P2P šíří viry a
bezpečnostní rizika, což představuje poměrně velký problém. Sítě mohou být
zneužívány k napadání počítačů zejména prostřednictvím jejich klientů aplikací.
Ve skutečnosti je přitom původce takového napadení prakticky nemožné objevit,
zejména pokud funguje dostatečně profesionálně.
Nevýhodou některých sítí je, že z nich uživatelé stahují data, aniž by je sami
sdíleli. P2P může existovat jen tak dlouho, dokud existují uživatelé nabízející
obsah. Sdílení malého množství dat (či žádných) bývá často zdůvodněno obavou z
právního postihu za šíření nelegálního obsahu. Na druhé straně ale některé sítě
zavádějí tzv. "share ratio". To znamená, že výtěžnost systému, hlavně přístup
ke zdrojům a výsledky vyhledávání, jsou determinovány mimo jiné poměrem mezi
přijatými a odeslanými daty. Čím více si od vás lidé stáhnou, tím větší je vaše
šance dostat se k zajímavým zdrojům nebo objevit to, co hledáte. To platí
především v případě, kdy stahujete méně obvyklá data (ne právě mainstramové
nahrávky, starší filmy a podobně). U některých klientů je možné tato omezení
obcházet, pak se ale jedná o podvod na komunitě používající výměnný systém. V
případě odhalení takového podvodu vám navíc hrozí občas i plně automatizované
vyhození ze sítě. Uživatelé, kteří stahují data, je často mohou hodnotit a tyto
komentáře jsou dále distribuovány do výměnného systému. Výsledkem je, že pokud
sdílíte například falešný soubor s filmem, máte po jeho odeslání zlepšený
poměr, ale mnoho uživatelů vás označí jako původce falešného obsahu. To vám
znemožní nejen přístup k prostředkům (souborům) těchto uživatelů, ale především
k síti jako takové, což za to většinou nestojí.

Co všechno na P2P najdeme?
Výměnné sítě jsou semeništěm pirátského softwaru, pornografie, her, multimédií,
tedy především hudby a filmů, televizních seriálů, elektronických dokumentů a
dalšího zajímavého "obsahu". Každý, kdo říká opak, lže. Každý, kdo o této
pravdě pochybuje, by se měl přesvědčit sám jejich zběžným prohledáním. Pokud
použijete například kombinaci sítí eD2K, Gnutella a její úpravy "G2", pak s
největší pravděpodobností zjistíte, že na těchto systémech je možné najít
prakticky vše, co si přejete. Nejdostupnější a nejsnáze dostupné jsou
samozřejmě "novinky". Tedy to, co se ve světě právě hraje v kinech nebo v
rádiích. Díky tomu, že nové filmy požaduje mnoho uživatelů, jsou také dostupné
z velkého množství zdrojů a snadno se stahují. Obtížnější je to s "klasickými"
záznamy nebo dokonce s multimédii, která jsou již poměrně stará. Přesto ale na
sítích existují rozsáhlé archivy s obrovským množstvím různých dat, takže je
možné si snadno vybrat. Tím, že začnete nějaký starší soubor stahovat, můžete
navíc vzbudit zájem dalších uživatelů, díky čemuž se jeho dostupnost po čase
dále zvýší.
Postupem času se ukázalo, že u hudebního obsahu není efektivní sdílet
jednotlivé písničky. I když je na sítích najdeme, nepředstavují to
nejdůležitější. V době, kdy je rychlé připojení k internetu standardem, je
možné se běžně setkat s archivy, obsahujícími kompletní diskografii toho či
onoho zpěváka. Stejně je možné stáhnout "kompletní" televizní seriál či
tetralogii oblíbeného filmu. Uživatelé zkrátka nejsou žádní troškaři. Bez
obtíží lze najít software prakticky jakéhokoliv původu. Pokusíme se uvést
určité vodítko, co se na kterém systému nachází.

Kouzlo synergie
Kromě využívání jednotlivých výměnných sítí je možné také vsadit na jejich
kombinaci. Multiklienti, tedy programy, které se mohou připojit k více než
jedné síti, představují velmi užitečný prvek - vzhledem k tomu, že mohou
stahovat jeden soubor z více systémů současně. Protože jej ale současně i se
všemi těmito systémy sdílí, představují v topologii P2P most - spínací prvek
mezi více různými prostředími. Tyto prvky existovaly v původních dobách výměny
souborů přímo u provozovatelů sítí, nicméně v současné době již "oficiálně"
provozovány nejsou, především z důvodu copyrightu. Jestliže ale využíváte více
sítí současně, můžete mít poslední film nebo hudbu mnohem rychleji, než pokud
byste se spoléhali na jediný zdroj. Některé systémy přemostění ve velmi
omezeném režimu podporují, u jiných prakticky není možné vůbec (BT). Nicméně
pokud možné je, rozhodně se jej vyplatí využívat. Typickou je výše uvedená
kombinace Gnutella + Gnutella G2 + eDonkey2000, reprezentovaná populárním
multiprotokolárním klientem Shareaza.

Pohled na hlavní výměnné sítě a jejich klientské programy

KaZaa a síť FastTrack
Typický klient: KaZaA Media Desktop (KMD), derivované verze (KaZaa Lite)
URL: http://www.kazaa.com
+jedna z největších sítí; množství dat
-falešné soubory; proprietární

Síť FastTrack byla při svém zrodu prvním efektivním příkladem plně
distribuovaného výměnného systému. Její systém automatických uzlů a superuzlů
(node - supernode) dobře nahrazoval centrální servery a umožňoval to, co v
zárodcích systému Gnutella sice fungovalo, ale nebylo praktické. Tedy
provozovat P2P bez centra.
Fungování sítě v počátcích napomáhalo několik dalších prvků. Byly to záměrně
fungující "mosty" mezi FastTrackem a jinými sítěmi, zakládané pro zvětšení
množství dostupného obsahu, a také "brány". To byla zařízení umožňující spojit
fyzicky vzdálená místa sítě tak, že byla možná přímá komunikace mezi nimi.
Data, která se na síti nacházela, se tak stávala snáze dostupnými. Díky sporům
s ochránci autorských práv byl ale provozovatel FastTracku nejprve z taktických
důvodů přestěhován do Austrálie, následně se celá síť začala z uživatelského
hlediska kazit. Hlavním problémem bylo množství spywaru a dalších škodlivých
prvků v klientském programu. Ten se postupem času stal takřka nepoužitelným, a
tak vznikl prostor pro rozvoj jeho pirátské verze. KaZaa Lite (s několika
obměnami) se stala postupně používanějším klientem než oficiální KMD. Bohužel
její nedostatky narušily integritu sítě. K nim se postupně přidala činnost
firem jako OverPeer (www.
overpeer.com), které FastTrack záměrně zamořovaly falešnými soubory a dokonce i
červy.
I přesto zůstává FastTrack jednou z nejpopulárnějších P2P sítí. Lze tu najít
prakticky jakýkoliv obsah a její podoba, společně s fungováním klienta KMD,
původně odvozeného z Napsteru, se staly základem pro ostatní výměnné sítě.
V současnosti lze využívat pro FastTrack buď oficiální program KMD nebo jeho
odlehčenou verzi. Další možnosti představuje systém univerzálního výměnného
prostředí GiFT, doplněný o specializované rozhraní pro FastTrack, a několik
menších klientů. Zřejmě nejlepší možností je používat originální KMD, byť za
cenu rizika zamoření počítače spywarem. Použití "Lite" verze s sebou totiž nese
potíže se samotnou funkčností programu, na druhé straně ale obsahuje mnoho
zajímavých nástrojů na podporu použití systému, které v běžně dostupné verzi
nenajdete. Existuje také "bonusová" verze originálního KMD, ta je ale poměrně
špatně dostupná.
Základní vzhled a ovládání P2P sítě si lze vysvětlit nejsnáze právě na příkladu
Kazaa, respektive na klonu KaZaa Lite. Velmi podobné prvky najdeme i v dalších
systémech. Základem programu je obrazovka "přenosů". V té se ukazují jednak
aktuálně odesílané, tedy sdílené soubory, jednak ty, které stahujeme. U každého
souboru je zobrazen jeho stav, informace o tom, jak velká část je již přijata
nebo odeslána, zbývající čas a rychlost. Tyto údaje potřebujeme k tomu, abychom
věděli, jak dlouho ještě potrvá, než bude příslušný soubor dokončen.
Kromě informací zde najdeme ovládací příkazy, které jsou v případě KaZaa Lite
"schovány" do kontextového menu. Stačí klepnout pravým tlačítkem myši na soubor
a z menu, které se objeví, je možné například urychlit stahování vyhledáním
dalších zdrojů souboru, změnit jeho nastavení, zrušit jej a podobně. Jeho obsah
závisí na konkrétním protokolu a klientovi, který používáme, nicméně právě tato
část je uživatelem P2P sítě navštěvována pravděpodobně nejčastěji.
Druhou podstatnou částí aplikace je "vyhledávání", neboli část věnovaná
nacházení souborů na síti. Hledat je obvykle možné obsah různých typů: filmy,
hudbu, multimédia, software, dokumenty. Mějte však na paměti, že velmi často
může být obsah jednoho typu ukryt v něčem jiném. Například kompletní album
určitého hudebníka se fyzicky nachází v archivu typu RAR tedy v jiném typu
souboru, než v jakém bychom hudbu očekávali.
U některých klientů je vyhledávání omezeno na maximální počet prohledaných uzlů
na síti nebo nalezených výsledků. Možnosti hledání je možné měnit v závislosti
na míře sdílení uživatele nebo na nastavení programu. V nalezených výsledcích
se také často objevuje mnoho falešných údajů. Poznáme je podle příliš nápadného
názvu, malé velikosti (MP3 nebude mít 100 KB) nebo pochybného typu. Zde platí,
že s médii typu WMA/VMW je potřeba zacházet opatrně, mohou být díky chybám
příslušných formátů útočištěm virů nebo jiných uživateli ne právě příjemných
věcí. Je více než vhodné si na ně dát pozor.
Výměnný klient může mít ještě "úvodní obrazovku", tabulku s podrobnostmi o
připojení do sítě a multimediální přehrávač s knihovnou médií. I když tyto
přehrávače nepatří k funkčně nejlépe vybaveným a vesměs nejsou zrovna povedené,
jsou užitečné přinejmenším v jedné věci. Někteří P2P klienti díky nim mohou
přehrát i částečně stažený soubor. To se hodí, pokud se potřebujeme přesvědčit,
zda to, co stahujeme, je skutečně to, co jsme původně stáhnout chtěli. Zmíněná
funkce se vyplatí především u rozsáhlých souborů. Náhledy stahovaných souborů
ale nefungují vždy dokonale. V knihovně P2P klienta je možné velmi často
hodnotit soubory s tím, že hodnocení je "promítáno" i dalším uživatelům stejné
sítě. To má jednu výhodu: pokud se vám při vyhledávání zobrazí soubor, který je
označen více uživateli jako falešný nebo má nízké hodnocení, můžete se
vyvarovat jeho stahování a tím i dalšího sdílení.

Jak je to s efektivitou?
Přestože má síť FastTrack stále před dva miliony stálých uživatelů, její
efektivita klesá. Snadno najdeme aktuální hudbu, filmy i televizní pořady.
Často jsou ale v nižší kvalitě, obsahují závadný zvukový doprovod nebo mají
chyby. Z principu sítě FastTrack často dochází k tomu, že i když je k určitému
souboru k dispozici dostatečný počet zdrojů (tedy míst, odkud by se dal
stahovat), žádné z nich není přímo k dispozici a stahování se tedy protahuje.
To platí především v případě, že se váš počítač nachází za firewallem nebo
nemáte zavedený překlad portů v prostředí místních neveřejných IP adres (NAT).
FastTrack/KaZaa je stále velmi užitečná síť, nicméně její úskalí jsou bohužel
dobře známa.
Když jsme se experimentálně na této síti pokusili rozšířit evidentně falešný
soubor s lákavým názvem, mělo jej během 2 dnů k dispozici více než 100 klientů.

eDonkey 2000
URL: http://www.edonkey.com
+největší síť; opensource
-závislost na serverech; někdy rychlost

Síť eD2K je založena na spolupráci klientů a serverů. K její činnosti je
potřeba obou těchto prvků. Jak klient, tak i server jsou založeny na
technologii, která je k dispozici včetně svého zdrojového kódu. Díky tomu je
možné vyvíjet mnoho různých serverů i klientských programů. eD2K je v
současnosti nejrozšířenější výměnnou sítí na světě. Má přes 3 000 000 stálých
klientů. Její otevřenost umožňuje integraci do vícesystémových klientů. Díky
tomu existují přirozené brány, spojující eD2K s jinými sítěmi, především se
systémy typu Gnutella, aniž by bylo potřeba tyto brány nějak centrálně
spravovat, podporovat, nebo řídit. Jednou z nich je například populární program
Shareaza (www.shareaza.com), nicméně existují i další.
Kmenovým klientem eD2K je program eDonkey, který můžete získat stažením na
stránkách výrobce (www.edonkey.com), nebo v populárních archivech softwaru.
Existují v zásadě dvě verze. "Profesionální", podpořená reklamami spolu s
reklamním softwarem. Instalaci tohoto softwaru je ale možné při zavádění
klienta snadno zabránit, nedá se proto považovat za klasický spyware.
Uživatelské rozhraní eDonkey je podobné předchozímu klientovi KaZaa. Stejně
jako Fast-Track, je i eD2K globální sítí. Najdeme zde vyhledávání souborů,
zobrazení stahovaných i aktuálně sdílených dat, v tomto případě ale i s líbivou
statistikou. Klient umí pracovat současně se sítí Overnet, která ale zdaleka
neposkytuje tolik možností jako eD2K. Je ho možné používat pro stahování
souborů v systému BitTorrent. Musíme ale říci, že pro obě tyto činnosti se hodí
spíše jiné programy než právě eDonkey.
Stahované soubory mohou být tříděny podle priority, kterou jim uživatel
přikládá, takže ty nejdůležitější se do počítače dostanou jako první a až pak
ty další. Důležité je určení poměru mezi nabízenými a staženými soubory, k
čemuž slouží už zmiňovaná statistika.
Na rozdíl od systému FastTrack vyžaduje eDonkey mnohem více pozornosti od
uživatele, pokud jde o správu a řízení sítě. Samostatnou položkou klienta je
seznam známých serverů a jejich možností. V případě výpadku nebo selhání tohoto
seznamu je možné jej aktualizovat či ručně editovat. To je možné i u KaZaa
Lite, a to pomocí speciálního editoru, jde však o uživatelsky výrazně méně
přístupnou operaci. Soubory jsou v systému eD2K hodnoceny efektivnějším
způsobem, přesto se i v něm šíří často padělky. Celkově je ale eD2K pro
začátečníka v oboru výměnných systémů jednou z nejlepších možností.

Efektivita
eD2K je v současnosti největším globálním P2P systémem, který je spojitý. Lze
na něm najít prakticky jakýkoliv obsah. Systém filtrování umožňuje dosahovat
vyšší efektivity než u sítě KaZaa. Servery zajišťují o něco výkonnější
vyhledávání a lokaci souborů, než jaká existuje u kompletně decentralizovaných
sítí. Vždy je ale zapotřebí mít jejich aktuální seznam, což není jednoduchou
záležitostí. Předností, ale současně potenciálním slabým místem eD2K je podpora
množství různých klientů. Objem obsahu je velký, objem falešných dat také,
avšak snáze se rozpoznávají. Systém je oproti konkurenčnímu Fast-Tracku o
poznání stabilnější a výkonnější. Výrobci na něj také mají (na rozdíl od tvůrců
KaZaa) mnohem menší vliv a zřejmě neexistuje cesta (na rozdíl od FastTrack),
jak jej jednorázově vyřadit z provozu. eD2K lze v současné době doporučit všem
začínajícím uživatelům P2P sítí, a to ať už v podání standardního klienta
eDonkey, tak i v provedení některého z multiklientů nebo alternativních
programů, jako je Shareaza. V nich ale mohou být některé možnosti této sítě
potlačeny nebo implementovány nedostatečným způsobem.

Gnutella, Gnutella G2
URL: http://www.gnutella.org, http://www.gnutella2.com
+úplná decentralizace; počet klientů
-vyhledávání; konzistence sítě

Gnutella patří mezi průkopníky plně decentralizovaných výměnných sítí. Přestože
existuje dlouhou dobu, nepatřila mezi favority mnoha uživatelů. Mezi její
problémy totiž patří podle některých až přílišná koncentrace na
decentralizovanou architekturu. Tato koncentrace, založení sítě na dvou typech
uzlů a speciálních mezipamětech uložených na množství malých serverů, ve
skutečnosti dlouho působila degeneraci její efektivity. V rámci Gnutelly
vznikaly nespojitosti - vzájemně nekomunikující "bubliny" sítě, mezi nimiž
nebylo možné ani sdílet, ani hledat a stahovat soubory, protože o sobě
nevěděly. Opravu těchto problémů měla přinést síť, respektive protokol Gnutella
G2. Ten byl ale od svého počátku množstvím odborníků kritizován pro potíže,
jenž původní síti způsobil, místo aby vyřešil její problémy. V současnosti
nicméně obě sítě existují vedle sebe a de facto jsou díky univerzálním klientům
propojeny do jednoho velmi komplexního datového systému, kam patří dále také
eD2K a s určitými omezeními i další systémy.
Pro systém Gnutella existuje mnoho různých klientských programů, ať už
jednoúčelových nebo multiprotokolárních. Systém je plně otevřený, a proto jej
lze využívat v různých operačních systémech. Běžně se setkáváme s klienty pro
GNU/Linux, Mac OS, ale také například pro operační systémy v mobilních
telefonech. Mezi nejzajímavější klienty Gnutelly patří program LimeWire
(www.limewire.com). Unikátem je zejména skutečnost, že je celý napsán v jazyce
Java. Díky tomu může fungovat v různých prostředích a operačních systémech,
aniž by tím jakýmkoliv způsobem utrpělo jeho uživatelské rozhraní nebo
použitelnost.
LimeWire vypadá podobně jako všechny již dříve uvedené programy. Umožňuje
sdílet, stahovat a hlavně vyhledávat soubory v rámci sítě, může fungovat jako
každý z jejich základních prvků. Velký důraz je v jeho případě kladen na
hodnocení souborů, aby se tak zamezilo rozšiřování falešných dat a nahrávek
příliš nízké kvality. Na druhé straně je ale pravdou, že v tomto případě záleží
na dispozici a kompatibilitě každého konkrétního klienta. LimeWire nabízí práci
s chráněným obsahem, ale také možnost vyhledávání nedávno přidaných souborů. To
usnadňuje orientaci v novinkách, které na síti najdeme, a v jejich využívání.
Předností, která stojí za zmínku, je stabilita programu, daná částečně jeho
vybudováním na systému Java. Nevýhodou ovšem je, že tento program spotřebuje
mnohem více systémových prostředků než jeho kolegové. Existuje jak základní,
tak i "profesionální", tedy placená verze aplikace. Pro běžné použití je
naprosto vyhovující základní verze. Malou nevýhodou tohoto programu je jeho
jednostranná orientace na Gnutellu a v některých ohledech také akcentování
nevýhod této sítě.

Efektivita
Gnutella obsahuje množství zajímavých dat a málo padělků. Ty je možné poměrně
efektivně filtrovat. Na síti Gnutella/Gnutella G2 najdeme množství dat, která
bychom jinde hledali s obtížemi. Staré filmy, raritní nahrávky, hudba, které
právě není v módě. To všechno zde je. Nevýhodou je ale nutnost umět hledat a
hledat poctivě. Elementární klient typu Limewire stačí pro základní práci,
avšak pokud uvažujete o podrobnějším hledání na síti, pokud vás zajímá obsah v
konkrétních klientech a nespokojíte se jen s jednoduchou funkcí pro jejich
procházení, uvažujte určitě o Shareaze nebo něčem podobném. V systému Gnutella
je třeba dolovat, ale ten, kdo doluje dostatečně dlouho, bývá většinou odměněn.
Nevýhodou je relativně nízká efektivita vyhledávání a přenosů. Zejména pokud
jsou (v topologii sítě) od sebe odesílající a přijímající počítač dosti
vzdálené, může se stát, že na sebe neuvidí. Problém "bublin", oddělených
regionů sítě, sice v současnosti není již aktuální tak jako dříve, ale stále
komplikuje práci s tímto systémem. Údaje o statistice sítě, které systému
Gnutella přiřkly přes 2 000 000 uživatelů, je potřeba považovat za čistě
orientační, protože silná decentralizace sítě de facto znemožňuje její přesné
měření či odhady tendence jejího dalšího vývoje.

Jedno- nebo víceúčelový klient?
V předchozí části jsme si představili mimo jiné několik různých klientů,
programů pro výměnu dat. Je výhodnější používat jednoúčelový program typu
LimeWire, nebo multiplatformní systém jako je Shareaza? Předností prvního je v
každém případě jeho nenáročnost a jednoduchost. Předností druhého je mnohem
lepší funkční výbava a hlavně výrazně vyšší stupeň efektivity. S tím jdou ruku
v ruce vyšší nároky jak na počítač, na kterém chcete program provozovat, tak na
připojení k internetu a správu sdílených dat. Odměnou za to je ovšem přístup k
filmům, zvukovým nahrávkám, televizním seriálům, softwaru, jaký bychom si s
jednoúčelovým klientem jednoduše řečeno nemohli nikdy dovolit. I zde ale
samozřejmě platí, že rozhodnutí je na koncovém uživateli.

Globální a neglobální výměnné sítě

FastTrack, Gnutella, Gnutella G2 a eDonkey. To jsou základní globální výměnné
sítě. Tyto systémy tvoří víceméně kompaktní celky. V rámci celků - z
uživatelského hlediska programů - je možné vyhledávat soubory, stahovat data a
sdílet je s dalšími uživateli. Jestliže má síť přes milion uživatelů, je
pravděpodobné, že na ni najdete všechno, co potřebujete. Přesto tyto globální
sítě nejsou tím nejdokonalejším, co může sdílení nabídnout, a proto se dále
orientujeme na P2P systémy, které sice spojitý úsek netvoří, ale ve skutečnosti
představují pravé jádro současných multimédií. Pokud totiž existuje něco, co
nenajdeme na žádné z globálních výměnnách sítí proto, že je to příliš nové, pak
to určitě bude k dispozici v systému BitTorrent. A jestliže potřebujete něco,
co je svou povahou až příliš obskurní, a tak se o to zajímá jen málokdo,
rozhodně zkuste Direct Connect (DC).
Globální a nespojité sítě od sebe ale nejsou odděleny. Díky přemostěním,
společným klientům a paralelní činnosti programů dochází mezi těmito systémy a
globálními sítěmi k velmi rychlému přenosu dat. Soubory z BitTorrent najdeme
obvykle velmi rychle na sítích Gnutella nebo eDonkey, a to včetně jejich
řídících prvků. To následně usnadňuje jejich vyhledávání. Okaziální multimédia,
tak typická pro DC, zase naopak velmi často prorůstají i do oceánu "velkých"
sítí, na druhou stranu stahování z těchto sítí pomáhá uživatelům DC naplňovat
limity vynucované správci DC serverů - hubů. Pravidelně tak dochází k jakési
vzájemné symbióze obou těchto typů systémů P2P a k jejich obohacování. Na sítě
P2P dnes není možné pohlížet jako na několik vzájemně separovaných systémů, ale
spíše jako na oceán sdílených dat, k jejichž distribuci se používají různé
metody. Některé z nich jsou efektivnější v jednom parametru, další zase v
jiném. Jejich společným smyslem ovšem je dosahovat co největší dostupnosti
uložené informace. Tedy hlavně multimédií, dokumentů a softwaru. A právě tak by
se tento oceán měl využívat.

BitTorrent
URL: http://www.bittorrent.com
+množství dat; netvoří jednotný systém
-vyšší nároky na ovládání

BitTorrent je technologie vyvinutá původně jediným autorem - Bramem Kohenem, za
účelem distribuce velkých souborů na internetu. Jejím základem je takzvaný
tracker. To je jednoduchá serverová technologie, která udržuje seznam majitelů
určitého souboru. Lidé, u nichž se požadovaný soubor nachází celý, se jmenují
seedeři. Ti, u kterých je pouze nějaká část souboru, pak lee-cheři. Pokud
chcete začít stahovat soubor sdílený prostřednictvím technologie BitTorrent,
potřebujete speciální popisovač. To je rovněž malý soubor s příponou TORRENT.
Obsahuje informaci jak o samotných sdílených datech (jeden nebo více souborů,
adresářová struktura), tak o tom, kde hledat tracker. Po otevření popisovače se
klient systému BitTorrent připojí k trackeru a zjistí z něj seznam těch, kteří
soubor sdílejí. Klient se následně k těmto lidem připojí a začne od nich
požadovat části souboru. Jakmile kteroukoliv část souboru stáhne, zaregistruje
se do trackeru, a tím se stává dalším leecherem. Tím je až do stažení
kompletního souboru. V tom okamžiku, tedy když již vlastníte celý obsah
torrentu, se stáváte seederem - kmenovým udílečem.
Z předchozího popisu vyplývá, že technologie BitTorrent de facto vytváří pro
každý sdílený objekt (soubor, adresář), který je základní jednotkou tohoto
systému, samostatnou výměnnou síť. Tato síť existuje tak dlouho, dokud funguje
její tracker. Efektivně funguje, dokud se v ni nachází alespoň jeden seeder,
uživatel s celým souborem. Existence seedera je základním požadavkem pro
vytvoření záznamu v trackeru a pro zahájení funkce Torrentu. Stejně důležité
je, aby uživatelé, kteří chtějí funkce BT využívat, měli přístup k popisovacím
souborům. Klient sítě BT z principu neumí vyhledávat (dále si to upřesníme),
protože nemá jak.
Proto existují speciální weby, které pracují jako katalogy souborů TORRENT. Je
možné v nich vyhledávat, nechat soubory třídit podle typu, obsahu, stáří.
Některé z těchto webů umožňují zjistit informace o tom, jak dlouho je již
konkrétní soubor k dispozici a jaký je o něj zájem. Velmi důležitou funkcí je
potom zjištění počtu seederů, leecherů a stavu trackeru.
Pokud tedy chcete například film "King Kong", musíte do počítače nejprve
instalovat klienta systému BitTorrent. Základní klient je na stránkách
www.bittorrent.com. Pokud ale máte jiný P2P program, například eDonkey nebo
Shareazu, stačí, když během instalace integrujete do jejího rozhraní funkci
BitTorrent. Následně si otevřete některý z katalogů souborů TORRENT. Existuje
jich mnoho, mezi nejpopulárnější patří tyto dva:
www.thepiratebay.org
www.mininova.org
Na obou serverech je možné najít bezpočet sdílených souborů. Otevřením
některého z nich obvykle dojde k zahájení stahování. Přesněji dojde k
zaregistrování příslušného souboru a trackeru v klientovi BT.
Stahování a současně i sdílení souboru probíhá automaticky. Po dokončení
stahování je hotový soubor dále sdílen v režimu seedera, dokud ho uživatel
nezastaví nebo dokud nedojde k automatickému ukončení vlivem nastavení
aplikace. Potom se klient od sítě Torrent, vytvořené pro specifický soubor,
odpojí.
BitTorrent je technologie, která představuje prozatímní vrchol decentralizace
sdílení dat. Originální klient běží v Javě, nicméně může být vytvořen pro
libovolný jazyk a operační systém. Technologie je vyvíjena na opensource
principu a poslední verze již ke svému fungování nepotřebují trvale spuštěný
Tracker. BitTorrent nikdo neřídí a neovládá, nelze jej vypnout ani zakázat.

Direct Connect (DC)
+maximální výběr filmů, hudby, softwaru
-obtížné ovládání "sociální" úrovně
Direct Connect je svým způsobem nejbližší příbuzný původního a slavného
výměnného systému Napster. Ještě dokud tento systém existoval, začaly vznikat
alternativní způsoby, jak zajistit jeho fungování i mimo oficiální
zprostředkující servery. Šlo nejprve o podloudnou úpravu klientského programu
tak, aby se připojoval k alternativním serverům, a následně vyvinutí celého
systému klientů a protokolů, umožňujících Napster nahradit (říká se mu Open
Nap). Pravděpodobně na základě těchto snah vznikl systém Direct Connect. Na
rozdíl třeba od systému FastTrack DC nevytváří žádnou jednolitou výměnnou síť.
Na rozdíl od Bit-Torrent není ani globální. Hlavním cílem a smyslem je
vytváření malých "komunit" okolo centrálních bodů, tak zvaných hubů.
Aby uživatel mající klienta sítě DC mohl pracovat, musí být připojen k
některému hubu. Ačkoliv jeden klient může být současně registrován na více
hubech, existují omezení, která znemožňují, aby jich bylo příliš mnoho.
Uživatel každého hubu může od ostatních uživatelů stahovat data, může s nimi
chatovat, může je prohledávat. Stejně tak je sám prohledáván. Každý hub má
takzvanou politiku. Tato politika určuje, jaké jsou minimální nároky na každého
uživatele. Obvykle sem patří sdílení určitého minimálního množství dat,
vlastnictví připojení o minimální rychlosti a maximální počet připojení k jiným
hubům. Každý uživatel může limitovat ostatní počtem tak zvaných slotů. Slot
znamená vlastně prostor pro nahrávání souborů jiným uživatelům. Počet slotů =
počet souběžně odesílaných souborů. Stejně tak je dostupný počet slotů limitem
při vstupu na hub. Existují způsoby, jak tato omezení obcházet, postupovat
takto ale jednak není férové vůči ostatním uživatelům, jednak se na to většinou
stejně přijde. V takovém případě je možné, že si uživatel už nic nestáhne ani
na hubu, ze kterého jej vyhodili, ani na žádném příbuzném.
Nelze zjistit, kolik na světě existuje DC hubů, ani kolik na nich přesně koluje
dat. Jestliže jste fanoušky nějakého obskurního hudebního stylu nebo filmového
klubu a máte dostatečně rychlý internet, pak je DC nástroj právě pro vás. Práce
s ním je ve srovnání s ostatními sítěmi, které jsme zde popisovali, suverénně
nejobtížnější. Mnohého lze totiž dosáhnout vhodnou komunikací s ostatními
uživateli stejného hubu. Huby se těžko hledají a některé jsou jen na pozvání. I
když existuje veřejný adresář, je velmi chudý ve srovnání s tím, co všechno je
na tomto systému sdíleno. Na DC je možné najít prakticky cokoliv chcete. Od
nejnovějších filmů až po ty nejstarší, od posledních novinek diskoték až po
skutečnou klasiku. Je na něm ale nejobtížnější hledat. Také přechody mezi DC a
jinými sítěmi, byť existují, jsou mnohem vzácnější než přechody mezi "velkými"
sítěmi navzájem.

Není to nebezpečné?
Výměnné sítě jsou využívány pro šíření virů a škodlivých kódů, soubory na nich
jsou často padělky. Proto je potřeba se chránit. V případě počítačů s Windows
je naprostou nezbytností používat antivirový software a přinejmenším softwarový
firewall. Mnoho autorů antivirových systémů i firewallů s výměnnými systémy
počítá a jejich podporu zakomponovalo do svých výrobků. I v případě, že váš
firewall P2P explicitně nepodporuje, měl by chránit před největšími riziky,
které z těchto sítí mohou přicházet. Totéž platí o antivirovém softwaru. Vždy
je vhodné používat jen takovou výměnnou síť, které lze důvěřovat (přesněji
řečeno jejímuž klientovi můžete důvěřovat). Největším zdrojem rizika totiž
nejsou sítě jako takové, ale především zranitelnost jejich programů.
Samotné nástroje pro sdílení obsahují často funkce pro zabezpečení. Mezi ně
patří možnost hodnotit obsah a blokovat osoby sdílející závadná data. Dále pak
bývá integrována základní antivirová ochrana, což jsou ale spíše jen výjimky. V
každém případě je potřeba s P2P pracovat velmi opatrně a soubory, které chcete
stahovat, velmi dobře prohlédnout. Existuje naštěstí několik jednoduchých
postupů, jak rozlišit vítaný obsah od riskantního a potenciálně nebezpečného.

Zajímavé odkazy
( http://www.slyck.com: Server, který se zabývá výměnnými sítěmi.
( http://www.filesharingplace.com: Mnoho zajímavých informací a klientů P2P
sítí (anglicky).

Kolik nás je?
P2P sítě je neobyčejně obtížné měřit, zvláště ty plně decentralizované. To, že
program, který používáte, ukazuje nějaké množství uživatelů, ani zdaleka
neznamená, že jich síť právě tolik má. Jednak počitadla ukazují pouze aktuálně
připojené uživatele, a to s určitou časovou prodlevou (on-line uživatele za
určité časové období). Z toho vyplývá, že toto číslo nemusí mít nic společného
s realitou. U sítí, které mají servery, lze k určitému číslu dojít na základě
"dohody" mezi těmito servery. Naopak například u DC nebo BitTorrentu je měření
velikosti zcela nesmyslné. Tyto sítě jsou totiž nespojité, netvoří jeden
globální celek. Nejsou konstruovány k tomu, aby jednotlivé části o sobě
"věděly", a díky tomu je prakticky nemožné je změřit.
Kolik tedy existuje uživatelů P2P? Kolik je v těchto sítích "uzlů"? Aby to bylo
ještě komplikovanější, na mnoha fyzických počítačích se může nacházet klient
více různých sítí současně nebo multiplaftormní program, který dokáže
obsluhovat více různých P2P. Tyto programy jsou stále populárnější a ve
statistikách vypadají jako dva různí klienti (a více). Problémů je ve
skutečnosti mnohem více a není v našich možnostech je zde popsat.
Přesto existují systémy, které se snaží o zjištění alespoň přibližné velikosti
moře P2P na internetu. Pro naši potřebu jsme využili server Slyck.com. Na něm
najdeme statistiku, která na sklonku roku 2005 vypadala jako v následující
tabulce:
Protože víme, že tento údaj je nepřesný a protože jsme do něj nezahrnuli
všechny sítě, dá se předpokládat, že včetně DC, BT a menších protokolů se
sdílení dohromady účastní asi dvojnásobné množství klientů, než kolik tato
statistika uvádí. Řekněme, že celkový počet by mohl být okolo dvaceti milionů
klientů, což představuje okolo patnácti milionů unikátních uživatelů na světě
jen u "měřitelných" sítí. To je množství, které dokonce i vzhledem k ohromnému
množství uživatelů internetu jednoznačně není možné ignorovat.

Co kde najdeme?
Gnutella (+G2)
Velikost souborů: KB až GB, není efektivní při souborech nad cca 5 GB.
Typ dat: Audiovizuální, je tu méně softwaru.
Kvalita: Díky distribuované síti dobrá, možnost hodnocení.

eDonkey 2000
Velikost souborů: MB až GB, nedělají problém velké soubory, ale zpomalují
přenos.
Typ dat: Audiovizuální + software.
Kvalita: Velmi dobrá, nejrozšířenější síť.

FastTrack
Velikost souborů: jako u eD2K, ale je rychlejší.
Typ dat: veškerý.
Kvalita: Horší. Šíří se červi a nákazy, nízká stabilita, problémy s
připojováním.

BitTorrent
Velikost souborů: 10 MB až GB, specialista na velké soubory.
Typ dat: Veškerý.
Kvalita: Výborná.

Direct Connect
Velikost souborů: KB až GB. Větší jen na rychlých sítích, méně spolehlivé.
Typ dat: Podle hubu, k němuž jste připojeni.
Kvalita: Podle hubu, k němuž jste připojeni.

Filmy na P2P - slovníček
Screener - Verze natočená z plátna kina. Většinou nižší kvality.
DVDRiP - Verze stažená z DVD. Může jít o distribuční médium nebo promo určené
filmovým akademiím a podobně. Záruka vyšší kvality.
VHSRiP - Stažená videokazeta. Nejčastěji u starých filmů.
TVRiP - Stažené TV vysílání. Trpí problémy plynoucími z principu televize,
nižší kvalita.
DivX, XviD - Označuje kodek použitý pro kódování obrazu.
MP3, AAC - Kodek použitý pro kódování zvuku.
SUB - Titulky.
Cz, Ita, Fr, Jp - Jazyková verze filmu. Při vyhledávání na P2P věnujte tomuto
označení v názvu souboru velkou pozornost. Můžete tak předejít nepříjemnému
překvapení, kdy si stáhnete sice nejnovější film, ale v maďarské verzi,
případně v jiném jazyce, kterému nerozumíte.

Není to protizákonné?
O legálnosti či nelegálnosti využívání P2P, respektive stahování dat z nich, se
v České republice, ale také v celém západním světě vedly a vedou dlouhodobé
diskuze a boje. Zdá se, že určitý konsenzuální názor je, že zatímco samotné
stahování nelegální není, sdílení dat s dalšími uživateli nelegální je. Z toho
vyplývá jasný závěr: stahujte, ale nesdílejte. Druhou skutečností ovšem je, co
již bylo uvedeno výše. Použití některých sítí znamená kromě stahování také
automatické a uživatelem víceméně neovlivnitelné sdílení souborů. Co s tím?
Rozhodnout se musí zřejmě každý uživatel sám. Platí, že zatímco stažení
pirátské kopie Windows za problémové považovat nejspíše nemůžeme, s jejím
používáním je to už samozřejmě jinak. Obdobné je to u audiovizuálních děl a
skutečnost, že pomocí P2P lze stahovat i taková díla, která by v ČR nebylo
možné legálně získat ani za peníze, na tom nic nemění. Některé klientské
programy výměnných sítí, jako je například eDonkey, jsou k dispozici zadarmo
nebo za určitý poplatek. Placená verze neobsahuje omezení, která jsou přítomna
ve verzi bezplatné. Matením uživatele je jednak to, že v konkrétním případě
eDonkey existují plnohodnotné alternativy, které jsou skutečně zadarmo, tak
domněnka některých platících, že nákupem licence na placený program si zároveň
zajišťují nezávadnost stažených dat.
Přes všechny diskuze o legálnosti nebo nelegálnosti P2P sítí využívají jejich
služeb miliony osob. P2P systémy se přetřásaly na půdě několika parlamentů i v
rámci Evropy. Výsledek těchto diskuzí je nejednoznačný - nedá se totiž říci, že
by P2P sítě byly prohlášeny jednoznačně za peleš pirátskou, ale ani za
pozitivní a užitečnou technologii.

Boj o výměnu dat
Pokud pravidelně sledujete zpravodajství ze světa IT, pak určitě víte o
neutuchajícím souboji mezi výměnnými sítěmi a ochránci autorských práv. P2P
sítě obsahují obrovské množství dat, která představují autorským právem
chráněná díla. Jsou to všechny filmy, veškerá hudba, počítačové programy,
multimédia. I když ani zdaleka nemůžeme prohlásit, že všechno multimediální, co
se nachází na P2P sítích, je kradené, pro naprostou většinu dat to platí.
Ochranné organizace, z nichž nejznámější jsou americké RIAA (Recording Industry
Association of America) a MPAA (Motion Picture Association of America), z
českých pak OSA (Ochranný svaz autorský), z mezinárodních IFPI (Mezinárodní
federace hudebního průmyslu) nebo BSA (Business Software Alliance), se všemožně
snaží používání P2P sítí zablokovat. Produktem jejich činnosti bylo na počátku
milénia odstavení tehdy nejpoužívanější sítě Napster, ale také nasměrování
vývoje ostatních sítí k decentralizaci. Tato decentralizace vedla k rozšíření
sítí typu Gnutella, které způsobem, jak to bylo možné u Napsteru, jednoduše
vypnout nelze. Vzhledem k této skutečnosti se boj ochránců autorských práv
odvrací od samotných provozovatelů P2P, ti jsou totiž sami stále hůře
identifikovatelní, a míří více ke koncovým uživatelům. Problémem je, že aby
například OSA mohla někoho žalovat, musí vědět, o koho jde. V zahraničí i u nás
zatím ISP, tedy poskytovatelé připojení k internetu, odmítají své zákazníky
ochráncům "vydat", tedy sdělit jim, kdo se za konkrétní IP adresou ukrývá. V
některých případech jsou dokonce zaváděny technické prostředky, které mají
zjištění konkrétního uživatele komplikovat, s něčím podobným dokonce počítají i
samotní autoři výměnných systémů.
Přesto se nedá rozhodně očekávat, že by ochránci práv svůj boj vzdali. Každý
uživatel, který stahuje a sdílí data, je jejich potenciálním cílem a každý
uživatel by si toho měl být vědom. Na úrovni Evropského parlamentu, ale i
národních vlád existují snahy o jistou liberalizaci sdílení dat, nicméně tyto
snahy jsou prozatím v zárodečné fázi a proti nim stojí velmi mocná lobby
finančně dobře vybavených firem. P2P, přestože jde o masovou záležitost,
zůstává činností pro své uživatele v podstatě nebezpečnou.


Bram Cohen, tvůrce systému BitTorrent, nedávno oznámil, že dospěl k dohodě s
fonografickým průmyslem. Některá odborná média toto prohlášení špatně pochopila
a s neznalostí principu opensource publikovala, že BitTorrent končí. Ve
skutečnosti ale systém, který dosáhl značné popularity, funguje dále a dalo by
se říci, že je ještě lépe zásoben obsahem než kdykoliv předtím. Na jeho základě
bude dále vyvíjen přenosový mechanismus pro data chráněná systémy typu DRM
(Digital Rights Management), který znemožní jejich další kopírování uživatelům,
jež nezaplatí příslušnou licenci. Vzhledem k tomu, že původní BitTorrent je
otevřená technologie, jež mezitím našla cestu do množství jiných aplikací a k
níž začaly vznikat deriváty jako například systém Exeem (PC WORLD 3/2005),
nelze čekat žádné "vypnutí". Podobná fáma se objevila také v souvislosti se
systémem eDonkey a sítí eD2K. I v tomto případě jde ale o otevřené technologie,
jejichž zpracovatelnost (a tedy i omezitelnost) je velice nízká.

Budoucnost výměnných systémů
Kam dále povede vývoj P2P? Bezpochyby k ještě větší decentralizaci těchto
systémů. BitTorrent se zřejmě dočká aktualizace na beztrackerovou verzi, jež
jej oprostí od v současnosti největšího omezení, které má. Současně by se z něj
ale mohla stát další globální síť typu eD2K, což by bylo patrně spíše na škodu
než ku prospěchu této technologie. DC, ve kterém byla ještě před rokem a půl de
facto spatřována budoucnost P2P, se pro běžného uživatele nehodí. Komunita
několika lidí okolo hubu má své opodstatnění, díky nim lze sehnat filmy a
muziku, o kterých se běžnému smrtelníku ani nesní. Přesto ale množství omezení,
systém práce se sloty a s huby se pro začátečníka nebo pro někoho, kdo na práci
s P2P nemá čas a chce jen "něco stáhnout", příliš nehodí. Sítě typu Gnutella
mají obrovskou výhodu ve své otevřenosti a decentralizaci, eD2K je pak
efektivnější a rovněž otevřený. Systém FastTrack, jediný a poslední komerční
mohykán mezi všemi ostatními, podle všeho již jen přežívá a pozvolna čeká na
svůj úpadek. Zda však k němu dojde, to je ve hvězdách.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.