Vietcong: Fist Alpha

Hry | 11.04.04

Nový datadisk pro vynikající brněnskou first person akci Vietcong se nedávno konečně objevil na pultech obchodů a potěšil všechny příznivce tohoto žánru. Přináší však všechno, co autoři slibovali, nebo přeci jen trpí několika chybkami?





Ptáci zpívají, motýli si nad cestou hrají na honěnou. Korunami stromů se prodírají paprsky poledního slunce. Idylka. A najednou to přijde. Fst – fst – fst – plesk! Než se stačíte vzpamatovat, válíte se v tratolišti krve. Ve Vietnamu to holt takhle chodí.



Co si budeme povídat, už to byla nuda. Mezi 3D akcemi to byla samá druhá světová válka, tu a tam nějaká ta současnost nebo blízká budoucnost – a vlastně se přitom jednalo stále o to samé. Běžíte, střílíte, házíte granáty, protivníci padají k zemi jako hrušky. Žádný div, že v těchto podmínkách působil Vietcong od brněnských Pterodonů jako vítané osvěžení. Sice jste i zde vlastně jen stříleli, házeli granáty a snažili se nepřátele přesvědčit, že v poloze ležmo jim bude o poznání příjemněji, ale byl zde jeden zásadní rozdíl: v neprostupné džungli jste nikdy netušili, odkud přiletí střela, jež se vám zavrtá do mozkovny. Rčení o tom, že kulku, která vás zabije, nikdy neslyšíte, se ukázalo být pravdivé.



Douglas, nástup!

Nemá cenu se rozepisovat o tom, že Vietcong způsobil mezi herními vývojáři menší šílenství a z čistého nebe se najednou objevila spousta projektů, která se ho snažila napodobit. Nemá to cenu už jen z toho důvodu, že dřív než konkurence stačila nějakou takovou hru dokončit, přišel Pterodon s datadiskem, který opět posunul laťku o kousek výš.

Jeho příběh tvůrci zasadili poněkud šalamounsky do doby před samotným Vietcongem. Zabili tak několik much jednou ranou, přičemž tou největší masařkou byl podle nás fakt, že tak odstranili hlavního hrdinu, zpravodajského seržanta Hawkinse. Ten si totiž mezi hráči moc velkou oblibu nevysloužil. Místo něj se ujmete jiného vojáka se stejnou hodností, Warrena Douglase. Ačkoliv nevypadá zrovna jako prototyp ostrého hocha, aspoň má tvář člověka, se kterým byste si klidně sedli na pár piv – a hlavně se s ním dokážete ve hře ztotožnit. Jinak se ovšem setkáte s celým týmem A-216 kapitána Rosenfielda v takové podobě, ve které jste se ho naučili znát a milovat – a v některých vypjatých situacích i nenávidět.



Bylo nebylo...

Velice nás potěšilo, že děj Fist Alpha není žádným prázdným plácnutím do vody – popisuje události, které logicky předcházely původnímu dobrodružství. Vaše jednotka dostala za úkol prozkoumat oblast, v níž chce americká armáda vybudovat předsunutou základnu. Ano, jedná se o budoucí tábor na kopci Nui Pek. Jenže rutinní mise se změní v záchrannou akci poté, co přímo nad vámi vietnamští bojovníci sestřelí stíhací bombardér a vy musíte najít jeho pilota. Jako obvykle se džungle najednou začne hemžit rudými a moc nechybí k tomu, aby celý úkol skončil fiaskem.

Tato úvodní mise je vlastně jediná, která nemá přímý vztah k následujícímu ději. Ostatní kapitoly na sebe totiž logicky navazují a nenásilně navádějí děj do místa, v němž jsme se ocitli v úvodu Vietcongu. Přiznáme se, že jsme čekali něco ve stylu: „Tak, stavíme novou základnu, takže půjdete támhle, pak támhle, pak zaútočíte sem, potom přepadnete tenhle konvoj... A vida, sedm misí je za námi, základna na Nui Peku stojí, takže si dejte odchod, Douglasi, na vaše místo nastupuje Hawkins.“ Tak to ne, přátelé. Od chvíle, kdy zničíte muniční továrnu v podzemí opuštěného chrámu, na sebe jednotlivé části přesně navazují. Přichází odplata, pak odplata odplaty... a najednou zjišťujete, že jste přežili, nebezpečí je alespoň na čas zažehnáno a vy najednou nemáte co hrát.



Méně je někdy více

Zpracování datadisku dává tušit, že vývojáři z Pterodonu dospěli, a nejenže už přesně věděli, co chtějí udělat, ale hlavně jak na to, aby to bylo zábavné. Mapy nám přišly o něco menší než minule, ale jejich designéři si víc pohráli s drobnými detaily a členitostí terénu. Vlastně je až s podivem, co všechno dokázali na tak drobný prostor pokaždé vecpat, aniž by to působilo křečovitě. Potůčky, padlé kmeny, kopce, balvany a hlavně všudypřítomná hustá vegetace – toho všeho je zde mnohem více, než na co jste byli doposud zvyklí. A už se nemusíte bát žádných kilometrových pochodů jednotvárnou džunglí, žádného bloudění a hledání té správné cesty.

Herní zážitek je tedy o poznání intenzivnější, avšak základní koncept se nemění. Musíte se plížit, opatrně postupovat vpřed, spolupracovat s ostatními členy týmu a doufat, že každou minu, léčku nebo nepřátelského odstřelovače dokážete odhalit včas. I ve Fist Alpha totiž máte v závislosti na zvolené obtížnosti omezený počet možností uložit si pozici, ke které se lze vrátit v případě náhlého úmrtí (jako že jiná tu ani nejsou).



Jen to nejlepší

Také jednotlivé mise se tváří jako extrakt toho nejlepšího, co ve Vietcongu bylo. Budete se plížit podrostem, osvobozovat rukojmí, procházet klaustrofobicky stísněnými tunely, střílet z vrtulníku, dobývat starobylý chrám, bránit svou základnu a ničit minomety. Žádné extra nové nápady zde tedy nehledejte, ale na druhou stranu je vše výrazně hratelnější. Ve zdejším podzemí by zabloudilo leda tříleté batole, a to byste mu ještě museli zavázat oči. Při správném střídání několika různých zbraní ubráníte tábor Nui Pek a ani se nezadýcháte. A co je hlavní – při osvobozování zajatce a při dalších „stealth“ misích už nezničíte vzteky tři klávesnice, jako se to stalo kdysi nám.

Neradi bychom, abyste si mysleli, že Pterodoni nějak snížili celkovou obtížnost. To rozhodně ne – při plnění některých úkolů se pěkně zapotíte. Jen odstranili ty nejvíce frustrující okamžiky a přizpůsobili hratelnost běžnému člověčenstvu. S povděkem jsme také přijali skutečnost, že všechny kapitoly se odehrávají za alespoň částečného světla. Kdyby Bůh chtěl, abychom bojovali v noci, dal by nám přece infračervené vidění, ne?

Trošku nás ovšem zamrzelo, že až na jedinou výjimku nemáte možnost projít se po táboře a sledovat, jak vám mezi jednotlivými kapitolami roste před očima. Dveře z vašich ubikací vedou pouze na střelnici, kde si můžete ozkoušet různé zbraně. Vývojářům se asi nechtělo zpracovávat základnu v několika fázích výstavby a raději se pořádně ponořili do samotných misí.



Douglas a jeho parta

Nezbytný vývoj se dotkl i charakterů jednotlivých postav. Kulometčík Hornster je sprostý jako dlaždič a do boje se vrhá po hlavě, starostlivý Crocker pobíhá od jednoho spolubojovníka ke druhému a léčí jejich zranění, radista Defort se drží raději trochu stranou, ženista Bronson se chová jako kovaný profesionál a průvodce Nguyen – jehož po čase vystřídá starý známý Nhut – je plný zášti k nenáviděným komunistům. Tohle sice bylo ve hře již minule, ale teď tvůrci pořádně zapracovali i na jejich slovním projevu, a to nejen v animovaných sekvencích. Vojáci si spolu občas povídají, tu a tam budete muset okřiknut drsného Hornstera, aby se nechoval jako někde v baru, Defort občas pronese nějakou svou cynickou poznámku... Pro hratelnost jako takovou to samozřejmě nemá žádný význam, ale zlepšuje to celkovou atmosféru a vy se cítíte, jako byste měli po boku skutečné živé lidi.

Při samotných bojích vás bohužel nic nového nečeká. Na druhou stranu to je možná dobře – přece jen se jedná o datadisk a ne o zcela nový titul. Crocker vás tedy bude léčit, od Bronsona budete fasovat novou munici (za jeho neustálého reptání, že plýtváte střelivem a měli byste se naučit mířit), Nguyen či Nhut budou hledat nejlepší cestu a varovat vás před blížícím se nepřítelem, Defort vás bude spojovat se základnou... Zkrátka nic nového pod sluncem. Když o tom tak přemýšlíme, alespoň jedna nová specializace by nebyla na škodu.



Oko i ucho se radují

Po technické stránce nemáme hře Vietcong: Fist Alpha moc co vytknout. Engine běhá velice svižně a díky množství detailů vypadá prostředí velice realisticky. Vlastně jen kvůli několika zákysům (za které jsme si ovšem mohli ve velké míře sami) jsme zjistili, že mapy jsou poměrně lineární a ke zdárnému splnění úkolu vede jedna jediná cesta. Kdybychom ovšem tu správnou ve své tuposti nepřehlédli a neběhali půl hodiny po okolí, tak bychom na to vůbec nepřišli. Samostatnou kapitolou jsou precizně zpracované animované sekvence, které především díky skvěle nastavované kameře působí jako záběry z nějakého válečného filmu.
Věrohodný zážitek z džungle podporuje zvuková kulisa. Ta bývá ve většině titulů přehlížena, protože vlastně není o čem mluvit. „Nepřekvapí, ale ani neurazí“ – tak se o ní většinou mluvívá. Ve Vietcongu to již tradičně není pravda. Z množství efektů a samplů jde hlava kolem. Nejedná se přitom jen o ambientní zvuky, které jsou naprosto špičkové, ale třeba i o výstřely a kulky svištící okolo vás. Když si to kolem našeho sluchovodu jednou z ničeho nic probzučel projektil jako rozzuřený sršáň, měli jsme co dělat, abychom se automaticky nevrhli pod stůl.

Výhrady tak lze mít občas jen k umělé inteligenci – a to jak vašich spolubojovníků, tak nepřátel. Několikrát se nám stalo, že jsme stříleli po nepříteli, jenž k nám byl otočený zády, a ten trouba se ani nehnul, dokud jsme ho netrefili (a to jsme neměli tlumič). Vaši kolegové zase občas mají problémy s hledáním správné cesty, moc se nekryjí a ani je nenapadne, aby si úkrokem stranou zlepšili střelecký úhel. Chudák Bronson pak musí běhat z jednoho konce bojiště na druhý a doplňovat všem munici, která skončila někde v kmeni stromu.



Dobré, ale krátké

Pokud Vietcong: Fist Alpha něčím vysloveně trpí, pak je to nedostatek zásadních novinek. Zbraně, které si v datadisku odbyly premiéru, využijete spíš v multiplayeru – například tolik opěvovaný bajonet jsme neměli ani šanci vyzkoušet. Prostě k tomu nebyla příležitost. Celé to je tedy vlastně jen jakousi vylepšenou verzí Vietcongu – vyváženější, méně chybovou, pestřejší. Možná by to stačilo, pokud by se jednalo o stand-alone datadisk; v tom případě by totiž byl přístupný i lidem, kterým se předchozí titul nedostal do rukou, a kteří jej tedy neznají.

Dlouho jsme váhali nad tím, jaké hodnocení udělit. Je nesporné, že Fist Alpha je po všech stránkách lepší než samotný Vietcong. Jenže sedmero zdejších misí se nám podařilo pokořit během tří poklidných a poměrně krátkých večerů v jinak hektickém a infarktovém uzávěrkovém týdnu (jinými slovy za nějakých sedm hodin, a to s několika zcela zbytečnými zákysy). To opravdu není mnoho. Nakonec jsme se rozhodli dát stejnou známku jako minule. Kdyby se nejednalo „jen“ o krátký soubor nových map – byť sebekvalitnějších – mohlo to být o poznání lepší.





Výrobce: Pterodon Software

Vydavatel: Gathering

Distributor pro ČR: Cenega

Lokalizace: kompletní

Internet: http://www.vietcong-game.com

Multiplayer: ano

Minimální konfigurace: CPU 700 MB, 256 MB RAM, HDD 800 MB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 1 GHz, 512 MB RAM, HDD 800 MB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Trošku nás zklamal nedostatek inovací, ale jinak se jedná o precizně vytvořený datadisk se skvělými mapami, který je pro všechny příznivce původního Vietcongu nutností.



Hodnocení: 83 %











Související články




Komentáře