Unreal Tournament 2004

Hry | 05.06.04

Nový Unreal Tournament se již nějaký ten pátek těší pozornosti spousty hráčů z celého světa a samozřejmě neunikl ani nám. Je hezčí, lépe se hraje a přináší spoustu nových prvků. Jestli jste nové „útéčko“ ještě nevyzkoušeli, máte opravdu velké mezery!





Když se řekne „útéčko“, většina lidí si představí svoji Uřvanou Tchyni, někdo možná Užvaněnou Tetu a pár osamocených jedinců ve svěracích kazajkách třeba Umakartového Tučňáka. Ale že by v tom někdo viděl Unreal Tournament? To sotva, vždyť už je to tak „strašně dávno“, co jsme jeho poslední verzi naposled hráli...



Cožpak si dnes, léta páně 2004, někdo vzpomene na rok 2002, potažmo 2003? I řekli si lidé v Epic Games: „Změňme číslovku v názvu, přidejme pár nových map a vydejme ‘zbrusu novou‘ hru, která všem připomene dávno zapomenuté dílo!“ I jali se z nebohých hráčů sosat bankovky. Když nás mohou v Electronic Arts každoročně zásobovat novými a novými verzemi svých sportovních simulací, proč nezaložit novou tradici a nezačít neúnavně servírovat nové a nové verze UT bez ohledu na to, že krev v arénách předchozích dílů ještě nestačila pořádně zaschnout? Sport je sport, a ten si přece žádá pravidelné aktualizace!



Opravdu jen past na peníze?

Ale pro tuto chvíli by to už stačilo. Stop! Na lehce ironizující úvod urychleně zapomeňte, ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Skutečnost je naštěstí diametrálně odlišná. Ostatně pozornému čtenáři jistě neušla vysoká číslovka v kolonce procentuálního hodnocení na konci článku a určitě si uvědomil, že předchozí řádky musejí být jen trapným pokusem jej do poslední chvíle napínat. Dost bylo té šarády. Po důkladných zátěžových testech se široké veřejnosti na vědomí dává, že nový Unreal Tournament 2004 je tím nejlepším dárkem k Aprílu a znamená přesný headshot do hlavy všech pochybovačů – tedy těch, kdož v chystaném pokračování akční klasiky spatřovali jen pouhopouhý datadisk, který nepřinese nic moc nového a jehož jediným smyslem bude zalátat díry v rozpočtech pár společností.
Nové pokračování krvavého turnaje budoucnosti je vším možným, jen ne vypočítavým kalkulem a atakem na vaše prasátka. Naopak. Další díl série je spíš odpustkem a úlitbou všem hráčům a především progamerům, kterým po chladném přijetí staršího brášky přináší zásadní poselství: „Odpusťte nám a vezměte nás opět na milost, my už se polepšili. Vraťte nám titul korunního prince progamingu!“ Dovolíme si tvrdit, že tato prosba nezůstane dlouho bez kladné odezvy. A proč? Čtěte dál.



Kapku podivný sport

Protože nikam nespěcháme, zařaďme jedničku a šnečím tempem se vydejme na obhlídku krás futuristické zábavy pro masy lidí, robotů, Skaarjů a dalších bytostí ve velmi vzdálené budoucnosti. Nadnárodní společnost Liandri právě vytáhla z rukávu esa pro již dvanáctý ročník sportovního turnaje (dají-li se masakry, řežby a jatka v působivých arénách vůbec nazývat sportem) v podobě účasti týmů vedených bývalými šampiony Malcolmem, Gorgem a dlouho nezvěstným Xan Kriegorem. Na výběr dostanete několik desítek roztodivných postav a po krátké rozvaze se můžete se svým vyvoleným rovnou pustit do prokousávání turnajovým pavoukem. Nejprve musíte projít sítem kvalifikací, následně vyhrát čtyři týmové módy a nakonec se v grandiózním finále utkat s... Ale vždyť vy přece nechcete, abychom vám to prozradili.

Co se kvalifikací týče, jejich účelem je ověřit, zda na to máte. Ono „to“ může vzhledem k pestré nabídce stupňů obtížnosti představovat na jedné straně procházku růžovým sadem a na straně druhé nejhorší noční můru. Důležité je, že při správné volbě může být hra výzvou pro kohokoliv a přitom to nutně nemusí znamenat permanentní frustraci z narůstajícího počtu fragů na kontě nepřítele.



Peníze hýbou Unrealem

V průběhu kvalifikací si taktéž, a to je velmi podstatné, sestavíte vlastní pětičlenný tým. Tvorba týmu je přitom jednoduchá. Vyberete si kandidáty, vzápětí je pobijete a od té chvíle za vámi půjdou jak věrní psíci. Správa týmu je hodně podobná dřívějšímu modelu, přesto je tu několik novinek, které nelze opomenout. Mezi ně však rozhodně nepatří skutečnost, že každý bojovník dostal do vínku čtyři vlastnosti či že každému parťákovi můžete nastavit způsob chování. Co se ovšem změnilo, je fakt, že kromě kuřete ani členové týmu nehrabou zadarmo, a dokonce i mocná Liandri Corporation si uvědomila, že turnaj není dobročinným bazarem. A jelikož své výdaje musíte pokrývat nějakými příjmy, je nutné vyhrávat a vyhrávat, protože jen tak se dostanete k penězům. Má dáti, dal. Jak jednoduché. Kromě „prize money“ si lze přivydělat i různými kousky pro pobavení diváků (Double Kill, Killing Spree, Domination atd.).

Členové týmu si z lítých bojů tu a tam odnesou nějaké to zranění a i ve vyspělém zdravotnictví budoucnosti se za léčbu tvrdě platí. Naštěstí se vám čas od času může stát, že vás některý z konkurentů vyzve k souboji jeden na jednoho, dá vám možnost vsadit si na své vítězství, a když ho zmydlíte, dostanete dvojnásobek. Navíc vám může být adresována i výzva o odměnu v naturáliích, zosobněná vybraným členem týmu vyzyvatele. Vlastnosti individua, o které bojujete, bohužel dopředu neznáte, a zjistit po úmorném boji, že „naslepo“ vybraný drsňák vlastně nestojí za nic, tak to dokáže pěkně nadzvednout mandle. Ale nechme už odměn, příjmů, výdajů a peněz, nebo vás zaúčtujeme k smrti.



Božské desatero

I malé děcko ví, že jádrem Unreal Tournamentu je multiplayer. Co na tom, že IQ botů není nijak mizerné a všechny herní módy si v jejich bodré společnosti můžete v klidu projít v rámci Instant Action. Soubojům či spolupráci s jinými humanoidy se to prostě nevyrovná a vývojáři si toho byli jasně vědomi. Nabízejí vám proto základní desatero pro ukrácení dlouhé chvíle při pobytu na síti. Za prvé to jsou klasiky jako deathmatch, týmový deathmatch, Capture the Flag a Last Man Standing. Dále nechybí Double Domination postavený na tom, že se v každé úrovni nacházejí dva body, které musíte se svým týmem obsadit a udržet po dobu deseti sekund, abyste skórovali. V Invasion se svými spolubojovníky čelíte vlnám útočících monster, a pokud zemřete, respawnujete se až při dalším náporu – pokud ovšem nezahynuli také všichni vaši kolegové. Mutant je variací na deathmatch, avšak kdo jako první získá frag, ten se stává mutantem, jenž je silnější než ostatní. Zároveň mu permanentně ubývá zdraví, které si doplňuje zabíjením ostatních. Ti se na oplátku snaží zlikvidovat jeho, a to jednak proto, aby se sami stali mutantem, a taky jednoduše z důvodu, že sebe navzájem masit nemohou. Výjimkou je hráč s nejmenším počtem bodů, který má vedle mutanta povolení zabíjet kohokoliv. Následuje Bombing Run s míčem uprostřed mapy, na níž je úkolem soupeřících týmů dopravovat kulatý nesmysl do soupeřovy branky. No a nakonec tu máme... chvilka napětí... možná, že už to tušíte... ano, ano, je to Assault. Tramtadadá! Věřte tomu, nebo ne, oči vás nešálí, čtete správně. Assault se vrací v obdivuhodné formě a je lepší, propracovanější a rozsáhlejší než kdykoliv předtím! Opět se tedy můžete zařadit do fronty útočníků, kteří na šesti detailně propracovaných mapách plní série vzájemně provázaných úkolů a současně čelí snahám obránců o zbrždění jejich postupu.



Vzhůru do útoku

V době, kdy jsme v redakci nadšeně smažili AS-Convoy z demoverze, by jen bezmezný optimista mohl tvrdit, že nás ve finále čeká něco lepšího. Cožpak lze překonat takřka dokonalost samu? Věřte nám, že lze. Schválně, co s vámi udělá tohle: Na orbitě Země se nachází obří mateřská loď rasy Skaarj. Útočníci z řad pozemšťanů se ve vesmírných bitevnících přibližují k temné siluetě ohromného kolosu, když se znenadání ocitnou v dešti laserových paprsků, které jako na povel vyšlehnou z miniaturních otočných věží, jimiž je základna doslova posetá. Z hangáru mezitím vylétá skupina nepřátelských stíhačů a je na vás, abyste v nastalém chaosu nalezli cestu do středu stanice a zlikvidovali generátory napájející štíty, jež zamezují přístupu do přistávacího doku. Jakmile se zadaří, ocitáte se v útrobách stanice a tentokrát již hezky po svých míříte k energetickému jádru. Cestou samozřejmě narážíte na tuhý odpor a řadu překážek… a to jsme sotva v polovině. Další pokračování už necháme na vaší imaginaci, případně na disku s UT 2004 v mechanice.

A to si vezměte, že i další mapy jsou slovy dnešního teenagera podobně „cool“. Aby však Assault, pro změnu slovy klasika, „nevylízal všechnu smetanu“, dodejme, že vlastně všechny úrovně jsou velmi nápadité, skvěle navržené a hlavně dokonale hratelné. Celkově velmi dobrý dojem podtrhuje i zbrojní arzenál rozšířený o pár nových kousků (viz rámeček), u nějž si neodpustíme hlasitým zavýsknutím okomentovat návrat oblíbené odstřelovačky, která teď sice s každým výstřelem vypouští malý obláček a činí svého držitele snáze odhalitelným, přesto taková „maličkost“ jen těžko zabrání rodilým sniperům rozdávat headshoty se stejnou frekvencí jako Kája Gott autogramy.



Ach, ty počty…

A teď už přichází na řadu finální test čtenářské pozornosti. Nepřijde vám něco divné? Nezdá se vám, že něco není v pořádku? Neuteklo vám nic? Že ne? A nepíše se náhodou o pár odstavců výše, že ve hře najdete deset herních variant a přitom jsme vás zatím seznámili jen s devíti? Nevěříte? Jen si to schválně spočtěte. To nejlepší jsme si prostě museli nechat až na samotný závěr. Pomyslným melounem na dortu je mód, který dnes dominuje většině UT 2004 serverů a navzdory svému jménu jím není Domination. Vyvoleným je Onslaught.
O co ve stručnosti jde? Dva týmy. Modří a červení, červení a modří, jak chcete. Dvě základny se dvěma energetickými jádry. Cíl: zničit soupeřovo jádro. Způsob: obsadit neutrální uzlové body roztroušené v širokém okolí tak, aby došlo k propojení se soupeřovou základnou. Tím dojde k vypnutí silového pole a jádro se stává bezbranným vůči zbraním vašich vojáků. Jednotlivé uzly ovšem nelze zabírat jen tak halabala – přivlastnit si lze jen ty, na které máte aktivní napojení. Zní to složitě? Ale kdeže...

Co ovšem činí Onslaught tak zajímavým, nejsou nějaká energetická jádra či kdovíjaké uzly. Jasně, jsou to ovladatelná vozítka, vznášedélka, letadélka a další technikadélka. Usedat můžete i do stacionárních střílen, zaminovávat obsazené i neutrální uzly, přivolávat kobercové bombardování nebo doprovázet těžkou techniku a v případě potřeby ji za pomoci link gunu opravovat. Škála možností je opravdu pestrá a činí Onslaught ve více lidech neskutečně zábavným. Sami jsme během hraní po internetu zažili bojové scény, v nichž obrovští Leviathani napěchovaní pětičlennou posádkou sváděli líté boje a obrazovka se až po okraj naplnila výbuchy, záblesky a haldami poletujících trosek. Prostě paráda!



Dejte vale životu

Na celé hře je vidět maximální snaha o komfort počítačového hráče. Můžete upravovat takové ptákovinky, jako jsou zaměřovače u jednotlivých zbraní či vlastnosti prvků HUDu. Lze si dokonce přímo editovat propojení uzlů v Onslaughtu, a tím oživit již ohrané mapy. Pomocí interního přehrávače do sebe můžete hustit oblíbené empétrojky a s ostatními hráči přímo komunikovat přes hlasové rozhraní. Díky systému rozpoznávání hlasu lze dokonce komandovat i počítačem řízené boty a světe div se, místy to i funguje. Za boha se nám ovšem nepodařilo přesvědčit počítač, že rozkaz „Cover me“ není totéž, co „Gimme“. Nesmíme zapomenout ani na přiložený Unreal editor – všech modařů ráj, a když k tomu přidáme přímé napojení hry na server s modifikacemi, mapami a mutatory, máme před sebou vidinu nekonečné zábavy až do skonání světa. Pán bůh s náma!





Výrobce: Epic Games/Digital Extremes

Vydavatel: Atari

Distributor pro ČR: SeVeN M

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.unrealtournament.com

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1 GHz, 128 MB RAM, HDD 5,5 GB MB, 3D karta 64 MB

Doporučujeme: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, HDD 5,5 GB, 3D karta 128 MB

Verdikt: Nové „útéčko“ vrací úder. Spousta drobných i větších vylepšení, návrat Assaultu a nový mód Onslaught, to vše v tradičně povedeném grafickém kabátku. Tak na co ještě čekáte?



Hodnocení: 91 %











Související články




Komentáře