Tom Clancy’s H.A.W.X. 2 – všeho moc škodí

Hry | 23.09.10

Nejnovější díl populární série těžko popsatelného, letecko-arkádového žánru, vyšel na konzolích a předvedl vše, co umí. V tom nicméně tkví jeho největší zápory.





Po hrách s tématikou stíhačkových bitev a frenetické akce v nebesích byla poptávka již na počátku osmdesátých let minulého století, kdy se objevila adaptace filmu Top Gun či hardcorový After Burner. Ačkoliv jsou remaky obou titulů za několik málo peněz dostupné skrze Xbox Live či PlayStation Network, hráči chtějí pokrok a posun teď již zastaralého žánru. Toho jsou si tvůrci z Ubisoft Romania dobře vědomi, v H.A.W.X. 2 se tedy snažili najít schůdnou cestu mezi leteckým simulátorem a šílenou nerealistickou arkádou, což se jim povedlo, inovací zde však je až přespříliš.

Samotné jádro hry tvoří jednoduchá hratelnost, díky níž si k ní může přisednout téměř každý a za pár minut bude šťastný, že se mu konečně daří sestřelovat nepřátelské letouny. Většině hráčů jednoduše postačí létat střemhlav oblaky a vymýšlet metody, jak nejefektivněji sundat letoun protivníka z nebes – což samozřejmě v H.A.W.X. 2 dělat jde -, vždy je nicméně tok akce narušen některou z oněch misí, jež měly vdechnout čerstvý dech hratelnosti a pohnout s příběhem. Místo toho jsme se ale dočkali celkem nudných odpoutání od hlavního a nejdůležitějšího podstavného sloupu hry: stíhačkové bitvy.


Začněme ale klasicky, a to příběhem, který je (jak jistě čekáte) o teroristech, kteří se protizákonně ujali Ruských nukleárních zbraní, a celá armáda se z toho zase jednou může zbláznit. Ve hře se objevuje i hrdina předchozího dílu, David Crenshaw, jenž je teroristy unesen, většina misí za stranu Spojených států je tedy o jeho hledání a záchraně. Ano, v druhých H.A.W.X. se opravdu dočkáme několika různých perspektiv na konflikt prezentovaný dějovou linkou: jsou zde zmiňovaní Američané, za jejichž stranu se ujmeme postavy Alexe Huntera; Britské letectvo s vojínem jménem Colin Munro a Ruskou armádou v čele s kapitánem Dimitrim Sokovem. Příběh není nikterak špatný, jelikož alespoň hráč dostane širší přístup k více stíhačkám a herním charakterů. Většina scének doplňující herní informace je nicméně tvořena nepodstatnými vojenskými a technologickými řečmi, jež bude pravděpodobně většina hráčů s radostí přeskakovat.

Děj začíná na letišti, přičemž prvním úkolem hráče je úspěšně vzlétnout a splnit několik otrkávajících úkolů, jež fungují jako jakási nenásilná forma tutoriálu. Vzlétání je velmi zajímavým aspektem samotného ovládání hry, nečekejte však žádný Sturmovik, stačí pouze zmáčknout pár tlačítek a nasměrovat letoun správným směrem. Pak už jde vše samo. Samotné létání se dá rovněž naprosto primitivně a intuitivně ovládat, což je jistě podstatným kladem celé hratelnosti, nepotřebujete totiž být hardcorovým hráčem, abyste vůbec vysunuli podvozek.

Velký počet misí v kampani ústí v zadání úkolu jako je „prověřte tuto zónu, zničte nepřátelské stíhačky, braňte základnu,“ existuje zde nicméně i určité odpoutání od původních aspektů. Dočkali jsme se totiž možnosti ovládat UAV pro skenování budov a špehování protivníků, či létání s bombardérem při poskytování podpory pěším jednotkám. Hrátky s UAV přestanou bavit po několika minutách a o co hůře, vytrhnou hráče z akce a pokusí se ho unudit k smrti eskortovacími misemi. Ty jsou obecně hráči nenáviděny, přičemž se v H.A.W.X. 2 zvláště méně trpěliví jedinci můžou těšit na dosti mizernou umělou inteligenci. Vážně, v druhém dílu tohoto letecko-arkádového simulátoru je větší pravděpodobnost, že spíše nesplníte misi, než že byste byli sestřeleni. A o to víc se budete rozčilovat, když vaši vojenští kolegové ani jednou za pět misí netrefí pomalu ani cestu z hangáru.

Tento problém samozřejmě řeší multiplayer, na nějž se každopádně offline uživatelé nemůžou spoléhat, ti ostatní by se do něj ale měli pustit hned po osvojení si technik ovládání a možností hry. Kampaň je totiž skvělým začátkem, ale sama o sobě nemá příliš vysokou výpovědní či emotivní hodnotu, není tedy proč se s ní nějak zdržovat. Obrana vlastních základen, podpora pěších sil a eskortovací mise jsou daleko větší zábavou, když se u nich bavíte s přáteli a skutečně spolupracujete. Co v online režimu rovněž velmi dobře funguje je kariérní režim, díky němuž má každý dobrý důvod, proč plnit úkoly dál a dál: za skóre si totiž lze pořídit lepší letoun a zbraně do něj.

Kooperační mód je však právě tím, v čem H.A.W.X. 2 nejvíce exceluje, jelikož trpět debilitu spolubojovníků a robotickou přesnost protivníků je postupem času čím dál víc těžší. Kompetitivní režim se od minulého dílu nikterak nezměnil a pokračování, zdá se, bylo navrženo zejména pro týmovou práci.

Audiovizuální stránka na první pohled působí na výbornou, po bližším pohlédnutí ale zjistíme, že občas kolísá počet snímků za sekundu a sem tam se objeví kostrbatý pixel ostrých hran křídel letadla či vrcholků hor. Na rychlost akce je nicméně grafika na docela slušné výši, hlavní je přece jen požitek z létání, ne občas hranaté prostředí.

H.A.W.X. 2 si jednoduše vybraly špatnou dobu, příští měsíc totiž vychází mnoho očekávaných titulů, a běžný hráč si pravděpodobně letecko-arkádový simulátor nevybere. Bavíme-li se ale o fanoušcích a hráčích stíhačkových bitev, není nad čím váhat, tento titul je pro ně jako stvořený. Pokud mezi ně ale nepatříte, dejte od hry raději ruce pryč nebo si vyzkoušejte demoverzi, jež je na XBL Marketplace i na PS Storu volně přístupná.

PLUSY: Přístupné ovládaní, solidní grafika, původní hratelnost, multiplayer

MÍNUSY: Přerušování akce, umělá inteligence spolubojovníků, nechytlavá kampaň

HODNOCENÍ: 70%

Za zapůjčení hry děkujeme společnosti Conquest Entertainment.














Komentáře