Space Siege – i Chris Taylor někdy šlápne vedle

Hry | 01.12.08

Slavný tvůrce mající za sebou „tříáčkové“ tituly jako jsou Dungeon Siege či Supreme Commander se nám rozhodl ...







Slavný tvůrce mající za sebou „tříáčkové“ tituly jako jsou Dungeon Siege či Supreme Commander se nám rozhodl naservírovat další akční RPG. Tentokrát však z budoucnosti.

Na prahu 22. století se lidská rasa rozhodla začít dobývat vesmír kolonizací nových planet. Navzdory očekávání přinesla Zemi mnohem více problémů než užitku. Neopatrní osadníci totiž přistáli na planetě, jež byla posvátnou pro mimozemskou rasu Keraků. Toto zneuctění Keraky tak naštvalo, že se rozhodli prchající pozemské lodě pronásledovat a naši matičku Zemi kompletně zničit. Lidé mohli zkoušet, co chtěli, nicméně proti obrovské kerak-ské flotile neměli nejmenší šanci a Země byla zničena. Jediné, co se zachránilo, byla vesmírná loď ISCI Armstrong, jež válečnou vřavou proklouzla jen s přilepeným nepřátelským výsadkovým modulem. Děj začíná zrovna ve chvíli, když jsou obyvatelé Armstrongu napadeni a snaží se utéct svým mimozemským nepřátelům do stázových komor. Mezi lidmi, jež se i při tomto útoku jali ukrajovat z nepřátelských řad, se nachází i Seth Walker (tomu říkáme řízné jméno). Tedy muž, který o tom sice ještě neví, ale rozhodne o osudu celého lidstva.

Vesmírný hack-and-slash

I když se přímo nabízí srovnávat hru s dřívější RPG sérií z dílny Gas Powered Games (Dungeon Siege), společných prvků mají tyto dvě hry pramálo, tedy nepočítáme-li část názvu. V obou případech se jedná o akční RPG, ovšem už zde, v kořenech systému, nastává rozdvojení, jelikož tento druh RPG her se zaměřuje hlavně na sbírání zkušeností a hledání nových předmětů jako jsou brnění či zbraně.
Space Siege se proti tomuto systému vydává svou vlastní cestou. Shromažďování „expů“ zde probíhá pomocí sběru jednotlivých součástek, za něž si posléze vylepšujete své statistiky v předem určených terminálech. Mimo statistik si zde můžete také upravovat výkon svých zbraní (ve hře sbíráte jen zbraně a součástky, o brnění či čemkoli jiném si nechte jen zdát), jichž je ve hře všehovšudy deset. Dost málo na akční RPG, co říkáte? A to si ještě představte, že pokud svou postavu nepovedete předem daným směrem, několik z nich nebudete moci ani použít.

Být, či nebýt kyborgem?

Oním vedením postavy jsou myšleny dvě věci. Tou první je dovednostní strom. Zde si můžete vybrat jedno ze dvou „povolání“, z nichž jedno by se dalo označit jako válečník a to druhé jako… ehm… trochu jiný válečník. Rozdíl spočívá jen v tom, že přidáváním na jednu stranu budete podporovat vašeho pomocného droida společně se speciálními schopnostmi jako jsou štíty a podobně, zatímco přidáváním na druhou stranu si zvětšíte množství zdraví a zdokonalíte se ve využívání zbraní. V praxi to pak vypadá tak, že si jsou obě povolání relativně podobná, což hře moc nesvědčí.
Mnohem zajímavější úprava postavy spočívá v kyber-implantátech. S každou implantací nějakého vylepšení vám ubývá lidskost, jelikož robotické části přímo nahrazují ty lidské. Pokud si tedy postupem času instalujete všechny implantáty, skončíte jako kompletní kyborgové s lidskostí na pěti procentech (tomu jsme samozřejmě nemohli odolat a výsledek byl uspokojivý). S touto kyber-proměnou přicházejí, případně odcházejí různé možnosti – nepůjde vám vylepšovat nějaká položka v dovednostním stromu, ale budete díky tomu schopni nést nepřátelské zbraně, což je odměna více než vrchovatá, obzvláště přihlédneme-li k jejich počtu. Pokud by vás však zbraně nelákaly, vězte, že vám tyto implantáty otevřou cestu k zápornému konci, který sice (stejně jako ten kladný) nestojí za moc, nicméně člověka potěší, když jednou za čas nevidí na konci hry happy end.
Výše jsme se zmínili o zbraních a jejich malém množství. Pojďme si tedy trochu přiblížit, jak že se Space Siege vlastně hraje. Pokud čekáte jakýkoliv nástup inovací, v této hře je určitě nehledejte. Hra svůj původ v akčních RPG nezapře a je to vidět i na hratelnosti samotné. Prakticky stačí jen stát a držet pravé „myšítko“ na nepříteli. Vzhledem k tomu, že devět z deseti zbraní je palných, probíhá většina soubojů na dálku a nemůžeme říct, že by to hře nějak pomáhalo v boji proti stereotypu, ba naopak.
Vedle zbraní vám v boji pomůže již také zmíněný robůtek, nesoucí název HR-V. Ten se dá, stejně jako vy, vylepšovat podle libosti a v případě ztráty ho lze téměř na každém rohu pomocí speciálního stroje obnovit. V praxi je to však téměř zbytečný pomocník, tedy pokud ho nevylepšujete více než sebe. Obtížnost je totiž stavěná tak, aby byl hráč schopen hru pokořit sám.

Svět postavený z koridorů

Herní plocha je rozprostřena téměř po celém Armstrongu a pohybovat se po ní budete v drtivé většině případů pomocí speciálního dopravního systému. Jednotlivé lokace jsou si natolik podobné, až to hře škodí. Téměř na každém kroku vás čekají stejně šedé zdi, stejně blikající terminály a stejně „ponurá“ atmosféra (na lodi se přece něco muselo stát, jinak by byla hra o ničem). Fádnosti nezabrání ani grafické zpracování, které občas dokáže vykouzlit koukatelné scenérie, ovšem většinu času jsou jen tuctové. Stejně fádní jako grafika je i hudební složka. Jediné, co nám brání v označení herní plochy za špatnou, jsou vybuchující sudy. Válejí se všude a střílení do nich nás bavilo více než střílení do nepřátel. Ony výbuchy opravdu krásně ničí okolí a jsou podložené uvěřitelnou fyzikou. Díky tomuto explozivnímu prostředí můžete efektivněji zabíjet nepřátele, případně získávat nějaké ty součástky navíc z rozbitých beden. Je to sice jen kosmetický aspekt, ale hru to neskutečně osvěžuje.
Pokud by vás však hra bavila, případně byste ji chtěli zkusit se svými přáteli, pak je tu multiplayer, v němž se pomocí tranzitního systému vydáte na různé s příběhem nesouvisející kooperativní mise.

Nemilosrdný verdikt

Space Siege se pro nás stalo zklamáním léta. Nejedná se sice o vyložený propadák a v nynější „okurkové sezóně“ má hra šanci zaujmout, ovšem kdyby vyšla na podzim, nebo nedej bože na Vánoce, bude se Chris Taylor mlátit do hlavy, že se vůbec pouštěl do vyrábění dalšího akčního RPG. My si však na okurkovou sezónu nehrajeme a hru nemilosrdně hodnotíme lehce nadprůměrně.
Vilém Koubek 8 0526/vali ?

Jak si chtěli v Gas Powered Games udělat hybrid z Diabla a System Shocku 2

Odvážné tvrzení, že ano. Nedivili bychom se, kdyby to pár lidí i naštvalo, nicméně během hraní jsme se tomuto pocitu nemohli ubránit. Je to buď dáno nadčasovostí System Shocku 2, nebo akutním nedostatkem nápadů tvůrců Space Siege, každopádně to bije do očí.
Převzaté nápady: Ve hře se vyskytují „léčící komory“ v nichž se můžete uzdravit a uložit hru. V případě smrti se zde bez jakýchkoliv postihů znovu objevíte. Za celou zápletkou (pozor, spoilujeme!) stojí umělá inteligence. Robotické implantáty už byly v druhém System Shocku. Jména lodí Von Braun a Armstrong zní minimálně stejně „drsně“. Obě hry se odehrávají na lodi opuštěné ve vesmíru, po které se navíc zcela volně povalují PDAčka se zprávami od pasažérů.
Je to vcelku dost silná podobnost, co myslíte?. My jsme si toho všimli, jakmile se na scéně objevila umělá inteligence, a vyloženě nás bavilo odkrývání dalších podobných znaků. Dalo by se říci, že to byl asi ten nejsilnější hnací motor, který nás donutil hru dohrát. Proto pozor: pokud jste milovníky druhého System Shocku a nedokážete se nad toto vykrádání povznést, ruce pryč!













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.