Metal Gear Solid 2: Substance

Hry | 24.08.03

Pokračování legendární konzolové stealth akce od mistra Hidea Kojimy se konečně dostává i na PC. Zvyknete-li si na nepřátelské ovládání, tak typické pro většinu konverzí, zažijete dech beroucí dobrodružství, jaké vám může nabídnout jen málokterá hra.





Japonci jsou zvláštní, to je prostě fakt. Neustále se ládují rýží a syrovými rybami, a pokud narostou trochu víc, ládují se zase hormony, aby z nich byli dobří zápasníci sumo. Pomineme-li jejich fyziognomii, která jim umožňuje nacpat na srovnatelnou rozlohu desetkrát více obyvatel, než žije u nás, nelze si nepovšimnout jejich zvláštních tradic a distingvované kultury ostře se střetávající s moderním workoholickým životním stylem v technokratické společnosti.



Japonci také milují zábavu. Zbožňují mangu s mlaďoučkými školačkami s obrovskýma očima a přerostlým poprsím (asi kompenzace komplexu z měr průměrných Japonek), rádi se rytmicky vrtí před coin-op automaty, na forbesech místo peněz vyhrávají bonbóny a v neposlední řadě také obdivují zvláštní počítačové hry. Kde jinde na světě by se ujal projekt, v němž je úkolem vychovat princeznu? Kupodivu jsou ty prapodivné tituly valnou většinou skvělé. Kdo okusil alespoň několik drobtů z legendárního Final Fantasy, nám jistě dá za pravdu. A další takovou záležitost kultovního rázu představuje i série Metal Gear Solid.



Konečně na PC

Po zdlouhavém čekání na druhý díl si konečně můžeme oddychnout. Sice až více než rok poté, co vyšla verze pro PS2, ale aspoň jsme se mohli utěšovat nadějí, že důvodem k této prodlevě byly kromě lobbování Sony také usilovné práce na kvalitě konverze. Hra byla z původního Sons of Liberty přejmenována na Substance, což je podtitul, pod nímž vyšla také verze pro Xbox a nedávno dokonce znovu i pro PS2. On ten přídavek mnoha bonusových misí a dalších návdavků za reedici jistě stojí.

Že přichází něco výjimečného, si uvědomíte už v okamžik, kdy si hra při minimální instalaci z DVD-ROMu zabere na vašem harddisku 4 GB drahocenného prostoru. A pak to přichází. Metal Gear Solid 2: Substance se spouští a bez dlouhého otravného nahrávání se ukáže skvěle sestříhané a ozvučené intro, za nějž by se nemusel stydět nejeden velkorozpočtový film. Poté si můžete vybrat, zda hrát vše jako celek, nebo se ponořit do jedné ze dvou kapitol. Důvod pro toto rozdělení pochopíte po dokončení první části. Ta se odehrává několik let po incidentu na ostrově Shadow Moses z prvního dílu Metal Gear Solid, v němž se Solid Snake musel postavit různým nebezpečenstvím a nakonec pěstmi vymluvit svému naklonovanému zlotřilému bratříčkovi Liquid Snakovi plány na ovládnutí světa.



Šílený příběh a tvůrčí halucinace

Hra začíná na tankeru, který Snake infiltruje ve snaze získat důkazy o tom, že americké námořnictvo vyvíjí nástupce tanku s jaderným arzenálem zvaného Metal Gear REX, nyní v obojživelné verzi s přídomkem RAY. Druhá epizoda pokračuje po zcizení RAYe na jakési čisticí stanici uprostřed oceánu a hráč po chvíli udiveně zjišťuje, že na scénu nevstupuje Solid Snake, ale mladý a nezkušený Raiden. Proč dostal hlavní roli úplně nový hrdina, blonďatý chlapeček, o němž předtím nebyla ani zmínka? Jakou úlohu hraje v celém komplotu Snake a proč vám plukovník Campbell neříká vše? To vám samozřejmě nemůžeme prozradit, protože byste tím byli při hraní o mnohé ochuzeni.

S postupně se odvíjejícím příběhem, zejména pak ve druhé části titulu, se objevují nové a nové postavy. Ačkoliv bojují na stejné straně, každá z nich má své tajemství, úmysly a plány a také vlastní názor na různé události, který nemusí být vždy v souladu s oficiální verzí. Hráč se tak ocitá ve složitém propletenci lží, polopravd a komplikovaných vztahů mezi hrdiny i zloduchy. Neví, komu věřit, kdo vůbec stojí na jaké straně a nakonec ani na čí straně by měl stát on sám. V tomto ohledu se scénáristům v čele s Hideem Kojimou povedlo opravdu mistrovské dílo, které propracovaností daleko předčí svého předchůdce. Hráč často nepřemýšlí ani tak o tom, jak se autorům podařilo vše skloubit dohromady, ale spíš by rád věděl, kolik dávek psychotropních látek při práci na projektu zkonzumovali. Přestože během hraní vyplouvají na povrch další a další souvislosti, celý tento šílený gordický spletenec je rozmotán – či spíše rozťat – až na úplném konci, kde na zdrceného a zmateného hráče čeká vykoupení v podobě hřejivého vysvětlení všech záhad. Tedy téměř všech.



Ach, ty konverze!

MGS 2 je konverze, a pokud jste doufali, že přináší hráčům luxusní komfort, musíme vás zklamat. Celý projekt je v tomto ohledu pro zavilého pécéčkáře velice „user-unfriendly“. Nastavování většiny technických atributů včetně ovládání probíhá v externím programu, a pokud spustíte nějakou misi, lze ji ukončit jedině smrtí postavy. Tlačítko pro menu program evidentně nezná, stiskem klávesy [Escape] hru úplně zavřete. K orientaci v nabídkách také neslouží obvyklé klávesy, ale ty, jež jste si nastavili coby ekvivalent k tlačítkům gamepadu.
To ale není tím největším problémem. Ten totiž – jak bývá u konzolových konverzí zvykem – představuje ovládání. Kdo nemá slušný gamepad s alespoň desítkou tlačítek a nejlépe dvěma směrovými hvězdicemi, bude trpět. Hraní na klávesnici připomíná muka středověkého výslechu. Z pohledu shůry je sice vše vcelku solidně ovladatelné, pokud ale budete muset mířit z pohledu z vlastních očí, jsou klávesy naprosto nepoužitelné.

Dalším kamenem úrazu je, že v pohledu z vlastních očí se nemůžete pohybovat a mířit pomocí myši. Je to trochu zvláštní, protože v nastavení lze hlodavce povolit a v tréninkových VR misích je zase možné se ve first person módu pohybovat. Přesto si po čase na ovládání zvyknete a rozhodně vás nečeká taková agónie, jakou nám předvedl Spider-Man: The Movie.



Starý pes a nové kousky

Arkádová krev se v novém Metal Gear Solid nezapře. Stačí se podívat například na sbírání předmětů, které je vyřešeno více než šalamounsky – prostě přes tu či onu ohromnou rotující věc přeběhnete, a je vaše. Stejně tak k prohledávání mrtvol neslouží žádný speciální pohyb, ale postavu několikrát zvednete a pustíte, až z ní vypadne opět nějaká veliká krabice, představující munici či zdraví. Samozřejmě nesmějí chybět ani souboje s bossy, na něž, jak bývá obvyklé, vždy platí nějaký fígl, po jehož odhalení by neměli představovat nikterak výrazný problém.

Naproti tomu vcelku realisticky je ztvárněno prostředí. Strohé, monotónně modrošedě ocelové kajuty tankeru vystřídají strohé, monotónně zrezivělé konstrukce čisticí stanice. Potěší i detaily v podobě absence pisoárů na dámských záchodech nebo fungující sušák na ruce. Trubky s párou, hasicí přístroje či kamery lze rozstřílet, čehož se dá občas šikovně využít k odhalení laserových paprsků nebo k popálení nepřítele. Také ale můžete uklouznout na ptáky pokálené rouře, a zřítit se tak do hlubin.

Oproti prvnímu dílu přibylo množství vylepšení, přičemž kromě nemnoha nových zbraní a předmětů je asi nejpatrnější širší spektrum pohybů, jež ovládají oba hlavní hrdinové. Kromě starého dobrého plížení podél stěn dokáží i vykukovat zpoza rohů či dokonce vykročit, vystřelit a stáhnout se zpět. Konečně se také naučili skákat, a i když vyhopsají jen na předměty do výšky pasu, jedná se o dost patrné vylepšení. Můžete totiž například přeskočit zábradlí, zachytit se okraje plošinky a nepozorovaně přeručkovat kolem hlídky. A protože těla nepřátel nemizí, je nutné je odtáhnout z dohledu ostatních strážců. Předměty se již neválejí jen na zemi, ale bývají ukryty i v různých skříňkách, do nichž můžete v případě potřeby napěchovat zlikvidované vojáky nebo se dokonce sami schovat.



Virtuální (ne)realita

Protivníci tentokrát pobrali trochu více rozumu, přičemž jejich počet i reakce závisí především na zvolené obtížnosti. Na tu nejjednodušší těch pár nepřátel bez problémů zlikvidujete holýma rukama, a pokud se jich při poplachu objeví více, stačí přeběhnout do jiné lokace a alarm se sám zruší. Naproti tomu na vyšší obtížnosti si vojáci všimnou mokrých nebo krvavých stop, které za sebou zmoklý nebo raněný Snake zanechává, jsou dost odolní a někdy dají zabrat i v boji muže proti muži. Hra se tak nakonec opravdu převlékne z akčního do takticko-špionážního kabátku a vy se budete snažit vyhýbat přímé konfrontaci, seč jen to bude možné.

K patnácti hodinám, které MGS 2 průměrnému hráči zabere, je nutno přičíst i kvantum různých bonusů a nových postav. Dokonalé vyžití pro nadšence představuje několik set tréninkových misí odehrávajících se ve virtuální realitě a alternativní mise, v nichž Snake či Raiden likvidují v časovém limitu nálože, musejí nepozorovaně zajmout nebo zlikvidovat všechny vojáky a podobně. Nechybí ani hlouposti jako prohlížení fotoalba nebo psích známek zajatých vojáků, texty vysvětlující události minulého dílu, přehrávání videosekvencí s možností změnit jejich obsazení (včetně použití modelů z předchozího dílu) a docela zajímavý „Boss survival“, při němž je úkolem v turnaji postupně likvidovat jednotlivé bosse, ovšem bez možnosti uzdravení se nebo získání nábojů.



Skvělá atmosféra ohraného klišé

Atmosféra je udržována a živena nejen kvalitním příběhem, ale též jeho filmovým pojetím. Celé DVD je našlapáno desítkami minut dlouhých rozhovorů (ty se stejně jako v předchozím díle odehrávají většinou přes nanokomunikátor) s nespočtem vtípků, narážek, autory evidentně oblíbených čínských přísloví a také nemalým počtem videosekvencí, které svým skvělým střihem a kamerou vdechnou hře filmovou duši. Charakteristickým znakem, jenž se objevil již minule, je množství příběhového kýče, klišé a patosu, které by stačilo na několik béčkových filmů. Zarážející je ale fakt, že díky vervě a přesvědčivosti, se kterou tak vývojáři učinili, nepůsobí celek vůbec odpudivě, ale přesně naopak – bude se vám to líbit.

Po grafické stránce je stejně jako u prvního dílu patrné, že se jedná o více než rok starou konverzi z konzole. Na dnešní dobu lehce nadstandardní modely, poněkud strohé textury a nepříliš přesvědčivé efekty (pomineme-li skvěle zpracovanou krev) si drze kladou dost vysoké nároky na herní hardware, zejména pak při rychlejších videosekvencích. Na druhou stranu postavy konečně získaly doslova svou vlastní tvář (kterou v prvním dílu představovala jen rozmázlá textura), jsou skvěle rozpohybované a hlavně dokonale namluvené. Zvuky a zejména hudba, na níž se podílel Harry Gregson-Williams (soundtrack k filmům Skála, Shrek, Aramageddon, Princ egyptský a další), jsou spolu s filmovou kamerou opravdu úžasné a dokáží vše neuvěřitelně prohloubit a vytvořit ze hraní výjimečný zážitek.



Konec dobrý…?

Končíme stejně, jak jsme začali – Japonci jsou zvláštní. A Metal Gear Solid 2: Substance je zvláštní hra. Přes jisté technologické nedostatky, trochu odfláknutou konverzi a kilotuny klišé a patosu jde o velice hratelný a atmosférický kousek, který každého milovníka série položí na lopatky a svým množstvím bonusů jej donutí hrát znovu a znovu. Zároveň se však neodvrací od těch, kteří ona tři magická slůvka z názvu hry slyšeli poprvé. Metal Gear Solid 2: Substance sice nemůže originalitou překonat svého předchůdce, který předvedl inovativní přístup k akčním hrám, v mnohém jej však vylepšuje a dovádí téměř k dokonalosti. Téměř.




Výrobce: Konami

Vydavatel: Konami

Minimální požadavky: CPU 800 MHz, 128 MB RAM, HDD 4 GB, 3D karta 32 MB, DVD-ROM

Doporučujeme: CPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, HDD 8 GB, 3D karta 64 MB, DVD-ROM

Multiplayer: ne

Internet: http://www.konamijpn.com/products/mgs2_sub/english
Verdikt: Co dodat na závěr? Ach, ti Japonci. Jsou prostě divní. Hurá.

Hodnocení: 87%











Související články




Komentáře