Medal of Honor: Airborne

Hry | 22.09.07

<i>Letadlo stoupá nad mraky, v něm čtyři muži s padáky.</br> Tváře se černají barvivem, kapsy jsou narvané střelivem.</br> V překrásné noci se vznášejí tmou, ale jen tři padáky se otevřou.</i>





Letadlo stoupá nad mraky, v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem, kapsy jsou narvané střelivem.
V překrásné noci se vznášejí tmou, ale jen tři padáky se otevřou.



Čajový pytlík s nápisem druhá světová válka je na pokraji smrti absolutním vylouhováním správné válečné atmosféry. Her s tématikou potírání fašismu jsme hráli spousty a stříleček v první osobě ještě víc. Mezi ty nejznámější patří série Call of Duty a hlavně Medal of Honor, která odstartovala na prvním Playstationu a počtem pokračovaní zdatně konkuruje kdejaké argentinské telenovele. Ale co si budeme namlouvat, svoje nejlepší léta už má dávno za sebou a nutně potřebuje noví peeling.



Novinek jak šafránu
Nejnovější díl Medal of Honor s podtitulem Airborne měl být skutečně inovativní a novou krví v žilách skomírajícího žánru her z druhé světové války. Tím nejlepším podle Electronic Arts měl být seskok padákem. EA slibovali, že parašutismus dodá hře úplně jinou dimenzi, že každý seskok bude znamenat zcela jiný styl hraní. Každý si prý najde svůj oblíbený styl. Ať jako vlk samotář, který přistane daleko od bojů, najde si vhodné místo a cestu si trochu pročistí sniperkou, nebo chlapík, jenž má rád ostrou akci a skočí přímo mezi nácky. Seskok nad bojištěm byl hlavním marketingovým tahákem hry a jak se ukázalo, reklamním tahákem bohužel zůstal.



Před každou z šesti misí, které mapují velké spojenecké operace po celé Evropě, dostanete zevrubný briefing, kde a proč budete bojovat. Poté si prohlídnete mapu bojiště s vyznačenými bezpečnými zónami, kde nejsou žádní Němci nebo se jich pohybuje jen velmi málo, a nebezpečné zóny plné Fricků. Potom sedíte ve výsadkovém letounu a čekáte na zelené světlo – neklamný signál k opuštění letounů. Skok! A už se houpáte na špagátech, nad sebou máte kopuli padáku a pod sebou bojiště, jenž je vždy ohraničeno nějakou zdí nebo jiným zátarasem, který vám ho nedovolí opustit. Bezpečné zóny jsou označeny zelenou světlicí. Vcelku pohodlně určíte místo dopadu odpovídající vašemu naturelu a můžete vyrazit do akce.



„ Seskok nad bojištěm byl hlavním marketingovým tahákem hry a jak se ukázalo, reklamním tahákem bohužel zůstal.“



První dvě mise jsme nad mapou pečlivě hledali nejvýhodnější místo dopadu a snažili si zapamatovat veškeré orientační body. Později v nás však začal hlodat červík pochybnosti, jestli to má vůbec cenu a už tak pečlivě jsme neplánovali. Nakonec jsme nechali hlavního hrdinu dopadnout tam, kam ho vítr zanesl – valného rozdílů jsme se bohužel nedočkali. Pochopitelně dopad mezi partu vojáků chce trochu rychlejší reflexy, ale větší potíže vám to činit nebude.



Tím jsme se zásadnějšími novinkami přesně v půlce. Druhou půlkou je systém vylepšování zbraní (na hony vzdálený realitě) – za určitý počet mrtvých nebo dosažení nějakého speciálního triku, třeba rychlého zabití několika vojáků za sebou, dostanete trvalé vylepšení zbraně. Jde například o zvětšení zásobníku, vyšší kadenci nebo možnost puškou vrhat granáty.



Neviděli jsme se už někde?
Novinkovou část máme za sebou, teď už nám nezbývá nic, co by se také nedalo najít v předešlých dílech série. V každé misi plníte několik úkolů, které vás nejčastěji vedou k ničení komunikačních zařízení, zabezpečovaní oblastí, případně pokládání výbušnin likvidujících protiletecké kanóny a pozemní děla. Náplň misí je tedy stejná, jako v předešlých dílech. Vzhledem k tomu, že se opět procházíme po evropských bojištích, nelze očekávat výrazně jiné prostředí. Pokud vás při hraní uvidí někdo, kdo nemá s hrami velkou zkušenost, nejspíš si bude myslet, že hrajete stejnou hru, jakou vás viděl hrát před lety. Samozřejmě pokud vydrží sledovat dění na obrazovce déle, všimne si výrazně lepšího grafického zpracování. Taky aby ne. Díky použití Unreal 3.0 Enginu je opravdu na co koukat, ale bohužel k té nejlepší vizuální podívané potřebujete rovněž pořádný hardware.



Co si budeme nalhávat, Medal of Honor: Airborne není výbornou hrou, patří spíše mezi lepší průměr. Z nejzásadnější novinky, která měla znamenat revoluci v sérii, se nakonec vyklubala obyčejná marketingová vějička, jež nemá žádný skutečný vliv na hru. Vše jsme viděli a hráli mockrát. Když k tomu ještě připočteme krátkou herní dobu bez zásadní atmosférické scény, jako byla například pláž Omaha v Allied Assault, tak nám z toho vyjde datadisk prodávaný za cenu plnohodnotného pokračovaní. A to je zatraceně málo.



Hodnocení: 6,0
Žánr: válečná akce
Výrobce: Electronic Arts
Vydavatel: Electronic Arts
Distributor pro ČR: EA Czech
Lokalizace: titulky, manuál
Cena: 1299 Kč
Multiplayer: ano
Internet: www.ea.com/moh/airborne














Komentáře