Manhunt

Hry | 15.08.04

Nedávno vydaná stealth akce od Rockstar Games je jednou z nejbrutálnějších her, které kdy spatřily světlo světa. Pokud si nepotrpíte na potoky krve a drsné virtuální zabíjení všeho druhu, Manhunt není pro vás. Jinak se můžete docela dobře bavit.





Nezáleží na množství zabitých nepřátel, ale na délce a „kvalitě“ popravy. Odprásknout někoho z brokovnice, to už se dneska nenosí, ale vydloubnout své oběti střepem oči a pak ji pomaličku podřezávat, to je ta „pravá“ zábava. Jestli si nějaká hra zaslouží ohodnocení „brutal de luxe“, pak je to určitě Manhunt.



Neskutečně brutální stealth akce Manhunt se objevila loni na podzim pro PlayStation 2 a okamžitě se o ní všude psalo jako o nejkrvavější hře všech dob. Kam se hrabe Postal s močením na mrtvoly – Manhunt jde dál a hlouběji zarývá nůž do slabin svých obětí. Doslova a do písmene. Vývojářské studio Rockstar se rozhodlo, že plivne do tváře všem, kteří kritizovali sérii GTA pro její násilnost, a vytvoří simulátor poprav a mučení. O nic jiného totiž v Manhuntu nejde.



Běžící muž

Jestli jste viděli film Running Man s Arnoldem Schwarzeneggerem, mohli byste už vědět, co vás čeká. Na kalifornského guvernéra sice nenarazíte, ale seznámíte se s hrdinou jménem James Earl Cash. Je to – jak bychom to jen slušně řekli – zmrd. Lidská spodina, které byl udělen trest smrti za její hříchy. Po injekci s jedem se ovšem neodebere na věčnost, ale podobně jako jiná filmová postava – Brutální Nikita – se probouzí na utajeném místě a stává se loutkou v rukou zvráceného režiséra „snuffových“ filmečků. Jestli nevíte, co to znamená, jste zaplaťbůh normální a ve vaší videotéce chybějí kazety s realistickými záznamy mučení a poprav. Žádná malinovka nebo kečup, ale všechno pěkně naživo.

Zpátky ke hře. Jamesův úkol je prostinký: z pronásledované oběti se stát naopak lovcem a každého sejmout. Ale pozor, ne rychle a čistě, to by pana režiséra neuspokojilo. Smrt musí být co nejbrutálnější a nejdelší a krev cákat až do objektivů kamer. Tak a máte to, jiné záměry a úkoly nebo snad dokonce logiku ve hře nehledejte.



Poprava

Ze začátku máte k dispozici jenom takové zbraně, které najdete na ulici. Igelitový pytlík nebo střep na první pohled nevypadají moc nebezpečně, ale zdání klame. Tady se totiž nebojuje „na férovku“, ale ke své oběti se potichu připlížíte zezadu, pytlík jí narazíte na hlavu a začnete dusit. Střepem jí zase pěkně vypíchnete oči a pak přeříznete krční tepnu. Postupně získáte baseballovou pálku, nůž, sekáček na maso, mačetu, drát nebo kladivo. Objeví se i motorová pila a dovedete si asi představit, jaké kousky se s ní dají provádět; porcovat přitom začnete pěkně na tom nejcitlivějším místě. Dostanete se i ke střelným zbraním, a třebaže popravy nejsou tak efektní, občas je jejich použití nevyhnutelné. V prvních částech hry ostatních lovců není mnoho, ale později se objevují v dobře organizovaných skupinách a s kladivem v ruce dlouho nepřežijete.

Manhunt není žádná zběsilá akce, v níž naběhnete mezi nepřátele a několika údery je skolíte. S kusem dřeva v ruce se neubráníte ani dvěma borcům, takže se budete hlavně plížit a čekat na vhodnou chvíli. Když zalezete do temného kouta, můžete tam číhat třeba půl hodiny a nikdo si vás ani nevšimne, pokud se ovšem budete chovat tiše. Kopáním do popelnic nebo mlácením do zdi naopak odlákáte hlídkujícího chlápka od skupinky ostatních a odrovnáte ho někde v ústraní. Můžete také sebrat cihlu nebo láhev a hodit ji někam do rohu (chcete-li být styloví, můžete použít i useknutou hlavu), hlídka tam hned poslušně napochoduje. Až bude bouchač očuchávat temný kout, pomalinku se zezadu připlížíte a kladivem mu rozmlátíte lebku na kaši. Mrtvolu si hodíte na záda a schováte ji za popelnice, aby zůstala skryta zrakům ostatních. A když už se musíte pustit do boje tváří v tvář a utržíte nějakou tu ránu, populární tabletky „painkillers“ vám vrátí zdraví. Radar v rohu obrazovky vám ukáže pohyblivé cíle, nevaruje vás ale před bez pohnutí stojícími hlídkami, takže opatrnost je na místě.



Beznaděj

Pocit bezútěšnosti navozuje jednak design úrovní a někdy bohužel i hra samotná. Vše je zasazeno do ponurých nočních rozvalin a televizní záběry na krvavé umírání doprovázené chroptěním obětí a někdy i prosbami o milost navozují drsnou sadistickou atmosféru. Záběr na scénu je zašuměný a zrnitý podobně jako v Silent Hillu, což občas ztěžuje pohled do dálky nebo do tmavých lokací. Nápaditě vypadají kostýmy lovců – potrhané kožené obleky, nacistické potetované gangy, převleky protiteroristických speciálních jednotek a hlavně pestrobarevné masky nebo válečné líčení na obličejích vrahounů působí někdy až zvrhle komicky. Příkladem budiž sledování muže v masce bílého králíka – odkaz na Matrix snad pochopili všichni.

Beznaděj však na vás číhá i v nastavené obtížnosti. Pokud nemáte dostatek trpělivosti na patnácté opakování některých úseků, ruce pryč! Pozici si totiž neuložíte kdykoli potřebujete, ale pouze na předem určených místech, a když se znovu a znovu blížíte k poslední skupince před cílem a víte, že ten plešatý tlusťoch s maskou rozesmátého sluníčka vás asi zase znovu dostane, beznaděj přerůstá v naprosté zoufalství. Inteligence nepřátel je na slušné úrovni a nic vám neodpustí. A když už se najde nějaký blbeček, tak jen proto, aby tvrdošíjně odolával vašemu snažení odlákat ho tam, kam potřebujete.



Poruchy ve vysílání

Ani věhlasné studio Rockstar se neubránilo technickým chybám (které možná vznikly konverzí z konzole) a zjevným herním „bugům“. Při nahlížení za roh James občas jakoby poskočí a najednou stojí v plném světle mezi dveřmi. Už na začátku hry nás vyděsily tajuplné popelnice, o které jsme zakopli a ony poskakovaly jak gumové sem a tam, a to dokonce i do kopce. Navíc se roztančily i všechny ostatní po celé úrovni. Ostatní lovci si ovšem ničeho nevšimli, třeba to byla jen naše fata morgana.

Když máte v okamžiku ukládání zdraví na minimu, vězte, že po nahrání pozice poskočí na plnou úroveň. Potěší to, ale z herního hlediska to není příliš košer, stejně jako skutečnost, že někdy při přechodu mezi částmi úrovně máte před animací několik zbraní a po ní najednou holé ruce. Proč? Jak? Asi náhodou. Nabízejí se i další šťouravé otázky. Proč se lovci nikdy nevydají pátrat do tmavých stínů? Bojí se? Proč není pestřejší interakce s prostředím? Proč James neumí skákat a šplhat? Proč nemůže podlézt překážku, když je tam zjevně spousta místa? Proč je všechno tak pečlivě naskriptované a lineární? Proč... Ale dost úvah, vždyť už jsme vás varovali: pryč s logikou!

Nad Manhuntem se vznáší plíživý pocit, že kdyby hru neprodukoval Rockstar a kdyby nebyla zjevně cíleně našlapaná neskonalou brutalitou, nebyla by vlastně ničím moc zajímavá. Kromě vraždění jí totiž chybí nějaký zásadní nový nápad, překvapení, technické provedení, zkrátka něco nového a neotřelého. Všechny zásadní herní aspekty jsou někde odkoukané. Odhlédneme-li od nálepky „brutal de luxe“, najednou nám chybí pořádný důvod, proč vlastně Manhunt hrát, když máme nový Splinter Cell, Hitmana a na spadnutí je třetí díl Thiefa. Ne, není to propadák, ale ani nic světoborného. Manhunt sice nezatracujeme, ale také nedoporučujeme. Musíte se sami rozhodnout, jestli vám stojí za námahu.





Výrobce: Rockstar North

Vydavatel: Rockstar Games

Distributor pro ČR: Cenega Czech

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.rockstargames.com/manhunt

Multiplayer: ne

Minimum: CPU 1 GHz, 192 MB RAM, HDD 2,3 GB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 1,4 GHz, 256 MB RAM, HDD 2,3 GB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Skladujte na suchém a temném místě, chraňte před dětmi a při vedlejších účincích se poraďte se svým psychologem.



Hodnocení: 76 %











Související články




Komentáře