Deset klasických her, které stojí za to hrát i dnes

Hry | 28.01.09

Pamatujete si na ty časy, kdy jste byli mladí, neměli žádné starosti a ti šťastnější z vás měli doma vlastní PC? Pak jste určitě museli hrát některou z níže uvedených, dnes již klasických her, které vyšlapaly cestičku dnešnímu hernímu průmyslu.





Stunts (1990)


Stunts je závodní hra, která na svou dobu neměla nijak převratnou grafiku, ani hudbu. Takže v čem byla tak skvělá? V možnosti postavit si svojí vlastní trať - dokonce i dnes se jich dá spousta najít na internetu a některé opravdu stojí za to. Počítač samozřejmě po postavení tratě nemohl poznat, zda půjde projet a tak jste si mohli počkat, jak se autíčko v tom či onom oblouku rozseká. Po všech ostatních stránkách to byla průměrná hra, ale upravovaní postavených nebo stavění vlastních tratí bylo opravdovým tahákem.

 

Commander Keen (1990)


Keen neuchvátil hráče kvůli své grafice, zvukové stránce nebo perfektním ovládáním, ale svojí návykovostí. Příběh také nebyl nic speciálního - malý kluk se snaží zachránit svět před útokem mimozemšťanů, je unesen a jeho loď rozebrána na cizí planetě. Jeho jedinou nadějí je dát dohromady jednotlivé součástky vesmírného korábu a uprchnout.

Důležitá však byla hratelnost úrovní, typicky arkádové ovládání a příjemné prostředí vás ponoukalo hrát stále dál. Jako byste to neznali - „dám si ještě jednu úroveň a jdu spát". Za tři hodiny zjistíte, že jste jich dali o pár víc a ráno se vám nebude chtít vstávat. Tak přesně tohle zažijete u Commander Keena.

 

Prince of Persia (1990)


Prince of Persia se dočkal mnoha pokračování, ať už vydařených nebo ne, ale úplně první díl je od Jordana Mechnera. Hra je celá ve 2D a vy máte 60 minut na to, abyste dohráli 12 obtížných úrovní a zachránili unesenou princeznu. To se napoprvé nepovede nikomu, kdo by úrovně neznal. Prince of Persia je arkáda, kde skáčete přes různé překážky. Prvním záchytným bodem je místo, kde získáte meč a můžete se tak postavit svým nepřátelům. Důležité je nespadnout, protože jakmile zemřete, celou úroveň jdete od začátku a čas neúprosně běží. Pokud se vám to stane vícekrát, napětí ze hry se změní ve frustraci z dané úrovně a vy chcete být co nejdříve pryč. A co se stane po osvobození princezny? Tak na to si už musíte přijít sami.

 

Golden Axe (1990)


Golden Axe je asi největší klasika na poli arkádových her. Může za to hlavně kvalitní grafika od Segy. Na začátku máte na výběr ze tří povolání (spíše postav) - muže, ženy a trpaslíka. Postavy se od sebe neliší nijak extrémně a hraní je zábavné za všechny. Souboje jsou zde nejdůležitějším faktorem hry a je zde zapotřebí používat jisté taktiky. Pokud budete bezhlavě mlátit vše okolo, brzy přijdete o život, protože vás napadne několik nepřátel, nejlépe každý z jiné strany a vy si ani neškrtnete. Golden Axe je samozřejmě možné hrát ve dvou a to jak v kooperačním módu, tak v podobě duelu, kdy soupeříte proti sobě. Kolem roku 1994 byla tato hra často na herních automatech, kam ji tehdejší puberťáci chodili hrát tak náruživě, div neulomili joysticky, na kterých se hrálo.

 

Mortal Kombat (1992)


Mortal Kombat - boj na život a na smrt. Tak přesně o tomhle tato bojová hra je. Staré císařství kdesi v mimovesmíru usiluje o vládu nad světem a proto pořádá tento turnaj. Jde o desátý v pořadí a pokud bojovníci ze země nevyhrají, propadnou pod jeho nadvládu.

Bojovníci ze země je však relativní pojem, protože můžete bojovat za jakoukoliv postavu v seznamu a věřte tomu, že ne všichni jsou pozemšťané. Celá hra se nese v tomto duchu, takže turnaj probíhá v podobě duelů, kde musíte porazit protivníka, kterého vám počítač přiřadí. Vždy se hraje na dva vítězné zápasy. Možná si říkáte, proč se stala tato hra tak slavnou? Kvůli krvi a brutalitě. Přesně tak. Každým úderem z vás či vašeho protivníka cákají litry krve a po dohrání zápasu můžete vy nebo váš soupeř provést fatalitu, což je speciální útok, který zakončí souboj. Scorpion například svého protivníka spálí, zatímco Cage mu vytrhne lebku i s páteří. Mortal Kombat se dočkal spousty pokračování a rozhodně stojí za to si ho zahrát.

 

Wolf 3D (1992)


První z first person stříleček. Příběh není nijak převratný - jste tajný agent Blazkowicz, který je vyslán na tajnou misi, během níž je zajat a přesunut do hradu Wolfenstein. Na útěku se pak setkáte s nacistickými vojáky. Důležitou částí hry je ale pohled z první osoby, což do té doby v žádné hře nebylo. V arzenálu máte čtyři zbraně, ale většinou vám postačí samopal. Jak je zmíněno v příběhu, vaším úkolem je utéci ze zajetí. Hra nemá žádné převratné myšlenky, stačí vystřílet, co vidíte, najít klíče od zavřených dveří a pokračovat dále. U nepřátel je však jistá známka umělé inteligence a tak občas čekají za rohem, snaží se vás na ústupu pronásledovat nebo si zavolají posily.

 

UGH! (1994)


UGH je výbornou hrou na odreagování. Řídíte zde pravěký vrtulník a přepravujete lidi. Ti létají na návštěvy za přáteli. Celá hra je na čas, takže musíte být přesní, během letů také musíte jíst a jak jinak získat jídlo, než shozením kamene na strom.

Dobré je, jak už to u těch starších her chodí, hrát ve dvou, protože na jedné mapě pak létají vrtulníky dva a mohou se navzájem doplňovat. Při přistávání u zákazníka musíte dávat pozor, abyste ho neshodili dolů do vody, protože někteří lidé neumí plavat. Pokud nestihnete přepravit lidi včas, voda začne stoupat a úroveň je ztracena. Ale nebojte, do každé vede speciální heslo, takže se můžete kdykoliv vrátit.

 

Transport Tycoon (1994)


Tycoon hry mají velké množství odnoží. Proč tedy píšeme o této? Je to totiž jeden z prvních Tycoonů, který se v skoro nezměněné podobě hraje doteď. Stáváte se totiž vedoucím společnosti, která se zabývá přepravou zboží a lidí.

Začínáte v roce 1950 jako obchodník, který si právě půjčil od banky peníze, aby mohl rozjet svojí společnost. Zpočátku nemáte tolik možností, co dělat a tak převážíte lidi autobusy, nebo uhlí parními lokomotivami. Jak vaše společnost začíná vydělávat, můžete dokupovat nové stroje, nechat si ve městě postavit svoji sochu nebo koupit cizí továrnu. Důležitou součástí této hry je možnost hraní bez konkurence, další možností je hra s konkurencí a poté multiplayerová hra, ve které si užijete nejvíce zábavy. Co je totiž lepšího, než se s kamarádem přetahovat o zákazníky a snažit se být tím nejlepším obchodníkem. Každý rok poté vidíte svoji bilanci a s postupem času dostanete dieselové lokomotivy a dokonce i tratě na magnetickém povrchu. Hra končí rokem 2050, kdy je vyhlášen největší magnát.

 

Micro Machines (1994)


Snad každý malý kluk měl doma angličáky a hrával si s nimi. Závody s kamarády, stavění drah v pokojíčku a přivádění rodičů k šílenství, to všechno k tomu patřilo. V roce 1994 přenesla společnost Codemasters (dnes známí například hrou Race Driver GRID) tuto zábavu na obrazovky počítačů a vy jste se tak mohli vydat závodit na kulečníkový stůl, do vany s lodičkami nebo projíždět po stole během snídaně. Možná si teď říkáte, co na této hře bylo tak skvělého, vždyť muselo existovat spoustu podobných her. Micro Machines se proslavilo hlavně díky svému multiplayeru. Ve většině tehdejších her totiž multiplayer rozděloval obrazovku a každý hráč měl jednu polovinu. V Micro Machines byla ale obrazovka spojená a pokud jste nebyli dostatečně rychlí a protihráč vám ujel z dohledu, dostali jste záporné body. Znovu jste byli umístěni na pozici a jelo se dál. Kdo jich měl na konci závodu méně, vyhrál.

Samozřejmě multiplayer nebyl jedinou silnou stránkou hry. Důležitá byla také různorodost tratí a strojů. Zatímco na kulečníkovém stole se jezdilo bez problémů, na kuchyňské lince umazané od džemu nebo polité mlékem to bylo horší. Tyto překážky na trati pak dokreslovala vozidla, kterých byla celá řada od formulí, přes 4x4 trucky, tanky, vznášedla, čluny, helikoptéry a mnoho dalších. V samostatné kampani pro jednoho hráče byl důležitý šampionát, který byl zpočátku procházkou růžovým sadem, ale během pár jízd se změnil na cestu do pekel. Micro Machines byla hrou jednoduchou, ale v jednoduchosti je síla.

 

Dune 2 (1995)


Představte si opuštěnou písečnou planetu kdesi ve vesmíru. Jenže ona není tak opuštěná, jak se zdá. Pokud jste četli stejnojmennou knihu od Briana Herberta, víte, že kdo vlastní nejvíce koření, vládne vesmíru. Proto na oné opuštěné planetce jsou tři národy soupeřící o nerostné suroviny. Tyto národy se jmenují Atreides, Harkonen a Ordos. Každý z nich vyznává něco jiného, a pokud to zjednodušíme, tak jsou Atreides ti hodní, Harnonen ti zlí a Ordos neutrální.

Děj této strategie se odehrává na této planetě a vy se (jakožto zástupce jednoho z těchto národů) snažíte získat co nejvíce surovin. To samozřejmě vyžaduje zbavit se konkurence a tak vás čeká výstavba budov, děl, pěchoty a motorových vozidel. Každý z národů má potom své speciální jednotky a schopnosti, což je od sebe rozlišuje a dělá tuto hru unikátem své doby.














Komentáře