Hidden & Dangerous 2

Hry | 08.02.04

Vynikající válečná taktická akce Hidden & Dangerous z českých luhů a hájů se zapsala hluboko do srdcí hráčů z celého světa. Je aktuální druhý díl důstojným nástupcem svého staršího bratra a nedělá vývojářům z Illusion Softworks ostudu?





Začalo to obyčejně. Nuda v Brně. Co tam také dělat jiného kromě popíjení Starobrna? A tak se pár kluků rozhodlo a pustilo se do programování her. A docela jim to šlo, jenže neměli peníze. A tak pár dalších kluků sehnalo peníze a začali dělat hry profesionálně. A zase jim to šlo. Zbohatli, stali se známými, zabili princeznu, snědli Karkulku a vzali si draka. Hurá.



Skrytí a nebezpeční. Čtyři roky čekání. Ne, teď nebude řeč o pohlavních chorobách a o inkubační době viru HIV, nýbrž o něčem mnohem lepším. I když překvapivě dost hráčů, a to i těch starších, nemá vůbec ponětí, co tato dvě slůvka znamenají. Tak tedy dobře poslouchejte, děti. Taktická akce Hidden & Dangerous se totiž v roce 1999 stala jednou z prvních českých her, prosadivších se na světovém trhu, což Petra Vochozku katapultovalo z pozice malého domácího distributora do světa velkého byznysu. Riziková investice se vyplatila a z firmičky Vochozka Trading, na jejímž kontě se do té doby skvěly především adventury jako 7 dní a 7 nocí nebo Tajemství Oslího ostrova, se vylíhla firma Illusion Softworks, v jejíchž pobočkách u nás a na Slovensku dnes pracuje na 170 lidí. Jenže čtyři roky jsou opravdu dlouhá doba, a přestože Illusion Softworks nezaháleli a mezitím se stačili podepsat pod tak výtečnými tituly jako vlastní Mafia či Vietcong od Pterodonů, mohl dlouhý vývoj působit trochu podezřele. Všechny pochyby byly ale rázem rozptýleny koncem října, kdy se na pultech objevila nejprve anglická a několik týdnů poté i česká verze Hidden & Dangerous 2.



Prolog

Hra vás uvítá efektním intrem a po vytvoření profilu a zvolení kampaně (kromě ní jsou k dispozici módy Carnage, což je v podstatě kampaň s nutností zlikvidovat všechny nepřátele do posledního, a Lone Wolf – zde máte jen jedinou postavu) na vás již čeká výběr čtyř favoritů z celkového třicetičlenného pelotonu kandidátů. Každý z vojáků má určitou hodnotou zdraví, síly (ta určuje nosnost) a odolnosti a liší se i přesností střelby, schopností léčit, otevírat zámky nebo se neslyšně pohybovat. A protože žádný učený z nebe nespadl a členem SAS (protože právě ve službách britských Special Air Service se ocitnete) nemůže být každý třasořitka, než se dostanete do ostrého boje, je na řadě trénink čili příležitost pro instruktora procvičit si hlasivky a slovník vulgarit (podoba s Vietcongem asi není čistě náhodná) a pro vás šance osahat si ovládání.

Kromě přitroublého běhání po cvičišti a střelby na terče hráči brzo zjistí, že tým zde není jen prázdným pojmem a do té doby tuctově se tvářící střílečka začíná nabírat na atraktivitě. Hra nabízí kromě vcelku propracovaného systému příkazů a možnosti libovolně si přepínat mezi jednotlivými vojáky také taktickou obrazovku, v níž vidíte shůry celé bojiště. „Hurá,“ vypískne radostně hráč předchozího dílu, zatímco nováček nad složitě se tvářícím systémem ohrne nos a po hlavě se vrhne do první bojové mise.



Bez akce nejsou koláče

Pokud se rozhodnete taktický mód ignorovat, ve hraní vám to vůbec bránit nebude. Především zpočátku vám bohatě postačí paleta příkazů zahrnující různé druhy pohybu v několika formacích, držení pozice, vyhledání úkrytu, koordinaci palby, používání granátů a těžkých zbraní nebo přivolávání podpory. Vojáci jsou sami o sobě velmi schopní, při pohybu kopírují rychlost i postoj velitele, hlásí nepřítele, kterého vy sami sotva rozeznáte proti obzoru, a než si vůbec nácka všimnete, většinou se o něj stačí některý z vaší party postarat.

Celý interface je velmi přehledný, intuitivní a dokonale funkční. U zvoleného vojáka vidíte jeho postoj a rychlost pohybu (kterou podobně jako ve Splinter Cellu měníte kolečkem myši), ikonky pod každým portrétem vám ukáží, jakou činnost váš spolubojovník vykonává, jaké jsou jeho palebné příkazy, je-li na doslech, a dokonce i zda nese nějakou tichou zbraň či jestli je specialistou na léčení. Nezbytný je také ukazatel vzdálenosti, na kterou vás nepřítel zmerčí. Záleží přitom na mnoha faktorech – hlavní jsou pochopitelně postoj a rychlost pohybu, svou roli však také hraje okolí (terén, porost, stín) a činnost vašeho vojáka. Ovšem ani protivník není úplně tupý, takže si nemůžete dovolit halekat příkazy jako na lesy. V blízkosti nepřátel musíte příkazy vyslovovat polohlasem, jinak vám jako odpověď na vaše vyštěknutí přiletí dávka z nepřátelského automatu. Někdy až neuvěřitelná mrkvožroutská bystrozrakost nepřátel bývá dost iritující a fakt, že za jasného počasí vás nepřítel spatří už ve chvíli, kdy vy jej sotva rozeznáte v zaměřovači odstřelovací pušky, vás bude nutit buď maximálně využívat terénu, nebo se prostě s tichým postupem nebabrat a vzít nepřátelské pozice útokem.



Taktika půl zdraví

Později se však dostanete do fáze, kdy je třeba koordinovat několik akcí naráz nebo kdy bude zapotřebí získat lepší přehled o situaci. V tu chvíli přijde šance taktické obrazovky ukázat, co umí, a vy brzy zjistíte, že jde o docela inteligentní a užitečný nástroj. Hra se v tuto chvíli asi nejvíce připodobní Commandos, protože vás coby nezúčastněného pozorovatele přenese nad bojiště, ovšem s tím rozdílem, že vidíte pouze ty nepřátele, kteří jsou v zorném poli vašeho týmu.

Vojákům na 3D mapě rozdáváte úkoly pomocí jednotlivých waypointů/příkazů, u nichž se zobrazí postoj, druh pohybu a mód, kterým mají k danému cíli doputovat, přičemž hra sama si dokáže vybrat optimální trasu i v případě, že pošlete vojáka přes polovinu lokace. Mile nás například překvapil voják, jehož jsme kamsi přesouvali s nastaveným agresivním chováním, když tu jej ze zadu přepadl nepřítel. Náš svěřenec se okamžitě otočil a fašistu zlikvidoval, aniž by se přitom přestal pohybovat ke svému původnímu cíli. Na druhou stranu voják vykukující zpoza písečné duny tak akorát, abychom s ním mohli nepozorovaně ostřelovat nepřítele, se v taktickém módu vyšplhal až nahoru, čímž se jednak odkryl nepřátelské palbě, ale také nedokázal včas odstranit nepřítele, jenž běžel spustit poplach.

Smutné je, že nikdy přesně nevíte, kam se vaši vojáci dívají a co všechno vidí, netušíte, zda o vás nepřítel ví (klasické výseče zorných polí jsou zobrazeny jen na mapě celé lokace) a utajeno vám zůstane i to, jestli váš voják může útočit hned, nebo se k nepříteli bude ještě přibližovat. Taktická obrazovka má prostě povícero chybek i specifik a chvíli potrvá, než si na ni zvyknete. Nic se ale nevyrovná tomu pocitu, když se vám podaří zkombinovat postup všech vojáků a završit jej bezchybným splněním úkolu.



S kvérem křížem krážem

Těch 22 pestrých misí, které hra celkem obsahuje, je rozděleno do několika kampaní, jež vás zavedou do zasněženého Norska, zapotíte se na rozpáleném severoafrickém písku, zatímco nad hlavami vám bude svištět olovo Rommelových Afrika Korps, podíváte se do tropické Barmy, z níž se vrátíte do klimaticky přátelštějšího Rakouska, Francie a nakonec i do naší malé zemičky, pivem a trním oplývající.

Ač hra není extrémně obtížná a mise nejsou přehnaně dlouhé, i na tu nejnižší obtížnost se snad v každé lokaci dostanete do fáze, kterou budete muset několikrát opakovat. Problémem překvapivě nejsou precizně se kryjící vojáci, jež vám neponechají ani píď volné země k nepozorovanému průniku. Nejnáročnější většinou bývají souboje s tanky, které vás svým kulometem s přehledem rozsekají na kousky. A když kulomet nestačí, mají bohatí tankisté z Reichu v záloze připraven kanón, který neváhají použít ani proti osamocenému pěšákovi.
Za každou úspěšně splněnou misi vás hra odmění vyznamenáním nebo povýšením, což je poněkud nelogické s přihlédnutím k faktu, že během kampaně se nacházíte na nepřátelském území a mezi misemi si nemůžete ani doplňovat zbraně a munici, ani nahrazovat padlé členy novými dychtivými sebevrahy (i když vzhledem k tomu, že se vaši vojáci během hry pomalu vylepšují, věříme, že je nenecháte jen tak někde ležet a budete ten jeden jediný slot k ukládání hry trápit tak dlouho, dokud misi nedokončíte beze ztrát).

Trošinku nešikovné je vybavování vojáků, při němž nelze jednotlivé předměty vyměňovat přímo, ale vždy si je musíte uložit do imaginárního skladu. A co všechno v arzenálu najdete? Pět druhů pistolí, osm pušek, šest automatů, čtyři kulomety a dvě protitankové zbraně, mezi nimiž figurují jména jako Colt 1911, Parabellum, Tokarev, Enfield, Karabiner, M1 Garand, Mosin-Nagant, MP-40, Thompson, Sten gun či Panzerfaust. K tomu připočtěte nože, granáty, miny, různé trhaviny a také těžké zbraně připevněné na pevných palebných pozicích či na některém z pětadvaceti vozidel a letounů, do nichž vás hra nezřídka posadí. Pak stačí usednout za volant, ostatním postavám přiřadit místa u zbraní, a z obyčejného džípu je rázem kulometné hnízdo.



Mise splněna

Hidden & Dangerous 2 běží na enginu LS3D použitém v gangsterském eposu Mafia, s níž mají nepopiratelný vizuálně příbuzenský vztah. Znamená to tedy, že na vás čekají propracované modely, které se v případě vojáků po smrti chovají jako hadrové panenky, precizní textury, mezi nimiž opět vévodí obličeje, a množství detailů, jako jsou stopy v blátě, rozšlapaná krev nebo helma, kterou vám z hlavy srazí odražená kulka. Trochu však zamrzí chybky v realističnosti, umělé inteligenci a vlastně i v jinak opěvované grafice. Je skvělé, že unesete pouze dvě velké střelné zbraně – jednu v rukou a jednu na rameni. Je v pořádku, že s kulometem nemůžete ve stoje zalícit. Poněkud zvláštní ovšem je, že nemůžete zastřelit pilota skrz skleněný kokpit stíhačky, že bedny na nepřátelském území obsahují jakési anonymní krabičky, jež vám doplní munici přesně do té zbraně, kterou máte právě v ruce, ať už je to výrobek kterékoliv provenience. Je podezřelé, že tank plýtvá municí na pěchotu, ovšem ještě podezřelejší je, že ona pěchota schovaná za nizounkou zídkou přečká výbuch tankového granátu bez sebemenší újmy. Trochu hloupě působí nákladní auto, kterému hra jaksi pozapomněla dokreslit stín, nebo vrata bez ostychu se otevírající dovnitř přes postavu hráče. A také je škoda, že nemůžete (ať už v převleku či bez něj) nepřítele omráčit a sebrat mu uniformu.

Jak sami vidíte, Hidden & Dangerous 2 rozhodně nejsou bez chyb, ovšem těch několik nepodstatných nedostatků hra bohatě vyvažuje skvělou hratelností a úžasnou atmosférou, na níž má svůj podíl i hudební doprovod. Kromě toho máte možnost vychutnat si vše kompletně v mateřštině včetně povedeného dabingu, takže se nemohou vymlouvat ani zavilí neangličtináři. Nechat si ujít takovouto pecku je téměř na polní soud a kulku. Konec hlášení.





Výrobce: Illusion Softworks

Vydavatel: Gathering

Minimální požadavky: CPU 1 GHz, 128 MB RAM, HDD 2,4 GB, 3D karta 32 MB

Doporučeno: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, HDD 2,4 GB, 3D karta 128 MB

Multiplayer: ano

Internet: http://www.hidden-and-dangerous.com
Verdikt: Pokračování, které dělá čest svému jménu, předchůdci, svým autorům i zemi, z níž pochází. Založte prosím do složky „musím mít“.

Hodnocení: 90 %











Související články




Komentáře