GTR

Hry | 06.08.05

Pokud vás neuspokojují arkádové městské ilegální závody, kterých je v poslední době více než dost, můžeme vám vřele doporučit realistické GTR. Ke hraní ovšem budete nutně potřebovat volant, bez něj se totiž daleko nedostanete.





Zprvu bezedně vypadající studnice her na téma městské ilegální závody se možná vyprázdnila, a my si tak můžeme konečně vyléčit záněty spojivek způsobené poblikávajícími neony reklam a sodíkovými výbojkami pouličních lamp.



Ovšem v případě nepříliš ostřílených pilotů půjde mírně řečeno o léčbu šokem. Nepočítáme-li záblesk přece jen evropskému trhu trochu vzdálených NASCAR SimRacing, připravili pro nás v Atari pořádný skok od arkádově laděných titulů. Slogan „nejrealističtější simulátor všech dob“ na přední straně originálního balení jsem se sice správně naučil ignorovat už v prvních okamžicích své recenzentské kariéry, ale v případě GTR jsem, přiznávám, aspoň na chvilku koketoval s myšlenkou, že by tomu tak opravdu mohlo být.



A jedeme z kopečka

Terčem pro vytvoření brutální virtuální simulace nepříliš věhlasných vývojářů pod jménem SimBin (autoři modifikace pro F1 2002) se tentokrát stalo mistrovství světa vozů GT s kompletní licencí a všemi oficialitami. Z okolních obrázků jste možná poznali, že pod reklamními samolepkami se skrývají ty nejluxusnější „sériově“ vyráběné (potkat dva takové skvosty na ulici vedle sebe chce už pořádnou dávku halucinogenů) sporťáky typu Ferrari Maranello či Modena, Porsche 996, Maserati MC nebo Chrysler Viper. Tedy vozy, na které jsme byli zvyklí v poněkud skromnější podobě především z původních dílů série Need for Speed. Ovšem zapomeňte, že by jinak jízda v GTR měla s NfS společného cokoliv jiného.

Hned na začátku si oddělíme zrno od plev, přesněji řečeno opravdové těžce zkoušené „simulanty“ od těch, kteří se ve virtuálních autech jenom vozí, a dokonce by v nich snad chtěli bourat do mantinelů, přejíždět s nimi obrubníky či nedejbože přidávat plyn na vjezdu do zatáčky. Brrr.... Dámy a pánové, připravte se na to, že pokud nemáte doma takovou tu kulatou otáčecí věc spojenou kabelem se šlapátky pod stolem, nemáte takřka šanci si GTR zahrát. Ale teď vážně. Na klávesnici, kde logicky nejde plynule odstupňovat zatáčení, stejně tak jako na padu, jste zcela bez šance, což nám připadá jako poměrně slušná diskriminace. Je sice pravda, že stejně tak jako když půjdete okoštovat archivní víno do vyhlášeného sklípku, nenecháte si ho nalévat do papírového kelímku, nebude si ani člověk bez volantu kupovat super-realistický simulátor, ale i tak se nám zdá tento selektivní prvek docela drsný. Určitá míra tolerance by v tomto směru možná byla na místě.



Rating: Nevhodné pro másla

Lidé z týmu SimBin se ovšem pustili nevyšlapanou cestou, určenou pouze nadprůměrně talentovaným jezdcům. A přiznejme si, není to úplně špatný obchodní tah postavit image hry na tom, že je určena jenom pro ty nejlepší. Bez ohledu na to, že pro valnou většinu hráčů bude hratelnost na akceptovatelné úrovni pouze za předpokladu vysoké míry masochismu a sebezapření.

Jakýmsi vstřícným krokem je rozdělení veškerého závodění do vcelku konvenčních kategorií Arkáda, Semi-Pro a Simulace, které mají ovšem mírně netradiční charakter. Zatímco dvě drsnější kategorie čítají kompletní menu ve formě singleplayerového závodu, zdokonalování, on-line klání a hlavně celého šampionátu, Arcade mód zahrnuje pouze první bod tohoto výčtu, a působí proto značně okleštěně. Jeho název byste přitom neměli brát úplně vážně, neboť se dále dělí podle počtu kol, soupeřů a aktivních asistencí při řízení na čtyři další kategorie, z nichž v té nejnáročnější lze například vůz ještě hůře ovládat než při prvotní volbě Simulace.



Nerozjíždějte se na jedničku!

Dva hlavní výše zmíněné módy se někomu mohou zdát na první pokus možná až nehratelné, ale chce to pár hodin cviku a zvykání si na chování šesti sty koňmi vybaveného stroje. Pak se možná s výslednými časy aspoň přiblížíte konkurenci nebo minimálně neskončíte v kačírku v každé druhé zatáčce. I tak ovšem bude pro značnou část hráčské populace zapotřebí individuálně si upravit procentuální vyspělost jízdy soupeře i jejich agresivitu. Miliony různých nastavení jsou vůbec alfou a omegou celé hry. Týkají se už zmíněných asistencí (při zatáčení, brždění, proti smyku…), známých především ze série F1 od EA Sports, a také naprosto puntičkářských úprav veškerých detailů vozu, jak je známe z NASCAR od téhož vydavatele. Osobně mám raději, když je pro jednotlivé kategorie či módy obtížnost pevně daná a člověk soupeří proti hře, než když si sice vybere nejnáročnější volbu, ale zároveň si sníží kvalitu soupeřů o pár procent, zapne pár pomocných efektů, a závodí tak vlastně jen proti sobě - jako kdyby se někdo chlubil, že dohrál Quake na Nightmare, ale s tím, že si aktivoval neviditelnost a neomezené množství střeliva. Na druhou stranu je samozřejmě dost těžké trefit se do noty všem, a jistá míra volnosti bude tedy rozumným kompromisem.

Pro největší experimentátory je stejně jako v NASCAR SimRacing připraven speciální podprogram na změření telemetrie vozů, nicméně jde o dost náročnou a značně neintuitivní záležitost. Tudíž bychom méně zainteresovaným doporučili v duchu výše napsaných odstavců raději snížit sílu soupeřů o jedno procento, než dosáhnout stejného efektu po hodinách propočtů a vyhodnocování grafů.

Malý výčet automobilů, s nimiž se projedete, už jsme si provedli hned na začátku. Zbývá tedy ještě doplnit, že šampionát se koná postupně na jedenácti víceméně zprofanovaných okruzích, mezi nimiž nechybí ani náš brněnský (nutno ovšem dodat, že ten je pro začátečníky se svým tisícem a jednou ostrou zatáčkou asi nejméně přívětivý). Zastoupení máme taktéž v jezdcích, kde si našel teplé místečko v sedačce jednoho z vozů značky Ferrari Tomáš Enge, působící zde v minulých letech.



GTR na CRT s PHO

Graficky se GTR nejeví nijak špatně, a to jsem skončil se svým předpotopním počítačem v nabídce rozlišení maximálně v první třetině. Lze tedy předpokládat, že vybavenější hráči zaměstnají své duhovky daleko víc. K pěknému pokoukání bez probleskujících polygonů podzimních barev však musíte nainstalovat nejnovější ovladač ke grafické kartě. Hra navíc neoplývá nijak přemrštěnou stabilitou, ale naštěstí tvůrci zaimplementovali přímo do programu odkaz na stažení nejnovějších patchů a inovací. A díky celkem bezproblémové komunikaci se serverem je tedy velká pravděpodobnost, že se padání a všemožných technických problémů zbavíte poměrně záhy.

Ke hraní patří také, jak říkají kolegové komentátoři, „bodrý zvuk“, a ten v GTR rozhodně nechybí. Dokonce ani v podobě doprovodných tracků, jež znějí při rozumné hlasitosti nerušivě i během jízdy. Trochu tím ale přece jen přicházíte o perfektně nazvučený motor i ostatní zvukové kulisy, které jsou obzvláště uchvacující při pohledu z kabiny.
Stálo by toho za zmínku ještě velmi mnoho, ale prostor musejí dostat i hry, v nichž se na místo benzinem čpících osmiválců předvádějí světelné meče či brokovnice. Věříme však, že kdybychom vám dali domácí úkol, abyste zkusili najít dalších, dejme tomu, sto třicet věcí, které z GTR dělají skvělou zábavu, nebude to v případě této hry vůbec žádný problém.





Výrobce: SimBin

Vydavatel: Atari

Distributor pro ČR: SeVeN M

Cena: 999 Kč

Lokalizace: titulky

Internet: http://www.gtr-game.com/
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1,2 GHz, 384 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Verdikt: Pro majitele volantů nadmíru povedený pokus o závodní simulaci. Ostatní budou na cifru hodnocení civět asi s nevěřícným pohledem.

Hodnocení: 86 %











Související články




Komentáře