Gears of War II

Hry | 01.01.09

Postmoderna má jednu krásnou vlastnost. I z toho nejhoršího braku totiž dokáže udělat umění. Chtě nechtě je to případ i Gears of War a o druhém dílu to platí snad ještě více než o tom prvním. Válečné klišé, servírované na zlatém podnose podruhé. Kamera, klapka a jedem!





Když se nás marketing snaží přesvědčovat, že bude další díl úspěšného akčního titulu ještě megalomanštější, dynamičtější, krvavější, než ten předchozí, zpravidla se ušklíbneme a pomyslíme si cosi o rozplizlosti, zjednodušování pro masy, šetření na originálních efektech, ale ze zvyku nebo snad z nudy pro jistotu potom stejně zamíříme do obchodu. Za normálních okolností pak následuje těžké zklamání.To by to však nesměl být Epic, zaštítěný Microsoftem a nesmělo by jít o Gears o War. Hra de facto plynule navazuje na konec předchozího dílu. Dočkáme se dokonce několika vtipných reminiscencí i v průběhu hry. Hned v tréninkové části hry se tak například setkáme s poněkud povědomým nováčkem z rodiny Carminů, který má (světě div se) bratra, který zahynul ve válce. Podobných překvapení nás ovšem - pokud budeme dávat pozor - čeká víc.  
 
První dojmy

Vítězství nad generálem Raamem sice Marcusovi přinese patřičné zadostiučinění a navrácení ztracené prestiže, leč na likvidaci Hordy evidentně nestačilo. Locustí plémě návštěva zbraní hromadného ničení sice naučila skromnosti, ale oč jednodušší jejich strategie je, o to lépe funguje.  Podzemní rasa svojí zákeřnou taktikou obsadila většinu lidských základen, takže již pomalu zbývá jen Jacinto, které si ovšem samo sebou již také příliš jisto být nemůže. Jakoby mávnutím kouzelného proutku byla z boje vyškrtnuta většina supermonster. Až na brumaky, pavoučí corpsery, všudypřítomné polétavé reavery, jednu přerostlou rybu, monstrózní červy a jednoho Scorge (připomíná predátora) tak budeme potkávat spíše řadovou Lacocstí populaci. Těch ovšem bude opravdu požehnaně a jsou také výrazně rozmanitější, takže v součtu není vůbec čeho litovat. Jen řadoví vojáci mají asi čtyři varianty, které jsou různě ozbrojené.Nechybí mezi nimi ani brutální tupoun s masivním štítem a palcátem, který sice působí na dálku trochu legračně, ale je o to nepříjemnější, když se dostane až k tobě. Do sytosti si však užijeme také jednotek elitních a zejména ti dvounozí vám vzhledem ke svému množství občas docela polezou krkem. Určitou kompenzací vám za to bude ve čtvrtém a pátém aktu ochutnávka těžké mimozemské techniky. Vedle reavera, na kterém se sice létá pěkně, ale zážitek směle překonává Descenta a vy si v závěrečné misi užijete také poměrně pohodové vybíjení podzemí na brumakovi.   


 

Příběh

Víme, příběh v akčních hrách je důležitý asi tolik, jako u Need for Speed nebo filmů pro dospělé pány, ale stejně. Přetavit tak neslýchané klišé jako je heroická záchrana lidstva v poutavý, místy dokonce vtipný a hlavně (až na malé momenty) trapností prostý příběh zasluhuje pochvalu. Troufáme si dokonce tvrdit, že kampaň se tentokráte intenzitou zážitku vyrovná multiplayeru, škoda jen, že je tak krátká. Jediným momentem v kampani, který se nevyhnul lehkému nádechu trapnosti, je patetičnost některých NPC. Mezi plusy naopak patří některé nečekané zvraty a mikropříběh uprostřed, ve kterém Dom hledá svoji ženu Marii, kterou Locusté unesli. Myslím, že nic nezkazíme, když prozradíme, že se s ní nakonec skutečně shledá, nebude to však setkání, na které bychom čekali. Každopádně setkání a hlavně události těsně po něm patří k těm silnějším okamžikům ve hře.   
 
Hratelnost

Upgradu nedoznal pouze příběh, ale také level design. Zatímco v jedničce byl přehlídkou nešvarů všech známých stříleček, současnému konceptu nechybí „3 V“. Je variabilnější, vyváženější a více dbá na „cover action“, tedy vedle agresivní a hlavně přesné střelby to tentokrát již opravdu nepůjde bez důsledného krytí. Krom toho si občas odpočinete od střelby a vedle bruslení s tankem na propadajícím se ledu zamrzlého jezera se dočkáte probíhání trávicím ústrojím a posléze také řezání tepen v těle obřího červa. Nebojové mise jsou bez hluchých míst a vy si tak v zápalu hry možná ani nestačíte uvědomit například to, jak moc v rozporu s naší biologií takové útroby obřího červa vlastně jsou. Za zmínku stojí také několik misí, kde si na své přijde také mimozemská letecká technika, ačkoli se určitě najde dost hráčů, kteří právě tyto mise budou proklínat. Specifický medůzovitý způsob pohybu rychle letícího Reavera totiž opravdu hodně komplikuje jakékoli kloudné míření.
 

Multiplayer
 
Jako tradičně stojí za to. Ač se zdá, že zde asi není moc co vylepšovat, Epic opět dokázal, že ano. Jedním z originálních modů je například Guardian, kde proti sobě stojí dva týmy, z nichž každá má jednoho velitele a hráči se respawnují pouze do jeho smrti. Vtipného vylepšení s únosy ozbrojených VIP postav doznal také Capture the Flag v modu Submission. Některé arény dokonce žijí a v průběhu kola se dynamicky proměňují, v zápalu boje vás tak může překvapit třeba sněhová lavina nebo ledový déšť. 

Video ze hry:















Komentáře