Galactic Civilizations II: Dread Lords

Hry | 03.07.06

Dobývání vesmíru není nic jednoduchého. Vypořádat se musíte nejen s problémy, jenž přináší samotná kolonizace planet lidmi, ale rovněž s výpady původních obyvatel vzdálených končin galaxie, kterým se vaše počínání nemusí vůbec zamlouvat.





Lidstvo konečně dosáhlo bodu zlomu, horizontu událostí, milníku v dějinách. Vydává se ven ze sluneční soustavy kolonizovat okolní planety.



Nikdo však neví, co osadníky vlastně čeká. Mají zbraně, které nestojí za řeč, a obdivuhodnou odvahu. Překonají nástrahy, jež jim nehostinný vesmír chystá? A bude hrozbou pouze vesmír sám? Samozřejmě, že ne. Hned záhy totiž kolonizátoři zjistí, že opravdu nejsme ve vesmíru sami a že s těmi dalšími musejí počítat – ovšem zdá se, že oni nepočítají s lidstvem. Vaším úkolem bude dokázat ošklivým, krvelačným emzákům, kteří si říkají Drengin Empire, zač je toho pozemský loket. Takhle nějak by se dal shrnout počátek dějové linie pokračování úspěšné tahové strategie Galactic Civilizations s podtitulem Dread Lords. Původní projekt přišel na svět v roce 2003, nicméně nebyl bůhvíjak originální, čerpal totiž z takových legend, jakou se stal například Master of Orion (1 i 2). I tak si ale získal velmi mnoho příznivců, protože podobných titulů nevychází tolik a navíc v tomto případě šlo o nejvyšší kvalitu a stovky hodin zábavy. A jak tedy vypadá jeho pokračování? Na to se nyní podíváme detailně a začneme tím prvním, co by každý z vás měl udělat hned po instalaci – totiž projít si tutoriál.



Tutoriál je pro děti, myslíte si – ale možná změníte názor tak jako my. I když jsme původní Galactic Civilizations hráli a i když máme zkušenosti s dalšími hrami tohoto druhu, stejně nám tutoriál hodně pomohl a usnadnil nám tápání. Úvod do hry autoři zpracovali opravdu pečlivě. Většina jistě ocení rozdělení celé instruktáže do tematických celků – takže v případě, že si velmi dobře pamatujete třeba planetární management, můžete tuto část jednoduše vynechat. Anebo se k ní či k jakékoliv jiné později znovu vrátit. Zhruba první polovinu každého tématu vždy zabírá nácvik ovládání, zbytek se pak věnuje znázornění různých taktických a strategických postupů, radí třeba, jak vytvářet flotily nebo jak vést planetární invaze. Nicméně přejděme k vlastnímu hraní.



Taktická mapa se oproti prvnímu vydání přede dvěma roky změnila. Autoři to samozřejmě nezapomněli dostatečně zdůraznit a vychválit v tutoriálech, ale na druhou stranu proč ne, rozhodně i my to považujeme za velký krok kupředu. Mapa je především kompletně „ztrojdimenzovaná“ a jde s ní všelijak hýbat, otáčet, natáčet, měnit úhel pohledu, prostě co vás napadne. Ne že by konkrétně tohle mělo bůhvíjaké využití, stejně velice pravděpodobně skončíte tak jako my, u prostého pohledu shora, čistě z důvodu přehlednosti. Každou planetu navíc doplňují ikony, které podávají nestručnější přehled o jejím stavu. Navíc, pokud dostatečně odzoomujete, graficky vymalované a krásně rotující planetky nahradí trochu minimalističtější ikony – velmi praktické a použitelné v případech, kdy koordinujete velké flotily a potřebujete mít přehled o bitevním poli roztaženém přes deset planetárních systémů.



Ještě k přehledům – projděme si planetární management, který také nedoporučujeme opomíjet. Na začátku planetu získáte (dobytím nebo kolonizací, případně i nějakým tím obchodem či náhodou) nejspíše „nezařízenou“. Bude na ní potřeba vystavět účelové stavby, například vesmírný přístav, výzkumné ústavy, továrny, farmy a další. Každá z těchto budov se staví určitou, poměrně dlouhou, dobu. Když však vyzkoumáte nějaký další level třeba farmy, tak se v tu chvíli začnou automaticky upgradovat všechny farmy na všech planetách. Dostanete-li se ale do úzkých, existují i možnosti, jak se zdlouhavému stavění vyhnout. Můžete totiž všechny stavby (ale i lodě) kupovat za kredity. Hra vám v tu chvíli nabídne několik možností financování, přičemž první (a většinou nejlepší) představuje okamžitou platbu „v hotovosti“ a ostatní nabízejí různé formy leasingu, který se nicméně dosti prodraží a navíc zatěžuje ekonomiku. Přesto se sem tam nějaké té půjčce neubráníte, na druhou stranu na tom není nic špatného, celá dnešní společnost žije na dluh včetně celých států, takže se nemáte za co stydět.



Technologické inovace jsme trochu nakousli v minulém odstavci a nyní si probereme, jak vlastně samotný vědecký vývoj ve hře probíhá a v čem spočívá. Každý asi ví, jak vypadá technologický strom, avšak tento díl Galactic Civilizations jej dovádí do krajnosti. Když jsme ho spatřili v celé kráse, připomněl nám prastaré, mohutné, desítky metrů vysoké sekvoje v amazonském pralese, přičemž ostatní hry pak mají vánoční stromečky. Prostě a jednoduše, technologií tu odhalíte desítky a rozhodně bude trvat velmi, velmi dlouho, než se dostanete na konec a vykoumáte ty nejlepší a nejničivější zbraně, případně nepokročilejší budovy, štíty, motory… Vědecký pokrok samozřejmě představuje klíč k úspěchu. K čemu vám budou stovky lodí, když nedokážou prorazit nepřátelské štíty? Vylepšování lodí novými technologiemi není složité – stačí v docích zvolit určitý design lodi, upravit ho, a hra sama položí otázku, zdali chcete upravit také všechny své koráby tohoto typu. Pokud spravujete velkou flotilu, počítejte s tím, že se ale takovéto upgrady docela prodraží.



Přejděme k samotným flotilám a jednotlivým lodím. Jak jsme již nastínili, vyrábějí se v docích. Zpočátku máte k dispozici pouze malinkaté průzkumné lodičky, které nejsou ani vyzbrojené. S pokračujícím vědeckým rozvojem se postupně přidá doslova fůra vybavení, jež bude možné na vesmírná plavidla navěsit. Ovšem pokud se soustředíte pouze na koumání zbraňových systémů a nevylepšíte konstrukci draků, může se vám nakrásně stát, že na ty hypermoderní lasery, phasery a různé jiné paprsky vám v lodích nezbude místo. Takže byste měli mít na paměti vyváženost vývoje. Hra sice sama nabízí různé předdefinované designy lodí, ale velký potenciál dřímá v možnosti vzít design lodí do vlastních rukou. Stačí vybrat velikost těla, a můžete začít plnit motory, senzory, zbraně a mnoho jiného. Výhoda spočívá v tom, že se tímto způsobem dá maximalizovat užitek a stavět třeba pouze obranné lodě – málo motorů, hodně zbraní, či útočné, které daleko doletí a jsou vyzbrojeny třeba jedním typem zbraní. Anebo výsadkové lodě, hodně obrněné s málo zbraněmi – prostě a jednoduše, kreativitě se meze nekladou a práce s flotilami je k úspěchu v celé hře takřka nezbytná. Zpočátku samozřejmě asi všichni přijmou s povděkem fakt, že stačí kliknout, a ze starportu vypadne loď, ale postupem času lze vykoumat opravdové lahůdky.



Aby celé impérium fungovalo, musíte pečovat o křehkou rovnováhu mezi příjmy, výdaji a spokojeností obyvatelstva, případně držet na uzdě protivníky, nejlépe diplomatickými metodami. Tento pomyslný jazýček vah má ve zvyku kolísat při sebemenším důvodu. Ovšem existují určité metody, jak se tomu vyhnout – třeba stavět preventivně na každé planetě budovy, jež zvyšují spokojenost obyvatelstva. Postupem času, až se objeví takové výdobytky jako demokracie či federace planet, získáte přehled o vlastní úspěšnosti skrze opakující se volby. Ovšem třímáte v rukou neomezenou moc, nemusíte se tedy bát, že v případě prohry začne o osudu impéria rozhodovat někdo jiný. Jediným místem, kde se rozhoduje opravdu demokraticky, je meziplanetární senát, který zastupuje několik civilizací (záleží na typu hry, který hrajete). Ale tím už se dostáváme k diplomacii.



Senát není jediným diplomatickým nástrojem, protože Galactic Civilizations II se v diplomacii vyloženě vyžívají. Můžete (ale musíte) neustále uzavírat dohody, různě ovlivňovat ostatní a podobně. Pokud vlastníte hodně prostředků a kvůli výzkumu potřebujete udržet galaxii klid, máte možnost dokonce uplatit ostatní, aby mezi sebou neválčili. Stav, v jakém se nacházejí vztahy v celé galaxii, ukazuje jednoduchá, přehledná tabulka, kde jsou jednoduše znázorněny zbarvením čáry, která se vine mezi každými dvěma civilizacemi. Skrze tuto obrazovku také můžete vůdce civilizací kontaktovat s různými požadavky či za účelem obchodu – vyhandlovat se dá skoro vše za všechno, planety za technologie, peníze za bojovou techniku, prostě co si vyberete.



Hra má rychlý spád a vůbec nevadí, že jde o tahovou strategii, i když by si někdo mohl říkat, že tahovkám již odzvonilo – Galactic Civilizations II ukazují pravý opak. Pravda – inovace nejsou tak rozsáhlé, jak by se dalo čekat. Do herního systému vývojáři ze studia Stardock Systems nezasáhli tolik, jak by se dalo očekávat – nezasáhli do něj totiž takřka vůbec. Výjimku představují minidetaily, ty však poznají pouze opravdoví znalci a pamětníci minulého dílu (vyvážení či upravení různých bonusů a podobně). Musíme se nicméně zmínit o graficky docela pěkně ztvárněných bitvách, které, pokud si tuto volbu necháte zapnutou, vypadají opravdu monumentálně – viz různé obrázky okolo. Nebo o skvěle přehledné, ale přitom krásně vyhlížející taktické mapě, která na animaci malinkatých sluníček a hvězdiček využívá efekty, které podporují poslední verze grafických karet. Největším vylepšením tak zůstává vlastně celkový „facelift“.



Skvělým doplňkem celé hry je humor. Občas se objeví třeba okno, kde vás některá z menších civilizací žádá o pomoc při boji proti silnějšímu soupeři. Svolíte-li a nebožákům pomůžete, často se vám dostane odpovědí typu: „Odvolávám všechno, co jsem řekl o vaší manželce.“ Případně lze také vtipné popisky hledat v technologickém stromu – třeba u větve výzkumu logistiky se neustále stupňuje „zvětšující se flotila, větší vesmírné stanice“, kam až to angličtina dovolí. Stejně povedeně znějí oznámení o technologických průlomech, přičemž platí, že čím pokročilejší technologie, tím vtipnější komentář. Prostě pohoda. Celou hru podbarvuje také skvělá hudba v duchu Johna Williamse a dalších skladatelů filmových soundtracků k vesmírným odyseám, jako je například ta Kubrickova, ale i třeba Star Trek či Hvězdné války. Kvalitu hudebního doprovodu považujeme u těchto her za velmi důležitou – jen si vezměte, kolik u nich strávíte času! A tím se dostáváme k samému závěru naší recenze.



Hodnotit Galactic Civilizations II: Dread Lords není jednoduché. Na jedné straně stojí argumenty těch, kteří tvrdí, že vlastně ani o nic tak nového nejde, že tento díl čerpá pouze z toho, co přinesly tituly před ním, a jako takový není tedy vůbec originální. Trocha pravdy v tomto názoru dozajista je, ale mějte na paměti rozsáhlou kampaň, jež rozhodně vydrží, a především obrovskou porci hratelnosti, ba přímo návykovost, kterou hra způsobuje. A protože nám jde především o zábavu, přikláníme se k té druhé skupině, která ctí názor, že titul Galactic Civilizations II se opravdu povedl.



Hodnocení: 8.7
Verdikt: Skvělá, návyková strategie, která přináší poutavý příběh ve formě kampaně a pár vylepšení oproti svému předchůdci.

Výrobce: Stardock Systems
Vydavatel: Freeware Paradox Interactive
Distributor v ČR: není známo
Cena: 1499 Kč (e-shop)
Lokalizace: žádná
Internet: www.galciv2.com
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,4 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 1,8 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,4 GB, 3D karta 64 MB



JE:
důstojným pokračováním předchozího dílu
plná diplomacie
rájem výzkumníků

NENÍ:
pro fanoušky rychlé akce
o obyčejných lidech
pro ty co mají málo času











Související články




Komentáře