Forgotten Realms: Demon Stone

Hry | 17.04.05

Máte chuť na akční mlátičku s několika RPG prvky ze světa Dungeons & Dragons? Vyzkoušejte nedávno vydanou hru od vývojářů ze Stormfront Studios, ve které si užijete spoustu šermování, kouzlení i kradmého zlodějského zabíjení.





Licence Dungeons & Dragons sice svádí hlavně k tvorbě RPG, ale proč nezkusit něco jiného, že? To si asi řekli vydavatelé z Atari a společně s vývojáři ze Stormfront Studios vytvořili akční mlátičku, ve které je RPG prvků asi tolik, jako vlasů na Severinově hlavě.



Když D&D, tak se vším všudy, i s příběhem. Na pomoc byl proto pozván spisovatel R. A. Salvator, který už má na svém kontě pěknou řádku románů ze světa Forgotten Realms. Ovšem, popravdě řečeno, hráč to pozná spíš na zakomponování známých osob, míst a dalších reálií (například drow Drizzt Do’Urden, čaroděj Khelben Blackstaff a jeho věž, džungle Chult, Síň Mitrilu...) nežli na kvalitě samotného příběhu. Zápletka točící se kolem magického uvěznění dvou padouchů, jejich následném (nechtěném) vysvobození a putování trojice hrdinů směřujících k opětovnému potření zla není zrovna z nejoriginálnějších. Je ovšem pravda, že u akční hry to nebolí tolik jako třeba u RPG nebo adventury. A navíc: příběh je sice jednoduchý a lineární, ale je vyprávěn poměrně poutavě a u hraní vás udrží – a o to jde.



Rannek

„Když jsme před tím drakem zdrhali do jeskyně, vůbec jsme netušili, jak to dopadne. Souboje se skřety nebyly žádnou výzvou, ale pak jsme zjistili, že jsme nedopatřením vysvobodili nějaké dvě mocné bytosti... tak jsme vzali nohy na ramena. Později jsme se dozvěděli, co jsou ti dva neřádi zač a že jejich vzájemné soupeření může zničit půlku Faerunu. Rozhodli jsme se, že je zastavíme. Bude to těžké, ale s mými bojovými zkušenostmi určitě ne nemožné. Svým mečem se vypořádám s každým nepřítelem a pěstí v magické rukavici rozdrtím každou překážku. A když ne, čaroděj mi pomůže. Zlodějka se taky občas hodí, ale... prostě jí moc nevěřím.

Demon Stone je akcí s RPG prvky, což znamená, že devadesát devět procent herního času strávíte likvidací nepřátel všeho druhu. Jelikož Demon Stone byl původně vyvíjen pro konzole, nikoho asi nepřekvapí, že nejlépe se k ovládání hodí gamepad. Ale vy, kteří ho nemáte, nemusíte zoufat – kombinace myš a klávesnice je také docela použitelná, skoro bychom až řekli, že nás PC ovládání příjemně překvapilo. Jen kamera by mohla být trochu chytřejší, ale i tak se jedná o lepší průměr a nikdy vám její pohyb nenadělá takové problémy, jako v některých jiných konzoloidních titulech.

Hráč ovládá vždy jednu z postav a až na výjimky mezi nimi libovolně přepíná. Ostatní dva hrdinové se snaží postarat se o sebe sami a vesměs se jim to daří. Vaši svěřenci jsou docela šikovní a dovedou opravdu ledacos. Kromě základních útoků se časem naučí i účinná komba, dokážou také blokovat nepřátelské výpady a používat některé specialitky. Když dostatečně řežete do nepřátel, naplní se ukazatel speciálního útoku a můžete ho jedním tlačítkem aktivovat – super kombo obvykle vyčistí prostor kolem celkem spolehlivě. Navíc – pokud si počkáte, až se naplní ukazatele u všech tří postav, lze použít super ultra mega týmové kombo, a to je teprve hukot!



Illius

Díky mistrovi Khelbenovi víme, co dělat. Musíme najít nový démonický kámen a s jeho pomocí opět uvěznit Ygorla a Sereku, kteří jsou hrozbou pro celou říši. Nejsem sice arcimág, ale i tak již ovládám dost kouzel a učím se stále nová a nová. Mohu se magicky zaštítit, zaútočit dalekonosnými zaklínadly nebo třeba uspat či paralyzovat nepřítele. Také mám zásobu kouzelných výbušných korálků. Magie je mocná, a proto v kombinaci s Rannekovým mečem a Zhainou hbitostí v našem nelehkém úkolu uspějeme.

V přestávkách mezi deseti kapitolami kampaně si za zkušenosti a peníze nasbírané během bojové vřavy nakoupíte nové dovednosti a předměty. Dovednosti jsou inspirovány featy a kouzly z D&D a jedná se o vylepšení útoku či obrany, nová komba, zvýšení hitpointů, přírůstky do Illiovy knihy kouzel a podobně. Za zlaťáčky si pak vylepšíte zbroj nebo zbraně a také obstaráte různé magické šperky – třeba prsten regenerace, amulet zvyšující počet hitpointů nebo prsten na posílení účinku kouzel.



Zhai

Illius s Rannekem jsou vážně hrozně zásadoví. Kdyby bylo po mém, šla bych raději vyloupit pokladnici nějakého paláce... No ale je fakt, že na osvobození těch šmejdů Ygorla a Sereky mám tak trošku vinu i já, takže bych to asi měla napravit. A co umím? Dovedu se samozřejmě báječně schovávat ve stínu, pak stačí hupnout na nic netušícího nepřítele a šmik šmik, hlava se kutálí z krčku dolů. Ale někdy se pustím i do toho, hmmm, jak se to říká... jo – do poctivého boje! Jenže to mě moc nebaví, na rozdíl od Ranneka. Jsem ovšem samozřejmě z celé trojice nejdůležitější; beze mě by se ti dva neobešli. Kdo je vytáhnul z bryndy, když je zajali orkové, aha? Kdo potichu zlikvidoval stráže v chrámu Yuan-ti, co? A to ani nemluvím o tom, že bez mého skvělého skákání (no ano, ano, já vím, že ten magický prsten mi s tím trochu pomáhá, ale stejně...) by se nikdy nedostali přes pasti při útěku z Khelbenovy věže!

Klasická řežba na blízko je občas zajímavě zpestřena. Illius samozřejmě používá kouzla, Zhai se zase plíží ve stínu a také jako jediná skáče přes některé překážky – v některých částech hry jsou tyto její schopnosti životně důležité. Zpestřením jsou také souboje s tuhými bosy, které obvykle vyžadují speciální taktiku. Občas také budete nuceni během šarvátky s nepřáteli něco zničit, nebo naopak ubránit (třeba když trollové zlehka ťukají na bránu katapultem, musíte ho eliminovat dřív, než brána povolí). Potěší i to, že občas ovládnete jiné postavy. Většinu času se sice probíjíte zástupy nepřátel v kůži Ranneka, Illia nebo Zhai, ale užijete si také třeba ovládání magického golema, který kosí nepřátelské bugbeary jako socialistický rolník obilí. A ještě lepší je úsek, kdy si vyzkoušíte, jak se cítí mlýnek na maso – tedy pasáž, v níž převezmete kontrolu nad slavným rangerem Drizztem ozbrojeným dvěma scimitary.

Grafické zpracování je pěkné, i když občas je na hře znát, že se jedná o konverzi z konzolí, zvláště na některých texturách. Naopak velmi dobře jsou zpracováni tři hlavní hrdinové – na nich jsou vidět všechny změny výzbroje a výstroje. Velmi kvalitní je dabing i hudební doprovod. Asi největším neduhem hry je krátká herní doba – za deset hodin máte dohráno. I když to je relativní, jelikož na vyšší obtížnost budete některé úseky několikrát opakovat (hru lze uložit jen mezi kapitolami plus nějaké ty „autosejvy“ během boje). Zamrzí i absence multiplayeru, hrát Demon Stone kooperativně ve dvou nebo ve třech by totiž mohlo být docela fajn. Suma sumárum se ale jedná o příjemnou hru, u které se odreagujete a dobře pobavíte.





Výrobce: Stormfront Studios

Vydavatel: Atari

Distributor v ČR: SeVeN M

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.demonstone.com/

Multiplayer: ne

Minimum: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 2,8 GB, 3D karta 64 MB

Doporučujeme: CPU 2,4 GHz, 512 MB RAM, HDD 2,8 GB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Zábavná a chytlavá akce z prostředí D&D. Bohužel ale dost krátká a bez multiplayeru.




Hodnocení: 75 %











Související články




Komentáře