Empire Earth II

Hry | 14.08.05

Na pokračování vynikající RTS Empire Earth jsme čekali poměrně dlouho. Vyplatilo se nám to odříkání nebo jsme se raději měli poohlédnout po jiném titulu? O všech kladech a záporech této novinky od Mad Doc Software se dočtete v naší recenzi.





Připravte muškety a nabrušte šavle, k pobřeží přirazila loď! A naolejujte si braši pistole, neb nenaolejujete-li si pistole, nevypálíte kule ve chvíli osudné…



První bitva proti počítači ve skirmishi začala nadějně. Skončila s poučením v tom smyslu, že není dobré spouštět některou ze dvou nejvyšších obtížností, když ještě přesně nevíte, která budova co dělá, a musíte se tedy radit s roztomilými popisky, po najetí na tuto se objevivší. Nafasovali jsme dva ostrovy – naši hrdinní Řekové jeden, hnusní, imperialističtí a umělí Američané druhý, tak akorát na dvě území na každém. A už to jelo. Kasárna, druhá kasárna (jasně, i simulovaný multiplayer se musí brát vážně), druhé městské centrum (základní budova, mimochodem), univerzita (nejdůležitější budova), a pak kutat, sekat dříví, nosit šutry, šup šup šup, ať to sviští. První vylodění nepřátelských sil se odehrálo přesně dvanáct vteřin po nastaveném počátečním pětiminutovém příměří. Padouch přišel nejkratší cestou, což neměl dělat, protože potkal věže a elitní gardu, pod nimi se rekreující. Druhá vlna se objevila za minutu, a pak už jedna každou chvíli tu na severu, tu na západě. No... a nakonec koňstvo přitáhlo děla, do kterých mlátit mečíkem se nevyplácí, smetla přístav, smetla příbřežní obranu i tu suchozemskou a pak jen mlčky sledovala, jak na náš stožár stoupá nádherná, úplně nová a panensky čistá bílá vlajka.



Tlak

Kdybychom teď měli z rukávu a bez přemýšlení vysypat jeden jediný přívlastek, který se dá k Empire Earth II přilípnout, asi by to bylo "intenzivní". Jasně, taky by se hodilo "realtimová", "široká" a "luxusně vyhlížející", ale budete-li nějakou chvíli hrát, zjistíte, že třeba i obyčejná singleplayerová kampaň je zážitek hlavně intenzivní. Ano, od začátku se musíte snažit naplno, držet pedál až u podlahy, zatnout zuby a nedýchat (občasný nádech povolen), jinak nemáte vůbec šanci. Ani na střední obtížnost není AI vůbec žádné ořezávátko, o těch vyšších nemluvě, takže musíte permanentně vyrábět, permanentně stavět a jedinou volnou chvilku zažijete, když ukládáte. Nebo když si zpomalíte čas – to jde samozřejmě jen v singleplayeru v asi desetistupňové škále (plus zrychlování), pauza by se našla taky a rozkazy vydávat možno kdykoliv, ale to (a to je zajímavé) hře na tlaku a pocitu napětí neubírá. Hlavní příčina bude asi v tom, že si prostě nemůžete dovolit OPRAVDU zpomalit. Tedy třeba prohlížet si své království, jak hezky vzkvétá, jak jeden panáček vleče na zádech uloveného bobra a druhý vesele pádí na pole obdělávat cizrnu.



Nepřítel státu

Hlavní příčinou zmíněné intenzity hraní je samozřejmě váš protivník – jednak to, jak je v základní kampani naskriptován, a jednak to, jakým stylem hraje. Původně jsme si mysleli, že není z nejchytřejších, protože v samotném boji nerozestavuje vojáčky právě takticky, neútočí všemi na jeden cíl, valně si nevšímá na bojišti důležitých postav, jako jsou velitelé nebo slabé jednotky se speciálními schopnostmi. Jenže pak nám došlo, že to není chyba, ale styl. AI nehraje takticky, ale vrcholně strategicky. Obětuje spousty pěšáků jenom proto, aby vás zdržela od výroby, posílá na vás armádu za armádou, vyrábí maximální možnou rychlostí ty nejúčinnější jednotky a ty na vás posílá ve vlnách – abyste nemohli vydechnout. Takže vy sice dokážete díky taktickému mozku a klávese pro pauzu překonat několikanásobnou přesilu, ale je vám to na houby, protože vzápětí po těžce vyhrané bitvě deseti proti stu přijde další stovka nepřátel. A pak ještě dvě. Ostatně, po potupné porážce, zmíněné v úvodu, jsme si nechali odkrýt mapu, čímž jsme odhalili příčinu naprosté americké námořní převahy – nějakých devět továren na lodě hezky vedle sebe, permanentně chrlících válečné křižníky...



Historie, matka věd

Empire Earth byl podivný levoboček Age of Empires a EE II je samozřejmě pokračování. Tedy... ono je to složitější. Z Ensemble Studios, autora původního Age of Empires, odešel hlavní designér Rick Goodman, aby si roku 1997 založil Stainless Steel Studios. Zatímco Ensemble pracovali bez něj na dvojce, která se opravdu povedla, Goodman udělal Empire Earth, kterýžto titul se až tak nepovedl, respektive byl celý takový... překombinovaný. Age of Mythology bylo volné pokračování AoE II, Stainless Steel kontrovali slušným Empires: Dawn of the Modern World, no... a nějak se k tomu přimíchali Mad Doc Software, kteří udělali obstojný datadisk k Empire Earth (The Art of Conquest – což je vtipné, protože datadisk k AoE II se jmenoval The Conquerors) a teď dokončili pro Vivendi Empire Earth II. Už někoho napadlo natočit telenovelu z prostředí herních vývojářů?



Stará dobrá strategie

Z výše řečeného jste již jistě pochopili, která bije. Ano, máme tu starou dobrou realtimovou strategii, dosti zajímavě tápající ve stopách Age of Empires. Stavíte si základnu (respektive město), kde těžíte suroviny, jako je dřevo, kameny, zlato nebo třeba cín, lovíte jeleny a keře pro jídlo, později stavíte ropné vrty a vůbec děláte veselé skopičiny. Také zde budujete armádu, které když je dostatečně veliká, vydáte příkaz k útoku na pochopitelně špatně připraveného nepřítele, čímž si uděláte na maršálské holi zářez a jdete do další mise. Věc původně novátorská, dnes už však značně standardní, je pak střídání věků – začínáte v hlubokém starověku (oficiálně je to doba kamenná, ale ve skutečnosti vyrábíte už tehdy chlapíky s luky a meči, potažmo palcáty) a celkem projdete patnácti údobími, přes středověk, obě světové války a současnost až do blízké budoucnosti, kdy klacky v rukou třímají místo lidí roboti. V multiplayeru nebo skirmish módu projdete údobí všechna (není-li nastaveno jinak), přičemž k postupu dál je třeba postavit určitý počet budov a vynalézt určité množství technologií, v připravených kampaních, které jsou celkem tři (za Korejce, Němce a Američany) po osmi misích (plus nějaké bonusy), se pak podíváte do nejvýznamnějších z nich hezky postupně.



Chytrosti a vylepšení

Ač je základ klasický a Empire Earth II se hraje stejně jako ostatní hry žánru, v Mad Docu nelenili a snažili se na starou kostru nalepit nějaké nové maso. Všechno samozřejmě začíná zbrusu novým enginem, který je luxusní, krásný a pochopitelně 3D. Ne že byste podobné hry už neviděli, ale určitě vás dostane, když najednou začne sněžit, pak sněžení přejde ve vánici, vy přestanete vidět na krok – a poté co to boží dopuštění přejde, všude jsou závěje sněhu. Nejenže je to nádherné, ale ono to opravdu ovlivňuje situaci na bojišti – jen si doma zkuste jen tak z legrace uprostřed sněhové bouře doletět na nákup dvouplošníkem... Další zajímavosti jsou už v herní mechanice jako takové. Vlastně bychom to mohli shrnout jednou větou – že je všechno optimalizováno na multiplayer a chrlení jednotek. Nebojte, rozhodně tu nejde o válečné orgie v duchu Cossacks, rozumná míra byla naštěstí zachována, nicméně hrst opravdu užitečných funkcí na zjednodušení boje přidána byla – jednotky můžete například vyrábět donekonečna, kromě vcelku obvyklého módu "jdi prozkoumávat krajinu" pro průzkumníka tu je i mód "jdi hledat nějakého padoucha a vrhni se na něj" pro vojáky, což ve spojení s různými typy chování a rozmanitými druhy patrolování dává zajímavé možnosti v automatizaci válečné mašinérie. Ano, opravdu jde nechat z kasáren vylézat jednotky až na druhý konec mapy, hezky za roh od nepřítele, a pak jim jedním kliknutím nařídit, ať ho drsně napadnou. Nebo ať ho jenom ohavným způsobem rozptylují a odvádějí jeho pozornost, během čehož mu přiléváte oheň do ran permanentně se generujícími a automaticky útočícími elitními vojáky. Všechno jde ještě dál v tzv. ekonomickém módu, kde máte před sebou živou 2D mapu celého světa a vedle ní seznam všech surovin včetně toho, kolik peónů je zrovna těží. Co je na tom tak úžasného? Inu krom toho, že v rohu máte výhled do krajiny v miniaturním okénku enginu, tu taky můžete pracovníky přerozdělovat. Připadá vám, že máte moc dřeva a málo kamene? Jedním kliknutím zařídíte, aby jeden dřevorubec odešel těžit kámen. Hra totiž sama vybere, kdo a kam. Paráda. A když už jsme se zmínili o maličkém výhledu do krajiny – roztomilý "picture in picture", alias druhý pohled na herní mapu, můžete mít v rohu zapnutý neustále, takže opravdu můžete být na dvou místech současně, což je vynikající (a ano, už to měla Earth 2150, ale to je dávno).



Multiplayer

Je toho ještě tuna, čím se snažili autoři vcelku těžko inovovatelný koncept AoE vylepšit, ale jde spíš o drobnosti, tak se nakonec zaměřme na to asi nejdůležitější – hru pro více hráčů. Základem je samozřejmě nastavení – mapy se generují náhodně podle zadaných měřítek, ale je možno hrát i předem připravené. K dispozici je čtrnáct stran, každá s nějakou tou unikátní vlastností, a před samotnou hrou si můžete nastavit všechno, tedy úvodní příměří, aliance, tvar terénu, cíl hry (nadvláda, boj o kopec, zabít krále, hon za artefakty – klasika), ale i další "drobnosti", jako je rychlost (celková i to, jak rychle se třeba bude těžit), jestli chcete začít "od nuly" nebo s už hotovou armádou (a když, tak jakou) atd. Zajímavé je, že si tak můžete připravit opravdu rozdílné zážitky. Hrát ukrutně akčně s vojáky, kteří po dvou ranách padnou, nebo pomalu a strategicky, kde tolik nerozhoduje, jak rychle kdo kliká. Všechny možnosti si samozřejmě můžete nacvičit v boji proti počítači, který je agresivní, a jak už jsme psali, hraje velmi "lidsky" a tvrdě. Další úžasné možnosti skýtá diplomacie, kde můžete nejen dohadovat "cokoliv za cokoliv" (příměří za kus území, alianci za suroviny, zlato za jednotky...), ale i spřádat válečné plány a připravovat hromadné akce. Skoro bychom řekli, že je to poprvé, kdy je v RTS žánru diplomacie opravdu k něčemu – a že funguje.



Je to dobré!

Vyřknout výsledný verdikt je kupodivu docela ošidné. Jde o to, že jestli hrajete po internetu AoE II (nebo Age of Mythology), potažmo Empires: DotMW, novinka Empire Earth II toho zas tolik jiného nepřinese – novou kampaň, nové jednotky, pár nových technologií... Jenže je nová. Je neokoukaná, originální nápady jsou hezké a v neposlední řadě u nás vychází kompletně česky (překlad je lehce toporný, ale vypadá bezchybně), což se jistě taky počítá. Je obtížné teď hádat, jestli ovládne profesionální gaming a vůbec jak moc zaujme multiplayerovou komunitu – oproti svým konkurentům je totiž místy možná příliš komplikovaná a její hratelnost je (může být) až příliš zběsilá, ale to asi rozhodne až čas. Nás zaujala velice a s velice klidným svědomím ji doporučujeme i vám. Do zbraně!





Výrobce: Mad Doc Software

Vydavatel: Vivendi Universal

Distributor v ČR: CD Projekt

Cena: 999 Kč

Lokalizace: kompletní

Internet: http://www.empireearth2.com

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1,5 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,5 GB, 3D karta 64 MB

Doporučujeme: CPU 2,2 GHz, 512 MB RAM, HDD 1,5 GB, 3D karta 128 MB

Verdikt: Nový král sedí na trůnu multiplayerových RTS tak napůl – možná je přece jenom příliš "tvrdý". Nicméně úžasný.



Hodnocení: 85 %











Související články




Komentáře