Dead to Rights

Hry | 18.04.04

Původně konzolová third person akce Dead to Rights, ne nepodobná legendárnímu Maxovi Paynovi, se nedávno ucházela o přízeň počítačových hráčů. Na PC však nedokázala svůj úspěch zopakovat, a tak ji doporučujeme pouze skalním akčním fandům.





Akční střílečka, third person perspektiva, spousta zbraní a zpomalování času. Když všechny tyto položky sečteme, co nám vyjde? Všechny příznivce Maxe Payna musíme zklamat, recenze na třetí díl se nekoná. Titul Dead to Rights se však pohybuje ve stejných vodách a má vysoké ambice.



Jack Slate je řadový policista pracující v Grand City u oddělení K-9 a společnost na všech akcích mu dělá čtyřnohý chlupatý parťák jménem Shadow. Hlášení o přestřelce na místním staveništi změní poklidnou obhlídku rajónu na noční můru, která Jacka provede celým podsvětím jinak zdánlivě klidného města. Zkušeného poldu dokáže rozhodit jen málo věcí, pohled na vlastního otce ležícího v bahně s prostřeleným hrudníkem ale mezi ně rozhodně patří. Hledání viníka však nebude zdaleka tak lehké, jak se Jackovi na počátku jeho krvavé pomsty zdálo. A jeho nepřítel také není žádný pouliční lapka. Díky jeho promyšlené pasti se brzy dostanete do vězení – a to rovnou do cely smrti. Nemáte co ztratit. Ovšem takhle jednoduché to zase „pánové nahoře“ mít nebudou. Sám proti všem… Ne, sám ne. Shadow je vaším věrným pomocníkem po celé dobrodružství.



Lepší než kulomet

Ve vězení s vámi sice tenhle hafan nebude, ale jinak ho můžete kdykoliv využít k likvidaci nepřítele. Vlastně ho používáte jako jednu ze zbraní – s tím rozdílem, že pes nepotřebuje náboje, avšak lze ho využít jen jednou za čas. Jeho hlavní výhodou je nejen schopnost usmrtit jakéhokoliv nepřítele jedním kousnutím, ale také fakt, že vám vždy přinese zbraň své oběti, čímž vám mnohdy značně ulehčí situaci.

Kromě svého psa disponujete pochopitelně i mnohými dalšími zbraněmi. Dohromady se jejich počet blíží ke dvacítce, takže na stereotyp si stěžovat rozhodně nebudete. Vyzkoušíte si vše, nač si jen vzpomenete – počínaje pistolemi a bazukou konče. U sebe můžete mít vždy „jen“ devět kousků. Přestože se tento počet může zdát jako dostačující, není tomu tak. Zásobníky jsou poměrně malé, protivníků je mnoho a celkem dost vydrží. Jack tak odhazuje prázdné zbraně jak nedopalky z cigaret a stále hledá ty, jež zbyly po padlých zločincích. Ovšem čím více je protivníků, tím více pistolí se válí na podlaze. Do situace, kdy budete muset bojovat jen holýma rukama, se tak dostanete jen výjimečně a na krátkou dobu.



Pojď si pro tečku!

Někdy vás však Dead to Rights postaví do situace, kde budou vaše pěsti hrát hlavní roli. Beze zbraně se ocitnete například ve vězení, v němž se ručně vypořádáte snad s celým jeho osazenstvem. Tyto souboje jsou řešeny poměrně dobře. Kromě úderů rukama můžete používat i pomalejší, avšak účinnější kopy, k obraně slouží tradiční úskoky a kryt. Svého protivníka také můžete odhodit, jen si dejte pozor na podobné počínání z jeho strany. Celkově se tato stránka hry povedla, a nebýt pár nepřiměřeně obtížných soubojů s bossy, nemohli bychom si ji vynachválit – rvačky jsou příjemnou změnou, kterou v záplavě kulek jistě každý přivítá. Je ale s podivem, že hra kladoucí takový důraz na efektnost soubojů neobsahuje vlastně žádná komba a speciální pohyby, které by z nich udělaly lepší podívanou. A to zvlášť pokud vezmeme v úvahu, jaká kouzla předvádí Jack při odzbrojování nepřátel.

Opravdu, sledovat našeho hrdinu, jak výstřely z kulometu drží vojáka několik vteřin nad sebou či jak mu jeho vlastní pistolí v ruce zkroucené za zády prostřelí hlavu, je opravdový zážitek. Musíme uznat, že takové cirkusové kousky jen tak nevidíme.



Jako na Divokém západě

Celou tuto akci si navíc můžete zpomalit. Pomyslnou krvavou třešničkou na dortu pak je možnost přepínání mezi více úhly pohledu. Ne, že by na takovéto frajeřinky byl v hloučku nepřátel čas, ale pokud máte dostatek života a zrovna toužíte po zvlášť nekřesťanském způsobu likvidace oponenta, nikdo vás omezovat nebude. Devadesát pět z devadesáti devíti procent nepřátel však stejně zastřelíte klasicky z dálky. To jedno zatoulané procento jsou ti přeživší šťastlivci, které jste opomněli někde v koutu.

Díky automatickému zaměřování však ani ono „klasicky z dálky“ není úplně tak klasické. Zapomeňte na míření myší, ta ve hře slouží jen k horizontálnímu otáčení kamery. Pravým tlačítkem vyberete jednoho z nepřátel, vaše postava se na něj otočí a svůj cíl bude mít stále na mušce. Bohužel, ne vždy je vaší obětí nejbližší protivník, a tak dá kolikrát dost práce, než se konečně trefíte. Mezi cíli sice můžete přepínat, ale to vás většinou jen zdržuje. V zamotanějších místnostech s hordou vojáků to může být docela problém, i když ne nepřekonatelný.



A teď zpoomaaaliiiit

Pokud jde opravdu do tuhého, není od věci využít výše zmíněný zpomalovač času. Zde by však srovnávání s Maxem nebylo zrovna nejvhodnější. Použitý systém je dosti odlišný a bohužel také daleko méně praktický. Zpomalení lze využít jen v kombinaci se skokem plavmo a jeho trvání je omezeno nejen dostupnou energií, ale i délkou letu. Během něj dokážete sestřelit několik protivníků či se vzdálit od nepříjemně dunících hlavní brokovnic. Energie se postupně doplňuje a při zdárném odzbrojení protivníka tempo její regenerace razantně stoupne.

Všechny Jackovy dovednosti se naučíte v průběhu první mise na staveništi, která je pojata jako průvodce „Jak se stát supermanem“. Až si osvojíte všechny schopnosti, nebude pro vás většina situací představovat žádný problém. Tedy asi tak do poloviny hry. V této části obtížnost z ničeho nic vzroste a nezbude než být trochu opatrnější. Pak konečně přijde na řadu naklánění za roh, přikrčení či ruční zaměřování na hlavu.



Objednal si někdo sekanou?

Že si Dead to Rights nehodlá ani na okamžik hrát na nějakou plíživou akci bez výstřelu, dokazují nejen kvanta neustále se rojících nepřátel, ale i častá nutnost totální likvidace všeho živého ke zpřístupnění další lokace. Tím se dostáváme k jedné velké slabině tohoto titulu – nesmyslnému běhání po komplexech, neustálému sbírání všelijakých klíčů a přístupových karet ke dveřím, za kterými je další stovka nepřátel, další klíč a znovu vojáci. Zabijete jich deset, za chvíli se otevřou vrata a přiběhne dalších patnáct. Pokud je poblíž uzamčený východ, můžete si být jisti, že jeden z vojáků má u sebe klíč. Není výjimkou, že běháte po místnosti a jen čekáte, až konečně přiběhne klíčník a vydá svůj poklad. U takto arkádové akce nečekáme nějaké zázraky, ale všeho moc škodí.

To platí i o množství vojáků. Rozebírat jejich inteligenci skoro nemá cenu. Vzhledem k průměrné délce jejich života jim ani k jejímu prokázání nedáte mnoho šancí. Otázkou však je, zda byste vůbec takové protivníky chtěli. Už by to asi nebyla taková řežba, jakou vám Dead to Rights poskytuje ve své současné podobě. Bohatě stačí, že umějí běhat a střílet. Už takhle vás naštve, když se jednou za čas některý z nich přikrčí za bednu či zajde za roh.



Troška toho koření

Co nás naopak opravdu mile překvapilo, bylo množství zajímavých zpestření, na které jsme postupně naráželi. Tak například sbírání cigaret ve věznici, minihry, používání psa nebo mise s odstřelovačkou a střelba z vrtulníku. Zmíněné minihry mají přímou návaznost na příběh, jsou celkem zábavné a rozhodně neokoukané. Vezměte si třeba takovou likvidaci bomb. Nejprve slyšíte nepřítele mluvit o jejich nastražení, pomocí Shadowa je najdete a následně zneškodníte. Takovéto zpestření v jinak brutální střílečce je velice vítané – a o to větší je zklamání, že se s nimi v druhé polovině hry už nesetkáte. A je toho více, co v posledních sedmi kapitolách chybí. I Shadow je později velmi opomíjen a na závěr ho dokonce nebudete mít ani jako „zbraň“.

Snad jediné, čeho se za půlkou dočkáte více (tedy kromě počtu nepřátel), jsou bossové. Jejich obtížnost značně roste a některé z nich budete asi pěkně proklínat. Ne vždy je bude možné normálně zastřelit. S mnohými si to rozdáte ručně, na jiné je nutné použít zvláštní taktiku (jakou, to vám samozřejmě neprozradíme).

Příběh vás provede mnoha zajímavými místy. Začínáte na staveništi, dále trochu zneuctíte hřbitov, zajdete na diskotéku, prohlédnete si několik hotelů, skladů, továren, a dokonce i jedno letadlo. A všude narazíte na kopu vojáků, několik klíčů atd. Než se ohlédnete, deset hodin herního času je za vámi a vy sledujete závěrečné titulky. Během této doby si budete muset zvyknout na trochu neposlušnou kameru a naopak se pokochat celkem ucházející grafikou.

Že jsme od Dead to Rights čekali trochu víc? Možná ano. Ale že by nás nějak výrazně zklamal? To naštěstí ne.





Výrobce: Hip Games

Vydavatel: Namco

Distributor pro ČR: není známo

Lokalizace: není známo

Internet: http://www.deadtorights.com

Multiplayer: ne

Minimální konfigurace: CPU 500 MHz, 128 MB RAM, HDD 650 MB, 3D karta 16 MB

Doporučujeme: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,8 GB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Arkádová střílečka, ve které množství nepřátel dosahuje počtu obyvatel menších států.



Hodnocení: 73 %











Související články




Komentáře