Dead Space 2 – emotivní výlet do vesmíru

Hry | 10.02.11

Střílečky z pohledu první osoby začínají být víc a víc ohrané. Místo nových nápadů tvůrci raději ždímají staré osvědčené způsoby vývoje – to ale hráčům nestačí. Jak je na tom nový díl populárního sci-fi hororu Dead Space?





Ani první Dead Space nebylo z pohledu originality žádné megalomanské dílo, a podobně je na tom pokračování: jsou zde prvky z her jako BioShock, Doom 3, Resident Evil 4 či třeba Manhunt. Ve slušivém sci-fi kabátku však druhý Dead Space nevykrádá konkurenční střílečky, jak by si mohl někdo myslet, pouze velmi dobře kombinuje vybrané aspekty a vdechuje jim závan čerstvosti. A v tom právě mimo jiné tkví jeho úspěch.

Divadlo emocí

Nejdůležitějším faktorem příběhové linky druhého dílu je jistě neočekávaná skutečnost, že hlavní hrdina Isaac Clarke dostal hlas. Díky němu totiž tentokrát vyjadřuje své emoce mnohem jasněji a dovoluje nám se s ním daleko víc sžít, jelikož ve hře nemá právě na růžích ustláno. Už od první chvíle, kdy se probudí z bezvědomí ve svěrací kazajce v jakémsi výzkumném středisku, je nad slunce jasné, že se Dead Space 2 bude snažit hrát na sentimentalitu. I přes brutální řezání Isaacovým oblíbeným plazmovým vynálezem zde už od počátku převažují tiché momenty k zamyšlení o životě a ztrátě někoho blízkého.

Celá hrdinova situace se rovněž promítá na atmosféře a pocitu z postupu hrou: oproti prvnímu dílu, kde byl vztah Isaaca s jeho láskou Nicole zatlačen příliš vzad, se zde skoro na každém rohu setkáváme s halucinacemi a vzpomínkami na hrdinův ztracený smysl života. Pravděpodobně byste si mohli říct, že se emoční hrátky po chvilce stanou utahanými a nudnými, což se nám však po celou dobu hraní nestalo ani jednou. Pořád je zde totiž dost i pro hráče toužící po sekání ostrých pařátů a ustřelování hlav nepřátelských Necromorphů. Ti už sice nevypadají tak strašidelně jako dříve, nebezpeční jsou však mnohem více.

Uspokojivý arzenál


To úzce souvisí s tempem hry, které je přinejmenším bravurně nastavené a dovoluje tak hráči užívat si hru bez zbytečných prodlev a nudných pasáží. Každá tichá situace končí velkým leknutím, kdy na vás vyskočí protivník z nečekaného místa či jej pouze z dálky zahlédnete. Ačkoliv už jsme tento mechanismus klid-akce-klid-akce viděli mnohokrát, Dead Space 2 se bezchybně ospravedlňuje svým velkým výběrem zbraní.

Zbraně v této hře jsou totiž jedny z nejvíce uspokojujících zbraní v herní historii (pomalu mají i na takovou BFG), a v kombinaci s taktickým rozkouskováním protivníků a možností vylepšování arzenálu tvoří velkou většinu úspěchu titulu. Akční pasáže tak jednoduše poslouží všem, kterým šéf osekal výplatu, či prostě jen těm, jež chtějí trošku více testosteronu do krve.

Hlavním bojovým prostředkem se opět stává plasmová pistole, jejímž laserem se dá jednoduše ořezat kteréhokoliv Necromorpha, přičemž sekundárním kvérem bude většinou kulomet. Jestliže nicméně chcete zažít něco jiného než v prvním díle, nezůstávejte u těchto zbraní a vyberte si nějakou z novinek: skvělou volbou by kupříkladu mohla být puška, střílející projektily, které po chvilce vybuchnou. Tato zbraň se dá skvěle kombinovat se znehybněním protivníky, kdy máte delší dobu na zamíření na určité partie mimozemského těla. Je zajímavé sledovat, jak se po explozi postava protivníka hýbe.

Plíživá atmosféra

Jak jistě čekáte, vizuální stránka hry není o nic světlejší než její příběh. Většinu času tudíž s Isaacem strávíte v temných prostranstvích, kde vaším jediným světlem bude občasná lampa či baterka na vašich zbraních. I přes obecnou temnotu však jde vidět velkou míru detailů, jež se promítá hlavně na obličejích lidských spojenců a na prostředí, přičemž se dá s čistým svědomím říct, že je grafická stránka pokračování od prvního Dead Space velkým skokem vpřed. Na závěr jedna chuťovka: když ve hře umřete, je pro vás nachystána jedna z četných animací Isaacovy smrti. Občas se tedy možná nachytáte, když si budete přát, aby hrdina umřel.


Bohužel, jedním z mála negativních faktorů hry je nově přidaný multiplayer, po němž příliš mnoho lidí zrovna netoužilo. Přesto je však zde a nabízí několik nových módů, které zpočátku sice skýtají nějakou jednodušší zábavu, po chvíli každopádně přestanou bavit. Při hraní ve více hráčích jsme se několikrát chtěli vrátit do kampaně pro jednoho hráče, ačkoliv jsme ji už dávno překonali. Místo zbytečného multiplayeru by se tedy hodily dvě přidané hodiny do singleplayeru.

Kromě tohoto menšího kroku vedle je však Dead Space 2 mistrovským dílem. Od nově přidaného hlasu, přes emocemi nabitý příběh, až po arzenál naplněný skvělými zbraněmi – to všechno a ještě mnohem víc vás ve hře chytne a nepustí, dokud ji nedohrajete. Přitom nemusíte být ani fanoušky sci-fi a hororů, stačí jen zapnout a hrát.

(recenzována byla verze pro Xbox 360)














Komentáře