Dark Void

Hry | 31.01.10

Zatímco inovativní premisa a vzrušující vzdušné souboje vyzdvihují tuto ambiciózní hru, špatná AI a krátká kampaň ji naopak srážejí na kolena.





Toužili jste vždy po tom, aby hrdinové ze hry Gears of War uměli skákat? V tom případě jistě oceníte zdejší koncept vertikálního krytí. Schopnost vystřelit se do oblak a následně se spustit shora na nepřátele vám nejednou pomůže dostat se ze šlamastiky. Naneštěstí vám tato „vychytávka“ brzo přijde nudná a nedodělaná. Slabší povahy budou také občas nuceny sáhnout po pytlíku na zvracení.

Členy vývojářského týmu jsou i lidé, kteří stáli u zrodu hry Crimson Skies, díky čemuž mají s leteckými hrami nějaké zkušenosti. Tyto zkušenosti se vyplatily v úvodní části, ve které si na chvilku sednete za knipl letadla. Vaším svěřencem se stane pilot Will Grey, který havaroval se svým letadlem na nikým neprozkoumaném ostrově uprostřed bermudského trojúhelníku a shodou okolností se ocitl někde v paralelním vesmíru plném nepřátelských po zuby ozbrojených bojovníků. Ve zlomku sekundy se plán opravit si loď, změní na ochranu lidstva před nájezdem mimozemšťanů. Bohužel se hra brzy zvrhne v repetivní nudu, která selhává hlavně svým sázením na pocit počátečního oslnění. Poprvé, když se budete řítit mezi obrovskými kamennými sloupy v mimozemské verzi Monument Valley a sestřelovat létající talíře, je to možná zábavné, ovšem po několikátém průchodu oblasti velice podobné té předchozí sami zjistíte, že s originalitou si vývojáři moc práce nedali.

Až na krátké a poměrně časté přestávky okořeněné střelbou po nepřátelích, strávíte většinu času běháním od checkpointu k checkpointu. Veškerý herní zážitek je díky tomu omezen na mačkání tlačítek pro krytí a střelbu po všem, co vám vleze do zorného pole. Sem tam se na scéně objeví bojovníci, k jejichž poražení budete muset použít trochu šedé kůry mozkové, ovšem většinu času budete bojovat proti nepřátelům, kterým nebyla schopnost myslet nadělena, čímž jim byl odepřen i veškerý pud sebezáchovy. Nejdříve hodí granát vaším směrem, aby vzápětí někteří z nich na stejné místo naběhli a spáchali sebevraždu. Poté na vás teprve zaútočí zbytek. Ke konci už budete znaveni z jakéhokoliv předstírání taktiky a pro trošku adrenalinu budete mezi nepřáteli běhat a rozbíjet jim hlavy ručně.

Rád bych zde řekl, že nabízené vertikální krytí nějak zachraňuje zábavu. Ačkoliv je v tomto aspektu Dark Void relativně inovativní, nakonec zjistíte, že jde jen o jednoduchou lest na upoutání vaší pozornosti. Párkrát jsem se chytil spodní strany útesu, nebo volně visící kovové plošiny, jen kvůli pocitu „obrácenosti“. Ovšem tento pocit také v mžiku vyprchal a po chvilce mi přišlo, jako bych stále bojoval na zemi, místo na stropě haly.

Opravdu zábavná je hra pouze v případech, kdy nejste omezeni žádnými umělými překážkami a můžete se jen tak vznášet ve vzduchu, nebo si zahrát na lidskou raketu a proletět se strmě k zemi. Bohužel je jich zatraceně málo. Hra se to částečně snaží maskovat přidělováním nejrůznějších úkolů, které však také nejsou zábavné. Například v jednom úkolu je vaším cílem zničit tři tanky, než stihnou zničit archu s odbojem. Před vytrháním všech vlasů mě zachránilo jen snížení obtížnosti na Casual a i tak jsem si řekl, že bych raději podstoupil mučení vodou, než další „ochraňuj sebevražedné tupce“ misi.

Po dokončení hry jsem byl rád, že je singleplayerová kampaň dlouhá pouze šest hodin. Což není pozitivum, i když to tak možná zní. Pokud by byly střety s nepřáteli variabilnější a vertikální hrátky propracovanější, mohla hra skončit o mnoho lépe. V současném stavu raději neměla opouštět ani rozjezdovou dráhu.


PLUSY: vzrušující vzdušné boje, stejné ovládání na zemi i ve vzduchu, novinka v podobě vertikálního krytí

MÍNUSY: jednotvární a omezení nepřátelé nejsou žádnou výzvou, monotónní pozemní střety, nudné ochranné mise

Hodnocení: 65%

Via: Gamepro, Cameron Lewis

Překlad: Pavel Válek














Komentáře