Crysis Warhead

Hry | 01.12.08

Pokračování jedné z nejlepších akčních her minulého roku nabízí paralelní vyprávění stejného příběhu. ...







Pokračování jedné z nejlepších akčních her minulého roku nabízí paralelní vyprávění stejného příběhu.

Hned zpočátku musíme chtě nechtě konstatovat, že Warhead sice takový zážitek jako původní hra nepochybně nabízí, ale bohužel s takřka nulovou inovací. Tvůrci se svůj klenot spíše snažili vybrušovat do maximální dokonalosti, než aby do konceptu vnesli tlustou čáru v podobě razantní změny. Raději se zaměřili na letmé úpravy ne zrovna dobře fungujících aspektů a s radostí lze říci, že se jim to nadmíru povedlo.

Pohled z perspektivy Psycha

Warhead se opírá o stejný konflikt jako původní Crysis, avšak jednak si zahrajete za jiného člena Delta Force a jednak se hra odehrává na úplně opačném konci ostrova. Příběhová linka pak běží paralelně s předchozí hrou a občas jsou v dialozích rozesety odkazy na předchozího hrdinu Nomáda. Jestliže jste s Crysis ještě neměli tu čest (což by bylo věru špatné), měli byste to co nejrychleji napravit, neboť sledovat různé narážky je někdy opravdu zajímavé a zábavné.
Ve hře se vtělíte do role seržanta Sykese, který je znám především jako Psycho. Jde o opravdového tvrdého mariňáka, kterého ovšem v průběhu děje postihne několik smolných okamžiků. Vždycky se ovšem vzchopí, popadne zbraň a zastřelí vše, co se jen pohne, aby splnil zadaný úkol.
Kdo čeká, že hra nepotřebuje ke spuštění na maximální detaily opravdu high-endovou sestavu, je vedle, jak ta jedle. Na sestavě osazené dvoujádrovým procesorem 2,53 GHz, 2 GB RAM a grafikou GeForce 9800 GT s 512 MB se hra hýbala naprosto bez zákysů na nastavení „průměrná“ grafika, přičemž nastavení „hráč“ toto PC ještě jakžtakž utáhlo. Na „fanatik“ už to bylo o poznání horší a počet snímků za sekundu jen v ojedinělých situacích překročil hranici patnácti. Warhead na nejnižší možné nastavení si mohou ovšem vychutnat i vlastnící relativně slabých strojů a hra je navíc mnohem lépe optimalizována než předchozí titul.

Společnost v podobě eMZáků a Korejců

Hru bychom bez okolků mohli rozdělit na dvě části. V té první se potýkáme s jediným problémem – Korejskou lidovou armádou. Přičemž boje zde jsou většinou (zejména na začátku) až dětinsky lehké a je vidět, že tvůrci počítali s tím, že si zde hráči osvojí alespoň základní ovládání. Nicméně jestliže jste měli co do činění s původním dílem, nebude to v žádném případě problém, protože snad ani kosmetickou úpravu, co se ovládání týče, jsme při hraní nezaznamenali. Druhou částí je pak boj na zmrzlé půdě s o něco tužším nepřítelem – mimozemšťanem. Avšak občas vám v této části dělají společnost i příslušníci lidové armády, což většinou vede k zábavné roztržce. Každý má totiž proti sobě dva nepřítele, takže je docela k užitku sledovat vzniklé šarvátky pěkně zpovzdálí a vyčkávat na nejlepší moment.
Sám Psycho žádnými ojedinělými schopnostmi neoplývá, ale všude s sebou nosí speciální zbroj – nanooblek, který disponuje mnoha výhodami. Umožní svému nositeli běhat rychleji než obvykle, rozdávat silnější rány pěstmi, stát se neviditelným a rovněž zesílit obranou složku. Vše nemá ovšem trvalé působení, jelikož máte nad ukazatelem zdraví i energii obleku. Ta když klesne na absolutní dno, přestanou veškeré speciální schopnosti obleku účinkovat. V takovém případě však stačí chvilka klidu a energie se sama doplní.

Akční hratelnost

Za velmi zásadní klad Warhead bychom mohli považovat také skvělou intenzivní hratelnost. Přestřelky zkrátka působí velmi dobře a někdy si opravdu budete připadat, jako kdybyste tam s Psychem opravdu byli. Z akce jste vytaženi jen velmi zřídkakdy, což je dobře, neboť to ještě více posiluje celkový zážitek. I za atmosféru by si autoři zasloužili přátelské poplácání po zádech, což má na svědomí převážně dech beroucí grafické zpracování a také ony intenzivní přestřelky.
Novinek mezi zbraňovým arzenálem a vozovým parkem mnoho není, protože se vlastně hra odehrává ve stejnou dobu jako původní Crysis, nicméně i tak si potěžkáte dvě zbrusu nové zbraně, a sice granátomet, který – ačkoliv je o trochu méně účinný než raketomet – dokáže také udělat pořádnou paseku, a samopal, který si můžeme vzít naráz dvakrát. Z dopravních prostředků to pak je pouze OPV (obrněné průzkumné vozidlo) a vznášedlo, s nímž se setkáte jen ve hře více hráčů. Určitě je minimálně trochu škoda, že toho autoři nezakomponovali do hry více, ale rozhodně to není nic, co by se nedalo překousnout.

Suma sumárum

Co říci závěrem? Snad to, že Crysis Warhead je dalším skvělým přírůstkem do rodiny FPS stříleček a nabízí jak intenzivní akci, tak perfektní grafiku i atmosféru, propracovaný systém modifikace zbraní a další zábavné prvky. Na druhou stranu nenabízí oproti původnímu titulu takřka žádné změny, což bychom mohli pokládat za jeden z největších záporů. Bohužel i umělá inteligence občas pořádně hapruje, délka kampaně mohla být delší (pět hodin akce je opravdu málo, ještě že je tu multiplayer, pozn. red.) a hardwarové nároky by také mohly být ještě alespoň o kapánek nižší, ale budiž. Crysis Warhead rozhodně stojí za investici a jestliže se řadíte po bok těch, kdo neměli tu čest se značkou Crysis, měli byste to napravit minimálně jeho prostřednictvím. Jan Bičan 8 0643/vali ?

Crysis Wars

Součástí originálního balení je rovněž disk s multiplayerem nazvaným Crysis Wars. Jedná se minimálně o zábavné prodloužení herní doby, a to rozhodně v žádném případě neuškodí. Multiplayer na rozdíl od hry jednoho hráče nabízí mnohem více změn, a to zejména v nových mapách, jichž bylo přidáno celkem sedm. Ty staré byly také alespoň kosmeticky upraveny, aby vyhovovaly každému a aby se ani na jedné straně nenabízely lepší pozice. V MP rovněž každý používá nanooblek, nicméně se nemusíte obávat, že by to hru nějak znehodnocovalo, protože i když se třeba zneviditelníte, každý protivník pozná, že se před ním něco mihlo. Máte-li rádi multiplayer first person akčních her, Crysis Wars určitě stojí minimálně za trochu pozornosti.













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.