Cossacks II - napoleonské války

Hry | 01.05.05

Podívali jsme se na zoubek očekávané historické strategii Cossacks II, která na nás bohužel neudělala takový dojem, jak jsme předpokládali. Na finální verdikt budete muset vydržet do příštího čísla GameStaru, ale nečekejte rozhodně nic převratného.





Napoleon byl podivný chlapík s čepicí posazenou nakřivo, a přesto dobyl Evropu (a okolí). Cossacks je podivná série realtimovek – a přesto dobyla svět. Holt žijeme na planetě paradoxů…



Většina realtimových strategií typu „natěž–postav–pošli–doufej“ je stejná. Jasně, engine je jiný, prostředí je jiné, tu je to 3D, tu je to 2D, jednou honíte zmutované ještěrky, podruhé oživlé tanky, ale kdybyste uprostřed mise zavřeli oči a někdo vám podstrčil rozehranou jinou hru, nemusíte se čílit, děsit, řvát – prostě pokračujete ve hraní jako doposud. Cossacks od ruských GSC byla jednou z mála her, jež se i v rámci akčně těžícího subžánru pokusila o drobné inovace a z nějakého důvodu jí to vyšlo. Prodala dva a půl milionu kopií (dohromady, pokud mluvíme o třech titul, konkrétně Cossacks – European Wars, Cossacks – The Art of War a Cossacks – Back to War) a vrhla se na druhý díl, jehož preview verzi jsme dostali do spárů.



Slabý engine

Hlavní odlišnost Kozáků oproti Age of <cokoliv> <doplň_číslo> tkvěla v počtu jednotek. Zatímco Warcraft si vždy zakládal spíše na komornějším hraní, čímž podtrhl taktickou stránku („poženu tu bandu příšer na tábor rytířů v údolí zleva s hurónským křikem a všechny je rozšmelcuju, nebo udělám tentýž manévr zprava?“), Rusové z GSC to vzali jako… no, jako Rusové a nechali hráče šoupat stovkami jednotek, konkrétně s MNOHA stovkami. Druhý díl nic nemění, počet možných současně zobrazených vojáků v inovovaném enginu je šedesát čtyři tisíc. Kupodivu ne vždy se taková hra musí zvrhnout v krutou a nepřehlednou „klikanici“, občas zmíněnou zvýrazněnou taktiku Warcraftů nahradí… strategie. Přestanete myslet na jednotlivosti a rozkazovat jednotlivým panáčkům a začnete to brát vážně a velíte jednotkám, regimentům a armádám. Přesně to se stalo Kozákům.

První dojem z Cossacks II je spíše vlažný. Zkazky o novém super skvělém „téměř 3D“ enginu se ukázaly jako lehce přehnané, hra vypadá v podstatě stejně a stejné (horší?) jsou i zoufalé nahrávací časy, ale to se třeba ještě změní. Pokud jste viděli poměrně slabého Alexandera (hru), tak už máte hrubou představu – engine je víceméně tentýž. Takže 3D trošičku ano (krajina je jemnější a jsou na ní nějaké ty roztomilé efektíky), ale pořád je to všechno takové ploché, koukáte na to shora a přiblížit nebo natočit do vhodnějšího úhlu si to nemůžete. Potěší možnost naopak kameru o jeden stupeň oddálit, což vám ukáže bojiště v mnohem větší šíři (a pořád můžete hrát), ale to je z nových funkcí asi tak všechno.



Pomalé nabíjení

Po zklamání z enginu (možná ještě před ním) přichází úsměv nad doprovodnými filmečky, které byly točeny naživo – setkání takových těch legračních cvoků, kteří se obléknou do historické uniformy, vezmou si rezavou šavli a spolu s několika tisíci jim podobných jdou někam na kopec „jakoby umřít“. Kvalita natočeného materiálu připomíná lehce nadprůměrné video z dovolené, nicméně vtipné je následné využití filmečků, kdy vám v boji v malinkém okénku právě tímhle způsobem dává hra najevo, co že vaše jednotka přesně dělá, tedy jestli mašíruje z kopce, nebo čistí kanóny. Nicméně úsměv vyprchá, začne hra (poměrně tuctovým příběhem)… a pak to přijde.

Buď jsou v GSC naprosto úžasní designéři, nebo mají jenom kliku – ale v nových Kozácích nacházíme něco (mimo prvků starých a již osvědčených), co je posouvá o dvě třídy výš, než kam by měli kvůli prezentaci a vůbec celkovému vyznění hry patřit. Kromě zmíněného množství jednotek (mezi námi: jestli chcete strategicko-taktické orgie se spoustou vojáků, pusťte si raději Total War) je to právě simulace doby – a teď mluvme konkrétně, simulace bojů. Ano, jak již název napovídá, podíváme se do časů malého chlapíka s rukou v kabátě – a jeho vojáků. A to je ono – vojáci. Asi víte, jak se tenkrát bojovalo. V GSC to vědí taky a zpracovali to (jenom pomocí několika málo prvků) naprosto úchvatně.
Předně je tu střílení. Máte samozřejmě předovky, které nabíjíte dlouho. Co to znamená? Třeba minutu. Co to znamená? Že když se střetnou dva regimenty, každý vystřelí jen JEDNOU. Co to znamená? Zázrak. Opravdu, „hratelnostně“ je to zázrak, protože už neříkáte „ty zaútoč na tamhletoho a ty ho zatím tluč zezadu“, teď už musíte myslet a skvěle časovat. Vojáci chodí po silnicích v pochodových útvarech, jestli ale chcete, aby v boji něco zmohli, musíte je (jedním kliknutím) přeorganizovat do bojové formace. Fajn. Bojová formace znamená tři řady čelem k nepříteli – a když vojáky chvíli necháte, první řada poklekne a druhá se skloní, takže na padoucha míří jehelníček ostře nabitých hlavní. Padouch dělá totéž, ale protože chce získat váš most (nebo mlýn, nebo cokoliv), vyrazí pochodovým krokem proti vám. Pak se zastaví, zvedne muškety a vystřelí – ale vás to NECHÁ CHLADNÝMI, protože víte, že na tu vzdálenost vám zabije tak tři, čtyři vojáky. Stane se, nepřátelé pochodují dál a vy teprve v okamžiku, kdy přečtete jméno mistra nožíře na jejich bajonetech, stisknutím tlačítka zavelíte hromové „Pal!“ Jehelníček vystřelí, polovina padouchů padá k zemi a zbytek prchá. Je to opravdu neskutečně zábavné. Chodíte, posouváte, taktizujete, manévrujete a výstřel si necháváte na nejvhodnější chvíli, protože druhý nebude. Chcete-li, aby byl, můžete naopak vyrazit k nepříteli, rychle vystřelit, stáhnout se (třeba pod ochranná křídla další jednotky) a pak za bukem desítky sekund ládovat prach a kule do hlavní. Ano, střelba je jenom jedním z mnoha prvků, ale v „obyčejné“ strategii (ne hardcore tahové maniakální rekonstrukci) ji takto bravurně vidíme zpracovanou poprvé – a tleskáme tomu.



Historické bitvy

Nejen palbou živ je voják a ani hráč stratég nebude. Samozřejmě stavíte základny (tedy spíš města), těžíte milion surovin a obsazujete cizí vesnice – tady se nic zvláštního nezměnilo. Samotný boj je ovšem posunutý ještě více historickým směrem, takže vojáci mají ukazatel morálky (když je s nimi bubeník, vlajkonoš a oficír, klesá pomaleji) a únavy (pochodování po silnici je lepší než brodění bažinou), s bojem sbírají zkušenosti, mohou se vylekat a utéct, když do nich vrazí jízda z nechráněného boku, atd. Naprostou novinkou je „historický mód“, v němž na mapě Evropy simulujete s vojsky válku ve velkém (když se dva potkají, nahraje se normální mapa a odehraje normální boj), ale proti Total War to zatím vypadá dost chabě. Jinak je k dispozici příběhová kampaň a hromada samostatných misí jak proti počítači, tak až v šesti po síti či internetu. Hra u nás vyjde kompletně počeštěna (tedy s titulky) a měla by stát nějakých 1300 korun, což je docela dobrá zpráva.

Shrnutí? Snadné – nečekejte od nových Kozáků nic moc převratného, pouze velmi zajímavou hratelnost samotných bojů. Válečný mód zatím nevypadá nic moc, mapy pro skirmish bitvy jsou naopak pěkné a přesně reflektují styl hry. Asi to bude stát za to, pokud bratři Slované něco udělají s technickou stránkou, protože hra je v preview verzi pomalá a nahrávání zoufalé i na hodně slušném počítači. Zatím si stavte cínové panáčky a těšte se na příští měsíc, kdy se snad dozvíte, jak to s Kozáky dopadlo.











Související články




Komentáře