Cold War

Hry | 30.12.05

Česká stealth akce od pražského vývojářského týmu Mindware se nedávno konečně dostala do prodeje. Vžijte se společně s námi do role statečného novináře Matta Cartera a nahlédněte do vězení KGB v moskevské Lubjance.





Stealth [stelθ] – tajnost. Vyhnout se odhalení tím, že se pohybujete opatrně. Je to zvláštní, ale nebýt toho že v Looking Glass dostali koncem devadesátých let podivný nápad udělat 3D akční hru se šermováním, nebyla by tu patrně ani Cold War.



Šermování nebylo vlastně vůbec k ničemu – hratelnost byla zoufalá a už už se zdálo že projekt bude ukončen. Pak ale někoho napadlo zaměřit se na něco zcela odlišného: skrývání se ve stínech a opatrné plížení, které kupodivu fungovalo výtečně. Světlo světa tak spatřil Thief – první stealth hra a vlastně i nový herní žánr. Podstatou stealth her není akce a boj, ale naopak snaha se přímým střetům vyhnout (viz slovníkové heslo v úvodu). Takový herní styl dokáže paradoxně vyprodukovat nesrovnatelně větší množství emocí a adrenalinu než klasická střílečka. Cold War je stealth hrou skrznaskrz. Inspirace legendárním Thiefem je zřejmá, najdete tu ale i další podobnosti s hrami (System Shock 2, Resident Evil) či filmy (Indiana Jones) a seriály (MacGyver). Nabízí se pochopitelně rovněž srovnání se sérií Splinter Cell, které se nám však nezdá tak docela fér. Jednak proto, že vývoj Cold War začal v době, kdy se o Splinter Cell nevědělo prakticky nic, ale také s ohledem na to, že Matt Carter má ke Garrettovi rozhodně blíže než Sam Fisher.



Nečekejte superhrdinu – budeme se patrně už poněkolikáté opakovat, ale pro pořádek připomeneme, že Matt Carter pracuje jako novinář. Tedy – on je asi takový novinář jako Indiana Jones archeolog. A má i podobné zvláštní nadání připlétat se do situací, které nepříjemně zavánějí. Tentokrát Matt vyráží za reportáží do Moskvy, jenže krátce po příletu se vše nepříjemně zvrtne když ho zatknou při noční „návštěvě“ mauzolea, obviní z pokusu o vraždu a zavřou do proslulého vězení KGB v moskevské Lubjance, odkud musí uprchnout a následně rozplést komplot, do kterého byl zamotán.



Cold War neskrývá, že mnohé nápady si autoři vypůjčili jinde. Naopak se je snaží co nejlépe namixovat tak, aby vám připravili hru, která vás nejen zábaví, ale co chvíli potrápí i vaše mozkové závity způsobem, jenž by jí mohla leckterá z předloh závidět. O co jde? Hrajete-li hru alespoň na střední úroveň, jsou nepřátelé poměrně ostří a Matt vydrží sotva pár ran pistolí, o dávce z automatu nemluvě. Jednoho či dva strážné tak sice snadno dostanete „akčním“ způsobem, narazíte-li ale na přesilu, či dokonce na několik členů SPETZNAS, můžete na přímý útok rovnou zapomenout. V takovém okamžiku přichází čas porozhlédnout se kolem sebe, probrat se inventářem svých kapes a zauvažovat, jakou past či léčku na nepřátele přichystat. Nejrůznější udělátka, která si Matt dokáže sám vyrobit z nalezených věcí, se tak stávají skutečně integrální součástí hry. Mezi ty nejúčinnější patří éterové miny, mince a prak, různá zařízení pro nalákání nepřátel, gumové projektily či tlumič vyrobený z plastové láhve a hadrů (měli byste se ale pamatovat, že vydrží jen na tři výstřely). Zlikvidované stráže se poté pochopitelně vyplatí prohledat, přenést na místo skryté ve stínu, a pokud jste je pouze omráčili, případně uspat injekcí, aby se po chvíli znovu neprobudili nebo je nevzkřísil některý z jejich kolegů.



Bastlení zbraní, nábojů a udělátek svépomocí se vzdáleně podobá například systému dovedností v System Shocku 2. Během hry nacházíte různé plánky a nákresy, za něž vás hra odměňuje tzv. tech-pointy. Za tyto technické body si následně v menu můžete „koupit“ postupy na výrobu různých zbraní, jejich vylepšení a všemožných užitečných předmětů. Ve chvíli, kdy můžete nejrůznější gadgety sestavovat, ale přichází další háček: mnohé z nich používají stejné „suroviny“ (éter, plastová láhev, plechovka atp.). Množství surovin, které nacházíte, je přitom omezeno, stejně jako kapacita vašich kapes. Často se proto musíte zamyslet, co vyrobit, případně s jakými surovinami šetřit.



„X-Ray camera“, tedy rentgenový fotoaparát, o kterém jste se již patrně dočetli již v některém z preview, hraje ve hře zcela zásadní roli. S jeho pomocí totiž můžete na malou vzdálenost hledět skrz předměty a stěny, a objevovat tak nepřátele, kteří se nacházejí ve vedlejší místnosti (a občas i nějaký ten skrytý předmět). Pomocí poměrně vzácné munice, kterou se časem naučíte vyrábět z neméně vzácných baterií, můžete fotoaparát využít i coby zbraň, jež dokáže omráčit nepřítele či odpálit hasicí přístroje a některé další předměty. Provoz fotoaparátu je omezen zásobou energie – pokud ji vyčerpáte, musíte chvíli počkat, až se přístroj zas nabije. To znamená, že se nemůžete procházet s rentgenovým zrakem donekonečna, ale použijete jej, jen abyste co chvíli nakoukli, kdo na vás kde číhá. Vzhledem k poměrně vysoké obtížnosti hry se to docela hodí.



Obtížnost hry patří rozhodně k těm tvrdším. Už na střední nastavení jsou nepřátelé poměrně ostří a Matt vydrží sotva pár zásahů z pistole či krátkou dávku ze samopalu. Blízké setkání s jediným členem SPETZNAS znamená prakticky zaručenou smrt, a tak se vyplatí chovat maximálně obezřetně (a častého ukládání pozic). Během hry naštěstí nejste zcela sami a občas se vám dostane i menší rady – zpočátku například spolupracujete s Gruškovem, který byl uvězněn v Lubjance spolu s vámi.



Na rozdíl od Xbox verze Cold War pro PC autoři doplnili o několik dalších herních stylů. Vedle klasické hry (story mód) můžete vyzkoušet timerun (hra s časovými limity), pacifist (nesmíte nikoho zabít) a ghost mód (smíte způsobit jen omezený počet poplachů). Rozhodně byste je ale měli zkoušet až po dohrání hry klasickým způsobem – zejména pacifist a ghost jsou totiž extrémně těžké a „pomalé“. Musíte se při nich pečlivě skrývat, opatrně volit postupy a zbraně (a dost možná se dostanete i do téměř neřešitelných situací). Rozdíl mezi jednotlivými verzemi hry je značný. Pohybujete se sice ve stejných prostředích a plníte prakticky identické úkoly, musíte ale volit zcela odlišné způsoby. Svým způsobem tak vlastně jde o odlišné hry.



Obavy o kvalitu hry, které nás přepadaly, než jsme letos v létě poprvé usedli k tehdy téměř dokončené Cold War, se ukázaly jako zbytečné. Po nějaké době hraní jsme si s překvapením uvědomili, že máme v ruce hru s výtečným příběhem a s velmi dobrou hratelností, která se může směle zařadit po bok třeba legendární série Thief. Finální verze hry tento pocit jen umocnila. Pochvalu si zaslouží velmi dobré odladění, stabilita a rychlé nahrávání pozic (věřte, že to budete často potřebovat) i výtečný a stylový hudební doprovod. Na druhou stranu po grafické stránce vyhlíží Cold War pouze průměrně. Hra sice zvládá různé moderní efekty, bump mappingem počínaje a různými pixel shadery a mlhou konče (i proto je nutná alespoň GeForce3 či GeForce4 Ti), nicméně prostředí vytvořili autoři přece jen trochu chudší a jednodušší, přičemž i animace postav mají během rozhovorů k dokonalosti daleko. Zvláštním způsobem zpracovali filmečky – černobílé komiksové animace, v nichž jsou výrazně kolorovány jen některé předměty či plochy, vypadají velmi stylově a zdůrazňují, že Cold War se nesnaží být realistickou simulací, ale spíše zábavnou hrou s fiktivním příběhem zasazeným do reálného prostředí konce studené války. A na závěr už jen malá poznámka: V Evropě by se finální anglická verze měla prodávat od konce října, česká verze s plnou lokalizací se objeví až v listopadu.





Výrobce: Mindware Studios

Vydavatel: Dreamcatcher

Distributor pro ČR: není známo

Lokalizace: kompletní

Cena: není známo

Internet: http://www.coldwar-game.com
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 1,2 GHz , 256 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Doporučeno: CPU 2,0 GHz , 512 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Stealth hra s výborným mixem starších i nových nápadů. Pokud máte rádi Garretta, zamilujete se i do Matta.

Hodnocení: 8.6











Související články




Komentáře