Civilization IV

Hry | 20.11.05

Očekávaný čtvrtý díl Civilizace se již brzy objeví i na našem trhu a v aktuálním GameStaru vám přinášíme podrobnou recenzi. Pokud jste se k prosincovému číslu ještě nedostali, můžete si přečíst naše preview a dozvědět se o Civilization IV trochu víc.





Jen málo her vás dokáže dokonale pohltit na několik měsíců a ze svých nenasytných kusadel nakonec vyplivnout s bonusem zarudlých očí, nahrbených zad a uražených rodinných příslušníků.



Strategickou legendu asi není třeba nijak představovat. Snad jen pro ty, kteří zrovna začali ke hrám opatrně přičichávat, připomeneme, že se jedná o simulátor vládce národa, v němž se za pomoci kulturního vlivu, diplomacie a nějakých těch ozbrojených figurek přetahujete o dominantní postavení na matičce Zemi.



Na co 3D? Při pohledu na okolní obrázky se asi nejeden pravověrný civilista zhrozí, co že mu to s jeho strategií udělali. Civilization přece nikdy nebyla o grafice; její úžasná hratelnost berličku pěkného podívání nikdy nepotřebovala.

Pravdou ovšem je, že do té třetí dimenze se vejde spousta užitečných funkcí. A teď nemáme na mysli jen slibované efekty a animace, ale i možnost plynulého přibližování mapy. Jediným protočením kolečka myši si tak z prohlížení měst můžete odskočit až na oběžnou dráhu a přehledně si zobrazit rozmístění surovin na celé zeměkouli. Nemusíte tak překlikávat na speciální obrazovky, abyste zjistili, kde se vám zrovna povalují důležité baráky nebo Cheopsova pyramida. Utlačování se ostatně dočkají víceméně veškeré přehledy, jelikož většinu informací dostanete naservírovanou přímo na mapě. Ale pokud si přece jen se 3D do oka nepadnete, kameru si lze přepnout i do starého izometrického pohledu, případně do ještě starší ptačí perspektivy a nějaké techtle polygonů můžete přehlížet s klidem anglického lorda.
Sám velký Sid Meier však jedním dechem přiznává, že jednomu rozměru navíc musela trochu ustoupit velikost map. Ne, nemáme radost z toho, že nám někdo kvůli grafice osekává hrací plochu, jejíž rozlehlost nám propůjčovala pocit mocného vládce obrovského území. Ale snad vývojáři z Firaxis vědí, proč engine Gamebryo, který tak dobře poháněl jejich Pirates!, zasvětili i jedné z nejlepších strategií herní historie.



Do důchodu naopak zamířily historické epochy – a že si to už zasloužily, odkroutily si toho v herní branži víc než dost. Jen si vzpomeňte na všechny ty Age of… Empire Earth či Rise of Nations. V nové Civilization prostě do kolotoče dějin nastoupíte 4000 let před naším letopočtem a vystoupíte z něj v roce 2050, aniž byste se museli starat, jestli zrovna trůníte v renesanci nebo v moderní éře osidlování vesmíru. Da Vinci by zaplesal.

To ale neznamená, že by se výzkum nějak výrazně zjednodušil. Sice bude zapotřebí pro pokročilejší technologie vynalézt jen určité nezbytnosti, jejich počet se ale nijak výrazně nesnížil. A propletenec vzájemných předpokladů pro pokročilejší vynálezy vás rozhodně zanedbávat vědu nenechá. Nabízí se tak nejen větší volnost v zaměření vaší civilizace, ale hlavně to počítači trochu ztěžuje jeho záškodnické „čítování“. Hlavní designér hry, Soren Johnson, k tomu sebekriticky dodává „Značně jsme si tím zkomplikovali život. Aby AI i nadále byla pro hráče dostatečnou výzvou, musíme jí věnovat opravdu hodně úsilí.“

Firaxis slibuje, že utne tipec i dalším podvůdkům. Počítačový protivník si totiž vůbec nelámal hlavu s tím, kdo komu leze do zelí. Rozšířené možnosti diplomacie však z nedbalého zatoulání na cizí území učiní těžký prohřešek – pokud se totiž bude kdokoli chtít jít podívat do cizí říše, musí buď uzavřít smlouvu o právu průchodu, nebo danému nešťastníkovi vyhlásit válku.



Rozpínavost lidského druhu tentokrát reprezentuje osmnáct národů, nicméně rozdíly mezi nimi budou postaveny na trochu jiném principu, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Civilizační výhody a zaměření zčásti nahradila osobnost vůdce charakterizovaná dvěma ze sedmi dostupných rysů. Takový agresivní průmyslník bude asi pro svůj národ zcela jiným přínosem než duchovní ekonom. Aby všechny průšvihy nespočívaly na bedrech jen jednoho nebohého státníka, budou se na blahobytu národa podílet i další osobnosti pěti hlavních oblastí lidské činnosti (umělci, vědci, inženýři, magnáti a proroci). Třeba Isaac Newton by mohl poskytovat bonus k automatické sklizni jablek a William Shakespeare ke krocení zlých žen. No, autoři na to ale asi budou mít jiný názor.

Odpadne i přímé rozhodování o tom, jakou vládu si na svém písečku nastolíte. Žádná demokracie, žádné monarchie ani diktatury. Politické bonusy a postihy vyplynou přímo z různých nastavení pěti hlavních ukazatelů (vláda, justice, práce, náboženství a hospodářství).

Nového taláru se dočkalo i náboženství. Jedno ze sedmi dostupných vyznání (budhismus, křesťanství, konfuciánství, hinduismus, islám, judaismus, taoismus) se usídlí v hlavním městě národa, který první objeví určitou technologii, a odtud se pak dál samovolně šíří. Rychlost zasvěcování barbarů do výhod organizované víry se pak odvíjí od kvality a hustoty cest a přičinlivosti misionářů.



Šmelinářství chtivé hráče určitě potěší skutečnost, že se rozšířil počet obchodovatelných surovin a zvýšil se i důraz na jejich upotřebení. Třeba bez takového mramoru budete mít pořádné problémy se stavěním divů světa (těch bude kolem třiceti), kovy zase potřebujete k produkci bojových jednotek a jídlo upevní zdraví obyvatel.

Když už jsme u téhle přízemní potřeby, která lidstvo provází od doby, kdy se ještě považovalo za opice, a ne a ne se jí zbavit – tentokrát s potravinami lze mezi jednotlivými městy obchodovat. Nicméně zpestření jídelníčku nijak neovlivní růst, pouze se kladně projeví na zdraví měšťanů. Sid asi nepočítá s importem amerických hamburgerů majících za následek metrákové školáčky.

Se změnami nezůstaly pozadu ani vojenské jednotky. Ty se zbavily útočného a obranného čísla, které nahradil ukazatel útočné síly. Po vzoru realtimových strategií se naopak trochu diferencovala jejich účinnost. Kopiníci si klasicky oblíbili podlé bodání dlouhými kopí do běžících jezdců, sekerníci zase excelují v sekání hlav lehké pěchoty. Vojáci v bojích získávají zkušenosti, které se zúročí v jejich povýšení. Veteráni pak dostanou na výběr z několika speciálních bonusů.

A když už se ve Firaxis tak pěkně rozjeli s diplomacií, obchodem i vojenstvím, bylo by škoda, kdyby si to nechali jen pro režim jednoho hráče. Naservírují tedy hned několik typů multiplayeru včetně kooperativního režimu. Uzavřená spojenectví zužitkujete ve sdílení informací, výměně jednotek či surovin, čímž lze značně urychlit výzkum a pochopitelně posílit vojenskou moc. Chystá se dokonce i perzistentní on-line svět zvaný Pitboss, který bude fungovat podobně jako webové strategie.

Vítězství opět dosáhnete několika způsoby – od vyhlazovacích orgií přes politickou dominanci až po výstavbu vesmírné lodě. Dokonce byste se měli dočkat i dosažitelného triumfu za pomoci pouhé kulturní převahy.











Související články




Komentáře