Blowout

Hry | 23.04.05

Dali byste si nenáročnou arkádovou střílečku, u které se můžete odreagovat po náročném dni? Zkuste nedávno vydaný Blowout od vývojářů z Terminal Reality. Nepatří sice mezi herní špičku, ale svůj účel splňuje a na několik hodin vás příjemně zabaví.





Doby, v nichž hernímu světu vládly arkády, jsou již nenávratně pryč. Tehdy jsme neřešili, jak se skrýt před deštěm nacistických kulek někde v rozbořeném kostele či jak co nejrychleji vybudovat prosperující základnu, aby na naší straně konečně stanuli mocní z Temné devítky. Největším problémem byly nedostatečně rychlé reakce při prolétávání a probíhání nejrůznějších bludišť a nadměrná spotřeba joysticků, jež jsme v návalu vzteku drtili na prach.



Nemusíme si však úplně zoufat. Události poslední doby naznačují, že se po zlatých časech stýská i nejedněm herním vývojářům. Po vcelku slušném titulu Jets’n’Guns se na monitory řítí další arkádovka, tentokrát s titulem Blowout.

Jak již ze samotného názvu vyplývá, rozhodně se nejedná o nějaký simulátor politické diplomacie či jinou podobnou suchařinu. Připravme se na oslňující exploze ohromných rozměrů, cákající krev, plameny, hordy nepřátel a jednoho neohroženého superhrdinu, jenž je vyslán do akce na základnu, vznášející se kdesi v temnotách vzdálených galaxií. Úkol je jasný: likvidace všech nepřátelských entit, které napadly ubohé obyvatele, a to pokud možno co nejefektivnějšími způsoby. Na závěr je ještě nutné zbořit celý obytný komplex, aby si šéfové mohli být jisti, že ani jeden emzák nepřežil skryt někde v kanalizaci.



Bez jetpacku ani ránu

Hned při prvním vstupu do menu je očividné, že původně hra nebyla vytvářena pro PC. Z domovských konzolových platforem si Blowout převzala svou větší náklonnost k ovládání za pomoci gamepadu. Pokud jej nevlastníte, rozhodně však nemusíte zoufat – myš a klávesnice se dá taktéž použít, nicméně to vyžaduje trochu umu, chvilku tréninku a zpočátku pevné nervy.

Myška slouží především destrukčním záměrům – levé tlačítko klasicky ovládá spoušť zbraní, a tak jej budete využívat opravdu velmi hojně. Druhé „myšítko“ odpaluje jetpack. Hrdina totiž není obdařen skákacími schopnostmi, a jeho pohyb vzhůru je tak odkázán buď na výtahy, či zmíněný raketový batoh. Ačkoliv se pohybujete kdesi ve velmi vzdálených časech, technika má stále jistá omezení – musíte se tedy smířit pouze s omezeným výkonem jetpacku, a tím určitou maximální výškou vzletu. Na druhou stranu máte k dispozici neomezené množství paliva. Funkce tlačítek je tedy jasná a tak ještě doplníme, že pohybem myšky ovládáte zaměřovací kříž či spíše jakési kolečko s uvnitř rotujícím něčím jiným. Pokud jste alespoň trochu zkušení hráči, odstřel nepřátel v rovině nepředstavuje žádný problém. Horší to však je v případě létajících potvůrek – jakmile chcete zamířit nahoru, narazíte na kámen úrazu. Vzhledem k tomu, že nad hlavou máte jistý slepý úhel, nejednou se stane, že při pokusu střílet hodně vysoko zaměřovač přeskočí na druhou stranu a vypálená dávka jde do ztracena.



Potvory, potvory a zase potvory

Na druhou stranu je třeba přiznat, že i když nevystřelíte přesně tam, kam byste původně chtěli, nějakého toho mimozemšťana stejně trefíte. Jak už to tak totiž u podobných titulů bývá, nouze o ně rozhodně není. Hrnou se na vás ze všech stran a často se objevují i v místech, která jste již jednou proběhli a vyčistili. O váš život tak usilují nejen potvůrky podobné létajícím kobylkám pohybující se v hejnech, ale i větší kousky – ohnivý jezevec, zmutovaná vosa, cosi podobného kudlance a mnoho dalších exotických herpetologických prapodivností. Všechna tato havěť samozřejmě nekráčí na porážku jednotlivě, ale pořádá útoky ve vskutku masových měřítkách. Často prcháte a střílíte kamsi za sebe v naději, že smetete alespoň část živé vlny, která se na vás valí. Zastavení pak znamená značný chaos na obrazovce, po níž se zběsile míhají nepřátelé a mezi nimi vybuchují vaše rakety.

Kromě „obyčejných“ protivníků navíc potkáte několik bossů, bez nichž by si hráč podobnou hru snad ani neuměl představit. Jedná se o poněkud monstróznější jedince, sídlící hluboko v úrovních. Zde musíme smutně poznamenat, že oproti slušné obtížnosti běžné hry jsou tyto části celkem jednoduché. Stačí vypozorovat nepřátelské útoky, a máte prakticky vyhráno.



Ach, ta rozmanitost

Všechny masakry včetně likvidace bossů probíhají na jediné vesmírné základně, což je poněkud škoda – přicházíte totiž o jakoukoliv výraznější změnu prostředí. Je sice pravda, že občas se v pozadí objeví namísto trubek počítače, jinak se ale nic zásadního nemění. Neustále stejný šedivý nádech sterilních stěn vás provází od začátku až do konce. Na druhou stranu je však třeba ocenit minimapu – tato šikovná pomůcka se vám v nepřehledné změti stejně vyhlížejících chodeb hodí více než kdykoli jindy. S postupem úrovněmi se odkrývá a přehledně dokumentuje již prošlou část základny s místy, kam byste se měli ještě jednou podívat. Vedle ní dostanete k dispozici také plnohodnotnou mapu velkých rozměrů. Díky těmto navigačním pomocníkům se nemusíte bát, že byste se v deseti levelech někde ztratili.
Závěrem snad ještě dodejme, že grafické zpracování nijak výrazně nevbočuje z řady. Je příjemné, nicméně do dokonalosti mu ještě něco chybí. Náš verdikt vychází z faktu, že podobných her je dnes již velmi málo a Blowout patří k těm lepším kouskům.





Výrobce: Terminal Reality

Vydavatel: Majesco Games

Distributor pro ČR: není známo

Lokalizace: žádná

Internet: http://www.blowoutgame.com

Multiplayer: ne

Minimum: CPU 733 MHz, 128 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 32MB

Doporučujeme: CPU 800 MHz, 256 MB RAM, HDD 1 GB, 128 MB 3D karta

Verdikt: Trochu stereotypní, explozemi a horami nepřátel naplněná arkáda, u které lze na chvíli vypnout mozek a jen tak se bavit.



Hodnocení: 63 %











Související články




Komentáře