Age of Empires III

Hry | 26.12.05

Očekávaný třetí díl slavné série Age of Empires se nedávno konečně procpal na pulty obchodů. I když jde v podstatě o stále stejnou hru, několik nových prvků strategické řádění oživuje a opět vykouzlí úsměv na rtech spousty hráčům.





A je to tady zase. Stejné budování základen a postupování po érách, protkané stejnými jatkami desítek panáčků na obrazovce jako už tolikrát předtím v Age of... Jen tentokrát v Americe.



Ač se to v dnešní době může zdát až neuvěřitelné, kdysi jsme si celkem dobře vystačili i bez velkých Američanů. Dokonce i ten brajgl na Blízkém východě a v severní Africe jsme zvládli vyrábět bez nich. Jenže pak si Evropa umanula, že musí nalézt námořní cestu do Indie, a bylo zle. Kolumbus to pěkně zfušoval, a než si uvědomil, že zakufroval, měl na triku nový kontinent.



Kampaň nového dílu legendární série vás tentokrát hezky usadí na počátek 16. století a bude vás vláčet Atlantikem od Malty přes Karibik a džungli Střední Ameriky, aby vás v polovině 19. století vyplivla na Divokém západě. Ale nemusíte se nikterak obávat nudné dějepravy a ód na chrabrost španělských conquistadorů či později francouzských a anglických posádek, vydaných napospas zmalovaným vřeštícím lidožroutům v mokasínech.

Historické události tu tvoří jen efektní pozadí pro příběh několika generací rodiny docela sympatické vypravěčky. A co je ještě sympatičtější - pár hlavních postav se projeví tak, jak byste to od nich rozhodně nečekali. Pro nás může být potěšitelné, že se zmiňuje i o Praze. Sice ne zrovna v tom nejlepším světle, ale co taky chcete od hry, která má jinak v popisu práce podlézat Američanům.
V Ensemble Studios mají štěstí, že se jim tohle tažení celkem o 24 misích tak povedlo – různorodé úkoly scénářů doplněné výborným příběhem dodávají singleplayeru přesně tu šťávu, kterou z něj vysává tradičně pokulhávající AI a tolikrát ohraný koncept realtimových strategií.

Ani tentokrát se toho na něm příliš nezměnilo. Stále tu jde o budování základny, vynalézání pracovitějších vesničanů a bojeschopnějších vraždidel, ale také o expanzi a destrukci toho, co vybudoval soupeř. A jelikož tahle hra musí dělat čest svému jménu, pod nohy se vám samozřejmě neopomenou motat nějaké ty historické éry.



Shánění surovin se tentokrát omezuje jen na klasické dřevo, potraviny a zlato. A pokud by se vám náhodou něčeho nedostávalo, můžete na trhu vesele šmelit. V duchu celého nového Age of Empires se jejich pořizování maximálně zjednodušuje, a tak už pracanti nebudou muset odbíhat s nákladem do žádné budovy. Jsou ostatně součástí vaší civilizace, takže co vlastní oni, vlastníte zároveň i vy. A jejich názor na takové otročení vás zajímat moc nemusí, jelikož na demokracii si budou muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Ale pak tu existuje ještě jeden zajímavý zdroj bohatství – zkušenosti. I když je získáváte tak trochu mimovolně za činnosti, které byste prováděli i bez vidiny toho, že za ně sklidíte nějakou další odměnu: Postavíte dům, naskočí vám čísílka, pořídíte si dalšího panáka, opět naskočí čísílka, seberete nějakým lumpům poklad, a zase jste o něco zkušenější. V kampani jste pak odměňováni i za nepovinné úkoly.



Úročení nabytých zkušeností se nicméně neodehrává tak, jak jsme si už zvykli u strategií, které pokukují po RPG žánru. Místo vylepšování jednotek hezky rozvážně investujete do svého domovského města, ze kterého vám v pravidelných intervalech putuje důležitá pomoc. Vyrazili jste přece kolonizovat nový svět, takže váš domov leží někde úplně jinde, než kde zrovna proháníte panáky po obrazovce. Většinou se domovským městem rozumí hlavní město země, pod jejímiž barvami se teď v Americe plahočíte, nicméně pojmenovat si jej můžete, jak chcete.

Jakmile se tedy provraždíte, proloupíte a probudujete k určité sumě, přehoupne se vaše evropské zázemí na novou úroveň. Pro vás to znamená, že bude častěji vysílat lodě po okraj naložené proviantem, jednotkami nebo chytrými pány, kteří vám prozradí nějaký ten objev, případně poradí, jak postavit pevnější budovy. Hlavně se vám však odkryjí další možnosti. Na vyšších úrovních například získáte přístup i řezníkům zapáchajícím dezinfekcí, díky nimž pak můžete stavě polní nemocnice a fušovat do řemesla knězům.

V samostatných misích si na počátku hry můžete sestavit balíček různých druhů zásilek, které vám později mohou zachránit krk. Ve svižnějších scénářích tento nový prvek dokonce udává podobu celé hry. Systém odměňování totiž umožňuje získávání drahocenných surovin a jednotek tak, že prostě budete mlátit nepřátele, rychle vynalézat a vyhrabávat poklady. To pak ty zásilky z Evropy ani nebudete stíhat komandovat.



Co se pokladů týče, je Amerika opravdu zemí neomezených možností. Nejenže se povalují za každým rohem a ukrývají všechno možné od bezbranných vesničanek po hrnec zlata. Ale dokonce je tu střeží kdeco, dvounožci s kloboukem proklatě nízko a s koltem zraženým do očí (nebo že by to bylo naopak?) počínaje a bílými jaguáry konče.

Ale nejen kvůli pokladům se vyplatí na nic nečekat a hned na počátku mise vyrazit s hrdinou (o trochu silnější jednotka, která obvykle ovládá nějaký speciální fígl na vraždění strážců pokladu a samotné zpronevěřování cenností) na průzkum okolí. Ještě vás tu totiž čeká kupčení. Obchodní stanice můžete budovat třeba v indiánských osadách. Domorodci v téhle hře jsou totiž neuvěřitelně vypočítavá pakáž. Tváří se jako přísně neutrální, ale navážou styky s prvním nešťastníkem, který o to projeví zájem. Jakmile s nimi pomocí prérijního hokynářství stvrdíte spojenectví, můžete začít najímat jejich bojovníky. Vzhledem k tomu, že se ve hře vyskytuje kolem desítky indiánských kmenů (od Aztéků, přes Kariby a Irokéze až po Komanče), do značné míry se tím rozšiřuje spektrum najímatelných jednotek. Takto se můžete dokonce dostat i k indiánské kánoi. A to ne jen tak ledajaké - nacpe se do ní celá kavalerie a ještě se jim tam někam v pohodě uskladní dělo.

Jelikož kromě vašich vlastních kasáren lze domorodé jednotky najímat i přímo ve vesnici, asi nemusíme zdůrazňovat, jak důležitým strategickým bodem se takové osada stává. Podobně se budete s nepřítelem přetahovat i o stanice podél obchodních cest. V těch sice naleznete nanejvýš pár vyhublých myší, zato lze s jejich pomocí inkasovat tučné výpalné z projíždějících obchodních vozů.



Bitvy o pozice se tak přesouvají z několika málo míst zastavěných osadami do mnoha důležitých bodů a konečně dělají z mláticích realtimových orgií také nějakou strategii.
Kombinace malých map, sbírání pokladů a otevírání obchodních stanic vás neustále nutí do akce a nenechává vám ani chvilku na to, abyste se mohli nudit. Snaha o rychlý spád (a rozvíření stojatých vod v progamingu) se projevila i absencí klasických formací (ve hře je jen možnost určit reakce na přítomnost nepřítele) a poměrně malým počtem jednotek i národů.

Nicméně osm hratelných mocností představuje při zachování alespoň trochu znatelných rozdílů zdravý kompromis mezi kvantitou a přehledností. Odlišnosti se jako obvykle vztahují na několik speciálních jednotek a pár bonusů, ale nebojí se zašťourat ani v tom, za co si budete pořizovat pracanty. Jednou vám pořádně odtuční zásoby potravin, podruhé prometou pokladnici od posledních několika zlatých mincí.

Kdyby se navíc autoři přestali tolik chlubit detailní (a pohříchu povedenou) grafikou a dovolili nám víc oddálit kameru, abychom nemuseli zuřivě rolovat mapou pokaždé, když se chceme dostat na vlastní lodi ze zádi na příď, byli bychom spokojeni ještě víc.





Výrobce: Ensemble Studios

Vydavatel: Microsoft

Distributor pro ČR: Playman

Lokalizace: titulky

Cena: 1599 Kč

Internet: http://www.ageofempires3.com

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1,4 GHz, 512 MB RAM, HDD 2,5 GB, 3D karta 64 MB

Doporučeno: CPU 2,8 GHz, 1024 MB RAM, HDD 2,5 GB, 3D karta 128 MB

Verdikt: I když je to stále tentýž Age of Empires, několik originálních prvků natolik oživuje hru, že jej prostě do starého železa poslat nemůžeme.



Hodnocení: 8.5











Související články




Komentáře