F.E.A.R. 2: Project Origin - první dojmy

Hry | 25.01.09

Demoverze F.E.A.R. 2 se stala velmi žádaným zbožím. A tak jsme neváhali a ukázku výborně působící střílečky vyzkoušeli






Demoverze F.E.A.R. 2: Project Origin

Hlad hráčů po pořádných a kvalitních střílečkách se projevuje různými způsoby. Například tak, že když vyjde demoverze očekávané akce, jakou F.E.A.R. 2: Project Origin bezesporu je, přetíží jejich zájem možnosti herních serverů a ty začnou padat jako přezrálé hrušky ze stromů. Pravda, F.E.A.R. 2 nedosáhl takových extrémů, jako když se na internetu objevilo třeba demo Dooma 3, ale i tak si ve shazování vedl více než zdatně. Téměř dvougigový balíček dat si stáhly miliony hráčů. A mezi nimi byla i redakce GameStaru, která vám nyní přináší první dojmy z několikanásobného proběhnutí zhruba půlhodinového úseku hry. Už to slovíčko několikanásobné by vám mělo napovědět, že jsme byli více než spokojeni.

 

Project Origin navazuje na první díl, přestože se dlouhou dobu zdálo, že vývojářské studio Monolith na značku nedostane od svého někdejšího partnera, společnosti Vivendi, povolení využít známou značku.

 

Nakonec se to přece jen povedlo a hra tak může navazovat ve všech směrech. Tedy i v tom nejvýznamnějším, a tím je využití nejvýraznějšího elementu předchůdce - malé holčičky Almy, v jejímž nitru se z nějakého důvodu skrývá snad všechno zlo světa a díky tomu, že se přimícháte do projektů nekalých živlů, to pocítíte na vlastní kůži. Autoři slibují strhující, výborně vyprávěný příběh se špetkou nadpřirozena, ale zároveň mající hlavu a patu. Žádné přehnané fantasmagorie nečekejte a pokud máte aspoň špetku fantazie, možná si řeknete, že něco takového by se skutečně mohlo stát. Demoverze ostatně začíná takřka romantickým pohledem na Almu houpající se na houpačce, ovšem za patřičně dramatických barev a mrazivé hudby. Už z toho je jasné, že Alma nebude jednoduchým protivníkem. Ostatně, nebude ani jediným soupeřem. Zdá se totiž, že ovládá jiné prostředníky, kteří vám chtějí pořádně zavařit.Ona sama se ale ve hře neustále vyskytuje.

 

Pasáže, kdy se náhle zjeví, by se dalo popsat jako blouznění. Najednou jste jakoby vytrženi z dosavadního herního průběhu. Obraz se zbarví buď do rudých kontur, nebo do černobíla, případně začne jen šumět. Pak přijdou záblesky, výpadky a nejrůznější zjevení. Nepůsobí to ani tak strašidelně, jako spíše úzkostně. A přesně to autoři chtějí - aby hráč dostal ono mrazení v zádech, což se jim daří. A v plné verzi by to mělo být ještě lepší, protože se hrou budete moct strávit delší čas vkuse a opravdu se zakousnout do její atmosféry. Ačkoliv drobnou výtku bychom přece jen měli: ony fantaskní pasáže nastupují na scénu snad až příliš často a někdy ne úplně elegantně kouskují dynamickou akci. V hotové hře to samozřejmě může vypadat jinak, už proto, že vše bude zasazeno do širšího kontextu.

Blouznění ale rozhodně není nejdůležitější součástí Project Origin. Tím jsou jednoznačně přestřelky, které proslavily už první díl.  Zejména umělá inteligence nepřátel je fantastická. Vřele doporučujeme nerozjíždět hru na nejlehčí obtížnost, ale zvolit přinejmenším střední či nejvyšší. Pravda, možná budete mít místy problém dostat se dále, to však napětí a atmosféře přestřelek jen pomůže. Autoři na vás totiž neposílají davy nepřátelských vojáků, ale spíše jednotlivce či menší skupinky. Ti procházejí úrovně, snažíce se vás vypátrat. Můžete jim vpadnout třeba do zad, ale doporučujeme si celou akci dobře naplánovat, protože jinak se můžete ocitnout na holičkách. Protivníci jsou totiž neustále v pohybu, takže budete mít problém je vůbec trefit, natožpak zaměřit jejich hlavu, která je nezranitelnějším místem (do jiných částí těla je třeba pálit mnohem více). A to není všechno. Nepřátelé se velmi slušně kryjí za překážkami, vykukují jen za účelem rychlé střelby a dokážou i převrátit automat nebo stůl a vytvořit si tak provizorní kryt. Ostatně, tuto schopnost má i hráč a už v demu jsme se jí naučili hojně využívat. Jednak připraví skutečně solidní kryt, který je často nutný, jednak díky ní vypadají přestřelky skoro jako filmové.

 

F.E.A.R. 2 je víceméně tradiční střílečkou, která se nesnaží přinášet nic moc nového, ale chce být vynikající v tom nejdůležitějším bodě - záživné akci. A to se jí daří. Co na tom, že úrovně jsou navrženy takříkajíc postaru a vykazují striktně lineární, často až koridorovitý charakter. Ve hře vám to vůbec nepřijde a ani se nebudete zamýšlet nad tím, proč nemůžete odbočit tam a tam. Navíc se nepohybujete pouze v uzavřených a stísněných prostorách jako v minulém díle. Podíváte se totiž i ven, do zdevastovaného města a v plné verzi vás čekají další povedená místa. Autoři hráče ani na chvíli nepustí, což dělá ze hry strhující jízdu. Po většinu času bojujete proti klasickým vojákům, ale potkali jsme i jednoho extra tuhého bosse. Vyzkoušeli jsme si obyčejný samopal, brokovnici, útočnou pušku, raketomet, sniperku i laserový kvér. To je velmi slušná nabídka a s radostí konstatujeme, že každá ze zbraní má své opodstatnění a dobře zpracovaný model střelby. Demo je uzavřeno bojem v takzvaném exoskeletu, tedy jakémsi přímo ovladatelném robotovi. Teprve s ním rozpoutáte na ulicích opravdových chaos. Jinak jsou přestřelky spíše uvážlivé, počítající s krytím a využíváním selského rozumu. Tak to má být.

Vizuální stránka F.E.A.R. 2 se jednoznačně povedla a můžeme říct, že hodně nahrává hororové atmosféře. V úrovních je dostatek detailů a grafika tak rozhodně nevypadá fádně. Demo tak můžeme ohodnotit veskrze kladně, protože jsme si s ním užili kopec zábavy. Je evidentní, že se tvůrci zaměřili na akci bez zbytečných příkras, a tento směr se jim daří držet. Navíc ji obalili do hororového a mystického hávu, což jí jednoznačně sluší. Na vydání hry v půlce února se tak moc těšíme.

 

Trailer ke hře:














Komentáře