Výkon pro každého

Hardware | 01.07.05

Doby, kdy všichni výrobci procesorů - tehdy AMD, Intel a Cyrix - měl ve svénabídce pouze několik modelů, dávno patří minulosti. Tehdy se jednalo o plnohodnotné modely, lišící se v jed...





Doby, kdy všichni výrobci procesorů - tehdy AMD, Intel a Cyrix - měl ve své
nabídce pouze několik modelů, dávno patří minulosti. Tehdy se jednalo o
plnohodnotné modely, lišící se v jedné procesorové řadě pouze frekvencí.
Poměrně velkou nevýhodou byla jejich cena, která se i u nejpomaleji taktovaného
procesoru vyšplhala na několik tisíc korun.

Proto v době uvedení procesoru Pentium II přišel Intel s novinkou - procesorem
upraveným tak, aby jej bylo možné použít v základních deskách podporujících
Pentium II a zároveň aby jeho cena nedosahovala závratných výšin (tehdy nebyl
problém za základní model Pentium II utratit více než 12 000 Kč). Tehdy poprvé
spatřil světlo světa procesor Intel Celeron, určený do patice Slot 1. Heslo
bylo jediné - když si nemůžete pořídit plnohodnotný procesor, kupte si jeho
omezenou verzi pro stejnou patici. Až budete potřebovat vyšší výkon (nebo až
našetříte dostatek peněz), upgradujte na plnohodnotný procesor.
Toto heslo vydrželo výrobcům procesorů až do současnosti. Společnost Intel
stále pojmenovává své low-end procesory Celeron, AMD nejprve představila Durony
jako odlehčené verze Athlonů. To se ovšem s nástupem nové patice změnilo a z
Duronů se rázem staly Semprony. Ty již nebyly označovány frekvencí, ale stejně
jako jejich plnohodnotní bratříčci AMD Athlon 64 modelovými čísly - tím tolik
kritizovaným modelovým označením, proti kterému společnost Intel v dobách
nedávno minulých dosti hlasitě bojovala s heslem: frekvence dělá výkon. Nakonec
i Intel přešel na modelové označení svých produktů, a to kvůli lepší orientaci
koncových zákazníků v jednotlivých procesorových řadách i mezi jednotlivými
modely.
Dnes již ale neplatí, že "osekaný" procesor automaticky znamená oproti
plnohodnotnému kolegovi relativně nízký výkon. Dnešní modely procesorů Sempron
a Celeron nabízejí za převážně nízký peníz dostatečný výkon pro prakticky
jakoukoliv kancelářskou práci, výkonnější modely si pak mohou dovolit práci i v
náročnějších aplikacích a počítačových hrách.
A protože ne všichni si mohou dovolit nejrychlejší a nejvýkonnější varianty
procesorů, rozhodli jsme se pro vás připravit přehledový test aktuálních
low-end procesorů, dostupných na našem trhu.

Podmínky testu
Do testu jsme vybrali všechny dostupné modely procesorů AMD Sempron, určených
pro patici Socket 754, tedy konkrétně modely 2600+, 2800+, 3000+, 3100+ a
3300+. Na trhu jsou k dispozici i modely určené pro Socket A, ale ty jsou již
na pokraji svého životního cyklu, který jim určila mateřská společností AMD. Ta
se před časem jednoznačně vyjádřila, že hodlá plně podporovat low-end procesory
pouze pro Socket 754, tím tedy prakticky uzavřela kapitolu Socket A a jasně
naznačila, že v brzké době neplánuje uvolnit na trh procesory Sempron pro
Socket 939.
Ze stáje Intel jsme zvolili procesory z řady Intel Celeron D, určené pro Socket
478. Proč testujeme procesory do starší patice, když jsou aktuálně k sehnání
procesory Celeron D pro LGA775? Jednoduše proto, abychom mohli porovnat výkon
na stejných konfiguracích (shodné paměti, grafická karta, pevný disk a jiné). K
přesné testovací konfiguraci se dostaneme později. Dalším důvodem, proč jsme
zvolili starší patici, byl i fakt, že tyto procesory jsou až na zvolenou patici
naprosto stejné a podávají stejný výkon jako modely pro LGA775. A jaké modely
jsme tedy měli k dispozici? Byly to procesory Intel Celeron D s modelovým
označením 325, 330, 335, 340 a 345.
S výběrem procesoru je úzce spojen i výběr vhodné základní desky, do níž lze
daný procesor osadit. Jednou z největších priorit bývá v těchto případech cena
sestavy, ovlivněná zejména procesorem a základní deskou. Většina zákazníků se
při rozhodování zaměřuje také na čipovou sadu konkrétní desky, protože zejména
ta ovlivňuje správný a bezproblémový chod počítače. U procesorů společnosti
Intel je výběr téměř jednoznačný - čipové sady, posléze základní desky osazené
čipovými sadami Intel. Ostatní výrobci se buď na tomto trhu neprosadili, nebo
jsou jejich výrobky o poznání pomalejší než originální čipsety. Další výhoda
značkových čipových sad Intel se skrývá v integraci grafického čipu, který se
stará o grafický výstup počítače. Běžně jí lze nahradit externí grafickou
kartou určenou pro rozhraní AGP 8x nebo novější PCI Express x16. Přídavné karty
ale mnohdy zvyšují celkovou cenu počítače o několik tisíc korun a v naprosté
většině případů nejsou potřeba, zejména pro nenáročnou kancelářskou práci. U
procesorů AMD je situace složitější, protože samotná společnost AMD již
neprodukuje čipové sady, nýbrž se spoléhá na externí dodavatele, zejména pak na
společnosti nVidia, VIA, SiS, ULi. Pro patici 754 se osvědčily zejména čipové
sady společností nVidia nForce 3 a VIA K8T800. Problém u základních desek
postavených na těchto čipových sadách je v zásadě ten, že bud obsahují
integrovaný grafický čip a jsou dražší, nebo jej neobsahují, ale v tom případě
je uživatel nucen koupit s počítačem i novou grafickou kartu. Rozumným řešením
je v současné době základní deska s novým čipsetem VIA K8M800, který v sobě
integruje prověřený čipset VIA K8T800 a grafické jádro založené na technologii
S3, kterou pohltila VIA. Pro procesory Intel jednoznačně doporučujeme základní
desky s čipovými sadami Intel i865GE nebo pro LGA775 Intel i915GE.
V tabulce naleznete vybrané základní desky, které jsou cenově dostupné a
zároveň vhodné pro stavbu kancelářského počítače.
Dalším kritériem, podle kterého se mohou domácí uživatelé rozhodovat, je
obtížnost instalace chladiče. Musíme konstatovat, že v současné době (až na
několik výjimek konkrétních základních desek) je osazení chladiče na procesory
obou společností velmi snadné, přesto má mírně navrch společnost AMD se svým
"beznástrojovým" řešením. Více informací o každé patici a instalaci chladiče se
dozvíte ve vložených článcích.

AMD Sempron
V testu jsme měli možnost prověřit výkonnost všech modelů procesorů AMD
Sempron, určených pro Socket 754. Jednalo se konkrétně o modely 2600+, 2800+,
3000+, 3100+ a 3300+. Rozdíly u těchto procesorů překvapivě nejsou pouze v
hodnotě pracovní frekvence, nýbrž do hry vstupují i jiné faktory, jako je
velikost paměti cache druhé úrovně a podpora přidaných technologií. Začněme ale
frekvencemi. Modely s označením 2600+ a 2800+ pracují na frekvenci 1 600 MHz.
Modely 3000+ a 3100+ pracují na 1 800 MHz a nakonec model 3300+ pracuje na
rovných 2 000 MHz. Rozdíl u prvních dvou jmenovaných procesorů spočívá ve
velikosti paměti L2 cache: 2600+ pracuje se 128 kB L2 cache, zatímco model
2800+ má k dispozici dvojnásobek, tedy 256 kB. Stejný rozdíl je mezi modely
3000+ a 3100+. Model 3300+ pak podle naznačeného systému obsahuje 128 kB paměti
L2 cache. Všechny Semprony obsahují 64 kB paměti první úrovně pro data a 64 kB
pro instrukce - L1 cache. Tím ale rozdíly mezi procesory nekončí. Do hry
vstupuje i technologie Cool\n\Quiet, která je přítomna u procesorů s označením
3000+ a výše. Tato technologie, podobně jako u plnokrevných procesorů AMD
Athlon 64, má za úkol při nižším vytížení procesoru snížit jeho frekvenci a
napětí. Tím procesor dosáhne nižší spotřeby, potažmo nižšího ztrátového výkonu
a ztrátového tepla. Toho se v praxi dá využít pro snížení otáček chladiče
procesoru a k redukci hluku produkovaného počítačem.
Posledním rozdílem mezi jednotlivými procesory - ovšem pro běžného uživatele
nejméně důležitým - je jejich použité jádro. Na první pohled je použitá verze
prakticky nezjistitelná, jediný rozdíl je v číselném označení procesorů. Změny
mezi jednotlivými jádry - v současné době jsou k dispozici s kódovým označením
Palermo a Paris -spočívají v absenci instrukční sady SSE3, převzaté od
společnosti Intel, a v drobných úpravách paměťového řadiče. Ostatní podporované
instrukční sady jsou MMX (+), 3DNow! (+), SSE a SSE2.
Společným znakem procesorů Sempron je jejich integrovaný jednokanálový řadič
paměti a absence podpory instrukční sady AMD64, zajišťující práci v 64bitovém
prostředí. Obě dvě zmiňované funkce podporují plnohodnotné procesory AMD Athlon
64. V případě, že chcete využít jednu z těchto vlastností, musíte sáhnout po
dražších procesorech. V opačném případě nemusíte litovat, protože výhody
dvoukanálového přístupu do paměti využijete pouze se dvěma moduly operačních
pamětí, které tak zvyšují cenu pořizovaného počítače. A podpora 64bitových
instrukcí také není v současné době nezbytná, protože doba, kdy všechny
programy budou pro tuto instrukční sadu běžně k dispozici, je ještě daleko. Až
budou tyto aplikace na trhu, bude stačit pouze výměna procesoru za jiný.
Frekvence systémové sběrnice je u všech těchto procesorů AMD Sempron stejná a
dosahuje hodnoty 800 MHz.

Intel Celeron D
Intel má v našem porovnání stejný počet zástupců jako konkurenční AMD.
Konkrétně se jedná o procesory Intel Celeron D 325, 330, 335, 340 a 345. Nic
neříkající číselná označení symbolizují procesory na frekvencích 2 533 MHz,
2 666MHz, 2 800 MHz, 2 930 Mhz a nakonec
3 060 MHz. Všechny procesory Celeron D v testu jsou postaveny na jádře
Prescott, vyrobené 90nm technologií, a skrývají v sobě několik úprav, jimiž se
liší od plnohodnotných procesorů Intel Pentium 4. Mezi ty se počítá snížení
paměti cache druhé úrovně z 1 MB u plnohodnotných procesorů Intel Pentium 4 na
pouhých 256 kB. L1 cache má velikost 16 kB pro instrukce a 12 kB pro data.
Druhým rozdílem je nižší frekvence systémové sběrnice, která pracuje u
procesorů Intel Celeron D na frekvenci 533 MHz, oproti 800 MHz u plnokrevníků
ze stáje Intel. Třetím rozdílem je absence podpory technologie EM64T, která
zaručuje provoz 64bitových aplikací, stejně jako chybějící Enhanced Intel
SpeedStep Technology, jež se stará o redukování odpadního tepla formou snížení
frekvence a napětí procesoru. Dalším omezením je chybějící podpora
Hyper-Threading Technology, pomocí níž se jeden fyzický procesor tváří jako dva
logické a v určitých aplikacích může přinést navýšení výkonu.
Procesory Intel Celeron D nemají integrovaný řadič paměti přímo v procesoru,
tudíž vše záleží na čipových sadách, které ve všech případech podporují
128bitový přístup do paměti - režim DualDDR. V testech se ale ukázalo, že
reálný výkonnostní nárůst při použití dvou paměťových modulů je téměř nulový.
Zajímavá je i podpora instrukčních sad - jedná se o technologii MMX, SSE, SSE2
a SSE3. Oproti procesorům AMD Sempron chybí 3DNow! (+).

Jak jsme testovali
Snažili jsme se vybrat takové komponenty, které se hodí pro stavbu levného
počítače, pro něž jsou tyto procesory určeny. Proto jsme se rozhodli použít
základní desky s integrovanou grafickou kartou, aby měl uživatel představu o
výkonu procesoru v aplikacích, kdy není výkonná grafika potřeba. Konkrétně to
jsou testy propustnosti pamětí, test PCMark 04, komprimace videa DVDShrink a
nakonec program SysMark 2004. Ostatní testy - 3DMark03, 3DMark05 a herní testy
Doom3 a Half-Life2 - probíhaly na téže konfiguraci, ovšem s osazenou grafickou
kartou ATI Radeon 9800, pracující se 128 MB paměti a na rozhraní AGP 8x.
Platformu AGP jsme vybrali kvůli tomu, že výkon procesorů pro Socket 478 a
LGA775 je totožný a pro kancelářské využití je díky levnějším základním deskám
vhodnější starší platforma.
Pro procesory AMD jsme vybrali základní desku ASUS K8V-MX, využívající nové
čipové sady společnosti VIA K8M800, která v sobě skrývá integrované grafické
jádro VIA UniChrome Pro se sdílenou pamětí. Pro procesory Intel jsme zvolili
základní desku MSI 865PE Neo2 s čipovou sadou Intel i865GE, které ukrývá
podporu integrované grafické karty Intel Extreme Graphics 2. Obě dvě desky
podporovaly připojení externí grafické karty pomocí jednoho volného slotu AGP
8x. K testům jsme dále použili jeden 512MB modul operační paměti Mushkin série
Green s časováním CL3, pevný disk Seagate 120 GB, připojený na Serial ATA
rozhraní s 8MB cache. K chlazení procesorů byly použity standardní chladiče,
dodávané k boxovaným verzím procesorů.

Hodnocení
Jak z vložené tabulky vyplývá, procesory Intel Celeron D jednoznačně kralují v
oblasti komprimace videa. Ty totiž plně využijí vysokou frekvenci a
architekturu Pentium 4 a nebrání jim ani malá velikost L2 cache. Mírný náskok
mají také v programu PCMark04. Tyto výsledky znamenaly teoretickou naději pro
dobré umístění procesorů v testu SysMark 2004, ale zde se naplno projevila
absence L2 cache, takže procesor taktovaný na více než 3 GHz podává v tomto
testu stejný výkon jako konkurenční Sempron pracující na 2 000 MHz. V testech
propustnosti jednokanálové paměti vedou procesory AMD, procesory Celeron D
ovšem umožňují práci v dvoukanálovém přístupu, díky němuž se hodnoty těchto
testů patřičně zvýší. Výsledek se ovšem projeví pouze u testů pamětí, v
ostatních aplikacích je nárůst výkonu nepatrný. V herních testech se jasně
předvedly procesory společnosti AMD, které podávaly lepší výkony než jejich
konkurenti Intel Celeron D.
Závěrečné zhodnocení musí každý uživatel učinit sám - buď zvolit procesory
Intel Celeron D a k nim základní desku s čipovou sadou Intel i865P/G nebo
i915P/G s tím, že zaplatí o něco více, ale s pocitem stability a výkonu, který
dodávají čipové sady společnosti Intel. Nebo si může zvolit platformu AMD s
dostupnými čipovými sadami VIA a nVidia, kde při vhodné volbě procesoru může
využít vyšší výkon zejména ve hrách. To ovšem za předpokladu, že si připlatí za
externí grafickou kartu. Skutečnou výhodou oproti konkurenci je přítomnost
technologie Cool\n\Quiet u procesorů AMD Sempron 3000+ a více.
Volba platformy pro low-end počítače není jednoduchá, často také rozhodují
zkušenosti s tou či onou platformou. Záleží na samotném uživateli, zda si
vybere tu či onu platformu - k bezproblémovému chodu počítače je však zapotřebí
v obou případech také kvalitní základní deska, osazená stabilní a výkonnou
čipovou sadou.

Procesory AMD zapůjčila společnost Levi International (http://.levi.cz) a
procesory Intel společnost Kvazar-Micro (http://www.kmczech.cz).

Instalace procesorů AMD
U mnoha uživatelů přežívá pocit, že umístit procesor do patice na základní
desce a osadit ho chladičem je téměř nadlidský výkon. Od dob procesorů Intel
Pentium III nebo AMD Athlon XP však uběhlo mnoho času, na světě jsou nové
patice a s nimi nové způsoby uchycení jejich chladičů. Dlouhou dobu v této
disciplíně vedl Intel se svou jednodušší manipulací s chladičem. Platilo to v
době, kdy při nasazování větráku na procesory AMD Athlon bylo potřeba hodně
silného šroubováku a značného úsilí, aby nebyl uštípnut roh procesoru. To již
dnes nehrozí, protože celé jádro procesoru je schováno pod krytem. I způsob
uchycení chladičů je vymyšlen u nových patic 754 a 939 velmi elegantně a je
znát, že na jejich návrhu se podíleli lidé, kteří někdy zkusili umístit na
starší desku rozměrnější chladič. Na naprosté většině základních desek pro
procesory AMD se totiž nachází držák chladiče, na který bez problému nasadíte
zejména originální boxovaný chladič AMD. Uchycení se realizuje nasunutím
určených oček na výstupky držáku na desce a posléze překlopením jistící páčky
na opačnou stranu. Tím dojde k naprostému zajištění chladiče a je zaručeno, že
je na procesoru optimálně přitisknut. Tento postup lze vidět u mnoha jiných
výrobců chladičů, nicméně na trhu se naleznou vždy i takové, které využijí
klasickou metodu - šroubovák. Případná výměna procesoru může probíhat i ve
svislé poloze základní desky.

Instalace procesorů Intel LGA775
Instalace chladiče na procesor u základních desek je na rozdíl od svého
předchůdce, Socket 478, významně zjednodušena. Tedy alespoň co se týče
originálních chladičů, přibalovaných k boxovaným procesorům. Na základní desce
je vždy vyhrazeno místo pro celý prostor chladiče. Instalace probíhá tak, že se
chladič nasadí na procesor, aby jeho čtyři výběžky zapadly do předpřipravených
děr v základní desce. Poté je potřeba stisknout každý roh chladiče tak, aby
pojistka zapadla přesně na své místo a ozvalo se hlasité lupnutí. Tento postup
je potřeba opakovat u každého rohu chladiče. Následně je nutné sáhnout po
plochém šroubováku či jiném nástroji, jímž otočíme součásti chladiče ve
vyznačeném směru. Tím se upevní postavení chladiče a ten se těsně přimkne k
procesoru. Pak je potřeba znovu zkontrolovat, zda jsou všechny západky bezpečně
usazeny na svém místě. Pro jiné než boxované chladiče je postup instalace v
podstatě stejný jako u starší patice Socket 478.

Instalace procesorů Intel Socket 478
Relativně nejsložitější instalace chladiče na procesor je na dosluhujícím
Socket 478. Na základní desce je umístěn speciální úchyt pro jakési přezky,
které obepnou při instalaci chladič, umístěný na procesoru. Situaci mnohdy
komplikují externí výrobci chladičů, kteří mají své speciální nástavce, takže
je před umístěním nového chladiče potřeba odmontovat základní desku a od ní
oddělit tento nástavec. Instalace se tak mnohdy skládá z montáže tohoto držáku
chladiče na základní desku. K tomuto úkonu je ovšem potřeba mít základní desku
odmontovanou od stěny skříně počítače. Po upevnění a uložení desky zpět do case
se uloží procesor do patice a aplikuje se teplovodná pasta. Na procesor je
potřeba umístit chladič tak, aby otvory odpovídaly úchytům na držáku základní
desky, do nichž se následně prostrčí dvě jistící západky a přitisknou tak
chladič k procesoru. Ze všech tří způsobů instalace procesoru je tento
nejsložitější a je k němu potřeba notná dávka trpělivosti.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.