Přátelé na cesty - průvodce současnosti a minulosti notebooků

Hardware | 01.07.02

Podíváme-li se blíže na vývoj mobilních počítačů, jsme svědky neuvěřitelnéhopostupu, srovnatelného s vývojem snad nejoblíbenějšího stroje historie automobilu. Tato zařízení sp...





Podíváme-li se blíže na vývoj mobilních počítačů, jsme svědky neuvěřitelného
postupu, srovnatelného s vývojem snad nejoblíbenějšího stroje historie
automobilu. Tato zařízení spojuje řada styčných bodů od prvních neohrabaných
pokusů, k jejichž ovládání bylo třeba téměř vysoké školy, přes rychlý vývoj
umožňující prostoupení mezi obyčejné uživatele až po jejich moderní podobu
spojující maximální uživatelské pohodlí s minimální spotřebou, dokonalým
designem a špičkovým výkonem.

Notebooky nejsou tím, čím bývaly. V temných časech 80. let minulého století
jste museli být buď špičkovým odborníkem, pracujícím na superdůležitém úkolu,
nebo alespoň jedním z nejbohatších lidí, abyste si na ně mohli alespoň sáhnout.

Až asi tak před patnácti lety si počítačový průmysl uvědomil, že přenosné
laptopy si získaly oblibu uživatelů do míry, která umožňovala jejich hromadnou
výrobu. S tím, jak se rozrůstaly konfigurace notebooků a objevovaly se i
"levnější" modely, začal se zvyšovat i objem jejich prodeje. Tuto mobilní a
velice užitečnou hračku si tak mohli kromě špičkovým manažerů začít pořizovat i
studenti, učitelé a domácí uživatelé. Tak začal rozkvět moderní éry
informačních technologií doby mobilní.

Dnes jsou již uživatelé co se týče výběru mobilních zařízení pěkně rozmazlení.
V mobilní miniaturní podobě se vyskytují snad všechny typy digitálních zařízení
počínaje digitálními asistenty a konče tiskárnami. Co se podoby samotných
notebooků týče, jsou k dostání ve všech možných variantách od superlehkých
subnotebooků přes přenosné servery až po speciální vodotěsné a nárazuvzdorné
notebooky určené pro armádní použití. Notebooky, a to i ty nejlevnější, dnes
obstojí i při výkonovém a funkčním srovnání se stolními počítači. Hodláte-li si
přenosný počítač pořídit i vy, pak se již nemůžete vymlouvat na to, že žádný
model na trhu neodpovídá vašim požadavkům, zvláště pak poté, co si přečtete
tento článek. Nejprve se ale podívejme, jak přišly notebooky na svět.


Přenosní prarodiče

Myšlenka přenosného osobního počítače velikosti notebooku existovala již v 70.
letech, kdy přišel Alan Kay, zaměstnaný ve vývojových laboratořích firmy Xerox
v Palo Altu s konceptem počítače nazvaného Dynabook. Jeho vizionářská představa
zahrnovala technologie, které přešly z oblasti snů do reality teprve před
nedávnem například bezdrátové síťové propojení.

Brzy již vývojáři pracovali na způsobech jak zmenšit součástky a předělat
architekturu počítače tak, aby bylo možné jej vtěsnat do přenosné podoby. První
prototypy se nesetkaly s úspěchem, ale každý z nich znamenal nějaký krok vpřed.

V roce 1986 zaštítily vývoj přenosných počítačů svým jménem už i takové firmy
jako IBM (jejich první notebook nesl název IBM PC Convertible) a Compaq (s
typem Portable). S hmotností 5,4 kilogramu nebyl IBM PC Convertible vzorem
přenosnosti, ale pohybovat se s ním dalo a podoba Compaqu Portable s
topinkovačem byla až zarážející.

V roce 1988 uvedla na trh Toshiba notebook T1600 založený na procesoru 286.
Vypadal zase o něco blíže tomu, jak známe notebooky dnes, ale stále byl dost
těžký. T1600 s oranžovým plazmovým displejem zaznamenal veliký úspěch a
postavil firmu Toshiba do centra dění tohoto průmyslu, kde také od té doby
zůstává.

Firmy se však tehdy ještě do výroby přenosných počítačů příliš nehnaly, a tak
byly po svém uvedení notebooky Compaq LTE a Zenith MinisPort vítány zákazníky s
nadšením. Koncem 80. let se již dalo říci, že vývojoví pracovníci dokázali
stěsnat do přenosného přístroje všechny funkce, vyžadované od plnohodnotného
počítače. Přenosné počítače konečně začínaly být opravdu přenosnými.


Cena přenosnosti

Design notebooku je vždy provázen kompromisy. Notebook určený jako plnohodnotná
náhrada stolního počítače vyžaduje výkonný procesor, velký displej s
dostatečným rozlišením, optickou jednotku i disketovou mechaniku, modem,
možnost síťového připojení, alespoň základní audiofunkce a s tím vším ještě
musí vydržet dlouho při provozu na baterie. Vmáčknout všechna tato zařízení do
přenosného a lehkého obalu není snadné.

Výkonné procesory a grafické čipy generují množství tepelného "odpadu", který
je třeba někam odvést, na druhou stranu je však problém v tak natěsnané a malé
krabici zařídit pořádnou cirkulaci vzduchu. Chladiče a větráky zvyšují hmotnost
notebooku a navíc znamenají další zátěž pro baterie, které musí tudíž mít větší
kapacitu a potažmo i rozměry.

Ušetřit místo v těle notebooku můžeme, pokud umístíme disketovou mechaniku a
jednotku optických disků do externího připojitelného zařízení. Tímto krokem se
ušetří místo, hmotnost a zvýší se možnost konfigurovatelnosti, na druhou stranu
však konektory, určené pro připojení externích mechanik, znamenají další
kompromis snižují odolnost skříně.

Všechny tyto kompromisy nejen znepříjemňují život designérům a výrobcům, ale
také zvyšují cenu výrobku. I když se podoba notebookových komponent v
současnosti celkem standardizovala, stále platí, že čím je produkt dražší, tím
méně se prodává a čím méně se prodává, tím je jeho výroba nákladnější. Právě
tento fakt stojí z největší míry za stále ještě vyššími cenami přenosných
počítačů v porovnání s počítači stolními. Dalším faktorem jsou ale také zvýšené
náklady na vývoj miniaturizace a drahé displeje z tekutých krystalů.

Navzdory všem těmto obtížím se však výrobci snaží co nejlépe zkoumat a plnit
slabá místa trhu, a tak můžeme v obchodech vidět notebooky různých podob a cen
od malých ultrapřenosných zařízení až po nejtěžší mobilní servery.


Malí miláčkové

Nejmenší a nejlehčí přenosné počítače, určené vyloženě na cesty, se nazývají
"subnotebooky" nebo ultrapřenosné notebooky. Subnotebooky bývají lehčí než 2 kg
(ty nejštíhlejší ale váží jen okolo kilogramu) a jejich rozměry jsou většinou
menší než je formát A4, což je nepsaný standard velikosti průměrného notebooku.
Jejich klávesnice jsou drobnější, displej mívá úhlopříčku od 10,4 do 12,1 palce
a jejich baterie (také kvůli zmenšeným rozměrům) vydrží zhruba tak dvě hodiny.

Rychlý procesor, uzavřený do malého obalu, mívá tendenci se přehřívat, takže u
subnotebooků je chlazení ještě složitější než u obyčejných "dospělých"
notebooků. Kvůli rozměrům jsou také v tomto případě disketové mechaniky a
optické jednotky řešeny externě. Sečteme-li vše dohromady, naprostou
miniaturizací počínaje a složitým designem konče, není divu, že subnotebooky
patří mezi nejdražší přenosné počítače. Kvalitní notebook této kategorie,
vybavený 1GHz procesorem Mobile PIII, 128 MB paměti, 20GB diskem, 12,1palcovým
aktivním displejem s rozlišením XGA, externí mechanikou DVD-ROM a krytem z
hořčíkových slitin, stojí běžně okolo 100 000 Kč.

Pokud zvýšená cena a hardwarové kompromisy převáží v očích uživatelů výhody
maximální přenosnosti, obracejí se většinou k o něco málo větším notebookům s
lepší ergonomikou, klávesnicí, větším displejem a jedním modulárním otvorem pro
zasunutí disketové mechaniky nebo jednotky optických disků. Tyto počítače
mívají větší výkon, lepší specifikace a delší životnost baterií, a přitom je
lze pořídit za stejnou, nebo i menší cenu.


Plnohodnotné modely

Notebooky standardních velikostí se dělí do tří kategorií, od těch
nejlevnějších, jež jsou většinou poháněny procesorem Intel Celeron, až po
nejvýkonnější stroje s mobilním Pentiem 4. V noteboocích nejnižších cenových
kategorií najdeme procesory počínající Celeronem 933 MHz, 128 MB operační
paměti, 10GB pevným diskem a místo DVD pouze s mechanikou CD-ROM. Pasivní
displeje se již téměř neprodávají, a tak i ty nejlevnější notebooky mají
aktivní displej o velikosti 13,3 až 14,1 palce s rozlišením 1 024 x 768 bodů
(XGA).

U těch naprosto nejlevnějších a ne příliš značkových notebooků se lze setkat s
tzv. "flip-čipem", což je v podstatě desktopový procesor. Je levnější, ale
zatěžuje baterie mnohem více než do notebooků určený mobilní typ procesorů.
Také vyžaduje silnější chlazení, což má za následek vyšší hlukovou hladinu. S
tímto procesorem se setkáte v noteboocích, jejichž cenová laťka by neměla
přesáhnout 35 000 korun bez daně a které jsou určeny pro základní kancelářské
aplikace a internet.

Za 40 000 korun bez daně už můžete očekávat rychlejší a úspornější mobilní
procesor možnosti se pohybují od 1GHz Celeronu až po Pentium III na 1 GHz.
Nedávno se objevily i mobilní procesory AMD Athlon a Duron, právě ty posledně
jmenované jsou určeny přesně pro tuto kategorii notebooků. V přenosném počítači
za 40 000 Kč bez DPH najdeme většinou 128 MB paměti, 20-30GB pevný disk a
operační systém řady Windows 98/Me.

V této kategorii je dále standardem 14,1palcový aktivní displej a mechanika
DVD-ROM. Modely s vypalovačkou mohou stát o 2-5 tisíc více.


Lehké a rychlé stroje

Notebooky pohybující se v cenové kategorii mezi 50 a 90 tisíci korun bez DPH se
nazývají "mid-range", tedy střední třída. Těžko zde budeme hovořit o nějaké
typické konfiguraci, jelikož tyto údaje se velice liší, ale za spodní hranici
zde lze stanovit 1GHz procesor Pentium III, 256 MB operační paměti, pevný disk
o kapacitě 30 GB, mechaniku DVD-ROM nebo CD-RW (často se zde setkáváme s
kombo-řešením, spojujícím obě mechaniky do jedné) a 15palcový aktivní displej s
rozlišením SXGA (1 280 x 1 024 bodů).

Mobilní Pentia byla donedávna, než se na trhu konečně objevily mobilní verze
procesorů AMD a Duron, v podstatě jedinými čipy určenými pro notebooky. Dnes
stále podporuje tento typ procesorů většina výrobců, i když se již objevily i
první značkové vlaštovky v podobě například nedávno recenzovaného notebooku
Compaq Evo N115.

Rozhodnete-li se pořídit si notebook za více než 90 000 Kč bez DPH, ocitnete se
v luxusní sféře, kde si budete moci vybrat z těch nejnovějších a nejrychlejších
procesorů P4-M nebo Mobile Athlon 4. K tomu dostanete v základu alespoň 256 MB
RAM, 40GB pevný disk a standardně kombo DVD/CD-RW. Navíc zde můžete očekávat
největší výdobytky z oblasti grafických mobilních čipů nVidia GeForce4 nebo ATI
Radeon Mobility. Samozřejmostí je také 15palcový nebo větší displej a další
příjemnosti jako bezdrátové připojení k místní síti prostřednictvím
komunikačních technologií Wi-Fi nebo Bluetooth.

V ceně byste měli dostat grafiku alespoň s 32MB (lépe ale 64MB) samostatnou
pamětí. V této konfiguraci budete mít na uzdě výkon postačující nejen ke tvorbě
a spouštění prezentací z PowerPointu, ale dokonce i ke hraní těch
nejnáročnějších 3D her.


Různá vylepšení

Když už jste se jednou rozhodli, jaký notebook si pořídit, můžete se ještě
porozhlédnout po dalším užitečném vybavení, které vám zjednoduší a zpříjemní
práci. První z nich asi budou externí klávesnice a myš, díky nimž za malý peníz
výrazně zmenšíte únavu a zrychlíte práci. Dalším možným a leckdy i velice
užitečným rozšiřujícím doplňkem je replikátor portů. Ten se připojuje pomocí
speciálního rozhraní většinou do zadní části notebooku a poskytne mu tak větší
výběr volných rozhraní, a hlavně usnadní způsob připojení domácích periferií. K
takovému replikátoru lze připojit skener, tiskárnu, externí monitor i
klávesnici a myš. Rozhodnete-li se pak svého mobilního kamaráda připojit doma
nebo v kanceláři ke všem možným periferiím, nebudete je muset jednu po druhé
pokaždé zapojovat a vypojovat. Stačí připojit či odpojit replikátor a můžete
začít pracovat.

Většina moderních přenosných počítačů obsahuje TFT displej s minimálním
rozlišením 1 024 x 768 bodů, který je parametry i rozměry podobný 15palcovému
LCD monitoru či 17palcovému CRT monitoru, takže vlastně ani externí monitor
nepotřebujete. Výjimku zde samozřejmě tvoří ultrapřenosné notebooky s displeji
menšími.

Cestujete-li často do ciziny, mohou se vám hodit i konverze pro zdroj
elektrického napájení či telefonní zdířku. Při plánované delší práci mimo
kancelář může přijít k užitku i druhá baterie. V některých noteboocích můžete
vyndat mechaniku, na její místo vložit druhou baterii a zdvojnásobit si tak
dobu venkovního provozu. Pro zarputilé cestovatele se pak ještě nabízejí
adaptéry pro připojení notebooku ke zdroji napájení z automobilu či z letadla.
Zajímavým, ale celkem drahým doplňkem může být i miniaturní přenosná tiskárna s
vlastní baterií. Recenzi jedné takové si můžete přečíst v našich krátkých
testech.


Důležité je bezpečí

Používáte-li notebook na nějakém veřejném místě, kde by mohl lákat ruce
nenechavců, je celkem levným, ale zároveň bezpečným způsobem ochrany před
zcizením tzv. Kensington Lock. Je to vlastně drát z pevné oceli se zámkem,
kterým se notebook uváže například k noze stolu. Existují i jiné způsoby
ochrany před zcizením, různé alarmy a podobně, ale nejjistější je vždy dávat
dobrý pozor a nepouštět notebook z dohledu, pracujete-li s ním a z ruky,
přenášíte-li jej. Lidé, kteří často s notebookem cestují, dávají přednost
nenápadným taškám, jež na hony neinzerují co se v nich nachází. Pořízení té
správné tašky, ať již nenápadné nebo pouze pevné a chránící jemný přístroj před
poškozením (například při pádu), je tím prvním krokem, který byste při nákupu
notebooku měli provést. Nevlastníte-li takové zavazadlo, kupte si jej rovnou v
obchodě, kde budete pořizovat notebook.

Když je řeč o bezpečnosti, je třeba se zmínit i o ochraně dat uložených v
mobilním počítači. Stupeň úrovně zabezpečení záleží samozřejmě na tom, jak
citlivá data přenášíte. Celkem radikálním řešením je pořídit si notebook s
vyjímatelným pevným diskem, jen se přesvědčte, zda jeho vysunutí nebrání nějaký
šroubek, jak tomu bývá u většiny notebooků. Elektronika pevného disku musí být
kompletně "obalena" plastem, aby při manipulaci nedošlo k poškození vlivem
výboje statické elektřiny. Zaheslování notebooku je snad samozřejmost, pokud
vyžadujete lepší ochranu dat, podívejte se po modelu s čipovou přístupovou
kartou či snímačem pro autorizaci prostřednictvím otisku prstu.


Zajímavé adresy

Ti z vás, kteří se rádi s nostalgickým povzdechnutím podívají na prapradědečky
dnešních notebooků, se mohou podívat na některé z následujících stránek:

http://www.retrobeep.com
http://www.retroreview.com
http://www.vintage.com
obsoletecomputermuseum.org
http://www.sciencemuseum.org
http://www.geocities.com/~compcloset.



Kdo notebooky vyrábí?Situace s výrobci notebooků není tak jednoduchá, jak se
může na první pohled zdát je totiž mnohem jednodušší. Spousta značek, které se
pohybují na trhu, může uživatele vést k přesvědčení, že existuje množství
výrobců, ale ve skutečnosti je jich mnohem méně, než se může jevit.

Firmy jako Acer, Apple, IBM a Toshiba vyrábějí některé své modely, většinou ty
nejdražší a nejspeciálnější, samy, ale nejlevnější značkové notebooky a všechny
ostatní pocházejí z továren tzv. ODM výrobců (Original Design Manufacturers),
kteří sídlí na Tchaj-wanu či, poslední dobou stále častěji, v Číně. Tito
producenti dodávají polotovary notebooků firmám, které na ně lepí svá jména a
které se někdy nazývají OEM výrobci (Original Equipment Manufacturers). Ani
toto označení ale neodpovídá realitě, jelikož OEM firmy na noteboocích nic
nevyrábějí, pouze vloží do hotového přenosného počítače procesor, paměťové
moduly a pevný disk, čímž tvoří různé modelové řady. Pak vše zabalí a nalepí na
krabici své jméno.

Vztahy mezi ODM a OEM výrobci se často mění, například Compaq odebírá notebooky
od firem Arima a Inventec, zatímco Dell používá služeb ODM výrobců Quanta a
Compal. Compal vyrábí i pro giganty typu Hewlett-Packard a Twinhead (i když ten
si například svoji řadu SlimNote vyrábí sám). Nemusíme ani moc připomínat, že
velké a značkové firmy se o tomto tématu baví jen velice nerady.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.