Počítače s jablkem ve znaku slaví čtvrtstoletí - 2. díl

Hardware | 23.03.09

Společnost Apple představila svůj první Mac právě před 25 lety. Vzestupy jsme si přiblížili v předchozím díle, a nyní se podíváme na (ne)slavné pády projektu Macintosh. V závěru si stručně shrneme události předcházející slavný nástup legendárního počítače.





Apple - historie jablka se píše již 25 let

První díl tohoto článku se věnoval historickým úspěchům společnosti Apple. Dnes na dané téma navazujeme a představíme si propadáky z dílny společnosti s nakousnutým jablkem ve znaku.

Apple III

Počítač prodávaný pod označením Apple III byl představen necelé čtyři roky před příchodem prvních Macintoshů. Měl být počítačem pro business nahrazujícím dosavadní model Apple II.

Nicméně koncept nebyl příliš povedený. Obvody na desce byly  natěsno naskládané, což způsobovalo časté zkraty. Jeden technický magazín dokonce nabádal uživatele, aby shodili svůj počítač z výšky několika desítek centimetrů, což mělo mít za následek resetování čipů. A Jobs zase trval na tom, že v počítači nebude žádný větrák, díky čemuž byl Apple III sice tichým společníkem, ovšem na druhou stranu se neustále přehříval. Přišly další problémy se software, vysoká cena a problematická zpětná kompatibilita, což Apple dočasně uzavřelo cestu na business trh a společnost si musela dlouho a složitě napravovat reputaci.

Performa

Poté se Apple zbavilo Steva Jobse a přijalo bývalého výkonného ředitele jisté společnosti vyrábějící nealko nápoje – Johna Sculleyho. Ten dostal nápad: vychrlit lavinu těžce rozpoznatelných Maců. Tak přišla na svět Performa, která měla být něco mnohem lepšího než klasický Mac. Ovšem strmě stoupající počet modelů byl poněkud matoucí. S tím samým základním hardware byly k dispozici modely určené pro vzdělávání, modely pro přímý prodej, modely určené pro prodej ve velkoobchodech a supermarketech... ke každému modelu byl potom dodáván jiný balíček software, ale kdo se v tom měl vyznat?

Performám navíc na PR nepřidala ani skutečnost, že nebyly moc funkční a nedělaly tak příliš velkou čest svému jménu. Kvalita se pohybovala od „ne zas tak dobré“ po „hroznou“. Tak například model 4400 byl zaměřen na běžné business uživatele, ale byl tak nekvalitně dílensky zpracovaný, že u něj náhle „odcházely“ komponenty a defekty hardware způsobovaly pády systému a ztráty dat.

Není třeba dodávat, že to nepříznivě ovlivnilo reputaci společnosti, která se dosud prezentovala jako výrobce kvalitních produktů. Brzy poté, co se Jobs vrátil zpět, byla kvalita jeho prvotní snahou. Také  výrazně omezil řady produktů – jeden spotřebitelský laptop a jeden profesionální, a další dva desktopové modely s podobným zaměřením.

Války klonů

Mezi léty 1995 a 1998 Apple vyzkoušelo něco nového: licencování. Což, jak věří kritici, bylo nejkratší cestou k pádu. Omezení Mac OS pouze pro modely Mac mělo fatální důsledky v prodejnosti. Kritici se domnívají, že pokud by Apple k tomuto kroku nesáhlo a orientovalo se hlavně na operační systémy, mohlo dnes mít velikost a slávu Microsoftu.

Zvláštní logika, řekneme si, nicméně musíme si uvědomit, že licencování bylo vymyšleno a aplikováno v době, kdy společnost nevedl Steve Jobs. Smlouvy pro licencování hardware byly docela nešikovné, krátkozraké a restriktivní – což Apple zatím nikdy přímo nepřiznalo. A vývojáři mimo společnost bez podpory Apple a naopak s vysokými náklady na licence neměli šanci nabídnout produkty příliš odlišné od Maců.

Poté, co se Jobs opět vrátil na scénu, rozhodl se s licenčním experimentem zkoncovat. Odůvodnil to tím, že začal příliš pozdě, aby mohl něco změnit, a klony snižovaly prodeje Apple namísto toho, aby rozšiřovaly jeho podíl na trhu. Koncem roku 1997 byla celá věc uzavřena.

Vzdělávání

Ve svých dobách byl Apple II nejblíže tomu, aby udělal díru do světa na poli vzdělávání. Byl pravda poněkud dražší, ale kvalitně zpracovaný a hlavně se s ním jednoduše pracovalo. Tento počítač přišel s velkou škálou aplikací, které mohly využít děti při učení. Apple je sice dodnes v oblasti vzdělávání relativně silným hráčem, ovšem zdaleka ne tak silným, jak by mohl být.

Některé z důvodů pro tuto situaci prostě nemohlo Apple ovlivnit. Tak například poté, co byl představen systém Windows 95, využil Microsoft svých silných konexí a finančních zásob k dotacím PC s jejich operačním systémem pro velké množství škol. To byl od Microsoftu velice chytrý krok, který nejen „trénoval“ budoucí domácí uživatele PC, ale pomohl společnosti k tomu, aby si mohla diktovat prodejní ceny operačních systémů.

Apple začalo nabízet počítače pro vzdělávání v podstatě ze setrvačnosti – ovšem nikdy neudělalo na trhu takovou díru jako prodejci typu IBM či Dell.

Zvláštní online strategie

V časech online obrů jako AOL a CompuServe spustilo Apple svůj vlastní projekt: eWorld. Pamatujete si na něj? Pokud ano, jste jedni z mála.

Od té doby společnost vypustila několik dalších projektů, mezi jinými iTools (který byl zrušen prakticky ihned po svém spuštění), později .Mac, od něhož si Apple hodně slibovalo, ale za 99 dolarů ročně uživatelům nestál. .Mac byl nedávno přejmenován na MobileMe, a s novým jménem přišel i přechod na Web 2.0, ovšem projekt neustále provází výpadky. Pořád stojí docela dost peněz a nenabízí za ně „dost muziky“.

Ani iniciativa Microsoftu s názvem Windows Live právě nedobyla svět, nicméně na rozdíl od ní online aktivity Apple postrádají silné jádro a koncept. Máme za to, že špatné služby jsou horší než služby žádné.

 

Původní koncept

Navzdory faktu, že se Mac v průběhu svého vývoje stal kultovním a revolučním produktem, měl docela skromné začátky. O jeho výrobě bylo rozhodnuto roku 1979, kdy byl Mac navrhnut jako nízkorozpočtový osobní počítač zacílený na průměrného zákazníka, přičemž jeho cena byla pro americký trh určena na 500 dolarů.

Po nešťastné anabázi s Apple III mělo vedení Apple značné výhrady k tomu, aby Jobs získal do své kompetence další vysoce významný projekt. Když tedy Jobs požádal správní radu společnosti o svěření projektu Mac, bylo mu to umožněno, neboť na takovém marginálním produktu přece nemohl nic pokazit, ani jméno společnosti (to bylo ostatně v období po Apple III pokažené docela dost).

Pod Jobsovým vedením se z malého projektu nízkorozpočtového stroje vyklubala levnější alternativa slavné Lisy. Nicméně samotná duplikace počítače Lisa nebyla tím jediným, co měl Jobs „za lubem“. Viděl Mac jako zařízení, které ještě rozšíří výhody Lisy.

Výsledkem bylo rozhodnutí Jobse a jeho týmu nevytvořit z Macu pouze nějakou „Lízinku“, ale plnohodnotný počítač, který by mohl ve svém segmentu úspěšně konkurovat velkým rivalům, a to ještě úspěšněji, než jim dříve konkuroval Apple II. Jak zkrátka říkal Jobs, chtěl s Macem udělat „díru do světa“.

Týmy Lisa a Mac pracovaly v jednu chvíli na podobných technologiích, a proto není divu, že mezi nimi vznikla rivalita. Práce na Macu dosáhla takřka náboženských až sektářských rozměrů, kdy dával Jobs svým pracovníkům například trička s nápisem „90 hodin týdně a pořád mám svou práci rád“.

Přes veškeré nadšení a přesčasy, které vedly k jeho vývoji, bylo vypuštění Macu na trh nejednou zdrženo – hlavně proto, že složitost vyvíjeného systému byla týmem značně podceněna. A jedna perlička na závěr: poté, co bylo promeškáno další datum v roce 1982, dal tehdejší předseda představenstva společnosti Mike Makkula Jobsovi černé dámské spodní prádlo, na němž byla vyšita slovní hříčka „Mac's last slip", která mohla znamenat „Macův poslední skluz.“ stejně jako „Macovy poslední 'spoďáry'".

Dne 24. ledna 1984 první Mac konečně spatřil světlo světa.














Komentáře