Nad hranice výkonu - Nové grafiky a přetaktování

Hardware | 01.11.02

Se zvyšujícím se počtem grafických karet s alternativními formami chlazeníjádra a pamětí jsme se rozhodli přistoupit k zajímavému srovnávacímu testu několika akcelerátorů s čipem ...





Se zvyšujícím se počtem grafických karet s alternativními formami chlazení
jádra a pamětí jsme se rozhodli přistoupit k zajímavému srovnávacímu testu
několika akcelerátorů s čipem nVidia GeForce4 Ti4600. Původně jsme chtěli karty
srovnávat celkově a s nezměněnými parametry, malé rozdíly ve výkonu způsobené
především odlišnými verzemi ovladačů na CD nás však donutily zaměřit se spíše
na výdrž karet při přetaktovávání.

Vzhledem k tomu, že několik karet s čipem GeForce4 Ti4600 jsme již poslední
dobou v PC WORLDu testovali, je část dnešního článku věnována klasickému
srovnání těch karet, které u nás debutují. Jak jsme již řekli, mají v podstatě
identické parametry a odlišují se pouze verzemi ovladačů na CD, přítomností či
absencí TV vstupu, použitým systémem chlazení, kabeláží a počtem a obsahem CD.
Rozdílná je samozřejmě také cena, související často právě s bohatostí výbavy a
s přidanou hodnotou.


Na plný plyn

Po představení nováčků se konečně můžeme pustit do přetaktovávání. Pokud někdo
z vás neví, o co přesně běží, pak se to pokusíme v rychlosti vysvětlit.
Přetaktování spočívá ve změně parametru, která má za následek navýšení výkonu.
Schválně jsme nespecifikovali jakého parametru a u čeho, neboť přetaktovávat se
dají nejen grafické karty a ti, kteří o přetaktování slyšeli už před nějakými
čtyřmi lety, si moc dobře vzpomenou, že vše začalo u procesorů. Jednoduchým
zvýšením rychlosti sběrnice či zvětšením multiplikátoru se dalo dosáhnout u
prvních Celeronů zvýšení výkonu až o několik desítek procent. Šlo obvykle o
velmi snadnou změnu nastavení v BIOSu, a nebylo tedy nutné se nijak zvlášť
přehrabovat ve vnitřnostech PC. O něco později se začalo i s přetaktováváním
grafických karet. Zde šlo a v podstatě dodnes jde o zvýšení frekvence jádra,
pamětí nebo obojího za pomoci specializovaného programu. Tyto aplikace původně
vytvářeli amatérští programátoři, teprve později se začaly objevovat přímo na
CD u grafických karet či jako součást ovladačů. Zatímco přetaktování grafických
karet se stává díky snaze výrobců stále lehčí, s přetaktováním procesorů už je
to horší a v současné době je při změně výkonu procesoru nutné mít nějaké ty
technické znalosti.


Jaké grafiky

V našem testu jsme se rozhodli podívat na zoubek sedmi grafickým kartám od
různých výrobců. Všechny mají identické čipy nVidia GeForce4 Ti4600 a stejné
taktovací frekvence jádra 300 MHz. Drobné rozdíly mezi jednotlivými
akcelerátory jsou ale ve frekvencích pamětí. Zatímco většina karet má
referenčních 650 MHz, model MSI G4Ti4600-VTD je taktován na 660 MHz a Sparkle
GeForce4 Ti4600 Platinum dokonce na 680 MHz. Tyto rozdíly ale nemusí mít na
přetaktování žádný vliv a spíše vypovídají o tom, jak jednotliví výrobci věří
svým pamětem. Jediným pro nás důležitým rozdílem tak zůstává systém chlazení.
Ten je u některých karet omezen na pouhý ventilátor připevněný k jádru, modely
ABIT Siluro GF4 Ti4600 a Gainward GeForce4 PowerPack ! Ultra/750 XP Golden
Sample mají ještě nějaké to pasivní chlazení navíc a akcelerátory Sparkle
GeForce4 Ti4600 Platinum, a WinFast A250 Ultra TD MyVIVO Edition se mohou
pochlubit masivním systémem kombinujícím pasivní chladicí prvky na obou
stranách karty i dvěma ventilátory. Jsou tedy teoreticky nejlépe vybaveny na
přetaktování, ale tahle výhoda jim ještě nutně nemusí zaručovat prvenství v
testu. Různí výrobci totiž používají různé paměti a ty nemusí změnu frekvence
snášet shodně.


Všichni stejně na startu

Při přetaktování jsme se rozhodli stanovit stejné podmínky pro všechny karty a
nevyužít ani ovladačů u karet, ani programů, které jsou za účelem změny
frekvencí k některým akcelerátorům dodávány. Jako ovladače jsme zvolili
nejnovější verzi referenčních Detonatorů 40.71od nVidie. Bohužel u těchto
ovladačů je ukryt přetaktovávací panel, jímž předchozí verze disponovaly, a tak
jsme pro změnu frekvence použili utilitu GeForce Tweak Utility ve verzi
3.2.33.0.

Testování jsme prováděli na počítači s odklopeným levým krytem. Byla zde tedy
poněkud jiná cirkulace vzduchu nežli v zavřeném počítači, ale s vědomím, že
někteří uživatelé nezavírají skříně kvůli rychlejšímu přístupu ke komponentám,
jsme zvolili tuto variantu. U karet jsme nejprve navyšovali taktovací frekvenci
pamětí po 10 MHz a stabilitu každého nového stupně jsme testovali v 3DMarku2001
SE. Při prvních náznacích problémů, tedy při zatuhnutí počítače či při
grafických chybách (tzv. artefaktech), jsme snížili frekvenci na poslední
funkční hranici. Teprve po stanovení maximální hranice frekvence pro paměti
jsme přetaktovávali jádro, a to po 5MHz krocích.


Na co pozor

Při přetaktovávání je potřeba mít na paměti, že i když se nijak nevrtáte v
grafické kartě, stejně jde o porušení záručních podmínek a ztrát možnosti
výrobek reklamovat a požadovat výměnu či peníze. Některé firmy jsou totiž
schopny zjistit, zda k poničení akcelerátoru došlo v důsledku změny taktovacích
frekvencí, či ne. A tak si musíte před přetaktováním zvážit, zda výhody
převažují nad rizikem. Vezmeme-li v úvahu cenu pohybující se okolo 12 000 Kč,
bylo by nemilé, kdyby došlo k poničení tak drahé karty a vaše reklamace byla
odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že frekvence se dají měnit po velmi malých krocích (často po
jednom či dvou MHz), může se zdát jednodušší rovnou zkoušet co nejvyšší
hranice. To ale rozhodně není ideální postup. Přetaktovávat byste měli po co
nejmenších jednotkách, nejlépe pěti či deseti MHz, a pravidelně byste měli
testovat stabilitu systému. Ideálním testem stability je nějaký náročnější
grafický benchmark, jako je např. 3DMark2001 SE či nějaká 3D akční hra. To, že
se grafika nekousne hned po aplikaci změn či po jednom úspěšně zakončeném
testu, neznamená, že karta bude na změněné frekvenci fungovat neustále. Při
delším provozu se totiž může zvýšit teplota uvnitř počítače, karta nebude
dostatečně chlazená a "zatuhne". Je nutné si též uvědomit, že přetaktování
snižuje životnost akcelerátoru, a tak se může stát, že karta měsíc či dva
poběží úplně v pořádku a pak zničehonic odejde.


Vychytávky

Předejít poškození karty lze především dvěma způsoby. Prvním, méně důležitým a
technicky nenáročnějším, je zajištění lepší cirkulace vzduchu ve skříni a
důkladné odvedení tepla ze skříně ven. Za tímto účelem lze zakoupit přídavné
ventilátory a upevnit je na skříň do nevyužitých větracích otvorů. Ty se
nezřídka nacházejí na zadní straně pod zdrojem a na spodní hraně předního
panelu. Důležité je zajistit, aby byl rovnovážně zajištěn odvod i nasávání. Pro
snadnější přísun vzduchu můžete např. vylomit záslepky nepoužívaných PCI slotů.

Druhým způsobem, jak chránit grafickou kartu před přehřátím, je dokonalé
chlazení jejího jádra a pamětí. To lze zajistit buď poněkud snadněji za pomoci
přídavných ventilátorů, které lze umístit do pozice pro PCI kartu pod AGP
slotem, nebo zhotovením vlastního chladicího zařízení. Zatímco první způsob je
určen především pro pasivně chlazené karty, jako jsou např. starší GeForce či
některé Radeony 9000, druhá varianta je určena technicky zdatným fajnšmekrům s
dostupným nářadím a materiály.

Pro dokonalejší chlazení karet lze využít několika postupů. Prvním z nich je
pasivní chlazení, které se používá u pamětí. Důležitým faktorem je výběr
materiálu s co nejlepší tepelnou vodivostí. Nejvhodnější by pro podobný účel
bylo stříbro, finančně dostupnější je ale jednoznačně měď. Také úprava povrchu
je poměrně klíčová. Málokdo totiž ví, že leštěné plochy mají menší schopnost
přenosu tepla a sálavost. A tak lze doporučit povrch chladiče zdrsnit a
chemicky načernit. Na dokonalejší pasivní chladič lze poté upevnit aktivní
prvek, tedy ventilátor. Vzhledem k omezené velikosti je dobré použít modely s
vyšší rychlostí otáček, ty však mohou být o poznání hlučnější.

Jedním z nejdokonalejších systémů chlazení je chlazení vodou. I když nasycená
pára má pro tyto účely mnohem vhodnější parametry, v praxi využitelná není. Pro
vodní chlazení je nutné především dobré technické vybavení, vytrvalost a
doslova umělecká zdatnost. Zhotovit totiž z mědi veškeré komponenty, pospojovat
je s hadicemi přivádějícími do systému chladicí kapalinu, a to vše navíc
precizně, aby z nějakého místa nestříkala voda třeba na zvukovou kartu, není
jen tak. Pokud se vám to ale povede, máte zajištěn opravdu dokonalý chladicí
systém. Jako vizitka stačí pokus zahraničního serveru Tom\s Hardware Guide z
ledna tohoto roku, v němž se podařilo 2 200MHz Pentium4 chlazené vodou
přetaktovat na frekvenci převyšující 3 010 MHz.


Výsledky

Celý test se obešel bez problémů a karty se dočkaly jeho konce bez sebemenší
újmy na zdraví. Výsledky, které si můžete prohlédnout v tabulce, kladou jasně
na první místo v možnostech přetaktování grafický adaptér WinFast A250 Ultra TD
MyVIVO Edition, u něhož jsme dosáhli maximálních frekvencí jádra a pamětí 325,
resp. 740 MHz, a jehož výkon v 3DMarku2001 SE se zvýšil z 12 087 na 12 589
bodů, což představuje cca čtyřprocentní změnu k lepšímu. Během testu této karty
se poměrně stabilně tvářila i hranice 750 MHz u pamětí, ale na obrazovce se
začaly v náročnějších testech objevovat grafické chyby, a tudíž jsme byli
nuceni frekvenci opět snížit.

Druhé místo je tak trochu překvapením, především pro nezasvěceného čtenáře. I
když se mohlo zdát, že stříbro si při úspěchu Win-Fastu odnese adaptér Sparkle,
není tomu tak. Karta totiž vykazovala špatné výsledky při přetaktování již v
samostatném testu uveřejněném v minulém čísle, a tak se i přes své masivní
chlazení překvapivě umístila až na předposledním místě. Stříbro si tedy odnáší
adaptér Gainward GeForce4 PowerPack! Ultra/750 XP Golden Sample. Ten s poměrně
obyčejným ventilátorem a pasivním chlazením pamětí zaostal ve výkonu za vítězem
jen o půl procenta.

Za středem pelotonu, který tvoří tři výsledkově téměř vyrovnané karty, se
nacházejí dvě poslední místa. Na nich se najdete již zmiňovaný Sparkle GeForce4
Ti4600 Platinum a ASUS V8460 TD. Právě poslední místo pro renomovanou značku je
pro nás celkem velkým překvapením, stejně jako chování samotné karty během
testu. Zatímco ostatní karty se při příliš velkém navýšení frekvencí
zasekávaly, ASUS přecházel do spánkového stavu, z něhož jej probudil pouze
restart počítače.


Podtrženo a sečteno

Jak je patrné z výsledků přetaktovaných karet, pohybuje se zlepšení výkonu při
nejvyšší možné kombinaci frekvencí mezi třemi až deseti procenty. To rozhodně
není nijak zázračný výsledek, na druhou stranu jsme si ale ověřili, že všechny
karty snášejí přetaktovávání dobře, a pokud nastanou nějaké problémy, vždy je
vyřeší restart počítače. Bezproblémové fungování karty v krátkodobém testu ale
rozhodně nezaručuje její dlouhodobou stabilitu. Jak bylo totiž řečeno,
zvyšování frekvencí a větší zahřívání jádra a pamětí často snižuje životnost
celého akcelerátoru.

Stojíte-li před nákupem nové grafické karty, můžete se našimi výsledky nechat
inspirovat. Možnosti přetaktovávání sice nepatří mezi nejčastější kritéria při
výběru, a někdy rozhoduje (samozřejmě kromě velice důležité ceny) spíše
konfigurace vstupů a výstupů či softwarová výbava, ale stabilita karty při
extrémním zatížení může cosi napovědět o její kvalitě a schopnosti pracovat v
náročnějších podmínkách.

Vítěz našeho testu grafická karta WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition navíc
prokázal kvality při přetaktování, disponuje všemi možnými vstupy a výstupy
dnešních GeForce4 Ti4600 karet a jeho softwarová výbava patří mezi ty nejlepší.
Podobně je na tom i druhá karta, Gainward GeForce4 PowerPack ! Ultra/750 XP
Golden Sample, která při přetaktování prokázala téměř shodné kvality, a za o
něco vyšší cenu nabízí navíc FireWire kartu s kabelem a dva DVI-I výstupy. Obě
tedy lze při koupi nového akcelerátoru vřele doporučit.


ABIT Siluro GF4 Ti4600

První kartou, která prošla dnešním testem, je ABIT Siluro GF4 Ti4600. Ta
bohužel nedisponuje důmyslným systémem chlazení OTES jako další model od ABITu,
který představujeme v sekci krátkých testů, a tak působí zcela standardním
dojmem. Jádro čipu pracuje na frekvenci 300 MHz a 128 MB DDR SDRAM paměti pak
na 650 MHz. Karta samozřejmě umožňuje duální zobrazování díky technologii
nView. Jako displej lze použít klasický CRT monitor, digitální plochý panel či
televizi, neboť karta disponuje D-SUB, DVI-I i S-Video výstupem. Oproti
některým jiným kartám, založeným na grafickém čipu GeForce4 Ti4600 jde ale v
případě S-Video konektoru pouze o výstup, a ne o kombinaci vstupu a výstupu
(VIVO). V originálním balení naleznete krom samotného akcelerátoru také redukci
z DVI na D-SUB a z S-Videa na kompozit a S-Video a kompozitní kabely. Přibalená
softwarová výbava je oproti konkurenci také velmi slabá a čítá pouze jediné CD.
Na tom naleznete ovladače, DVD přehrávač SiluroDVD a prográmek 3Deep. Co se
týče asi nejdůležitějšího parametru, kterým je v této kategorii výkon, držel
ABIT Siluro GF4 Ti4600 s jednoznačně nejstarší verzí ovladačů krok s ostatními
kartami v tomto testu, pouze v Maxi Paynovi při rozlišení 1 024 x 768 x 32 s
plnými detaily a anizotropickým filtrováním zaostal za vítězi o 10 obrázků za
sekundu, což je statisticky přibližně o 14 procent.

Cena vč. DPH: 10 890 Kč



MSI G4Ti4600-VTD

Pravděpodobně nejzajímavějším produktem v tomto testu je grafický akcelerátor
MSI G4Ti4600--VTD, který k nám dorazil od společnosti Microstar. Karta samotná
se sice od ostatních příliš neodlišuje, ale její výbava je bezesporu
nejbohatší, na čemž se výrazně podepisuje nejvyšší počet CD, jaký jsme kdy u
námi testované grafické karty viděli. Akcelerátor má oproti klasickým kartám
GeForce4 Ti4600 zvýšenou frekvenci 128MB DDR SDRAM pamětí na 660 MHz, frekvence
jádra zůstává stejná, tedy 300 MHz. Zadní panel karty skrývá nezbytný D-SUB
výstup, dnes již téměř běžnou DVI-I přípojku a S-Video VIVO konektor. Ten
umožňuje jak výstup, tak vstup televizního signálu. Ke kartě je dodáván také
VIVO kabel, S-Video kabel a redukce z DVI na D-SUB. Softwarová výbava karty je
na velmi vysoké úrovni. Deset stříbrných kotoučů ukrývá plné hry No One Lives
Forever, Aquanox a Sacrifice, prográmky 3Deep, Virtual Drive, RestoreIT,
WinProducer a WinCoder a jiné utility hodící se při práci s grafickou kartou.
Přes všechna očekávání a dobrý dojem z výbavy nás karta překvapila především
podivně nízkým výkonovým výsledkem v demoverzi Evolvy, kde v obou testech
výrazně ztrácela na ostatní akcelerátory. Taktéž v Maxu Paynovi při rozlišení 1
024 x 768 x 32 a s plnými detaily získala pouze třetí příčku a za vedoucími
akcelerátory Tornado a WinFast zaostala o šest bodů.

Cena vč. DPH: 11 784 Kč



Inno3D Tornado GeForce4 Titanium

Hongkongská společnost Innovision dodává na náš trh grafické karty určené
především těm zájemcům, kteří chtějí slušný výkon za co nejnižší náklady a
tolik netrvají na zvučném jméně či kvalitě přidávaného softwaru. S taktovacími
frekvencemi jádra a pamětí 300/650 MHz je Inno3D Tornado GeForce4 Titanium
klasickou GeForce4 Ti4600 kartou. Ze zajetých kolejí nevybočuje ani vzezřením,
ani žádnou z vlastností. Podporuje duální zobrazení nView a umožňuje k zadnímu
panelu připojit jak CRT monitor k D-SUB výstupu, tak LCD přes DVI-I konektor.
S-Video přípojka televizního signálu je opět jednosměrná a umožňuje pouze
přenos dat z karty do televize či jiného podobného zařízení. Softwarová výbava
akcelerátoru se na první pohled může zdát bohatá, ale po důkladnějším
prozkoumání obsahu přiložených stříbrných disků zjistíme, že je to pouze klam.
Pět CD je sice slušné číslo, ale ukrývají se na nich pouze ovladače (jako
jediná karta používá Inno3D Tornado GeForce4 Titanium referenční ovladače od
nVidie, a ne své vlastní), nepříliš kvalitní plná hra Ballistics, softwarový
DVD přehrávač WinDVD 2000, prográmek Power Director SE a balík grafických a
herních dem pod názvem GeForce4 Experience. Nejdůležitější výkonové testy jasně
ukazují, že karta se v tomto ohledu vůbec nemusí před konkurencí stydět. Při
běžném provozu jsou výsledky stejné či lepší, nežli u karet s výrazně vyšší
cenou.

Cena vč. DPH: 11 070 Kč



WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition

V předminulém čísle PC WORLDu jsme vám představili dvě karty od Leadteku s
poněkud bytelnějším a výkonnějším chladicím systémem. Šlo o modely osazené čipy
GeForce4 Ti4200 a 4400, nejvýkonnější model osazený GeForce4 Ti4600 si
představíme nyní. Nečekejte však žádné výraznější změny oproti předchozím
slabším modelům. Krom karty je vše ostatní uvnitř balení identické se
zmiňovanými produkty. Stejně jako u ostatních karet v tomto testu, i srdce
WinFastu A250 Ultra TD My VIVO Edition tluče rychlostí 300 MHz a 128 MB DDR
SDRAM paměti pracuje na 650 MHz. Téměř celá karta je doslova obalena pasivním
chlazením a vrchní straně vévodí dva impozantní ventilátory. Na zadním panelu
naleznete D-SUB, DVI-I a S-Video konektory, přičemž posledně zmiňovaný funguje
jako VIVO, lze jej tedy použít pro vstup i výstup signálu. V originálním balení
nechybí ani VIVO, S-Video a kompozitní kabely a redukce z DVI na D-SUB.
Rozsáhlá softwarová výbava, uložená na sedmi CD, se skládá z ovladačů, programů
WinFast DVD, VideoStudio 6, Cool3D, Cult 3D, 3Deep, Colorific a True Internet
Color a plných her Aquanox, Master Rallye a Rogue Spear: Black Thorn. Výkonově
se WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition svými vyrovnanými a v některých
případech nejlepšími výsledky dá bezpochyby zařadit mezi špičku současných
grafických karet s čipem GeForce4 Ti4600.

Cena vč. DPH: 11 230 Kč















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.